22 July
22 July
22 July
Réžia:
Paul GreengrassScenár:
Paul GreengrassKamera:
Pål Ulvik RoksethHudba:
Sune MartinHrajú:
Jonas Strand Gravli, Thorbjørn Harr, Anders Danielsen Lie, Seda Witt, Lars Arentz-Hansen, Jon Øigarden, Anneke von der Lippe, Øystein Martinsen (viac)VOD (1)
Obsahy(3)
Po zničujících teroristických útocích v Norsku se jeden z přeživších, truchlící rodiny a národ semknou za spravedlnost a uzdravení. Podle skutečného příběhu. (Netflix)
Recenzie (189)
Téma pro Greengrasse jak dělané. Jenže jak je u něj normálně zvykem, že se film žene dopředu jako splašený vlak, tak tady v půlce vyřadí na neutrál a dopluje tak až do konce. Emoce tu jsou, a dost silné. Jenže by tu člověk stihl přečíst IT a o nic by nepřišel. Pavel Zelenátráva poprvé zklamal. Doufám, že naposled. ()
Utoya od Poppeho vypráví úplně jiným způsobem, který oproti Greengrassově jedinečné sugestivnosti, jakou umí snad jen on na celém světě, nevysvětluje skoro nic, ovšem udrží pozornost po celou dobu. Tady to dojíždí na stopáži, ovšem v každém jiném ohledu extratřída. 75% ()
Breivik to nemá poriadku v hlave. Ako môže sám zo sebou žiť. Čo sa týka filmu je až moc dlhý ja by som ho skrátil aspoň o pol hodinu. A venoval by som viac času útokom. Až moc sa film venuje súdnemu procesu . 7/10 ()
Tahle filmova verze je dejove daleko obsahlejsi nez Utoya ze stejneho roku. Nutno dodat, ze celou akci mel vymyslenou velice dobre, zajimavy je i samotny soud a vztah k obhajci. Co uz si myslim bylo zbytecne je druha dejova linka o tezce zranenem mladikovi, tu meli utnout uz v nemocnici, krome stopaze kluk film nikde neposouva. Gravli v hlavni roli me nijak nezaujal. Vyse zminena Utoya me strhla mnohem vice, zde ocenuji alespon zdarilou rekonstrukci. ()
Filmový pokus Paula Greengrasse o vypořádání se s něčím, s čím se nedá vypořádat. Ubral bych Rockyho a patosu a více se věnoval dialogům a faktografii. Každopádně polemizovat o tom dlouze nemá smysl. Vidět a přemýšlet o tom jo. ()
To nejzajímavější v podobě plánování a útoku se zde odbyde v první třetině velmi rychle, místy až zbytečně uhlazeně a zkratkovitě a to je škoda. Zbylá hodina a půl pak jen sleduje následky Breivikova činu z různých pohledů, což na jednu stranu dokáže příběh udržet při životě, na druhou stranu zde divákova pozornost značně klesá a tempo kterým se film ubírá nijak výrazněji neeskaluje. Rozhodně oceňuji věrné lokace a věrnost realitě (i když zde by se taky pár much našlo), jelikož jde o severskou zemi angličtina zde není nijak rušivý element. Film by se dal rozhodně zkrátit, udělat zajímavější a také dramatičtější, jelikož daný akt nabízí dost reálných základů. Breivikův čin sám o sobě dost vypovídá na to, aby si alespoň lehce empatický člověk dokázal uvědomit jeho rozsah u obětí, nicméně Greengrass přesně ví co chce vyprávět a zobrazit, a i díky tomu film nepůsobí tolik unyle. ()
Greengrass v nie zrovna najlepšej forme. Uondane dlhé. ()
Pokud má někdo rád sériové vrahy se sklonem k nacismu, tak by měl vyrazit do norského království, kde je v současné době největší koncentrace antisemitů v Evropě. Film zejména pokulhává v tom, že vzbuzuje nulové emoce, což je vzhledem k zápletce poměrně značnej průser. 41% ()
Úplne iný zážitok ako tohoročná Utoya. Pre mňa ale intenzívnejší, živší, emocionálne zaťažujúcejší. A verím že práve tak to má pri tomto typu filmu byť. Greengrassov film by som púšťal spoločne s prednáškou voličom Mariána.... Najmä tým, ktorí ani nevedia prečo ho vlastne volia. ()
Po Poppeho verzi jsem mrknul ze zvědavosti i na zpracování režiséra Greengrasse. Pojal to úplně jinak, masakr na ostrově film brutálně otvírá, ale po dvaceti minutách je po všem. Dál se řeší jakou zkázu tento čin zanechal a hlavní postavou se stává samotné Norsko. Tato verze je divácky určitě stravitelnější, ovšem své místo na slunci si zaslouží oba filmy. ()
Určitě se budu ještě nesčetněkrát u životopisných snímků opakovat, ale ty nejpozoruhodnější, převážně však nejkrutější scénáře píše život sám. Události po samotném útoku jsem kdysi ve svých 11 letech moc sledovat nemohl, a tak u všech dramat, která se snaží zmapovat časově vzdálenější konflikty, oceňuju, že se jejichž prostřednictvím mohu poučit o další významné části našich dějin. Už mě moc netrápí, zda se tvůrci drželi všech faktů, nebo zda si svůj příběh trochu přikreslili. Zrovna v případě 22 July tam ta uvěřitelná intenzita pobývá po celou sáhodlouhou stopáž, což z něho dělá opravdu zajímavý filmový počin. ()
