Kočár do Vídně

Jeden z těch náročnější a celkově těžších filmů české produkce. Tři herci, jeden kočár a les. Překvapivě drsný konec ukazující, že válka dělá z lidí zvířata. (23.01.2011)

„Kočiar do Viedne” mal "pôvodne" odviesť dvoch rakúskych dezertérov do bezpečnej zóny, pričom sa tak malo (u)diať z 03. na 04. mája 1945, čo jasne predznamenáva, že vytúžený koniec II. svetovej, a «obzvlášť i extrémne brutálnej» vojny, sa jednak konečne blíži ku koncu, ale akési psychologické zovretie troch kľúčových, resp. dvoch postáv, ešte stále nie je vo svojom cieli... Dedinskej žene menom Krista, najprv Nemci »pre výstrahu« obesili muža, pretože ukradol pár vriec cementu, aby následne potom dvaja nič netušiaci vojaci vošli do domu smútku, prikázali vdove pripraviť voz, zapriahnuť kone a ísť s nimi... Zbehovia sa volajú Hans, ktorý má perfektnú pamäť na dátumy a ranený stúpenec nacizmu, ktorého meno sa vôbec nespomína. Vdovicu ženie vpred jedine túžba po pomste, že by si mohla zgustnúť na týchto dvoch úbožiakoch, keď jednému z nich, dokonca dohára sviečka, a tak možno ten ďalší si ani bohvieako extra nevšíma, ako sa im postupne "sami od seba" strácajú veci, na čo príde až neskoršie, kedy sa situácia čoraz intenzívnejšie vyostruje. V podstate sa po celý čas zvyčajne pohybujú naprieč dlhým lesiskom, ktorý zrejme na všetkých pôsobí, ako (ne)konečný labyrint plný samého úskalia, kde by teoreticky mohli pomôcť "dobrí partyzáni" , ktorí predsa poznajú les, ako svoje ponožky, všakže ? / Renomovaný český režisér, pán Karel Kachyňa, nakrútil mimoriadne depresívny film, čo rovnako podtrhuje jeho zvlášť strhujúca čiernobiela kamera, a to ani nehovoriac o rešpektovanej českej herečke Ive Janžurovej v hlavnej úlohe, ktorá si v 1/2 snímku, vystačí čisto s neverbálnou komunikáciou, keďže jej mimiky tváre a gestikulácie, hovoria úplne za všetko. Presne takýto počin patrí do zlatého fondu SVETOVEJ kinematografie. (14.08.2021)

Kočár do Vídně se mi poštěstilo vidět v kině dvakrát. Nezapomenutelný zážitek to je ale i v televizi. Ve filmu se toho moc nenamluví, a když, tak víc německy než česky. Ale o povedené spolupráci Kachyni s Procházkou a brilatních hereckých výkonech herců se dají psát nekonečné ódy. Komorní balada, která řeší konec druhé světové války z pohledu obyčejných lidí. Jeden z nejdrsnějších závěrů. (08.07.2008)

Silný, naturalistický, komorní film s výbornou kamerou a hereckými výkony. Jestli mu dnes může něco ublížit, tak je to paradoxně především jeho "nepochopitelnost", neboť podobná nenávist je už dnes v Evropě (naštěstí) dokonale pasé. Ten nacionální konflikt ovšem není nafouknutý, obdobné věci se vskutku děly a těsně poválečná doba přinesla neuvěřitelné množství barbarské krutosti, bohužel. Výtky ohledně dabingu jsou částečně oprávněné, ačkoli Hanzlík s Munzarem hrají výborně a německý dabing zní poměrně věrohodně a přirozeně. Kladem je každopádně dvojjazyčnost snímku, v té době (nejen) v českých filmech věc dosti nevídaná. Také Oskarovy výtky jsou oprávněné, předcházející děj byl původně dokonce součástí scénáře a měl se točit, ovšem na druhou stranu, právě prosté zarámování temných mlžným lesem vskutku dává příběhu obrovskou koncentrovanost, která nemá daleko ke klasickému antickému dramatu s jeho jednotou místa, času a děje. Pokud jde o onu "milostnou katarzi" v závěru, přiznávám, že mě zase tak nesmyslná nepřišla. Člověk zkrátka není (pouze) racionální tvor a vypjaté emoce často působí neuvěřitelné kotrmelce. Pokud Krista vnímala Hanze jako nebezpečného a krutého nepřítele, jemuž se chce pomstít za smrt svého manžela, jistě měla důvod jej odpravit, ovšem postupně zjišťuje, že tahle její představa je chybná. Hanz není ani krutý a zlý, ani nebezpečný, spíš je to zkrátka nešťastný idealistický mladík, který má sám především strach. V takové chvíli se ovšem člověk podobnému zjištění obvykle brání, protože to nabourává jeho zažité vidění světa a relativizuje to jeho vlastní předchozí úsudky a soudy. Brání se tak dlouho, až se celá, stále křečovitěji obhajovaná představa zboří a přerodí v naprostý opak, v uznání právě toho, co člověk do té chvíle popíral a odmítal... Celkový dojem: 80% Zajímavé komentáře: kinej, gudaulin, sportovec, Pohrobek, Oskar, Kulmon (11.12.2011)

