Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Animovaný
  • Krimi

Recenzie (889)

plagát

Přepadení vlaku z Pelhamu (1974) 

Skvěle napínavý snímek o přepadení vlaku. Skupina čtyř po zuby ozbrojených mužů, oslovujících se podle barev, tedy pan Modrý, Zelený, Šedý a Hnědý, obsadí velmi jednoduše jeden z podzemních vlaků v New Yorku. Poté, co mají naprostou kontrolu nad daným vagonem, začnou si klást své požadavky. Jako první si žádají 1 milion dolarů, pokud ho do hodiny nedostanou, zavraždí každou minutu jednoho rukojmího. Od začátku film baví svým podáním, kdy sledujeme na jedné straně únosce vlaku, kteří jedou podle přesně připraveného plánu, tak i jejich rozličné rukojmí, tak na straně druhé operační železniční středisko v čele s hlavním policistou Garberem, který vyjednává se zločinci po telefonní lince. Právě dialogy po drátě dodávají snímku potřebnou dávku napětí. Walter Matthau se jako Garber se velice zdatně snaží najít potřebný čas pro splnění požadavků tak i zároveň přemýšlí, jak únosce přelstít. Naopak Robert Shaw v roli pana Modrého, jenž šéfuje bandě, si dokáže zjednat pořádek a respekt ostatních. Na to, že se má jednat o akční film, je samotné akce poskromnu, za to je ale pěkně přímočará. Nebýt trochu slabšího konce, hodnotil bych plným počtem.

plagát

Takí normálni zabijaci (1994) 

Originálně pojatý film o vraždění, jenž je nám zobrazen pomocí brutálně krvavé jízdy, zabijáckého páru, kterého nic nezastaví. Woody Harrelson a Juliette Lewisová jako Mickey a Mallory, muž a žena zrozeni k zabíjení. Hned úvodní scéna v bistru ukazuje, s jako surovostí ale i radostí usmrcuje ústřední duo své oběti. Jejich počínání sledujeme v barevném a v černobílém obraze, kdy se kamera pohybuje v mnoha různých úhlech. Tato pasáž je nejen důležitá proto, že nám ustavuje hlavní postavy, ale také předkládá to, v jakém duchu se potom nese film. A musím rovněž říct, že semi docela dost líbila a patří k tomu nejlepšímu v celém snímku. Velice zajímavě je také zobrazen úsek, ve kterém pozorujeme Mallory ještě ve své rodině. Sekvence je pojata jako sitcom, ačkoli třeba vidíme násilnického otce, který zneužíval svou dceru. Poté film najíždí na drsnou road-movie obohacenou o pomstu k rodičům, další vraždy různého typu nebo např. netradiční zásnuby. Na pozadí toho všeho pracuje senzachtivý novinář a reportér Wayne Gale v podání Roberta Downeyho Jr., jenž natáčí o vrazích a chce se samozřejmě dostat také k této dvojici, která je médii oslavována. Vše vrcholí ve vězení, kde se všichni zúčastnění potkají a je to jedna velká šílená jízda. V ní nesmím také opomenout šíleného ředitele nápravního zařízení a to Tommy Lee Jonese. Velmi zvláštní film Olivera Stonea, který však zaujme nejen tím co, zachycuje, ale také stylem, jakým natočen.

plagát

Nočná mora v Elm Street (1984) 

Hororová klasika, která nestárne. A to ani po čtyřiceti letech od uvedení. Děsivě zabijácký Freddy Krueger, který si pohrává se svými oběťmi v jejich snech. Až na Nancy, odvážnou dívku, která se rozhodne po smrti svých přátel s ním bojovat a to značně zajímavými a vynalézavými pastmi. Ačkoli snímek byl natočená již v roce 1984, má neuvěřitelnou až pohlcující atmosféru. Samozřejmě, že triky v současnosti vypadají prehistoricky, ale mě do celého vyznění filmu skvěle zapadly a na svou dobu musely působit dost hrůzostrašně, třeba krvavá lázeň v pokoji stojí za to. Podobně jako samotný Krueger, který sice není ve filmu příliš vidět (kromě závěru), přesto nahání strach. Za mě jeden z kultovních hororových snímků, jenž se bezpochyby tučně zapsal to tohoto žánru.

plagát

Život Briana (1979) 

Tak něco takové jsem ještě neviděl. Dlouhou dobu jsem odkládal zhlednutí tohoto snímku, nyní jsem se už konečně k němu ale dostal. A musím uznat, že to mělo něco do sebe. Tolik zesměšnění a narážek snad na všechno možné, co se ve filmu odehrává se jen tak nevidí. Přiznám se, že mě film ale nedokázal tolik pobavit, abych se za břicho popadal. U některých pasáží mě rozesmál, u jiných bizarních a absurdních scén a dialogů převažoval spíše nevěřícný úsměv. Nelze však neocenit jak chytře a důmyslně tvůrci vytvořili tento neobyčejně humorný snímek. Možná někdy v budoucnu dám šanci i dalším dílům od Monty Pythonů, ale až pořádně zpracuji Život Briana.

