Na prahu války

Hodně vydřených 70%. Jakkoli žeru kameru Malickových filmů a jejich hudbu, ty necelé tři hodiny jsou hodně přestřelené a únavné. (30.07.2023)

Nový filmový rok jsem rozhodl započít nějakou poetikou a řekl jsem si, Hidden Life by mohla být ta správná volba. Na urážky vůči tomuto dílu jsem však už unaven, takže je přenechám těm, kteří byli/budou patřičně ohromeni tímto velkolepým eposem o životě sedláků na vsi. Od Malicka už nechci vidět ani fotku. (01.01.2021)

Ten, akože už aj legendárny a povestný, americký tvorca Terrence Malick, ktorý je zároveň i sám sebe pánom, pretože to, čo si aj úplne osamote napíše (scenár), si aj následne zrežíruje, a to podľa svojho najväčšieho gusta, že od Stromu života, z roku 2011, sa z neho už systematicky stáva taký » SELFISH « režisér, ktorý sa výhradne riadi iba svojim, vnútorným pocitom, ako najlepšie nakrútiť film, keď už vonkoncom nemyslí na to, či to vôbec bude niekoho zaujímať, absolútne nepomýšľa, čo si o tom pomyslí publikum, teda diváci, de-facto, on nenakrúca film pre divákov, ale jednoznačne len sám pre seba, a je mu totálne jedno, akú to bude mať neskôr danú odozvu zo všetkých táborov ? Od citovaného filmu ho vnímam výhradne už, ako takú obohranú platňu, ktorá sa neustále opakuje. Väčšinou preferuje vizuálne, filozofické cítenie, čo síce nie je nič protivné, ale ak vám to tentokrát tlačí takmer 3 hodiny sústavne do hlavy, tak určite máte už aj vy svoju hrdosť, pokým si konečne poviete: „Dosť” ! Obsadil väčšinou neznámych, nemeckých a rakúskych, aj všelijakých známejších, zahraničných hercov, exteriéry sa sústredia do krásneho prostredia rakúskych Álp, hornatá príroda je naozaj nádherná, až si miestami normálne myslíte, že ste niekde tu doma na Slovensku, či aj v Česku. Po dlhých rokoch vymenil dvorného kameramana Emmanuela Lubezkiho za Nemca Jörgea Widmera, kedy som býval veľmi často nadšený z prezentovanej kompozície obrazu, ktorá je vskutku mimoriadna, fantastická, že mi ani bohvieako nechýbal uznávaný Chivo. Pochválim taktiež aj strihovú skladbu, na ktorej si dala trojica strihačov extra záležať. J.N. Howard sa vyznamenal, čo sa týka hudby. Línia udalostí a vzťahov spadá do 2. svetovej vojny okolo farmára a oddaného pacifistu Franza Jägerstättera a jeho rodiny, t.j. manželky, dcér a matky + veľa vedľajších postáv dostáva svoj priestor, medzi nimi sú i „Komisár Moser, Ernst Stockinger, Adolf (S)Hitler a Mikael Blomkvist” a cetera. Skrytý život má bezpochyby čosi do seba, čím je dosť interesantný, čo už o pár riadkov vyššie definujem, ale dať si znovu repete, asi skôr nehrozí, prečo by som sa mal púšťať do druhého kola, keď už viem, čo ma v ňom čaká. Minimálne, ak by aspoň trochu vystrihol nejaké zbytočné pasáže, tak by som nad tým pouvažoval, inak tieto tri hoďky sú vskutku strašne prepálené ! (16.03.2020)

Nuž ten námet je dobrý, ale prečo tri hodiny? Prečo je tam minimálne polovica filmu založená na myšlienkach, úvahách, poetike? Dej to nijako neposúva, emócie nevzbudí. Prvé dve hodiny sa dajú kľudne zbúchať do polhodinky. A dosť mi tu vadila kamera, taká biedna, niekedy až nútené detailné zábery na ksichty hercov. Vyššie hodnotenie predsa nedám len preto, že je tam pekná horská chata. (06.06.2020)

