matka!

"Byl jednou jeden / a ten se nemohl zbavit své matky / jako by byl její vrcholovou větví. / A tak do ní bušil a sekal / čísly a rovnicemi a zákony / které sám vymyslel a nazýval pravdou. / Vyšetřoval ji, obviňoval / a trestal, zrovna jako Tolstoj, / zakazoval, ječel a odsuzoval, / vrhal se na ni s nožem, / zahlazoval ji odporem / buldozery a saponáty / rekvizicemi a ústředním topením / puškou a whisky a znuděným spánkem. // Umřela, / za příšerného pláče, se všemi dětmi v náručí. // Jeho hlava odpadla jako suchý list." Ted Hughes, Bajka o pomstě (09.12.2017)

V podstate sa mi po skončení projekcie ten film ani tak moc nepáčil. Po uplynutí nejakého času sa mi vrážal pod kožu ako nejaká chrípka - čo začne nevinným vytekaním sopľa a časom končí vysokými teplotami. Prečítal som si aj Aronofskeho úmysel a po uprataní toku myšlienok som explodoval. K filmu Pí radím druhý jeho klenot. (21.10.2017)

No, zanechala toho ve mně hodně, to rozhodně. Sžíravá a nevlídná atmosféra na maximum. Darren Aronofsky nikdy netočil limonádové příběhy, nikdy nepředkládal filmy, z nichž měl mít divák příjemný pocit. Jeho novinku je těžké někam zařadit, těžké milovat i těžké hned zavrhnout. Intenzivní, bizarní, kruté. Poklidná usedlost. On v ní zřejmě vyrostl, nyní v ní tvoří básně a sní o dítěti. To mu má poskytnout mladá partnerka i múza zároveň, která dům renovuje, zatímco on prochází tvůrčí krizí. Ona dává, on jen bere. Přichází první fanoušek jeho předešlého díla, ona nechápe, nechce cizince ve svém domě, jenže soukromí následující den naruší i fanouškova žena. Zvláštní manželský pár přináší do jistého řádu chaos. Následují jejich synové. Napětí graduje. Pro něj inspirace k psaní, pro ni start šokujících událostí, které lze interpretovat hned několika způsoby. Ve chvíli, kdy se z domu stává hysterické bitevní pole, začnou vyvstávat mnohé otázky, z kterých mám (přiznám se) dosud zamotanou hlavu. Jedni vidí přepálenou tvůrčí exhibici, druhým se tají dech nad mnohovrstevnatým dílem plným alegorických výjevů. Tak či onak je to hodně nekompromisní. A určitě i sofistikované. Cizinka ve vlastním domě. Lidstvo je někde, kam kvůli své samolibosti a pokrytectví patří. Nevstřícné, intenzivní, drsné, poutavé. Technicky bez chyb, herecky výborné (ač pasivní hrdinkou, Jennifer Lawrence je znovu úchvatná). Konec. Rozbíhá se řada názorových bitev. Tak zase někdy příště. (15.12.2017)

"Darren Aronofsky" je vďaka predošlým snímkom, pomerne vysoko rešpektovaný "filmár", ktorý sa vyznačuje svojou podivnosťou. Ani v "matke!" nie je nič dlžný svojej povesti, pričom musím skutočne uznať, že toto je opäť jeden zo snímkov, kedy Vám v hlave rezonuje najmä jediná myšlienka: "What the Fuck?!", pričom kto neobľubuje obdobne spracované filmy, bude mať zrejme veľké problémy, aby to vôbec vstrebal. Ja osobne mám "halušky" veľmi rád, no toto bolo nudné, bez emócií, z cesty, až sa sám sebe čudujem, začo som vôbec udelil tú jednu jedinú. (18.11.2017)

