Star Wars: Epizoda II - Klonovaní útočia

Před dávnými časy v předaleké galaxii uběhlo pár let. Padmé Amidala už není volenou královnou, ale senátorkou za Naboo, Anakin Skywalker vyrostl do puberty a přestává respektovat své učitele a Obi-Wan Kenobi si nechal narůst plnovous. Kancléř Palpatine je stále kancléřem, ale hnutí Separatistů, vedené hrabětem Dooku, bývalým mistrem Jedi, hrozí odtržením od Republiky. Padmé přilétá na zasedání Senátu, kde se má hlasovat o vytvoření republikové armády proti Separatistům, její postoje však nejsou někomu po chuti a ten někdo si najal lovce lidí, aby ji zlikvidoval. Na její ochranu jsou přiděleni rytíři Jedi, Obi-Wan Kenobi a jeho učedník Anakin. /-------/ Nejvíce jsem se obával ztvárnění vznikajícího vztahu mezi Anakinem a Padmé, ale jak se ukázalo, bylo sice naivní, ale jinak působilo docela přirozeně. Nejtrapnější momenty, které přecházely v nechtěnou komedii, byly spojeny s naprostou zabedněností Jediů, zvlášť patrné v neustálém lpění na moci Síly, která očividně není schopna pomoci nalézt Temnou stranu – lordy ze Sithu. Místo toho, aby Jediové použili prostou logiku a pravidlo „cui bono?“ při odhalení, kdo inicioval vytvoření armády klonů, nechají se sebou vláčet a nedrží se ani těch základních pravidel, na kterých stojí jejich řád. Vědí – obzvlášť Yoda – že Anakin je nevyrovnaný puberťák, ale přesto ho nechají chránit krásnou a mladičkou senátorku Amidalu. Vědí, že neumí ovládat své city a přesto ho neustále vystavují pokušení její přítomnosti v bláhové snaze naučit sekeru plavat. Zjistí, že se armáda klonů začala pěstovat už v době, kdy o separatistech nebylo ani vidu ani slechu a že příkaz k tomu měl dát již tenkrát mrtvý Jedi, ale zkoumání této stopy naprosto odloží stranou. Stále tvrdí, že Jediové nemohou za Republiku vést válku, pouze ji chránit, a přitom se všichni bezhlavě pustí do mnohem silnějších nepřátel, aniž by měli jistotu, že posily přijdou včas a zda-li vůbec přijdou. Objeví se i světlé momenty, jako je bitva, závěrečný souboj v podání mistra Yody, akční scéna na výrobním pásu droidů ve stylu GalaxyQuestu nebo honička v létajících autech (i když ta je naprosto okopírovaná z Pátého elementu). Také postupné hromadění a odhalování Anakinových traumat, kdy se Padmiina skrývaná náklonnost odhaluje soucitem s ním, má dobrou logiku a silný emoční náboj. Daleko nejelegantnější je samotný plán Sithů, založený na dvou neměnných historických pravdách – nejlepší nepřítel je ten, kterého sami vymyslíme a nejlepší lež je pravda. Tupá umíněná snaha stavět plány na nefungující předzvěstné moci Síly ze strany dobrých Jediů a na druhé straně prosté používání rozumu a manipulace s city Temnými lordy přivede Anakina na druhou stranu stejně spolehlivě, jako diváky do kin Epizoda III. /---------/ O hereckých výkonech lze hovořit pouze v několika málo případech. První a největší předvedl Hayden Christensen. Jeho rozpolcený Anakin Skywalker má spoustu vlastností, které Jedi mít nesmí, a cloumají s ním vášně, které Řád zakazuje. Právě proto může v některých scénách hrát naplno, i když při mluvení skrz zaťaté zuby vypadá jako vetřelcův bratránek. Kvůli asketismu Jediů nemohl žádný z nich působit „lidsky“, Ewan McGregor měl sice pár náznaků, ale nebyly pořádně rozvedené. Paradoxně tak mezi Jedii kromě Anakina příjemně překvapil pouze Yoda. Mace Windu Samuela L. Jacksona byl naprosto přebytečný ústupek černošské