Filmy Terrence Malicka mám rád a přestože mi jeho nová tvorba ne vždy sedne, minimálně po audiovizuální stránce se jedná o přelomová díla. A Hidden Life na tom není jinak a i přes nepřítomnost kameramana Lubezkiho je to na pohled neuvěřitelně krásný film, který se tentokrát zaměřuje na krásy rakouských hor. Bohužel film trpí na svou přemrštěnou délku, která je v tomto případě až neúnosná a vzhledem k tomu, jaké má film tempo a neustále se opakující záběry (občas mi přišlo, že se opakují i scény) by se celý příběh vešel do dvou hodin a i tak by se celý příběh zbytečně táhl. A Hiddne Life se velice brzy okouká a prvotní okouzlení je pryč po první půl hodině a přestože byste měli s hrdiny cítit, spíše budete cítit nepochopení. Jak k jejich chování a zarputilosti, tak i k výsledné podobě filmu. A je to škoda, protože A Hidden Life mohl být divácky nejpřívětivější Malickův film. (29.07.2020)

Jak si může někdo uchovat svou vnitřní nevinnost v temné době? To je bolestivá otázka a Malickův film má odvahu se na odolnost ptát. Stalo se to před 70 lety, ale může se to stát i zítra. Film celkem postrádá vnitřní napětí, ale je to až náboženský zážitek. A nikdo ve světě se o hrdinovu vnitřní svatost nezajímá. (24.09.2020)

Další malickovsky opulentní dílo o síle člověka svou atmosférou navazuje na režisérův nejlepší film Nebeské dny a nechává tak zapomenou na příšerné auteurské exploatace jako Rytíř pohárů nebo Od písně k písni. (05.10.2023)

Jdi a dívej se, Deník venkovského faráře, Zánik samoty Berhof, Armáda stínů, Ať žije republika, Strom na dřeváky, Démanty noci, A co dále Baltazare, Diktátor, Obchod na korze nebo třeba seriály Bratrstvo neohrožených (pokud si ho správně pamatuji), Svět ve válce a Heimat - u Skrytého života jsem si neustále domýšlel témata, děje a postavy z těchto filmů. A také naopak: imaginárně jsem si přenášel zdejší dvě hlavní postavy i s jejich příběhem do světa těchto filmů. Čím víc jste jich viděli, tím víc se vám to bude líbit. Obohacující zážitek. V neposlední řadě to funguje jako polemika ke Scorseseho Mlčení! (03.05.2020)

Emočně devastující freska lidské nezdolnosti, pravé lásky a krutosti, zasazená do nádherných reálií rakouských hor. Snímek A Hidden Life režiséra Terrence Malicka v sobě vyjma těchto atributů snoubí novátorskou kameru, soundtrack a výtečné herecké výkony, což velmi působivě dotváří pochmurnou paletu oněch válečných let. Režisér zde rovněž barvitě vykreslil pokřivené charaktery a nálady vesničanů, jež se v průběhu snímku mění z vřelého přátelství na otevřenou nenávist a pohrdání. Spojte si toto všechno s režisérovým hloubáním nad otázkami víry, dobra a zla či nacismu samotného a vznikne Vám snímek, který i navzdory delší stopáži téměř dokonale uspokojí duši diváka prahnoucího po něčem náročnějším. Skvělá práce! „…...the growing good of the world is partly dependent on unhistoric acts; and that things are not so ill with you and me as they might have been, is half owing to the number who lived faithfully a hidden life, and rest in unvisited tombs.“ (11.02.2020)

Jestli se o nějakém režisérovi dá mluvit jako o básníkovi, tak je to Malick. Je jedno, jestli se pohybuje na bojištích Druhé světové války, nebo v nedávno objeveném Novém světě, pokaždé svým filmům dokáže vtisknout ojedinělou poetičnost podpořenou nádhernými exteriéry, které dokáže bezezbytku využít. Nicméně tohle je z mého pohledu Malickův dosavadní vrchol. Vnitřní boj, který hlavní hrdina svádí, vliv jeho konečného rozhodnutí na rodinu a samotný konec, to vše je podáno natolik sugestivně, že má člověk tendence dýchat tím nejtišším možným způsobem, aby vyprávění nějak nenarušil. Postavy jsou podané tak, jak je napsal sám život a k hlavním hrdinům si divák najde cestu na samotném začátku a není to jen díky výbornému podání Augusta Diehla a Valerie Pachner. A nakonec tu je nádherné prostředí Jižního Tyrolska, které sice zavání kýčem, ale v tomto případě mu filmaři dokázali vtisknout neopakovatelné kouzlo. jediná výtka tak míří k faktu, že film nebyl natočen v němčině. Ale to vem čert. Asi si nevzpomenu, kdy naposledy mě něco takhle rozložilo. 100% (21.03.2020)

