New York Stories
Obsahy(2)
New York. Řeklo by se, že je jenom jeden. Světová metropole, centrum světového obchodu, politiky, ale také vzdělání, kultury a zábavy. Film Povídky z New Yorku ovšem dokazuje, že existuje tolik podob tohoto města, kolika očima se na něj podíváme. V tomto případě očima tří výrazných režisérských osobností. Tři příběhy, tři různé pohledy, tři odlišné autorské rukopisy. V úvodní povídce, nazvané Lekce, sledujeme očima Martina Scorseseho uznávaného malíře, který se potýká nejen s tvůrčí posedlostí, ale také se svým rozháraným osobním životem. Francis Ford Coppola se ve své povídce Život bez Zoe dívá na New York okouzlenýma dětskýma očima, zatímco Woody Allen zůstává v závěrečném segmentu Oidipus dnes věrný svému oblíbenému typu neurotického hrdiny s nevyřešeným vztahem nejen ke své matce. Tři příběhy, každý úplně jiný, tři kamínky do fascinující mozaiky jménem New York. (Česká televize)
(viac)Recenzie (181)
První povídka celkem dobrá, druhá příšerná a třetí vynikající. Všechna čest Martinu Scorsesemu a Francisi Fordu Coppolovi, ale Woody opět dokázal, že je nedostižitelný. A kdo jiný by natočil příběh hrdiny, kterého pronásleduje přízrak vlastní matky. Díky Woodymu vykazují Povídky z New Yorku kvalitu. ()
Zdůrazňuju, že v tomhle povídkovém filmu hodnotím především příběhy, ne jejich řemeslné provedení, nebo herecké výkony jejich aktérů. První vypráví o manipulátorském, egoistickém, ale v jádru sympatickém stárnoucím hippíkovi a slavném moderním malíři a jeho múze - povrchní, nevyzrálé a rozmazlené husičce. Moment, kdy Arquette nutí Nolteho, aby na důkaz jeho lásky k ní šel políbit policajta, by měl být právě tím momentem, ve kterém se jí dostane odpovědi typu "polib mi prdel". Příběh mě příliš nebavil, protože s jeho postavami nemám mnoho společného, podobné lidské typy jsou mi cizí. Ale měl dobrou kameru, hudbu i atmosféru. A potěšil mě Steve Buscemi ve vedlejší (a trochu nezvyklé) roli a Debbie Harry (Blondie) v komparsní roličce. Silné tři. Druhá povídka byla naprosto otřesná - no comment a nevermore. Odpad. A třetí taky. Allen mi někdy sedne a někdy ne. Tentokrát mi ty jeho židovské neurózy, oidipovské komplexy a hlavně jeho příšerná židovská matka lezly nepěkně na nervy. Jedna za špetku humoru. Takže nakonec jediný důvod, proč si tenhle film nechám na disku, je první část od Scorseseho. ()
Povídkové filmy mám rád, ale dobrých je opravdu pohříchu málo nebo jsem na dobré zatim nenarazil.Spojení tří skvělých režisérů slibovalo ještě víc, ale možná právě to bylo na škodu, protože ze sebe nemuseli vydat uplně nejlepší nápady.Od Scorseseho jsem čekal víc, ale jeho povídka se ještě celkem dala, přesto je to asi nejhorší, co jsem od něj viděl.Coppola mě zklamal, povídka byla opravdu slabá a Woody Allenovi se to povedlo nejvíc, hned od začátku je to jeho typický styl a odpustil bych i to, že to byla na mě celkem blbost. Po povídkách bych to hodnotil : Scorsese 60%, Coppola 50%, Allen 70%. Celkem tedy za 60% ()
Musím priznať, že asi najviac som sa bála poslednej poviedky od Allena, pretože nie všetko čo vypúšťa z tej svojej škaredučkej hlavičky, by malo uzrieť svetlo sveta. Tentokrát ma však dostal úplne do kolien. Neviem, či súťaživosť s ostatnými dvomi velkánmi svetovej kinematografie z neho dostalo maximum humoru a minimum prázdnych kecov (ako v iných jeho dielach) , ale naozaj som sa božsky bavila predovšetkým na jeho poviedke. Sklamaním bol Coppola a Scorsese lepšie 3*. Nečakajte nič náročného, ale na pobavenie to stačí. ()
Tri 40 minútové poviedky odohrávajúce sa v New Yorku. Scorseseho poviedka o starom maliarovi s problémami s jeho mladou múzou bola podaná dosť nudne. Keby Rosanna Arquette aspoň ukázala svoje vnady, ale nič z toho. 4/10. Coppolova poviedka o nejakom malom dievčatku žijúcom v prepychu ma vôbec ničím nezaujala. 2/10. Jediný kto nesklamal je Woody a jeho ako vždy vtipný príbeh o chlapíkovi s Oidipovským komplexom so svojou matkou, ktorá mu ničí akýkoľvek vzťah, čo vyvrcholí keď sa vďaka kúzelníckemu predstaveniu teleportuje na nebo a celý čas ako boh sleduje jeho kroky a všetkým ľudom hovorí jeho príhody z detstva. Fakt vtipné, ale na ploche 40 minút to je len taká zábavná epizódka bez väčšej hĺbky. 6/10. Celkovo to je za 4/10. ()