Sugestivní drámo, jehož základním stavebním kamenem jsme my, resp. naše představa, kam směřovat totální chaos, který nám režisér servíruje. Někdo může vidět souvztažnost v pomoci uprchlíkům, která se může obrátit proti nám, jiný zas biblické výjevy, další z vás může pomyslet na mytologickou Gaiu. Každý, kdo se nebojí přemýšlet, si v tom najde cosi svého, mně se třeba vybavila májá z hinduismu. Výsledkem je skvěle zahraný, odtažitě natočený film, který mě v první polovině dost znervózňoval a v té druhé rovnou uvrhl do absolutní katarze. Tohle je Aronofskyho vybroušený diamant, ve kterém ti líní hledat odpovědi uvidí jen kus šutru .. (19.10.2017)

Často se dočtete, že filmu se dá dát buď 5*, nebo odpad, nic mezi tím. Dále, že je lepší si o filmu nic nezjišťovat a prostě na něho jít. Já jsem však na film šla a věděla do čeho jdu a myslím si, že právě proto se teď řadím mezi ty spokojené diváky. Mě to prostě bavilo, bavilo mě hledat všechny ty symboly a smysl jednotlivých scén. Divák, který si bude myslet, že jde na klasické drama, nebo dokonce horor, si bude dobrou polovinu filmu říkat, co to vlastně sleduje a už může být tak otrávený, že mut to celé bude úplně jedno. Tím nechci říct, že by film byl nějak složitý na pochopení, on je právě ve své podstatě docela banální. Tohle je typický Aronofsky, velká myšlenka převyprávěná tím nejjednodušším způsobem, jen zabalená ve složité a ne lehce přístupné formě. Herecky i technicky špičkové, včera jsem dala 3*, ale ten film ve mně roste, protože mi právě docházejí všechny ty detaily. Doporučit, nebo nedoporučit? Já prostě nevím, na tenhle film bude každý reagovat jinak. Jisté ale je, že nic podobného letos v kině nenajdete. (22.10.2017)

Matka! Zaťala se mi pevně do osrdí, trápí mě víc, než oblé pozadí. Aronofsky je ďábel. Bardem! - démon. .. To víme. Nedávno jsem absolvovala rentgen zubů. Dotaz sestry, zda nemám umělý chrup (nemám!!), mě pořádně nahlodal. Řekla jsem si "a dost!" Začnu na sobě víc makat a udržovat se v kondici. A teď to přišlo. Běhám, abych setřásla ten nepříjemně mrazivý pocit z matky! (v tomhle hicu), ale furt nic. Snad to časem vyprchá (je to takový ten krátký běh na dlouhou trať) .. Kolo taky nezahálí. (30.07.2018)

Nerada to priznávam,ale kým mi niekto trpezlivo nevysvetlí,o čom a načo bol tento film,tak asi umriem sprostá. (10.04.2018)

Neškrabem nechtom po tabuli, lebo mi je to nepríjemné. Nepijem moč, lebo mi je to nepríjemné. Ani špendlíky si pod kožu nepichám, nie je to príjemné. A sledovať toto, to je ako dobrovoľne do rúk vziať odpornú obrovskú tarantulu a nechať sa riadne dohrýzť. Napuchnúť a získať ešte aj alergickú reakciu, pričom benefit sa neskôr ukáže ako žiadny. Jedine ak by to do budúcna posilnilo Vašu imunitu pre takéto prípady. Toto bol vstup mimo moju komfortnú zónu, Aronofskeho teritórium je nebezpečné. Ostáva s láskou spomínať na Requiem a Labuť. Pretože tak isto, ako sa zbytočne radikalizuje celý svet, ani tento režisér sa nevyvíja smerom, ktorý by sa mi pozdával... (13.02.2018)

Stejně prázdné a do sebe zahleděné jako Černá labuť. Veškerá symbolika a alegorie se utápí v otravné zacyklenosti a zbytečně přepálenosti natolik, že mi byl po chvíli Aronofského záměr naprosto lhostejný. Zachraňuje to jen výtečná Jennifer Lawrence a pekelně intenzivní pětiminutovka s novorozencem, která nedá nevzpomenout na to nejhorší z Requiem za sen. (18.10.2017)