politice ve Státech a dělal Afroameričanům medvědí službu. Zajímavě vypadal Temuera Morrison jako Jango Fett, ale měl bohužel víc herního prostoru v masce a brnění než s odhaleným obličejem. Ian McDiarmid a Christopher Lee byli jako záporáci bohužel stejně prkenní jako kladní Jediové. Natalie Portman úspěšně sekundovala Haydenu Christensenovi, i když musela svou dospělost jako Padmé omlazovat až k Anakinově pubertě (ve skutečnosti to nebyl problém, oba herci jsou stejně staří). V její roli je velmi důležité, že je krásná, umí používat pohled a vhodně špulit a otevírat rty, takže dokážeme uvěřit, že může nevědomky svést i Jediho (ovšem Anakina by svedla i poslední barová štětka). Naštěstí již jako senátorka nemusela nosit klaunský makeup a šílené róby jako královna a tak její krása tváře i těla dobře vynikla. /--------/ Byl jsem mírně rozladěn závěrečnou bojovou scénou na světelné meče. V Epizodě I. byla prostší a tím pádem přehlednější a působivější. Zde se odehrávala na malém prostoru a tonula ve tmě a navíc Darth Maul byl rozhodně působivější protivník než Darth Tyranus. Nebýt šokujícího vstupu mistra Yody, nestálo by to za nic. Velmi dobrá byla scéna v aréně smrti – tři obludy byly nádherné a bylo vidět, že si s nimi tvůrci pohráli. Boj s nimi měl spád a vtip a dokud se neobjevili zachránci, dobře jsem se bavil. Celý děj je proložen odlehčujícími vtípky, zvlášť dobře fungujícími v neustálé diskusi o pravidlech mezi Anakinem a Obi-Wanem. Jar-Jar Binks byl naštěstí tentokrát upozaděn a vyskytoval se pouze sporadicky, ale jako zástupce Amidaly v Senátu měl docela důležitý výstup při zasedání. /--------/ Další dvě okolnosti mi stále vrtají hlavou. Přijetí Anakinova zrození z neposkvrněného početí ukazuje, že Řád rytířů Jedi je v podstatě náboženským seskupením bez vědecké podstaty. Pak se nemůžeme divit stupidní scéně, při níž Kenobimu musí evidentní závěr ze zmizení záznamů z knihovny přednést po lopatě malé dítě. Je charakteristické, že jediní vědci v Epizodě II. jsou tvůrci armádních klonů. Jistě, je zde spousta techniků, inženýrů a jiných podobných profesí, které zajišťují chod hypertechnické civilizace Republiky, ale žádný skutečný pokrok vpřed není vidět. Svou podstatou je Republika feudálním a stagnujícím zřízením, ne nepodobným Galaktickému Impériu z Nadace I. Asimova. V souvislosti s klony však vystupuje na povrch mnohem zásadnější otázka morálky Jediů – žádný z Rady nebo z ostatních stoupenců světlé strany Síly se nezamyslel nad nemorálností výroby klonů a jejich genetických úprav, aby byly tyto klony lépe ovladatelné. Mají to být zastánci spravedlnosti a morálky a přitom používají bez váhání vojáky s uměle vypěstovanou otrockou mentalitou. /----------/ Přes všechny výhrady, které k filmu mám, byl lepší než Epizoda I. . Ta totiž byla určena pro novou generaci diváků, a vzhledem k dětskému hrdinovi byla sama dětsky naivní. V Epizodě II. již naši hrdinové dospívají a také proto je film dospělejší. Série má vzrůstající úroveň a můžeme se jen těšit, jakým způsobem bude vytvořena poslední Epizoda III., která kromě návaznosti na dvojku musí též předjímat děj Epizody IV. Držme Lucasovi palce, vždyť nemá lehkou úlohu – jeho Anakin musí být zároveň sympatickým chybujícím hrdinou a zároveň nesmí vzbudit u diváků pocit, že Řád Jedi si svou porážku zasloužil proto, že byl příliš dobrý a laskavý. Ať se mu to podaří. (24.03.2006) (menej) (viac)