Vrahovia mesiaca kvetov

Monumentální film. Není to snadná podívaná, přeci jen strávit čtyři hodiny ve společnosti brutálních, vypočítavých, někdy až hloupých mužů je těžko zkousnutelná záležitost, ale přesto nebo právě proto, je to zatraceně silný komentář k ne úplně hezké americké historii. Po vyrolování závěrečných titulků jsem se navíc nemohl zbavit pocitu, že se zavírá jedna velká kapitola v dějinách filmu. [IMAX] (19.10.2023)

Další Scorseseho dokonale inscenované retro s anti-hrdiny, prohnilými korupcí a prolhaností až do morku kosti. A tragédií obětí, snímanou tradičně s emocionálním odstupem. Tedy s výjimkou hlavní postavy indiánky, které likvidace není na několika vteřinovou scénu prostřelení hlavy. Je tady potřeba mít tento Martyho rázný vypravěčský styl rád. Já s ním měl vždy trochu problém. Robert De Niro si královsky užívá dalšího manipulátorského kmotra, tentokrát s tváří hodného strejdy. DiCaprio zábavně variuje všechny své herecké trademarky v rozpolceném blbečkovi s negativně zakřivenou pusou. A ve velmi malé roli zazáří Brendan Fraser. Lily Gladstone je minimalistickým hereckým projevem s uhraničivým pohledem křehká, odevzdaná a důvěřující. Brutální stopáž podporuje absolutní dějovou komplexnost snímku epických rozměrů, ale taky navyšuje počet postav a událostí kolem nich, ve kterých jsem se již v závěrečném resumé trochu ztrácel. Rytmicky monotónní, ale díky neustálé pulzující hudbě živé a zlověstně gradující vyprávění o skličujícím bezpráví osvobozujícně osvěží nástup začínajících agentů FBI s jejich profesionální metodičností. Na takové taktiky zákona v té době kriminální skupiny pošuků nebyly zvyklé. Milé cameo překvapení ve slavnostně střiženém epilogu. Myšleno slavnostně na cestě za oscarovými nominacemi. [Cannes FF] (21.05.2023)

Šla jsem do filmu záměrně nepřipravená a nevěřícně zírala na fragment amerických dějin, který mi absolutně unikl. Kmen Osedžů zbohatl na ropě a běloši jim dělali v honosných domech sloužící, to jako vážně? Jak už to chodí - bílý tvor to s pocitem nadřazenosti nemohl nechat jen tak a ani Martin Scorsese to nemohl nechat jen tak a já mu děkuji, na pět hvězd to ale nemám. Proč? Je to už folklór vynášet Leonarda DiCaprio za herecký výkon do nebe, ale mě jeho přehrávající brada přišla jako největší slabina filmu. Naopak Lily Gladstone hrající indiánskou manželku byla přirozená velmi, užívala jsem si každé její stručné slovo. Posledních deset minut mě tradičně proti mé vůli přivedlo k očistným slzám. (21.10.2023)