Komentáře a ohlasy nekecaly, tohle je fakt haluzárna. To se bez brojlerů nedá popsat, takže ve zkratce Aronofsky je psycháč s osobitým stylem který mi někdy sedne někdy ne a tady se sice nejedná o přímý zásah do černého jako u Noeho, ale dost mě to rozebralo. Pánbíčkář nejsem, ale o starým zákonu něco vím a to pojetí a celý vyznění filmu ho opravdu určitým způsobem obšlehne a konec je i přes tu pointu takový dvojaký a je na divákovi jak si ho vyloží. Jinak to není úplně nesrozumitelný a pokud nejste ignoranti donutí vás to k zamyšlení jak to rejža vlastně chápal. Každopádně film co mi dlouho po projekci rezonuje v hlavě, nemůže bejt sračka.75% (20.10.2017)

Aronofsky ženám rozumí! Pohlcující. Mrazivé. Pravdivé. (11.12.2017)

Nevedel som co mozem a mam cakat od filmu, ale dockal som sa...obrovske mnozstvo vrstiev a parafraz. Film sa da ponat ako studia manzelky uspesneho muza respektive muza ako takeho, zivot celebrity, analyza nabozenstva alebo ako ekologicko-katastroficky dokument. Spokojnost. (29.01.2018)

Sledujem tú širokú škálu rôznych hodnotení a je jasné, že tento film si hľadá fanúšika o čosi ťažšie. Aronofsky svoje filmy zvláda bravúrne a ja som mu to zožral. Radím sa do skupiny, ktorej film sadol. Našli sa momenty, keď som takmer nedýchal. Film má pomalšie tempo, čo mi max. vyhovuje a aj práve preto vyniknú napínavé a vyhrotené momenty. Herecky úžasne zahrané, Bardem skvelý ako vždy a J. Lawrence predvádza asi svoj najlepší výkon. Zvraty v deji neriešim, aj keď to bolo miestami veľmi divoké. Hodnotím ako na mňa film pôsobil. Jednoducho som od neho nevedel odtrhnúť oči, prišlo mi to zaujímavé, napínavé a veľmi dobre zahrané. Je úplne jedno či ste veriaci alebo nie, bral som to ako psychologický horor a dostal som o dosť viac než som očakával, pretože kvôli dosť mizernému hodnoteniu som film dlho odkladal. 80%. (07.07.2021)

Je to super. Oprava: Na mňa to fungovalo super. Užil som si to ako fantasticky natočený brakový B-čkový horor aj ako podobenstvo. Arronofsky sa definitívne zbláznil a natočil niečo z čoho bude niekto nadšený (právom) a väčšina to bude totálne nenávidieť (ešte väčším právom). Strašne sa teším na druhú projekciu, keď už budem vedieť, čo si mám všímať. 9/10 (22.10.2017)

[Dendy's Lounge, Sydney] WPH - Well Played Hysteria...a Aronofsky sa zas bere vážne; no zbohom Mama :) (09.10.2017)

Aronofsky se mě začíná vzdalovat. Natočil hodně velký art, ve kterém dvě hodiny sledujeme Jennifer v různých hereckých kreacích. Kvalitní herečka to je, to zajisté. Bardem jakbysmet. Přesto zrovna k tomuhle Aronofskemu snímku budu hledat cestu v budoucnu znovu velmi obtížně.Procentuelní hodnocení si nedovolím udělit. Vskutku rozporuplný film. (20.12.2017)

¨Fakt nemám problém s divnejma filmama, to asi ví každej, co ví, na co koukám, ale... Tady mi většina divnosti přišla jako příliš laciná a příliš samoúčelná, příliš dlouhá a s Jennifer Lawrence, která je sice dobrá herečka, ale zde se od první vteřiny tvářící podobně jako někdo, komu se zrovna pokouší prokousat ušním bubínkem pavouk, co poslouchá metal a má rád palačinky. A ne, není to špatné, jen to nemá mnoho co nabídnout a snaží se ten fakt schovat za snahu o bizarnost a biblické motivy - protože když se budete trochu snažit, můžete je naroubovat na jakýkoliv film. (05.02.2018)