Najsilnejšia poviedka je tá od Scorseseho. Rosanna Aquette je bohyňa a celé to prostredie high society v hlavnej úlohe s talentovaným introvertom Noltem funguje. Potom príde Coppola s detským príbehom, ktorý by mi nemohol byť viac ukradnutý. Hlavná hrdinka je doslova neznesiteľná. Allen naproti tomu prináša typický príbeh, ktorý má mnoho úsmevných miest ale je to skrátka Allen. Neprináša to nič nové. Scorsese - 70%, Coppola - 30% a Allen 60% ()
Woody to zachránil. ()
Celé je to podivně fantastické, i ten první příběh, ve kterém žádné magické prvky nebyly, ale svět umělců je vždy svým způsobem fantastický, takže se kouzla držela i v této povídce. První, Scorseseho, se mi líbila zřejmě nejvíc (na tu, jako na jedinou, se asi ještě někdy znovu podívám); Allenova byla jeho klasická komedie napůl cesty mezi komediemi/parodiemi (Spáč, Láska a smrt, Banáni) a newyorkskými filmy (Annie, Manhattan) a taky dobrá, jen chvílemi zbytečně natahovaná; Coppolova mi přijde nejnedotaženější. V momentě,kdy se objevila zápletka, byla vyřešena bez nejmenších komplikací, stejně jako se v ní objevily postavy a předměty, které nebyly nijak naplněny, i když k tomu směřovaly. Upřímně jsem od každého z nich čekal víc. ()
Tři parádní povídky od třech špičkových režisérů. Plnohodnotný film to sice není, ale i tak jsem se královsky bavil... ()
Tak nějak nechápu, proč vlastně tenhle projekt vůbec vznikl. Trojice povídek, která nemá vůbec nic společného a to ani cílovou skupinu. Ovšem ona ani kvalita samotných povídek není kdovíjak valná. Vlastně jednoduše řečeno je to tak trochu nuda k posrání. Od téhle trojice režisérů jsem čekal mnohem víc. ()
Scorsese svou povídku nejlépe zrežíroval, Woody napsal a Coppola nudil. ()
,,...JA TOMU JEDNODUCHO NEVERÍM, CHÁPETE? JA SOM ČLOVEK, KTORÝ VERÍ VO VEDU A LOGICKÚ RACIONÁLNU ÚVAHU." ,,JASNÉ, ZATIAĽČO SA VAŠA DRAHÁ MATKA VZNÁŠA NAD NEW YORKOM." __ Ako napísali iní, každá z troch poviedok nesie svoj osobitý rukopis a hodnotiť ich ako celok je by bolo neobjektívne. Strednú cestu napokon volím z dôvodu, že prvé dva príbehy možno hodnotiť iba čisto priemerne, čím znižujú výsledný rating tretej, najlepšie napísanej poviedke. Oceňujem, že všetci režiséri povolali ku spolupráci kameramanské esá a zabezpečili hviezdne herecké obsadenie. Zdatný cinefil isto dokáže aj bez úvodných titulkov priradiť daný príbeh k príslušnému režisérovi. Scorsese sa pozná na základe výberu hudby a tiež prácou s kamerou a strihom. Coppola zase v sebe nezaprie talianske korene a snahu o špecifickú, miestami magickú vizualitu. Allen však vychádza ako jasný víťaz vďaka prepracovaným dialógom a finálnej pointe a tiež prirodzene pôsobiacimi prvkom magického realizmu v postave matky zasadenej do newyorského prostredia. Pritom išlo o moje prvé zoznámenie sa s jeho tvorbou a nepochybne mu budem v budúcnosti venovať svoj divácky priestor. (2420. hodnotenie, 161. komentár k filmu) ()
Scorsese: **** / Coppola: ** / Allen: *** ()
Soubor tří povídek zaobírajících se životy několika lidí v New Yorku. Ve výsledku nepříliš zajímavý sled příběhů, kde dvě mají něco do sebe, zatímco ta třetí je o ničem. ()
Popravdě - chtělo by to každou povídku hodnotit zvlášť. Je hodně obtížné hodnotit povídkové filmy, je jasné, že každá je něčím jiná a hlavní rozdíl je v kvalitě. Já bych chtěl především vyzdvihnout povídku Lekce od Martina Scorseseho. Je naprosto úžasná a dokonalá. Právě díky této povídce, která je oslovující, zajímavá, a člověka donutí u ní přemýšlet a snažit se pochopit mysl umělcovu. Nick Nolte je jako rozumově nevyvážený umělec, kterého nad vodou drží pouze jeho múza, naprosto úžasný a brilantní. Nebojím se přiznat, že právě tato povídka ovlivnila celé hodnocení filmu jako celku. Coppolova povídka mě ničím nezaujala, dalo by se napsat, že dokonce nudila a to je v jeho případě velmi překvapující. Woody Allen natočil povídku, kterou kdyby rozvedl, tak máme jeho další typickou allenovku. ()
