Posledná rodina

????? (28.02.2017)

Vtipne nakrútená sonda do rodiny, ktorá je hodne nezvyčajná, majúca svojských jedincov. Tak vtipne natočiť depresiu som nevidel. Veľmi dobrý scenár a dvaja muži - otec a syn, ktorí hláškujú a vyčnievajú z celého filmu. Blížiaci sa záver je hodne horký a myslím, že kamerové počiny otca už boli dosť "over". Ako každého, i mňa po dopozeraní zaujímal životný príbeh Zdzisława Beksińskeho, maliara krásnych obrazov. A dočítal som sa, že úmrtia v rodine ním dosť otriasli a že to bol celkovo citlivý človek. Preto nechcem hodnotiť inú interpretáciu zle, ale cynizmus otca rodiny v druhej polke už presahoval únosné medze ľudskosti. (17.03.2017)

Depresivní artové drama jedné vyšinuté polské rodiny, odehrávající se téměř celou stopáž v panelákovém bytě. Životopisný motiv slavného malíře tvoří jen důležitý doplněk k příběhu. To samo o sobě celkem spolehlivě odrazavalo. Vysoké hodnocení a obdivné komentáře mých oblíbených uživatelů mne nakonec přesvědčily ke shlédnutí a rozhodně nelituju. Je to především film o lásce, zcela jedinečně vystavěný a natočený. Debut dost možná geniálního polského režiséra. Určitě jeden z největších zážitků roku 2017. (13.05.2017)

fokus fest 2018 (29.09.2018)

Nemám absolutně slov. Strhující drama a možná jeden z nejlepších životopisných filmů, co byl kdy vytvořen. Atmosféra tohoto filmu mě pohltila. Takovéto filmy nám chybí (ale i Hollywoodu). Klenot polské kinematografie. (26.10.2021)

Hutná autorská vize...komentáře: http://variety.com/2016/film/reviews/the-last-family-review-1201832466/ http://jbspins.blogspot.cz/2017/03/ndnf-17-last-family.html http://www.dmovies.org/2016/11/04/the-last-family/ (90%) (12.04.2017)

Filmový obraz polského malíře a jeho rodiny podle skutečného příběhu v režii debutujícího Jana P. Matuszyńskiho. Život jedné podivuhodné rodiny zachycené ve varšavském paneláku od konce 70. let až do současnosti. Rodina se skládá z otce Zdislawa, nadaného malíře a amatérského kameramana, jeho manželky citlivé ženy v domácnosti Zofie a jejich syna, psychicky labilního Thomase. Mimo to s nimi žijí ještě obě dvě matky obou rodičů. Depresivně pojatý snímek zachycující nešťastné životní osudy této rodiny, zvláště pak syna Thomase. Ten se vypořádá se vztahovými problémy, pokusem o sebevraždu, tak i katastrofou letadla, která je mimochodem velmi intenzivně a nevšedně natočená. Mimo to, prostřednictvím Thomase sledujeme určitý historický vývoj zaznamenávacích médií od vynilů, kazet, až po cédéčka či DVD. Film je protkaný analogovými nahrávkami od Zdislava, který všechno dokumentuje. I přes všechny zajímavé prvky, které snímek přináší, jsem se nemohl naladit na film, a proto mě byla rodina víceméně lhostejná. A nemohlo to změnit ani dech beroucí, ale tragický osud samotného malíře Zdislawa. (21.06.2017)

Posledná rodina je chladná, životopisná, dráma, pri ktorej ak trpíte depresiami je možné, že sa na jej konci budete chcieť zabiť. Autor filmu neprikrášľuje, nepoetizuje, len holo ukazuje bežný život človeka. Nevidel som zatiaľ žiaden iný snímok pri ktorom sa väčšina deja odohráva na chodbe v byte. Rôznymi pohľadmi cez štrbiny otvorených dvier nahliadame do súkromia slávneho poľského maliara Beksinskieho. Sledujeme prierez rôznych životných situácií tohto tvorcu, ktoré sa týkajú len jeho najbližších. Dostávame rôzne úseky života, no predovšetkým sa týkajú smrti, kde si kladieme nespočetne veľa otázok. Predovšetkým je tento film o živote. Všetci raz zomrieme, je na nás, že ako. Neodporúčam citlivým povahám tento film. Pôsobí tak chladne a depresívne už od začiatku až po jeho samotný záver. Silná poľská dráma! 85% (08.01.2018)