Místy mrazivý snímek o ženě, které vstoupila do cesty za pomstou ta nejsilnější přírodní esence - láska - aneb nádherně odvyprávěný příběh, který je doprovázen nepřeslechnutelnou hudební stránkou a je situován do "nekonečného" lesa. (03.03.2011)

Kachyňova hustnúca lesná atmosféra lezie pod kožu, ústredná herecká dvojica je excelentná. Príbeh z konca vojny ukazuje obludnosť ľudských pováh, ale aj tlejúce svetielko nádeje a citu. 4+ (19.03.2020)

Válka jako děj zvenčí, vstupující a tragicky ničící jednotlivé lidské životy. Dobro a zlo, které ani zdaleka nejsou rozděleny jednoduchou šablonou mezi německým vojákem, čerstvou vdovou a skupinou českých partizánů. Silně povedený scénář Jana Procházky. Právě to, že si Procházka dovolil nalomit pár poválečných stereotypů uvrhlo tenhle film na hodně dlouhou dobu do trezoru. (12.04.2009)

Mlžný les za jehož neuchopitelným okrajem končí válka. A tím pro aktéry nastává situace, kdy potkat prakticky kohokoli, je pro ně rozsudkem smrti. Kočár do Vídně sice trpí na deklamativnost, nedůvěryhodné finále a trochu zbytečně přepjaté herectví, nicméně na svou dobu výborná kamera, dobře vykreslené prostředí temného polesí a unikátní zasazení z něj ve výsledku dělá celkem funkční noční můru. (28.09.2021)

"Posero." "Danke." V jednoduchosti je prostě síla. A ne že ne. Naprosto přímočará psychologická masírka s hodně zajímavým závěrem (který snad brzy už zase dostane film do trezoru a některým lidem z něj prdne cévka v palici). Jen tři herci, dva koně a les. Smrkový, jednotvárný a nudný. Pochválil bych herecké obsazení, ale Hanzlík prostě nemůže hrát německé vojáky. Hrozně moc se mi líbilo, že Češi ve filmu mluvili česky a "Němci" německy. Dodávalo to filmu skvělou atmosféru. 3.5* (01.07.2016)

Tak to mě zase jednou něco úplně uzemnilo. Tragický příběh jedné ženy na konci druhé světové války narýsovaný na podmanivý podklad mlhami zahaleného vlhkého květnového lesa. Karel Kachyňa s pomocí tří herců, páru koní a jedné drožky vytvořil nezapomenutelnou tragédii oděnou do pláště filmařského umu, pro kterou jen těžce hledám přirovnání. (29.11.2008)

Pre oči fotograficky krásny, pre uši trýznivo naliehavý, pre všetky zmysly (jednoducho) definitívny zážitok. Neustále mi napadalo spojenie: DOKONALÁ KOMPOZÍCIA ! (12.12.2009)

