Utøya, 22. júla

Dne 22. července 2011 si pravicový extrémista Anders Behring Breivik ( v roce 2017 přejmenovaný na Fjotolf Hansen ) rozhodl na ostrově Utøya zahrát Call of Duty naživo. Útok trval 72 minut, zemřelo 77 lidí, 99 lidí bylo vážně raněno a přes 300 lidí utrpělo vážnou psychickou újmu. Breivik u soudu prohlásil, že by neváhal svůj čin zopakovat. Pro všechny zúčastněné "táborníky" to muselo být peklo. O tom nepochybuju. Do filmu se ale nepodařilo přenést emoce a tak jde spíš o pobíhání z místa na místo, bez atmosféry a většího napětí. Myslím že forma vyprávění tohoto snímku nebyla zrovna nejšťastnější. Událost to byla alarmující ale převedení na plátno se prostě moc nepovedlo. (23.05.2020)

Na jeden nádych, odsledované Nórske šialenstvo. Človeku je miestami naozaj veľmi ťažko, a len z vypätím síl sleduje niečo, čo nedáva žiadny zmysel. Rezať, soliť, zahojiť rany, opäť narezať, opäť soliť, opäť zahojiť rany, a takto stále dookola, do konca života. Takýto slaboch, si zobrať život nezaslúži. Takýto panák, musí trpieť .. (25.09.2018)

První setkání s výstřely a chodícím magorem je naprosto odzbrojující. Postupně se však ve filmu nenápadně vytrácí tempo a divák tak dostane jen nicneřikající pohledy na skálu nebo křovíčko. Klobouk dolu před hlavní hrdinkou. Herečka dokázala naprosto fantasticky ztvárnit k smrti vyděšenou teenagerku zmateně pobíhající po ostrově. Na druhou stranu se v druhé části filmu děj nepříjemně vleče, a to hodně vleče. A informace na konci, že děj i postavy jsou fiktivní mě tak trochu nasrala. Zpočátku se to vypadá jako solidní hororová vyvražďovačka s vřeštícímí teenagery, a na konci je to konverzační drama na útesech. 65% (28.12.2018)

Tento film nie je o Brejvikovi. Jeho postava sa za celý film v zábere mihne iba raz, aj to z diaľky. Príbeh je podaný z pohľadu detí, ktoré nórske peklo, ktoré sa odohralo 22. júla 2011 na ostrove Utoya, buď vôbec neprežili alebo utrpeli minimálne fatálne psychické následky. V tento deň Anders Brejvik zabil 69 detí zo Zväzu robotníckej mládeže za krátkych 72 minút. Naozaj silný príbeh, natočený na jeden jediný záber, ktorý s vami otrasie. *Videné na MFF Cinematik, 2018. (01.10.2018)

Já nevím, nějak mě to nechytlo. Van Santův tematicky spřízněný Elephant mě před lety sevřel pod krkem a až do závěrečných titulí nepustil. To se tady nestalo. Asi jsem čekal větší peklo (viz Saulův syn), tohle je spíše lehce strojené melodrama bez autorsky důraznějšího tahu na bránu. Uvidíme, jak se s tím ještě letos popere Paul Greengrass. Zatím vše nasvědčuje tomu, že by to mohla být ta pravá trefa do černého. (18.09.2018)