Greengrass rekonstrukce umí jako málokdo. Odstup i napětí. Škoda jen, že je 22 July tak roztahaný. Udělat z toho 100 min max, jde to s adrenalinem i emocemi nejspíš o nadupanější dílo. Takhle z toho vznikla klasická Netflixovina. ()
V podstatě to samé co zde https://www.csfd.cz/film/592256-utoya-22-cervence/komentare/. K oběma mám připomínky u Utoyi mě vadilo, že to nešlo více do hloubky tady zase mě mrzí, že se to nevěnuje více tomu činu a více se to věnuje tomu soudu což mě tak nebavilo. U Utoyi se mě líbilo,že bylo ukázané, že se některé ty oběti utopily, když se chtěly zachránit před střelbou to zde třeba vůbec není. 80 procent ()
Poměrně kvalitně zpracovaný hraný dokument o událostech, které se udály 22. července. Sleduje celý soudní proces včetně lidských osudů, které se kolem něj nabalují. Na můj vkus příliš chladné a více popisné než prožité. Daleko více se mi líbil film "Utøya 22. juli" (2018), který hraje více na divácký emotivní zážitek než o strohý popis událostí. ()
Kdežto prvý tohtoročný film sa exkluzívne sústredí na priebeh Brievikovho masakrálneho besnenia na ostrove Utøya pričom jeho strojcu nezobrazuje, tento mu venuje len pár minút a mapuje ako Breivika, tak i dopad celého jeho vyčínania na nórsku spoločnosť. Breivik nielen že zabil 77 ľudí, ale naveky ovplyvnil životy mnohých ďalších. P.S. Filmu veľmi škodila absencia nórčiny. ()
Mě to nudilo. Podle mě vyvrcholení celého filmu přišlo hned na začátku a pak už to byla spíš taková politicko - dramatická slátanina. Těm dětem, co se stalo, bylo hrozné. Ale myslím, že by si zasloužili lepší poctu, než tohle. ()
22. července je velmi slušný psychologický thriller, který bych každému doporučil shlédnout. Ve mě samotném vyvolal takové emoce, jaké jsem ani nečekal. Nejde jen o samotný čin, kterého se Breivik dopustil, ale týkalo se to i drobností, jako způsob výslechu. Asi nejhorší vrah moderní doby je usazen do pohodlného křesla, v příjemné místnosti s jídlem a kávou a jedná se s ním jako s právě přijatým vyslancem. Díky tomuto filmu jsem si na tu dobu vzpomněl a i na to, jak jsem v nějakém plátku viděl jeho celu, která byla 1000x lepší jak můj první byt a díky i těmto okolnostem jsem byl po celý film zhnusen a naštvaný nejen z těch příšerných věcí, co Breivik udělal, ale i z toho jaký přístup k takovýmto lidem současná společnost má. To je však právě to, co je na tomto filmu skvělé. V divákovi vyvolává emoce a přesto, že trvá přes dvě hodiny, tak ani na chvíli nenudí. Musím ještě pochválit výkon Anderse Danielsena Lie, protože nebýt jeho, tak by tento zasahující příběh neměl takový náboj. ()
Silné téma drží Greengrassovu civilní rekonstrukci nahoře a vypínavou pravičáckou svini Breivika budete upřímně nenávidět. Po systematickém, chladnokrevném útoku v první třetině však následná rekonvalescence jednoho z přeživších či kličky obhajoby (se kterou se také nedá než soucítit) bobtnají v délce při rychle polevující intenzitě. Osobních pohledů režisér důsledně dbá a nepokouší se (naštěstí?) obsáhnout celospolečenské nálady (tudíž se mnoha závažných aspektů pouze letmo dotkne), jenže tím směřuje k polovičaté katarzi – ostatně žádná jiná by ani nepřicházela v úvahu. ()
Letošek je asi super pro otevírání norských ran. Minulost si nevybírá. Spíše mi přijde zvláštní, že kolem Utøyi bylo takového povyku okolo a příšerností, aby to vůbec mohlo vzniknout, že se to málem nakonec nestalo, tak se až k neuvěření, že někdo jako Netflix si vzal něco podobného na paškál a po svém. Tady se s tím moc nemažou. Breivik je vidět hned ze začátku a jde hned do akce. A je jasné, že ani jak už v prvně zmíněném filmu, tady asi dvě a půl hodiny po ostrově běhat nebudeme. Vžijeme se do postavy přeživšího, zažijeme obavy vlády o bezpečnost, o právní záležitosti, rozsudek, život po tragédii. Dozvíme se hodně. Jen na ty emoce není moc dávám důraz. Zemřelo až moc lidí na to, aby pocity byly zaznamenány tak jak se to povedlo zde. Není to tak jednolité, což nabízí prostor pro to, aby se dělo více věcí. Ale ty se roztahují na dvě a půl hodiny. Mnoho možností pro to chybovat. I pro někoho jako je Greengrass. ()
Greengrasův snímek o Norské tragédii není vůbec špatný. V první třetině se podíváme na Brievikovi útoky. Ve zbylé části filmu jde pak o soudní proces a vyrovnání se jedné z obětí s následky. Bohužel ty zbývající dvě třetiny jsou poněkud roztahané. ()