Aguirre, der Zorn Gottes
Aguirre, the Wrath of God
Réžia:
Werner HerzogScenár:
Werner HerzogKamera:
Thomas MauchHudba:
Popol VuhHrajú:
Klaus Kinski, Helena Rojo, Del Negro, Ruy Guerra, Peter Berling, Cecilia Rivera, Daniel Ades, Edward Roland, Armando Polanah, Alejandro Repullés (viac)Obsahy(1)
Zajatý Indián mluví osudově s posledním zbytkem španělské expedice hledající bájné El Dorado, město zlata. Padre mu podává Bibli, "slovo Boží". Indián si ji přiloží k uchu, ale nic neslyší. Kolem krku mu visí zlatá cetka. Španělé mu ji strhnou a drží před očima, poháněni nadějí, že teď už musí být El Dorado konečně na dosah. "Kde je to město?" křičí na Indiána. Ten nejasně mává rukou k řece. Je to ještě dál. Stále dál.
Herzogův AGUIRRE, HNĚV BOŽÍ je jedním z velkých tíživě vizionářských filmů. Vypráví příběh expedice konkvistadora Gonzala Pizarra, který v letech 1560-61 vedl hrstku mužů do peruánského deštného pralesa, přitahován příběhy o zmizelém městě. Úvodní záběr je strhující: dlouhá řada lidí se šine strmou cestou do údolí hluboko pod nimi, zatímco mlžná oblaka zasťiňují vrcholky. Muži mají kovové přilbice a hrudní pláty, své ženy nesou na nosítkách. Jsou oblečení pro dvorní slavnost, ne do džungle.
Tón filmu udává hudba. Tíživá, církevní i světská, a přitom je ještě něčím jiným. Složil ji Florian Fricke, jehož skupina Popol Vuh (pojmenovaná podle mýtu o stvoření Mayů) zaznívá v mnoha Herzogových filmech. Pro tuto úvodní sekvenci "jsme použili zvláštní nástroj, který jsme nazvali 'sborové varhany'," řekl mi Herzog. "Uvnitř má 36 různých pásek, které běží paralelně ve smyčkách. ... Všechny tyto pásky běží zároveň, a jsou tam klávesy, na něž můžete hrát jako na varhany, takže to zní stejně jako lidský sbor, a zároveň velmi uměle a dosti tajemně."
Zdůrazňuji hudbu, protože organickou součástí účinku Herzogových filmů je zvuk. Herzogovy příběhy začínají přímočaře, výsledek je ale nevypočitatelný. Divák nikdy netuší, kam jeho příběhy povedou: nekončí jasným "závěrem", ale vytvořením nálady v nás - duchovního či vizionářského pocitu. Myslím, že režisér chce, aby se diváci cítili jako nezúčastnění pozorovatelé, bytosti stojící mimo čas, posmutnělé z nezměrnosti vesmíru, drtícího sny i lidskou šalbu.
Pokud jsme zmínili, že je pro AGUIRRE, HNĚV BOŽÍ stěžejní hudba, je třeba upozornit také na tvář Klause Kinského v hlavní roli. Má vystrašené modré oči a široké, silné rty, které by působily smyslně, kdyby je nestahoval škleb šílenství. Tady hraje konkvistadora s nejsilnější vůlí. O prvním shledání s mladým Kinským mi Herzog řekl: "V tu chvíli jsem věděl, že mým osudem je točit filmy, a jeho osudem je v nich hrát."
Natáčení AGUIRRA je ve filmových kruzích legendou. Herzog, německý režisér, který mluví o "voodoo místa natáčení", své herce a štáb zavedl do odlehlé části džungle, kde se rozšířily horečky a hlad byl reálnou hrozbou. Říká se, že Herzog na Kinského namířil pistoli, aby ho donutil film dotočit, i když Kinský to ve své autobiografii popírá, ačkoli dodává, že zbraň měl. Herci, štáb i kamery byly na právě takových vorech, jaké nakonec ve filmu vidíme. K napjaté atmosféře na place příspívalo i to, k čemu se mi Herzog přiznal: "Neznal jsem dialogy deset minut před tím, než jsme scénu točili."
Dialogy ale ve filmu nejsou podstatné, dokonce ani většina postav. Výjimkou je samozřejmě Aguirro, jehož osobnost vytváří Kinského tvář a tělo stejnou měrou jako slova. Myslím, že Herzog tímto příběhem sleduje totéž, co mnohými dalšími filmy: muži, pohánění vidinou velkého úspěchu, se dopouštějí hříchu tím, že mají odvahu po úspěchu sáhnout. Pak jsou rozdrceni nenesmiřitelným vesmírem. Vzpomínám na jeho dokument o skokanovi na lyžích Steinerovi, který chtěl letět navždy, a stal se tak dobrým, že byl v nebezpečí proto, že málem přelétnul dopadovou plochu a rozbil se o kameny a stromy.