3 hodiny v obzvlášť pohodlné polohovatelné sedačce byly u A Hidden Life krušné, ale Malickovo rozjímání nad vírou v Boha a dobro v kulisách rakouských hor a nacismu je jednoduše skvostné. Takže se omlouvám, že jsem se smála vždycky, když se tam objevil někdo z Komisaře Rexe. (LFF 2019) (15.10.2019)

Z novodobých Malickových filmov patrí A Hidden Life k najlepším - hneď po Strome života. Jednak má konečne nejaký príbeh a jednak využíva špecifický tvorcov rukopis, ktorý len potvrdzuje, že správna ucelená forma tomu svedčí omnoho viac ako snaha o impresionistický film plný pocitov a úvah. Aj napriek trojhodinovej dĺžke film nenudí. Pomaly plynie a namiesto hrozných a zlých scén ukazuje skrytú krásu či už v prenesených slovách alebo v dychberúcich obrazoch. Kameramani a skladatelia môžu byť Malickovy vďační. Dáva im priestor vytvoriť nádhernú kulisu, ktorá rezonuje. Podobne ako Tenká červená čiara vytvorila z prostredia samostatnú postavu, ktoré ovplyvňuje okolie, tak isto je tomu aj tu v prípade rakúskych Álp. Na konci zostal pekný pocit. Hoci je to celé bez zvratov a značne od dramatizované. Soundtrack povinnosťou. Howardová hudba a Widmerové zábery na vodopády a riečku zasiahnu podľa mňa každého. Hľadať to pekné v nepeknom je ťažké. Páči sa mi že aj napriek téme sa bude o filme hovoriť v špecifikách krásy. (30.01.2020)

"...vždyť růst dobra na tomto světě nezávisí jen na velkých činech, a není-li to s vámi a se mnou ještě tak zlé, vděčíme za to způli právě těm nesčetným lidem, kteří poctivě žili svůj život stranou vší pozornosti, a odpočívají v hrobech, k nimž nikdo nechodí." (20.02.2020)

"Víš, i když prší, slunce svítí. Slunce svítí na dobré i zlé stejně." Malickův režisérský růst nezná obdoby. Vizuálně překrásné, zvukově malebně jemné a emotivní, myšlenkami a příběhem více než zdrcující. (17.01.2022)

Jak lépe podat hrůzy války a propagandu nacistického Německa, než-li skrze čistotu a poetiku Malickova vyprávění. Avšak na Terrence Malicka se člověk musí naladit, aby chápal a nenudil se. Protože Malick vypráví jinak. Obrazy a hesly. Vyprávění je na vedlejší koleji. A dosud mi to u jeho filmů dost vyhovovalo. Strom života, Nebeské dny či Nový svět to jsou nádherné filmy, ať už po vizuální stránce, tak i díky jejich myšlence. A Hidden life na tom není jinak. Předkládá nádherné obrazy alpských vesnic z každodenního života a postupně ukazuje nárůst vlivu nacistické propagandy. Zfanatizování lidí, udávání a nutnost bojovat za jinou věc zcela (ne)dobrovolně. Je to nádherné dílo, ve druhé polovině pak emocionálně zdrcující. Ale mám k tomu dvě výtky. Tou první je, že délka se bohužel neobejde bez hluchých míst. A tou druhou pak absence Emmanuela Lubezkiho, kdy jeho učenec není vůbec špatným. Přednáší krásné obrazy, ale někdy je to poněkud divné a věřím, že by byl Lubezki konzistnějším. Přesto je to krásný film, kdy pokud se dokážete navést na na Malickovu vlnu poetiky, nebudete litovat. 7/10. (01.02.2021)

Jednu věc prostě nepochopím: Proč poslední sekvence filmu o odpírači vojenské služby a přísahy Hitlerovi, katolickém blahoslaveném Franzi Jägerstätterovi, patří citátu od M. A. Evansové, známé pod pseudonymem George Eliot, která kromě toho, že žila nemravně, odmítala i křesťanskou víru! Jistě režiséra T. Malicka vedla k tomuto rozhodnutí nějaká hluboká myšlenka - třeba velkolepý úmysl, aby film oslovil i bezbožné! - ale můj chabý rozum tohle odmítá přijmout! (05.02.2023)