Dost depresivní příběh z socialistického Polska, odehrávající se v šedé rozblácené panelákové zástavbě. Hlavními hrdiny je rodina Beksinským - otec Zdzislaw, který se živí jako renomovaný malíř a rád vše natáčí na kameru, jeho obětavá žena Zofii a jejich neurotický synáček Tomasz, který bydlí v paneláku naproti. Má problémy s životem, ženskými a s erekcí, ale po otci zdědil umělecké vlohy. Tomasz se ovšem postupně vyvíjí a stává se z něj známý DJ na diskotékách, zatímco jeho otec má surrealistické vize a sny. V podstatě je to tedy příběh několika nevšedních osobností v všedním a nudném totalitním Polsku. Postavy se však postupně vyvíjejí, Zdzislaw zažívá umělecký rozvoj, ale také stagnaci, kterou probírá se svým známým. Zato má všude kolem spoustu fanoušků, kteří jej často až nepříjemně pronásledují. Tomasz si zase prožije leteckou havárii, která jej poznamená tak moc, že ztratí chuť žít. Navíc se jeho rodiče musejí starat o Zofiinu matku, která nakonec v 98 letech zemře. Je zde také zachycena euforie z konce 20. století a také 2. tisíciletí na Silvestra 2000, o které mluví Tomasz v rádiu. Nové tisíciletí ovšem přinese rodině jen tragédie... Co více dodat? Byla to celkem nuda, asi jako bydlení v rozestavěném paneláku na předměstí Varšavy v roce 1978. Jo a také se tam hodně často jezdilo výtahem a já jen čekal, že se v jednom okamžiku zasekne. (20.11.2023)

Pro mě neskutečně krásný a dojemně autentický příběh.. Dokáži si představit, že přesně takhle se to vše událo, vizuálně i pocitově. Atmosféra filmu byla téměř hmatatelná a do detailu doplňovala jeho vizuální stránku. Život velkých umělců je vždy alespoň něčím natolik zajímavý aby se o něm mluvilo, už jen kvůli jistému předpokladu nějaké formy excentričnosti. Ale život Zdzislawa byl vlastně ve své podstatě úplně obyčejný, a právě proto tak dojímavý a zasluhující si pozornost diváka. Obě hlavní role (otce i syna) jsou dokonale zahrány a člověk by si jen těžko vybral na kom tento snímek stojí víc, jedna bez druhé by se takhle silně do paměti pozorovatele nikdy nezaryla. Čekala jsem od toho hodně a dostalo se mi snad ještě mnohem více.. víc takových snímků prosím. (16.05.2017)

Záměr natočit jakousi "filmovou kroniku" vedl tvůrce zřejmě i k použití zvláštního stylu, jenž se snaží imitovat civilní až amatérský způsob natočení, který byl pro mě zejména v první polovině filmu až nesnesitelný svou hranou křečovitostí, než jsem si na něj jakž takž zvykl. Zvolený styl je dle mého i největší slabinou celého filmu. Tomu se přizpůsobovaly i herecké výkony, z nichž jediný přesvědčivý byl naštěstí představitel hlavní role malíře Beksiňského, který také jediný působil skutečně sympaticky "normálně" svým stoickým nadhledem nad ne příliš povedeným životním osudem své rodiny hlavně v osobě excentricky neurotického syna, jehož sebestřednou nesnesitelnost dokázal zbytek rodiny z mně nepochopitelných důvodů neuvěřitelně vstřícně tolerovat. Vlastně jen Zdislaw Beksiňski to řešil možná právě svou vnitřní rezignovaností na marnou snahu něco s tím udělat. První polovina filmu mi připadala dost nudná, teprve v té druhé se začal celý příběh nějak zajímavěji rýsovat a dávat svým způsobem i  nějaký zdánlivě fatální smysl. Za tragický bych ale sám označil spíš jen smutný malířův konec než celý život rodiny - psychicky nemocný jediný syn je sice jistě nelehká zátěž, ale s něčím podobným se setkává mnoho rodin a musí se s tím dokázat vyrovnat. Jako hlavní přínos filmu tak vidím přiblížení osobnosti mně dosud neznámého polského malíře, který dosáhl i jisté světové známosti - dle tvorby, kterou jsem si na internetu díky filmu vyhledal, nejspíš i zaslouženě. Nicméně od současné polské kinematografie, na rozdíl od té české, bych očekával víc. (28.12.2022)

Něco tak chladného jsem už dlouho neviděl. Polsko má svého Ulricha Seidla a Michaela Hanekeho v jedné osobě a je ostrej jako břitva.Tohle zkuste někdo u nás. (16.04.2017)