Z moderních filmařů je Herzog nejvíce vizionářský a nejvíce zaujatý velkými tématy. Nepřekvapuje, že režíroval mnoho oper. Nevypráví propracované příběhy ani nezachycuje okouzlující dialogy; chce nás povznést do říše divů. Jenom pár filmů sdílí smělost jeho vize - myslím na 2001 a APOKALYPSU.
Roger Ebert, Chicago Sun-Times (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (226)
Aguirre je podľa mňa presným opakom toho, čo si predstavujem pod pojmom heroický historický epos. Alebo aj čisto historický veľkofilm. A to nielen poňatím postáv, ktoré nie sú schopné ochrániť ani svoje ženy, ale aj extrémne pomalým rozprávačským štýlom, kde pri krátkej stopáži máte subjektívny pocit oveľa dlhšieho filmu. Hudobný doprovod kapely Popol Vuh pri veslovaní na mohutnom veľtoku uprostred džungle mi pripomenul Vangelisa, dotvorenie atmosféry je tak dokonalé. Je to jednoduché, mních konvistadorskej výpravy by chcel mať namiesto strieborného kríža okolo krku zlatý, dobyvatelia chcú každý deň vlastniť stále väčšie a väčšie územie. Niekoľko sebcov na zopár metroch štvorcových drevených raftov, plaviacich sa proti prúdu v území, pre nich tak neprirodzenom, ale neveští pre veci budúce nič dobré. Pokiaľ mám porovnávať dva Herzogove juhoamerické exotické filmy, víťazí u mňa síce dlhší, ale inšpiratívnejší a optimistickejší Fizcarraldo. Ja som trochu rozladený z vyhlásenia Nastassie o krutosti jej otca, o ktorom som sa nedávno dopočul v médiách, takže som sa nedokázal tak úplne ponoriť do jeho hereckého majstrovstva, zahrať v jeho prípade šialenstvo bolo zrejme niečím čisto prirodzeným, vyplývajúcim z jeho povahy. ()
Nezdieľam všeobecné nadšenie panujúce v kruhoch ČSFD. Úvodný prechod cez Andy bol úchvatný, dramatická bola, aj plavba cez pereje, ale súbežne so spomaľovaním sa toku rieky spomaľoval sa aj celý film. Postaviť celý film na Klausovi Kinskom nebol najlepším nápadom i keď hral, ako obvykle, skvele s využívaním jeho hypertrofovanej charizmy. Ale celé okolie ostávalo v úlohe pasívnych štatistov, ktorých občas trafí nejaká otrávená šípka alebo neotrávený šíp. Často som si pri sledovaní tohto pomaly plynúceho filmu spomenul na Misiu, ktorú mám medzi stovkou mojich najobľúbenejších filmov. Aguirre sa k nej ani nepriblížil vďaka poloamatérskemu prístupu tvorcov a väčšiny hercov. ()
kym prva polovica ma doslova uchvatila, ta druha sa da u mna hodnotit skor ako nuda. vlekle tempo, ktore sice predznamenavalo skutocnost, ze sa posadka hrnie do zahuby a ide skutocne o boj za imaginarne veci mi nejako nesadlo na kozu. celok by som hodnotil, ako dobru dobrodruznu dramu, ktora neurazi, ale ani nenadchne..aspon mna. 70% ()
„Když to teď vzdáme, přijdou jiní... a ti uspějí! Z nás budou ztroskotanci.“ Už v prvním Herzogově dobrodružně laděném filmu z exotického prostředí nechybí režisérovo oblíbené téma člověka jdoucího za svým cílem až s překročením hranice šílenství. Příběhu o hledání bájného pokladu v divočině vévodí postava Klause Kinského se silně záporným charakterem a krutě nelidským chováním, což je výrazný rozdíl oproti Kinského postavám ve Fitzcarraldovi i Zelené kobře, v nichž jsem i přes rysy šílenství vnímal „jen“ mírně rozporuplné hrdiny, s nimiž se lze mnohem snadněji ztotožnit. To ale rozhodně není ten důvod, proč mě zmíněné pozdější snímky od Herzoga zasáhly víc, ten vidím v celkové stylizaci. Již tady se sice od počátku objevují v režii Herzoga dechberoucí pasáže s putováním dobrodruhů v džungli či plavbou podél řeky, obrovskou sílu má vyvrcholení na lodi s opicemi. Jenže tyto pasáže a slušně rozehraný děj jsou prokládany scénami, u nichž jsem měl pocit, že spíše než artový film sleduji jakési pohádkové kostýmní divadlo přenesené do džungle a herecké výkony ve vedlejších rolích mi někdy (např. během četby pergamenu) připadaly až vyloženě ochotnické. Nebo scéna s lidskou hlavou, která mluví ještě pár vteřin po setnutí, mi přišla spíše jako z parodie. Popravdě jsem byl z té maškarní výpravy (včetně modře oblečeného koně nebo dvou krásek v úhledných společenských šatech uprostřed džungle) a některých teatrálně stylizovaných postav dost rozpačitý a kazilo mi to zážitek, který byl tak pro mě silný jen ve vybraných částech. Závěr byl však, včetně završení myšlenkové hloubky, dokonalý... [70%] ()