Nejlepší je Scorseseho část upomínající na Po zavírací době(za 4)...Woodyho povídka je jeho standard(za 3) a nejpodivnější je Coppolova (za 3) ()
Jedno město. Tři režiséři zvučných jmen, tři povídky ze života místních obyvatel. První příběh (Martin Scorsese - Životní lekce / Life Lessons) vypráví o slavném malíři, který až fanaticky miluje svoji mladou asistentku a múzu v jedné osobě. Jejich vztah je však nevyvážení a oba protagonisté trpí. Ve druhé povídce (Francis Ford Coppola - Život bez Zoe / Life without Zoe) se ocitáme v až fantastickém světě malé dívky, kterou její bohatí rodiče doslova nechali na pospas sobě samé. Mladá slečna má doslova vše, na co si vzpomene, ale to co jí opravdu chybí, jsou její vlastní rodiče, kteří na ni nemají čas a jsou stále na cestách. Poslední kousek (Woody Allen - Oidipus dnes / Oedipus Wrecks) je o vztahu dospělého muže a jeho matky, jež ho neustále pronásleduje. Při kouzelnickém vystoupení záhadně zmizí a jestli si syn myslí, že se jí konečně zbavil - velký duch (či co to je) jeho matky se stejně záhadně objevuje na newyorském nebi. Tři slavní režiséři se podíleli na tomto nesourodém dílku. A ač jsou to jména, která by měla zaručovat přinejmenším dobrou podívanou, tak se někde něco muselo pokazit. Pravda, při první povídce mě ke konci již lehce začalo hrabat na mozek, druhou jsem si myslela, že už mi hráblo úplně, ještě, že poslední přinesla kýžené odlehčení a zahojení rozdrásaných nervů. Vztah malíře a mladé holky je divný, nechápu, jak by ve skutečnosti mohl někdo tohle všechno vydržet, naopak mi přišel celý příběh zbytečně dlouhý a bez většího nápadu. Druhý příběh se mi už vůbec nelíbil a to, že končí v Římě odporuje názvu celé téhle maškarády (konkrétně v této jedné povídce). Pošramocenou reputaci tady velice skvostně napravuje Woody Allen, který je zárověň i v hlavní roli syna naprosto vynikající, vtipný. Jakoby věděl, že po tom všem, co předvedli kolegové, musí přijít s něčím bombastickým. I když je příběh lehce fantastický a nereálný, vše dohání svou odlehčeností, humorem a naprosto dokonalou obří matkou na obloze. Za to třikrát díky a zbytek už nikdy více. ()
Martin Scorsese, FF Coppola a Woody Allen nejsou zrovna mi oblibenci, ale kazdy z nich mel ve sve kariere alespon 1 svetly moment - Scorsese - Taxi Driver, Coppola - Apocalypse Now, Woody - Love & Death, mohlo byt tedy zajimave jak se poperou s reziserskou ulohou ve spolecnem NY projektu. Scorseseho part dopadl dost nudne, prestoze byl z umeleckeho prostredi, takze total fail. Coppola zde predvedl holcici detskou pohadku, na ktere je az prilis znat, ze scenar psala Sofia. Woody Allen, ktery je z teto trojice obecne nejslabsim reziserem se paradoxne predvedl nejlepe, protoze jeho povidka byla, kdyz uz nic, tak alespon relativne vtipna. "Your mother calls me strange names - What does kurva mean?" 3/10 ()
Na takýto etalón režisérskych hviezd rozkopašné, nesúrodé, a aj nestotožniteľné krátke poviedky, ktoré sa ani synergicky neprepájajú a ani ako samostatné jednotky nefungujú bohvieako nezávisle. Scorsesemu by som dal za to umenie obrazu a výborného výberu White Shades of Pale 3,5, Coppola naopak ukazuje, že za stratou životnej energie a jedinečnosti nie sú iba štúdiá a slabé rozpočty (2,5) a Allenova obrazotvorná citová fantázia dokáže aspoň nebrať oné veci ani trochu za vážny povraz (3). ()
Tři naprosto odlišné povídky dávají dohromady poněkud nevyvážený celek. Nejvíc se mi líbila úvodní Scorseseho část, která zaujme obrazově i herecky, ale bohužel skončí právě ve chvíli, kdy děj začínal nabírat tempo. Prostřední Coppolova fantazie je taková pohádka pro děti a v závěrečném příběhu nám Woody Allen, jehož styl jsem nikdy moc nemusel, servíruje dost ujetou satiru o muži pronásledovaném vlastní matkou. Nemohu popřít, že jsem se chvílemi bavil, ale pokud tři režisérští velikáni chtěli natočit společný projekt, možná mohli jednotlivé povídky mezi sebou nějak víc propojit, nebo se alespoň držet jednoho žánru (jako to dělají Tarantino a Rodriguez). Takhle film jako celek moc nefunguje a těžko si bude hledat cílovou skupinu diváků, tedy kromě těch, které nenalákají slavná jména tvůrců. ()