plagát

Hranice lásky (2022) 

Tak nakonec to nebylo tak hrozné, jak se podstatnou část tvářilo, závěrečná pasáž, přeci jen trochu vylepšila celkový dojem z filmu. Hanka a Petr tvoří pár už pět let. Společně se natáčejí a dokumentují své intimní chvilky. Jsou zároveň také kolegové v jedné společnosti. Po jednom firemním večírku, si jako obvykle sdělují své pocity, až dojdou nejen k tomu, kdo se komu líbí v práci, ale také si sdělí své sexuální touhya představy. Jednoho večera, když jsou spolu v baru, pokračují v tématu, kdo koho přitahuje, když Petr navrhne, ať jde za mužem, který se Hance líbí. Ta tedy jde za neznámým mužem a z rozpaků rovnou navrhne švédskou trojku. Nakonec z toho sejde, ovšem tím Hanka roztočí kolotoč sexuálních partnerů, se kterými se vyspí a začne na nich být závislá. Také Petr samozřejmě zkusí několik jiných holek, ale vše nakonec směřuje k jedinému možnému konci. Po úvodní zápletce se film nikam příliš neposouvá a ukazuje pořád téměř to samé. Ústřední pár se stále natáčí na kamery svých mobilů a dále si sdílí své sexuální zážitky. Někdy v záběru uvidíme více, někdy méně. Po nějaké době však všechny zmíněné scény a i samotné postavy začnou dost nudit, zvláště postava Hany v podání Hany Vágnerové mě skoro až vytáčela. Až v závěru, kdy se Petr má setkat s mužem se kterým pravidelně spí Hanka, se konečně začne dít něco zajímavějšího, navíc když vyjde najevo, že se jedná o muže v polyamorním vztahu, který přemýšlí o Hance a Petrovi jako o dalším možném páru.Nebýt lepšího konce ubral bych na hodnocení. Jinak relativně originální český snímek od polského režiséra zabývající se erotickými experimenty jednoho páru.

plagát

Na streche (2019) 

Druhý celovečerní snímek Jiřího Mádla. Po skvělém debutu Pojedeme k moři, nám přináší další originální film, který má své kvality. Tentokrát nám přibližuje dvojici nesourodých hrdinů, kteří se dílem náhody dostanou do úzkého kontaktu. Bývalý profesor na gymnáziu a někdejší komunista, Antonín Rypar, je starý morous, jenž má rád svůj klid, při kterém si nejraději zapálí nějakou cigaretu na střeše bytovky, ve které bydlí. Když jednoho odpoledne si chce právě na oblíbeném místě zapálit, uvidí na okraji střechy stát vietnamského mladíka Songa, který se právě chystá skočit dolů. Po krátkém rozhovoru se Antonínovi podaří přesvědčit Songa, aby neskákal. Poté, co vyslechne Songa ve svém opuštěném bytě, nabídne mu dočasný azyl, který mladík přijme. A tak začne vztah, dvou odlišných lidí, kteří si k sobě postupně nalézají cestu. Velice citlivé ztvárnění nejen dvou hlavních postav, ale také sociálních a etnických vrstev. Nechybí tomu humor, nadsázka ani určitá dávka napětí. V tomto ohledu skvěle zrežírováno od Mádla. Výtečný výkon podává Alois Švehlík, který pozvedá celý film vysoko nahoru. Řekl bych, že o něco slabší než prvotina Pojedeme k moři, ale i přesto hodně dobrý snímek. Budu se těšit na další film od Jirky Mádla.

plagát

Ukradli torzo Jupitera (1980) 

Druhé pokračování povedeného filmu Něžné kuře z roku 1978. Znovu se setkáváme se svéráznou dvojicí hrdinů, s neohroženou policejní vyšetřovatelkou Lisou a bezstarostným učitele řečtiny Antoinem. Ti se hned v úvodu snímku berou a následně se vydávají na svatební cestu do Řecka. Po klidných a romantických dnech se střetnou s francouzským archeologem Pochetem a jeho divokou manželkou Agnès. Když Pochet nalezne starobylé torzo sochy, které je mu poté odcizeno a navíc dojde k vraždě týkající se ukradení torza, roztočí se kolotoč nevšedních událostí, do kterých jsou přímo zapojena naše ústřední postarší novomanželská dvojice. V předchozí snímek stavěl na směsici kriminálky a komedie, v tomto případě se však jedná o místy bláznivou road-movie komedii, ačkoli na pozadí je ona krádež a vražda. Velkým plusem je rozhodně samotné prostředí Řecka, tak i nové postavy, které přidávají mnoho humoru, přestože třeba hlavní řecký inspektor, je hodně zvláštní a moc mi tam neseděl. Jinak ale opět skvělá zábava i s několika honičkami a dalšími nabitými scénami.