Línější než líný děj až by z toho jeden taky zešílel. Kinsky je tak strašně uvěřitelný, že brrrr, dal bych i pět*, ale s tím koníkem mě nasrali, tak. ()
Herzog se systémem absolutní honby po výsledku a po dokonalosti, nehledě kolem sebe, snaží natočit film o mužích, kteří zaslepeně jdou za svou chimérou. Tak doufám, že sis Herzogu tu krutost k zvířatům užil, výsledek to nepřineslo. A i kdybych dokázal odléhdnout od bezohlednosti tvůrců, zbyl by mi jen utahaný pokus o věrné zachycení šílenství. Záběr, kdy mizí kůň v křoví je neskutečně silný, ale asi ve mě vyvolal jiný druh přemýšlení, než bylo zamýšleno. ()
Aguirreho vidina El Dorada, slávy, úspechu a vlády nad všetkým a všetkými bola asi veľmi silná, pretože bol posledný, ktorý zostal stáť na tom vore na nohách a neprestával veriť. Šialenec. Začiatok filmu zaujme, potom je to únavné, neúprosné a smrť prinášajúce plťkovanie, no a posledná polhodina je bravúrna. Na Kinskeho som sa nevedela celý čas vynadívať. Reči šíriace sa okolo natáčania filmu mu tiež pridávajú na pôsobivosti. ()
Přirovnání ke Coppolově Apokalypse je opravdu na místě. Herzog vyniká v pseudodokumentárním stylu a jeho práce s herci a vůbec casting je dokonalý. Chvílemi je to opravdu dechberoucí atmosférický zážitek. O příběh tu nejde vůbec. ()
Malý ale překvapivě výpravný historický snímek, odehrávající se na malém prostoru prorostlé džungle, která vytváří neopakovatelnou atmosféru díky které je film tak poutavý. ()
"Dlouhé šípy jdou do módy..." Fascinující zpracování jedné z nejtemnějších a zároveň nejméně známých kapitol z dobývání Peru španělskými conquistadory. Pro srovnání doporučuji shlédnout (rovněž výborný) Saurův snímek "El Dorado", který vypráví stejný příběh zcela jinými prostředky. Z "Aguirra" jsem si odnesl mimo jiné i jedno zásadní poučení: Nikdy neplánuj zradu, když nevíš kdo ti stojí za zády :-)). ()
Krásny a výstižný číry EXOTIZMUS,ktorý som si vychutnával plnými dúškami,lebo vidieť posadnutých megalomanov,ktorí bažia po dokonalosti,že možné straty na životoch z oboch strán sa mohli stať reálnymi... Jeden je pred kamerou,druhý za kamerou,kdesi v peruánskej džungli,čo Klaus Kinski ako španielsky dobyvateľ ide tzv.aj cez mŕtvoly,aby dosiahol svoj vytúžený cieľ,ktorý aj tak nedosiahne,všetko sprostredkuje režisér Werner Herzog,ktorý nemá problém v tom,aby si divák myslel,že mu šibe,šibalo aj štábu,najmä týmto dvom pánom,ktorí si liezli po krku,po mne zase liezlo niečo nepríjemné,čo sa dostane až pod kožu,sugestívny nadhľad ako vyzerá ľudská posadnutosť. Fanaticky uctievaný kultový film,najmä kvôli hypnotizujúcemu výkonu Klausa Kinského,z ktorého ide des a hrôza z portrétu ľudskej posadnutosti a jej dôsledkov. ()
Příběh z 16. století názorně ukazuje, že za úspěšnými dobyvatelskými výpravami v Americe, typu Hernán Cortés v Mexiku, stálo mnoho neúspěšných a hlavně zapomenutých výprav. Snímek se zaměřuje na hledání bájného zlatého města El Dorada v Jižní Americe. Film táhne skvělý Klaus Kinski, zajímavá hudba, historický příběh a netradiční meditativní pojetí o šílenosti člověka. Film roku 1972. ()