Zabijáci sedacího nervu jsou k prdeli hostilní manýristickou prudou a de fuckto banální, nepřeqapivou a nijak zvlášť dramatickou historkou o vysemeňování a anihilování ropodiánů zkurvenými bílými hubami, pro prachy se neštítícími ani škaredých a otylých indiánských mužen. Manýristickou prudou, sice naprosto dokonale natočenou a plnou autentických kulisních vyfikundací či dobových detailů, nad kterými by dozajista nejeden starožitník nebo kulturní hysterik s vášnivým funěním urputně vyhonil, ovšem brutálně navatěnou nekonečnou bandou indiánských folklórních pásem, zbytečných scén, marných dialogů a planých režisérských egomasturbací až téměř do zcela negluteálních čtyř hodin. Manýristickou prudou s devadesáti devíti procenty famózních herců, avšak co naplat, když je ten hlavní parodií snad i na porno. Ukrutný neherec Leoš di Obrna ke svému fantastickému mimickému rejstříku v podobě nakrčeného obočí, způsobujícímu až dechberoucí varhanovitou vrásku u kořene nosu, s níž lze přesvědčivě zahrát naprosto vše od lodního ztroskotance přes zlého a hodného krále, investičního tuneláře či vesnického idiota až po traumatizovaného zálesáka, přidal druhou!!!, neméně úchvatnou polohu, a sice mistrovsky prkenně sešklebenou držku. Počítám, že na to dozajista šel Stanislavského metodou a před každou klapkou před ním museli utýrat koťátko nebo nějakou anorektickou osmnáctku, aby mu šly ty koutky dolů zcela od přirození a všichni tak bezvýhradně uvěřili, že ty chudáky Indiány počátkem 20. století brutálně vykořisťovali i toporní ochotničtí klauni. Marťasi, Marťasi! Myslím, že i kdybys tohle sestříhal na prdelfrendly dvě hodiny, pořád by to krásně natočená a skoro skvěle zahraná obsahově nenápaditá, nezáživná otrava, dobrá leda tak pro insomnické nudofily a pokrytecké pozéry. Takové čtyři hodiny, navíc s ukrutně koženým až tragikomickým kašparem, to je jednoznačně zločin týrání diváka, který by mohl být lehce překvalifikován i na anální znásilnění filmem! Čas holt nezastavíme, jistoty se hroutí a se Skorsisinou to konverguje k prdeli úplně jako s Klintem. Dříve strhující vypravěči i originální baviči prostě stárnou do žvanivých egocentrických senilů, u nichž forma inkontinuje na obsah. Ještěže aspoň ten Rydly pořád poctivě žere Geriavit a pije balzamovač! (29.10.2023)

Tady si více, než při jiných filmech, uvědomíte, že i velcí tvůrci by měli mít producentský dohled, oponenturu, která by jim naznačila, že tak obludná stopáž je neobhajitelná. Martyho zásadní díla vždy koketovala se třemi hodinami, ale měla neskutečný tah na branku a sledovala se jedním dechem. Tady mě to zaháčkovalo až s příjezdem vyšetřovatelů a tou závěrečnou katarzí, která byla silná, takže až po nějakých dvou hodinách, které šly prostříhat a to píšu jako člověk, který pomalé filmy a jejich postupné uvádění do děje má rád. Dějou se tu hnusný věci, ale tenzi jsem nepocítil skoro žádnou a nevýrazná monotónní hudba tomu moc nepomáhala. A Leovi měl někdo jasně říct, že když pravidelně bude krabatit svá ústa do obraceného U, není to známka dobrého hereckého výkonu, takže vedle tradičně spolehlivého De Nira mě nadchla jenom Lily Gladstone. Ta její klidná síla, oduševnělý výraz a poutavé minimalistické herectví, to bylo něco. Neváhal bych jí označit za srdce celého filmu, za jediný prvek dobra v té hnusné lidské špíně kolem. Jsem rád, že pořád vznikají podobný zvolna přemítavé filmy v dnešní zrychlený  tiktokový době, ale obávám se, že Marty svojí oscarovou sbírku tentokrát nerozšíří. (19.01.2024)

Martin Scorsese a Eric Roth proměnili průměrnou, rozháranou knihu ve velký americký román. Zabijáci rozkvetlého měsíce jsou monumentální, mnohohlasou a nadčasovou kronikou úpadku společenství, které si sice uvědomuje, že svým chováním připravuje příští generaci o budoucnost, ale touha po bohatství je silnější než láska. Je to temné, pomalé a pocitově delší než třeba Irčan, ale ta délka, díky které postupně pronikáme do místní komunity a z první ruky pak sledujeme, jak se chamtivost a cynismus postupně a samozřejmě rozpínají nad krajinou, zapouštějí kořeny a zažírají se postavám pod kůži, má své opodstatnění. Po celou dobu se přitom nacházíme v blízkosti sebevědomého, zdánlivě všemocného, v jádru přitom docela banálního, někdy komicky tupého zla, jehož náležité potrestání se zdá dost nepravděpodobné, což je přesně tak frustrující a vysilující, jak Scorsese nejspíš zamýšlel. Hlas dobra je oproti tomu oslaben nemocí a podávanými „léky“ a omezuje se na vyjmenovávání toho, kdo zemřel (což už je takový Scorseseho trademark). Přesto má – i díky důstojnosti, která vyzařuje z Lily Gladstone – ve vyprávění centrální, totiž svědeckou roli. Zabijáci jsou především, a závěrečné cameo režiséra nás ohledně toho nenechává na pochybách, obžalobou vrahů, jejichž existence měla být z americké historie ideálně vymazána (protože z jejich zločinů mnozí profitují dodnes), a důrazným vznesením nároku na navracení lidskosti těm, jejichž životy byly před desítkami let zredukovány na pár tisíc dolarů. ___ Scorsese svůj žalozpěv režíruje s jistotou mistra. Efektními nájezdy kamery a plynulými steadicamovými záběry tentokrát šetří. Spoléhá na herce a cit Thelmy Schoonmaker pro rytmus. Jako zpráva o podstatě amerického kapitalismu by jeho ponor do temnot mohl být časem stejně zásadním dílem jako Obr (1956), Tenkrát na Západě, Kmotr nebo Až na krev. Prohlubovanou beznadějí a atmosférou nenávratného rozkladu mi to zároveň připomnělo Tárrovy filmy. Ne, v kinech to tenhle doklad, že i po sedmdesátce můžete natočit své opus magnum, nebude mít lehké. 90% (19.10.2023)