plagát

Frontline - 20 dní v Mariupole (2023) (epizóda) 

Drsně reálné zachycení válečného konfliktu na Ukrajině. Tvůrci dokumentu, v čele s charkovským novinářem, fotografem a filmařem Mstyslavem Chernovem, sledovali na vlastní oči dění ve městě Mariupol a to od počátku ruské invaze až po prvních 20 dní, kdy bylo město těžce bombardováno a obléháno. Již od úvodu je velmi nepříjemné se dívat na tento film, jenž postupně poodhaluje skutečné hrůzy, které se v tomto městě odehrály. Je rovněž moc důležité, že na začátku je zobrazeno město na pobřeží Azovského moře s více než 400 tisíci obyvateli, které si žilo normální život až do vpádu ruské armády. Radikální změna, která poté nastávala je až neuvěřitelná. Surovost snímku spočívá v tom, že vše pozorujeme v první linii společně s lékaři, sestrami, vojáky, policisty, alei obyčejnými lidmi, kteří prožívali (a prožívají) válku na vlastní kůži. Velký respekt a obdiv si zaslouží tvůrci tohoto záslužného díla. Nic víc není potřeba dodávat, každý si může udělat obrázek sám.

plagát

V mene Krista (2016) 

Celkově povedený dramatický film pojednávající o jedné nepříliš zfilmované události. Snímek se zabývá tím, co se stalo s tělem Ježíše Krista po jeho ukřižovaní. V centru dění sledujeme římského vojevůdce Claviuse, který právě dostane na starost objasnit, co se opravdu stalo s oním tělem. Bylo tělo Ježíše ukradeno či skutečně vstal z mrtvých? A přesně na to chce najít odpovědi hlavní hrdina. Přišlo mi vůbec zajímavé, že se s tímto tématem nikdo filmařsky nezaobíral, tedy pokud vím. Většina tvůrců se zaměřuje na Ježíšův život, popř. na jeho ukřižování, ale ne na bezprostřední dění po jeho smrti v Jeruzalémě. I z tohoto důvodu mě film docela oslovil. Snímek můžeme pomyslně rozdělit na dvě části. První se točí kolem velitele Claviuse a jeho vyšetřování. Je to taková detektivka, jen v dost netradičním prostředí. Pátrá po důkazech, mrtvých tělech nebo vyslýchá svědky, kteří byli přítomni v onen osudný okamžik blízko Ježíšova kříže a jeho pohřbení. Kromě zmíněných věcí, Toma Feltona v roli Claviusova pobočníka, mě ještě v úvodní části zaujala pasáž, kdy římští vojáci bojují proti místním vzbouřencům. Ne tak úplně samotná bojová scéna, která je chvilkami až úsměvná, ale především jak zde skončí obávaný zločinec Barabáš, kterého si Židé údajně vybrali osvobodit na úkor Ježíše. Druhá část snímku se už zaměřuje na Claviuse a zmrtvýchvstalého Ježíše, který vykonává různé zázraky. Film se realitivně drží biblických příběhů, ale jejich ztvárnění, resp. zobrazení mě přišlo místami taktéž docela úsměvné. Ačkoli Ve jménu Krista má své nezpochybnitelné mezery, tak má i jisté kvality, za které je mu potřeba dát šanci.

plagát

Nežné kura (1978) 

Skvělý francouzský snímek, který docela dobře propojuje dva žánry. Jednak slušnou kriminálku a jednak úsměvnou romantickou komedii. Vrchní velitelka policie Lisa omylem srazí autem učitele řečtiny Antoina, který akorát projíždí ulicí na svém mopedu. Když se setkají, zjišťují, že se znají z minulosti. Oba dva více než před dvaceti lety studovali na stejné škole. Jejich nečekané střetnutí zažehne nefalšovanou lásku mezi nimi. Jenže problém je, že Lisa tají před Antoinem že je policejní inspektorka, která navíc momentálně nemá vůbec čas, jelikož vyšetřuje vraždy poslanců. Líbila se mi ústřední dvojice postav, která si k sobě hledá cestu, ačkoli jsou tak rozdílné, jako oheň a voda, jak zaznívá i přímo ve filmu. Poklidný, ale přímočarý Antoin, zpěvák ve svém profesorském sboru a stále zaměstnaná policistka Lisa, která řídí celé oddělení, tak samozřejmě i mnoho mužů; bydlící se svou tetou a matkou v rodinném domě. Jejich vzájemné sbližovaní a protínání jejich činností je hodně zábavné, ať je to zpívání v dešti či zběsilá jízda v policejním voze. Příjemně mě překvapila také detektivní linka, kdy Lisa hledá vraha už třech poslanců. Zásluhu na tom všem mají přirozeně herci Annie Girardot a Philippe Noiret v ústředních rolích, tak i režisér Philippe de Broca, jenž dokázal velice schopně skloubit dva odlišné typy filmů do jednoho celku.

Ovládací panel
6 bodov