(spoilery) Přepjaté. Někdy až k parodii. Nejsem si úplně jistý, že by mě Gaia měla tak rozčilovat do krajnosti dovedenou poddajností a pasivitou. Opravdu si její antropomorfní já nepředstavuju jako lehce pomatenou submisivní domácí paničku s posedlostí po domácích pracích. ___ Aronofsky se zas a znova vrací ke svým oblíbeným tématům. Abstrahuje rodinný mikropříběh přes obecný konflikt ideologií pozemského světa, až na úroveň alegorie k biblickým (a antickým) motivům (to poslední říká erased a má samozřejmě pravdu). Tísnivě strnulý, nereálný a mimoběžný vztah dvou lidí, kdy jeden je závislý na lásce druhého, druhých, k sobě a k tvorbě, zatímco ten druhý na svém obdivu k tvůrci a touze pro něj se obětovat a vytvořit "ráj na zemi," byl sám o sobě nejzajímavější. Bez dalších exkurzí k vysvětlování všehomíra bych se pohodlně obešel. ___ Mám pocit, že právě tou nejintimnější rovinou si Aronofsky trochu ublognul o svých pocitech z autorské tvorby – zejména z práce na Noemovi, respektive z následného (ne)přijetí ze strany veřejností. ___ Nic ve snímku neproběhlo náhodou, problém vnímám spíš v tom, jak moc vtíravě vše volalo po uznání svých symbolických hodnot. ___ S čím ale Aronofsky pracuje skvěle, je zvuk a čas. Postup tvůrčím procesem / vztahem / matérií / světem / cestou k poznání a k završení kruhu (což bude Aronofskyho oblíbený geometrický tvar), to vše mělo trpělivý spád a já si fakt užíval nejistotu a podivnost dění na plátně, ve které mě režisér udržoval po většinu snímku. V závěru dochází k poměrně brutálnímu a explicitnímu násilí na postavách, které tohoto jsou zpravidla ve světě filmu ušetřeny, a i to přispívá k uspokojivý katarzi. Tenhle film je stejně tak odpad, jako prvotřídní dílo. Nevím prostě. EDIT: Na druhé projekci jsem byl v multiplexu. Špatná volba. Lidé se s postupem snímku stále častěji smáli a teatrálně (tak, aby byli patřičně slyšet) zvažovali opustit sál. Tvrdím, že v tomto konkrétním případě k takovému přijetí ze strany diváků nedošlo pro příliš banální fúzi fragmentů řecké mytologie a Starého zákona. Snímek se pro tyto otrávené až znechucené diváky postupně a stále více stával naprosto nesrozumitelný. Nebyli to totiž Verbalové, který analogie ve snímku pravděpodobně pochopí, ale dá tomu odpad, protože mu to i tak bude připadat jako naprostá sračka. ___ Někde za půlkou hracího času dochází ke zlomu, kdy začíná být důležitá alespoň základní znalosti odkazovaných textů, jinak se Matka! stává silně nečitelnou, příliš absurdní. Snímek ve svém náhle frenetickém tempu asi pro mnohé přestává fungovat sám o sobě, nevystačí si - zejména protože se zdají absolutně nesrozumitelné skoky v dějí, motivace postav a mimoběžnost vzájemné interakce. Jako zajímavé také vnímám, že se přímé citace Hésiodose / Bible a kdo ví, čeho ještě, vyjmuté zpod ochrany vážených textů, stávají mnohem snáze terčem posměchu. (18.10.2017)

,,Proč to děláte?" ,,Aby se vědělo, že jsme tu byli...." Pokud si neuvědomíte během filmu, kdo film natočil, budete nejspíš v závěru (nejen) zaskočeni. Ze zdánlivě dalšího nepřekvapujícího home invasion se vyklube artová apokalypsa s odkazem na Rosemary má děťátko. Pro mne nečekané a výborné. Snad jen kamera občas příliš švenkovala, ale obrazová symbolika (krev na podlaze, koberci, skleněný artefakt či žába) vše vynahradila. A čúza Pfeifferová byla zle dokonalá! V kině nás bylo 12, den předtím prý 3. No, tohle není snímek pro každého... (25.10.2017)