Miluji filmy, který ve mě po svém končení ještě kvetou. Schválně jsem šel z Imaxu domu pěšky a ještě delší cestou, abych si mohl tohle souznění s filmem náležitě vychutnat, project si v hlavě některé scény, dialogy nebo pohledy, řeč těla a jiné další herecké indegrience, které mají pánové De Niro a DiCaprio bezdný vak. Marty nikdy nepatřil mezi vypravěče, který by řešil pojem "čas" až si myslím, že občas by u některých scén v tomto filmu neškodil přichod Hujera a Martyho točící stále jednu scénu utnul "pane režisére už je čas", ale jinak nemám moc co vyčíst. je to taková ta poctivá filmařina, která postupně mizí - tzn. kamera, hudba, velmi kvalitní dialogy, dokonale trefený exteriéry i interiéry a opravdu mimořádně precizní herecké výkony, tady si myslím, že De Niro se nám koukne z nominace na Oscárka, jestli ho bude mít nebo ne, v tuto chvíli netuším, ale v zabijácích jeho talent rozkvet jako už dlouhé měsíce ne. Samozřejmě Leo výbornej a Lilly Gladstone taky skvěle trefila svou postavu- ne skvěle, ale dokonale. Film je o skutečných lidských zrůdách, který kvůli penězům nejsou schopny vnímat rozdíl mezi lidským životem a hovnem. Pokud jde o menší minusy ocenil bych méně postav ke konci, ale to zase vyvažuje menší plus v podobě originálního a hravého epilogu. Jo Marty, pořád si užasnej vypravěč a talentovanej režisér ze starý dobrý školy, když film byl ještě filmem a ne spotřebním zbožím pro tísic VOD služeb. (18.10.2023)

Během těch 206 minut jsem si pokládal otázku, pro koho Marty tak dlouhé filmy v dnešní době točí. Dnešní zrychlená generace se délky musí zaleknout a pokud jim (což se jednou reálně stane) jednou DiCaprio a De Niro nebudou nic říkat, nezbyde než dojít ke zjištění, že to točí pro nás – pro dnešní filmové fanoušky. Tak ten film totiž opravdu působí. Je natočen profesionálním milovníkem filmové techniky pro milovníky filmu, kteří si dokáží rochnit v každém detailu, který je jakkoliv atypický. Je teda pravda, že první hodina a půl byla hodně plonková, a byť ten námět je hodně jednoznačný, dostával jsem se do něj dost těžce. Pak se to ale zlomilo a já si začal užívat jakoukoliv mimiku De Nira a DiCapria, kterou na place předvádí. DiCaprio navíc vychytal svojí mluvu k dokonalosti a v obou případech tu své postavy rozjely pecky tak závratným tempem, že ve druhé polovině filmu jsem si je začal doslova užívat. A to i přesto, že jeden byl labilní psychopat a druhý debil – takže nikdo, komu byste začali vysloveně fandit. Epilog je pak učiněný pomyslný bonbonek na filmu, který je sice zatraceně dlouhý, ale umí být i zatraceně dobrý. (17.01.2024)