Shlédnuto na Semináři archivního filmu 2011. Dlouho jsem odkládal shlédnutí tohoto filmu a když se naskytla příležitost vidět ho na velkém plátně, neváhal jsem. Zapomeňte na dobro a zlo, tady je jen zlo a ještě větší zlo. Největší zlo reprezentuje herecký génius s tváří démona - Klaus Kinski. Na jeho výkonu je postavený celý film. Když k tomu přičteme výbornou kameru a hudbu, máme před sebou úžasný klenot, jehož jedinou negativní stránkou je, že byl natočen v televizním formátu 4:3, což filmu bohužel ubližuje. Žel finanční možnosti tvůrců byly velmi omezené, škoda. ()
Zakletý démon Klaus Kinski si buduje své nelegální, vorové království a za zvuků peruánského pralesa, hukotu Amazonky, svištění šípů a děsivého ticha, řezaného transcendentní hudbou i šokujícími vtípky, představuje v dlouhých záběrech ukázku koloběhu zkázy mocných... Apocalypse 1560 ()
O tom, že Herzog balansuje medzi majstrovstovm a šialenstvom svedčí už úvodná (nádherná!) scéna a dokazuje, že filmu dokáže obetovať aj režisérsky štúdiový komfort:)...Aguirre je originálny film, ktorý nie je svojim spracovaním podobný takmer ničomu, čo som doposiaľ videl. Svojimi divokými naturalistickými exteriérmi a cvokom Kinskim ešte viac zdôrazňuje myšlienku beznádejnej túžby a snahy po dosiahnutí bájneho El Dorada. Film plný alegorických odkazov, podmanivého dokumentaristického vizuálu a "tragických" postáv. Pútavé, podmanivé a nesmierne zaujímavé... ()
Výprava za peklem Eldoráda je lemována fanatismem a krutostí. Ani dechberoucí nádhera And nepustí jen tak někoho do krajiny, kde Bůh své dílo ještě nedokončil. Dobyvatelé musí zaplatit tvrdou daň. S bezmocí nebo s apatičností sledovat některé z nich blízko, ale přesto daleko umírat. Plynout bezbožnou divočinou, uvězněni mezi přeludy a skutečností, pomalu hynout hladem s hojností na dosah ruky, uchlácholení šílenstvím a lačnou tohou po bohatství a moci. ()
Tvůrčí "chemie" mezi Herzogem a Kinským jsem se poprvé nabažil v Nosferatu a Aguirre, hněv boží je na tom podobně. Stejně jako v Nosferatu, tak i zde mě režisér dostal hned první scénou, kde je monumentální záběr na celou výpravu jdoucí pralesem. K hudební stránce nemám výtky, i když byla taková jednotvárná, tak i přesto svůj účel splnila na výbornou. Moc mě zaujala kamera, kde vedle záběrů přírodních scenérií nechybí ani různé detaily z ruční kamery a celkově to ve mně chvílemi evokovalo atmosféru dokumentu. Jak už jsem hned na začátku poznamenal, tak Klaus Kinski coby Aguirre byl perfektní (oplývá neskutečným charismatem) a Herzog mě opět přesvědčil, že je kvalitní režisér. ()
Uf, no tak toto bol zážitok! Priznám sa, nechcela by som byť "dobyvateľom"... ()
Spôsob rozprávania je stoicky chladný a dusný ako prostredie, v ktorom sa odohráva. Fascinujúce šialenstvo Aquirra ( Klaus Kinski ) narastá každým metrom pochodu, paradoxom je, že kulminuje v čase keď sa vír pohráva s vorom na jednom mieste a neviditeľný nepriateľ kosí rad radom jej posádku. ()
Člověk by řekl, že po nějakých těch desítkách stovek filmů už začne mít odhad na to, jaký film bude pro něj. A evidentně to stále neplatí. Aguirre jsem si dlouho schovával a těšil jsem se na film plný džungle a šílenství. Což o to. Obojího je dostatek, nicméně celek se pro mě stal pouze a jen úmorným čekáním na jakoukoliv změnu (ať už děje, nebo třeba způsobu vyprávění), která vlastně nepřišla vůbec a díky tomu mě zanechala v takové podivné letargii. Tu bych sice mohl označit jako důsledek sugestivního vyprávění a ponoření se do děje, jenže pocit, který mě svíral, se spíš podobal deliriu z nudy. 5/10 ()
Súvisiace novinky
Projekt 100 pro rok 2008
V první půli příštího roku připravila Asociace českých filmových klubů už 14. ročník Projektu 100, který nabídne do české distribuce dalších deset kvalitních a celosvětovou kritikou oceňovaných… (viac)
Britská literatura v britském filmu (29.11. - 2. 12.)
Letošní program XIII. semináře britského filmu, který proběhne ve dnech 29. 11. - 2. 12. v Uherském Hradišti, pokračuje v tradici posledních ročníků, které se zaměřovaly na spojení britského filmu s… (viac)