Film je skutočným príbehom o živote mierového aktivistu Franz Jägerstättera (Franz Huber) zo Sankt Radebundu v Hornom Rakúsku. Thomas Merton (americký kňaz a spisovateľ) ho vytiahol zo zabudnutia a zaradil kapitolu o ňom do svojej knihy Viera a násilie (1968). Už v roku 1971 vytvorila rakúska televízia v koprodukcii s nemeckou ZDF televízny film pod názvom Der Fall Jägerstätter. Následne v roku 2011 bol natočený dokument Franz Jägerstätter: Mann des Gewissens, (Franz Jägerstätter: Muž svedomia). Po vydaní Franz Jägerstätter: Letters and Writings from Prison (Väzenské listy a spisy) spracované v roku 2009 jeho bibliografkou Ernou Putz od nej získal Terrence Malick autorské práva na natáčanie filmu Skrytý život (Ein werborgenes leben) 2019. Film nám rozpráva príbeh človeka, ktorý sa drží svojich zásad a princípov až do svojej smrti. 12.3.1938 vstúpil nemecký wehrmacht do Rakúska a bez jediného výstrelu ho obsadil, tým sa stalo súčasťou Tretej ríše. V apríli sa konali v Rakúsku voľby a v nich jednohlasne anexiu Nemeckom schválili. Jediný, ktorý bol proti enexii v St. Radegunde bol Jägerstätter. Nemohol byť dobrým katolíkom a zároveň aj nacistom. 17.6.1940 narukoval do Wehrmachtu a v apríli 1941 na zasiahnutie starostu dediny bol prepustený aby mohol pracovať na farme. Práve v tomto období sa začal lámať jeho svetonázor. 23.2.1943 bol opäť povolaný do armády, nastúpil 1.3.1943 ale odmietol vykonať vojenskú prísahu a sľúbiť vernosť Hitlerovi. Nasledoval proces zatknutia, vojenského súdu a 6.7.1943 bol odsúdený na smrť za podkopávanie vojenskej morálky. Popravený bol 9.8.1943 v Berlíne Charlottenburgu. Ešte nejaké perličky. Vo filme boli použité aj filmové ukážky z nacistického propagandistického filmu Leni Riefenstahl „Triumph des Willens“ (Triumf vôle) z roku 1935. V Tretej ríši za odopretie zloženia prísahy Hitlerovi z náboženského presvedčenia bolo zatknutých viac ako 30 000 vojakov a z toho takmer 25 000 bolo popravených. (28.02.2020)

Nádherný film plný moudrosti a lásky. Dýchá krásou rakouských Alp i sympatiemi s prostou rodinou, o které je celý příběh. Muž, syn, manžel a otec se nesklonil před mocí státu a zůstal věrný svému přesvědčení. A že k němu i k celé jeho rodině byla jeho rodná obec pěkně krutá. Krutí byli i dozorci, co se ho snažili všemožně zlomit. Marně. A do konce války zbýval rok a 7 měsíců. (18.03.2020)

Velmi zajímavý, zase úplně jiný pohled na válku. "Zabíjíme nevinné lidi." "Věříš tomu za co bojujeme? Ani ne......"   "Copak nepoznají zlo, když ho vidí. Už jsme si na to zvykli na zločin bez studu." Za začátku mě mrazilo tak, že bych dala i 5* pak ale hodnocení klesalo i ke 3*, zvláštní film. (12.01.2022)

Malick je nezameniteľným poétom. Jeho plávajúce obrazy a cit pre akútnosť prostredia, ktoré ozrejmuje, je elegantné. Rovnako ako sprostredkovanie emócií a pocitov, ktoré jeho postavám pripravuje nemilosrdný osud. Autorská jednoduchosť a účinnosť Malicka sa nedá opozerať, avšak z jeho predošlých filmov sa dozviem a bádam viac a samotný autor v nich ponúka pestrejšiu škálu autorskej introspekcie či vnútornej psychológie postáv, cez ktoré prenáša ich skúsenosti mne ako divákovi. (07.04.2021)