Osedžové našli na svém území ropu a stali se z nich boháči. Jenže kde jsou peníze, tam jsou i lidé, kteří se jich chtějí zmocnit. A jdou přes mrtvoly. Martin Scorsese natočil hutné drama o lidské závisti, zlobě a krutosti, které není divácky úplně přívětivé a nutí člověka trávit tři a půl hodiny ve společnosti odpudivých lidí. DiCaprio a De Niro tu podávají brilantní výkony, ale pomalé tempo a vyprávění, které nikam nespěchá, žádají od diváků víc pozornosti a trpělivosti, než bývá zvykem. Scorsese je nekompromisní, takže buďte připraveni na to, že jeho novinku si budete muset poctivě odsedět. A že vám to rozhodně nehodlá usnadňovat. (16.10.2023)

Krásně natočené a zahrané,ale současně hrozně pomalé až zdlouhavé a bez tempa. Ten film plyne až moc pomalu a až moc si užívá svoji existenci. To přesně podtrhuje závěr, který nahrazuje klasické titulky "jak všechny postavy dopadly". (24.10.2023)

Masterpiece (18.01.2024)

Martin Scorsese na svůj věk nadělil neuvěřitelně dravý a mladou energii oplývající tři a půl hodiny dlouhý epos o fakt ošklivé a neznámé historické tragédii americké minulosti. Je to perfektní film na spravení chuti, po jeho posledním ne tak vypiplaném Irčanovi. Režijně a scénáristicky tu není co vytknout a byla fakt nádhera sledovat obdobně oldschoolově natočený film, plný promyšlených kulis, lokací, zkoordinovaných komparzistů obohacující každý jeden snímek promítající se na plátno. Je to fascinující, surová a zlá podívaná, plná fascinujících, těžko čitelných a zlých postav. Přičemž i ty nejčernobílejší postavy snímku mají potřebnou hloubku a nuance jak je u Martyho filmů zvykem. Herecky jde o naprostou lahodu, kde De Niro a Gladstone odvádí vynikající práci, bohužel Leo mě zde jeho nabručeným výrazem s obraceným rohlíkem místo rtu, pěkně sral. Jde o výkon bez potřebných nuancí, kde bylo třeba mít šikovnějšího herce, který zvládá i jiné než extrémní polohy emocí. Přesto však tu je pár momentů, kde se v mých očích i DiCapriův výkon vykupuje. Je to obrazová poetika, jaká se jen tak nevidí a ta vizuální výpravnost je na jiné úrovni. S většinou lidí se shodnu, že prostředek je možná zbytečně repetitivní a nějaká vynucená montáž nebo dravější pojetí události by prospělo tempu. Zároveň se ale přiznám, že mi to zde vůbec nevadilo a vlastně o to lepší požitek jsem z toho měl. Byl jsem rád, že nás Marty nechává se vykoupat v té beznadějné a bezvýchodné pasti pro Osedže. Po hektickém, klipovém a nestálém Oppenheimrovi jsem byl zde naopak rád, že film nechává jednotlivé momenty a scény opravdu dýchat. Díky tomu jsem je o to více prožíval a vlastně mě tahle nespoutaná vize Scorseseho o to více zasáhla. Najít si tři a půl hodiny na kino je dost, ale je to opravdu až tak moc? Zvlášť když si člověk uvědomí kolik hodin týdně ztratí na mobilu nad splachovacím obsahem streamů, sociálních sítí a všeho možného? Ne, to si opravdu nemyslím. Nemyslím si, že je moc si vyhradit tři a půl hodiny na ocenění úžasného díla, na kterém se roky tvrdě pracovalo a podílelo nezměrné množství enormně talentovaných lidí. Samotný finální moment mě potom absolutně dojal a jde o perfektní podtrhnutí celého snímku, jako v případě Babylonu, kdy člověk chápe, proč režisér vypráví tento příběh a proč je to tak důležitý. Jeden z nejlepších filmů roku a to bez debat. Lituji všechny, co si to nechají ujít v kinech. (02.11.2023)