Upřímně řečeno nevím, co si o tomto filmu mám myslet. Zdá se mi, že tomu chybělo zcela všechno a působilo to na mě velmi monotónně. Film se vydává za biografii, ale z mého pohledu to k tomu má velmi daleko.Je to spíš taková tragikomedie s prvky autobiografického portrétu. Nemyslím si však, že autobiografický snímek o polském umělci by měl být výhradně postaven na kolotoči rodinných tragédií - úmrtí a zakončený vraždou hlavního hrdiny. Každopádně úplný propadák to určitě nebyl a hodnotím tento snímek 2 hvězdami. Ta první je za retro exkurzi do socialistického Polska. Atmosféra byla velmi autentická a řada diváků středního či lehce staršího věku si určitě připomenula doby svého dětství/mládí. I zde by se ovšem jistě našly další možnosti, jakými se děj může ubírat. Mohl zde být zobrazen vývoj společenské a politické situace v Polsku v nové postkumunistické éře atp. Ta druhá hvězda je za volnou projekci v kině Scala, v Brně. Tímto bych chtěl organizátorům poděkovat. Upřímně bych na tento snímek po zjištění všech dostupných informací pravděpodobně nešel. Ale pro zpestření a např. i pro opakování polštiny to dobré jistě bylo a úplně tento snímek rozhodně nezatracuji. (10.05.2017)

Posledna rodina zaujme divaka pribehom podla skutočnych udalosti a dobrou remeselnou strankov.Pre Režisera Matuszynskeho je tento film hranym debutom,ktory dopadol nad očakavania dobre.Film rozprava nie len o slavnom maliarovi Beksinkom ale hlavne o jeho synovi Tomekovi ktory trpi poruchou osobnosti a ma sebadeštruktivne sklony a niekolko krat sa pokusi o samovraždu ,v byte žije aj Beksinskeho manželka ,matka a svokra.Druha polovica filmu je ovela lepšia ako prva hlavne ked začnu umierat jednotlivy členovia rodiny začne byt film velmi depresivny .Zaver stoji za to . (14.05.2017)

Zdzisława Beksińskiho jsem neznal a chtěl si jen rozšířit obzory. Tohle mi ale překvapivě přišlo, že je víc o jeho nevyrovnaném synovi než o něm. Vlastně ale tvůrce chápu. Evidentně Beksiński posledních cca 30 let života pouze maloval, dával rozhovory svému galeristovi, pohřbíval příbuzné a fotil nebo filmoval. Nebýt jeho syna, byla by to nekoukatelná nuda. Zajímavý je potom pro mě pouze lehce pikantní rozpor mezi malířovou vyrovnanou povahou a některými jeho depresivními, apokalyptickými obrazy a úchylnými představami. Toto jsem ale zjistil až zpětným hledáním jeho tvorby, která tu moc prostoru nedostala. (17.06.2017)

Koňská dávka polské deprese. Otec umělec + matka trpitelka + syn magor + první tchýně + druhá tchýně + pár obrazů + funusy. Punktum. (31.12.2017)

Dechberoucí a úžasné.Pokuď jen jediného člověka, přivede tento film k jeho dílů.Učel je splněn... (24.03.2018)

Celkom drsná, syrová, generačná dráma o obyčajných veciach, ktoré vám skrátka život prinesie. Natočené je to kvalitne, obzvlášť na debut, ale aj tak sa mi tie dve hodiny strašne vliekli. Ale aj tak...Poliaci skrátka vedia. (28.08.2021)

Hodně zvláštní zalezitost. Vlastne takovouhle depku uz jsem dlouho nezazil. Vec, ktera vas bez velkohubych blabolu narve do kresla a prinuti premyslet, proc tu jsme. Pak mi dejte vedet, co jste vymysleli! (19.09.2021)

Stylově skvěle natočené skutečné Panelstory jedné umělecké rodiny, kde jsou všichni "intelektuály" v tom nejhorším slova smyslu až do té míry, že jim to zabraňuje žít. Tatík studený čumák, máti v pozadí, synek s fatální psychickou poruchou - to jsou hlavní postavy dysfunkční rodiny v panelové kostce. I když vlastně je možné, že kdyby si kamera vybrala jakýkoliv byt z toho našeho lidského mraveniště, mohl by vzniknout jiný, a přeci tak stejný depresivní příběh, vypovídající o době víc, než by se zdálo. Ono záleží na úhlu pohledu - a tento mi připomněl nejvíc asi časosběr Třeštíkové s tím, že tady se převážně natáčí vzájemně přímo sami protagonisté, a pokračuje to celé až do úplného, doslovného konce. Velmi realistické (možná až na úplný závěr, který je opravdu "wtf"), přesto ještě art, rozhodně námět k přemýšlení, ale radši bych si podřezal zápěstí, než na tohle koukat podruhé. (11.10.2021)