Čo treba určite vyzdvihnúť je fantastická atmosféra. Kachyňa využíva les a všetky jeho tiene na výbornú. Prvých 50 minút sa jedná o pomerne schopnú hru so snahou o psychologický presah, ktorá ale v závere naberie skôr romantický smer ( ak sa to tak dá nazvať) dokonca aj tá finálna bodka je akosi trpkejšia, pretože sa vzťah ako taký obišiel bez citlivých a jemných momentov. Tá premena je skrátka výrazná. Dokážem to možno pochopiť metaforicky. Ale na to aby sa to stalo hĺbkou podobné dajme tomu Balade o siedmych obesených ( významovo myslím) tomu chýba silnejšia psychologizácia. A Eva funguje dokým nezačne rozprávať. Film ale zlý nie je. Je skvelou ukážkou toho, ako precízne a atmosféricky pracovali tvorcovia u nás s látkami, ktoré neskôr definovali našu kinematografiu. Atmosféra ale ako vravím na jednotku. To ostatné trošku zostarlo. (01.07.2021)

Naokraj musím říci, že (jak jsem očekával) jako školní představení je Kočár do Vídně naprosto nevhodný. Já jsem ale rád, že byl zvolen, protože jsem ho už moc dlouho chtěl vidět - a nezklamal. Ani trošičku. Hustá atmosféra a Iva Janžurová naprosto famózní. (31.01.2008)

Hodně silný zástupce české nové vlny, který se ale nevyrovná její úplné špičce. Scény v lese jsou přece jen místy rozvleklé (chudák Iva Janžurová si tedy opravdu zaběhala), už proto, že výprava filmu je, eufemisticky podáno, hodně stereotypní a koně, kteří jsou v záběru asi nejčastěji, mají herecký rejstřík taky trošku omezený. Jaromír Hanzlík je ve střídání krajních poloh vynikající, Iva janžurová skorem tak dobrá, až na poslední třetinu filmu, kde při tom nešťastném běhání chytne do visáže takový nějaký zvláštní prvek, který z ní pro mne udělal z ženské let čtyřicátých ženskou let devadesátých. Původní čtyři hvězdičky jsem málem sundal na tři, ale úplný konec je konečně oživen dalšími postavami a připomenul mi závěr výborného Habbermanova mlýnu. (14.06.2011)

Tento film si, podle mého názoru, zaslouží maximální hodnocení. Popisuje situace tak absurdní a neuvěřitelné, a zároveň tak lidské, že nelze odolat. Celý film sledujete a těšíte se na to, až se Kristě pomsta podaří. Zároveň ale víc a víc váháte. Nakonec přijde úleva a vzápětí na to facka jak řemen. Proto si myslím, že tento film je skvělý a jeden z nejlepších českých filmů v historii. Sláva patří tvůrcům. (04.04.2018)

Dokonalé, citlivé a naprosto výmluvné. Iva Janžurová by si za postavu Kristy zasloužila Oscara. (26.09.2008)

Herecký koncert Hanzlíka a Janžurové. Od tohoto filmu mám vždycky zvláštní pocit, když jdu sám lesem po dlouhé rovné cestě lemované listnatými stromy. Viděl jsem tento film jako malý a hodně dlouho jsem pak nemohl usnout, protože to byla opravdu síla. Někdy musím vidět zas! (04.12.2010)

Kočár a Směšný pán jsou Kachyňovy nejlepší filmy. (23.05.2008)

Moc povedený film, u kterého je kromě hereckých výkonů třeba zdůraznit i úžasnou kameru, prostředí lesa bylo nasnímáno fantasticky. Při sledování mě kolikrát napadlo, jaké je štěstí, že to bylo natočeno černobíle. Střetnutí vdovy, mladého německého vojáka a partyzánů ovšem naopak vůbec černobílé není. Hodně jsem také uvažoval nad tím, jestli ten psaný úvod neměl být přece jen natočen, pár scén ještě před titulkama, tím by se to oddělilo. Nevím. Každopádně je to zážitek, ke kterému se dá vracet. (25.03.2009)

Němec nemusel být vždy zákonitě vrahem a bezcitným člověkem, stejně tak partyzán nemusel být čestný a morálně vyrovnaný jedinec. Kachyňa mistrně zobrazuje absurditu války: nenávist, nekonečné předsudky, touha po pomstě. (25.08.2012)