Fargo 1920: White guilt done right. Strhující to není, vynikající nesporně ano. Chtě nechtě to působí jako minisérie omylem puštěná v kuse, dvě a půl hodiny si to stylově dává sakra na čas se vším a v závěrečné hodině po změně stylu je to naopak zkratkovité. Jeden z těch snímků, které měly být buďto o poznání kratší (a vynechat celé linie) nebo naopak výrazně delší (a plně se každé věnovat). (20.10.2023)

Nejrychlejších tři a půl hodiny kinematografie. Úctyhodná délka ve mě budila respekt, ale uteklo to jako voda. DiCapriův zdegenerovaný škleb funguje a bavilo mě sledovat, jaká je to lidská zrůda. Chvílemi je až komické, co se tam děje a furt to ňák všem prochází. De Niro baťovsky drží město za koule, ovládá a manipuluje všechny a všechno a i přes veškeré utrpení, kterým si Osedžové prochází je to stále zábavný film, který stojí za to vidět. (02.01.2024)

„SMÍCHÁME RODINY A PENÍZE POTEČOU SPRÁVNÝM SMĚREM. PŘÍMO K NÁM… “  Tragickej příběh z americký historie o „vyhlazování“ kmene Osedžů, plnej přetvářky a touhy po majetku, v mistrovským podání Scorseseho, DiCapria, Lily Gladstone, De Nira, scénáristy Rotha a kameramana Prieta. Pomalu a precizně zdokumentovaná (a odvyprávěná) historická událost, která mě vlastně (třeba oproti Oppenheimerovi) ani chvilku nenudila. A čím míň o tom všem budete vědět, tím líp (před projekcí pochopitelně…).  /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) Film byl natočen podle stejnojmenné knihy Davida Granna, která vyšla v roce 2017. Filmová práva stála 5 mil. USD. 2.) Autor hudby, Robbie Robertson, zemřel dva měsíce před premiérou. Film mu je věnován. 3.) DiCaprio měl původně hrát Thomase Whitea, agenta Úřadu pro vyšetřování. Za film dostal honorář 30 mil USD. 4.) Film měl světovou premiéru na 76. ročníku festivalu v Cannes a na konci projekce sklidil devítiminutový potlesk ve stoje. 5.) Thx za titule „???“.  ///                         PŘÍBĚH  *****  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  ** (28.10.2023)

Tak já snad možná radši spíš tu knížku, 'kuju pěkně. (Gladstoneová fantastická, stopáž obsahově i stylově neobhajitelná, 2 hodiny a nikdo by nepoznal rozdíl). (03.11.2023)

V rovině pohledu na k záhubě odsouzenou komunitu hutné, teskné, od režiséra typicky kousavé a chvílemi strhující. Ve stejně výrazné rovině rodinné ságy ze starých nedobrých časů ale ve všech ohledech slabší. Charakteristika ústředního trojlístku je totiž téměř od začátku jasně daná, mezi řádky je toho skryto jen málo a ve chvíli, kdy se přestane před divákem halit i poslední detail, je hotovo. Od té chvíle už nedává smysl důvěra konkrétních vztahů a tím pádem ani motivace zásadních činů v posledním aktu. A tím spíš pak nerozumím, proč tenhle měsíc kvete půlčtvrté hodiny, když by se všechny pohnutky i pointy vešly do dvou a nepřišel bych o významy ani hloubku. Čímž se dostávám k tomu, jak moc Scorsese miluje rozhazovačnost a formální rozmazlenost. Tam, kde má být stádo, je několik stovek krav, kde má být davová scéna, jsou lidi od obzoru k obzoru a tak (hlavně v úvodu) pořád dokola. I DiCaprio je tentokrát až nadužívaný a možnosti jeho zlomeného výrazu, jakkoli jindy dokonale funkčního, přetíženy, protože je divákovi téměř cpán před oči ve všech emocionálních extrémech. Chápu opájení se možnostmi kinematografie, ale na rozdíl od daleko chytřejšího Irčana, podobně rozvážné a opatrně jedovaté americké vzpomínky, tenhle kotouč podruhé už roztáčet nebudu. (15.12.2023)

Banalita zla v americkém podání, přičemž "banalita" je synonymem každodennosti a obyčejnosti, nikoli však snadné čitelnosti. Scorsese potřebuje ty tři a půl hodiny, aby mohl s maximální znepokojivostí vykreslit paradoxy a absurdity v počínání lidí, kteří s podporou institucionalizovaného rasismu a pod záštitou svých vlastních pravd a idealizovaných hodnot mohli žít bok po boku s těmi, které zabíjeli. Při tom proti sobě staví na jedné straně mytologii jednoho národa, která koroduje adaptováním se na importovaný životní styl, respektive cizí mýtus blahobytu. Tragédie Osedžů spočívá v tom, že se pokoušeli přenastavit na cizí mýtus, který ale z pohledu bílých cizinců byl (a dodnes zůstává) myšlený jen pro ně samé a nikoli kohokoli jiného. Na straně druhé pak dostáváme zatvrzelou sebestřednost podpíranou vsugerovaným právem na blahobyt v zemi neomezených možností, což pak v praxi znamená že je dovoleno se ho domoci jakýmikoli prostředky na úkor druhých. Vyprávění důsledně zpřítomňuje, že zlo spočívá nikoli v nějakých morálních kotrmelcích, kterými by si jednotlivec ospravedlňoval své protivení se vůči dobru. Naopak podstata zla spočívá v naprostém racionálním ignorantství vůči čemukoli cizímu, včetně morálky. Zásadní oporu tomu skýtají vštípené role, vzory a ideály, kterým má člověk dostát, protože právě úsilí o jejich naplnění pomáhá nevidět cokoli jiného. Ale naštěstí tu ještě máme třetí stranu, kterou zastupují autority nikoli lokální nýbrž státní, které jsou ve Scorseseho typicky idealistickém vidění zcela imunní vůči kazům a pokušením okolního světa, protože jsou vybudovány přímo za účelem potírání zla. "Zabijáci rozkvetlého měsíce" nejen díky přítomnosti DiCapria představují reparát k "Vlkovi z Wall Street", kde Scorsese vykreslil zvrhlost egocentrismu a prospěchářství natolik okázale, až se jeho film pro mnohé kokoty stal zhmotněním jejich snů a aspirační laťkou. Tentokrát se v samotném hereckém projevu (počínaje DiCapriovým tlačeným humpoláctvím až po DeNira adaptujícícho mimiku Donalda Trumpa) i v cíleně pozvolném tempu záměrně jistí, aby jeho pohled na hodnoty Ameriky nebyl jakkoli zneužitelný v jejich pokračování - byť je to ale nakonec úsilí marné, protože přesvědčené rasisty a mamonáře nic externího stejně nezlomí. (19.11.2023)

// Asi už bych se tomu neměl divit, ale stejně mě pokaždé dostane, s jakým elánem a jak stylově dokáže Martin Scorsese vyprávět i ty sebedelší filmové příběhy. Zabijáci rozkvetlého měsíce jsou toho další ukázkou, navzdory hutné stopáži se jedná o fascinující (ovšem tím znechucujícím způsobem) a svižnou podívanou s fantastickými hereckými výkony trojice DiCaprio, De Niro a Gladstone, pojednávající o další černé kapitole americké historie. Nicméně asi se budu rouhat, ale kdyby se přece jen mistr nesnažil nutně za každou cenu vysvětlit pohledy všech spojených s těmito zločiny, našel by v tom příběhu něco, na čem by šel vystavět ještě o řád údernější a napínavější film. Takhle je to sice formálně famózní a po dramatické stránce komplexní, ale už ne strhující, natož zničující jako pro mě byla Hořící Mississippi. Přesto však stále impozantní film, na kterém je krásně vidět, jak je tahle režijní legenda pořád o míle napřed před současnou generací filmařů. 8/10 (21.10.2023)

Proč jsem po týdnu snížil na 3*? Není to proto, že je to k*revsky dlouhý (i když, intermission už by se hodila), nenudil jsem se. Ale nesednul mi humorný tón, až skoro a la Wolf of Wall Street, ale přitom na tak vážný téma - Scorsese chtěl očividně vzbudit srdceryvný dojem, výsledek je však úplně bez emocí. Leo v poloze komickýho hlupáka dobře sedí, ale prostě jak se můžu zároveň nad něčím dojímat... (30.10.2023)