Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Dokumentárny
  • Akčný
  • Krimi

Obľúbené filmy (10)

Nebo nad Berlínom

Nebo nad Berlínom (1987)

Geniální. Samotnou by mě zajímalo po kolikáté vlastně už...

Stalker

Stalker (1979)

"Stalker je takový chlapský film. Skupina borců někam jde, protože potřebují splnit přání a tím pošéfit své problémy. Jdou, jdou, cesta je krušná a když konečně dorazí do cíle, tak se zase otočí a jdou zpátky, protože my chlapi si přece umíme vyřešit své problémy sami." (LFŠ 2006)

Sunset Boulevard

Sunset Boulevard (1950)

Zapomenutá hacienta skrytá mezi kopci Sunset Boulevardu. V ní v přepychu stovek fotografií starší žena, snící o návratu starých dobrých časů; muž, který se všeho vzdal jen kvůli ní; a taky jeden mladík, který se chystá na naivitě prvně jmenované něco vydělat. _______ Už jenom kvůli tomu množství filmových odkazů!

Aguirre, hněv Boží

Aguirre, hněv Boží (1972)

Výprava za peklem Eldoráda je lemována fanatismem a krutostí. Ani dechberoucí nádhera And nepustí jen tak někoho do krajiny, kde Bůh své dílo ještě nedokončil. Dobyvatelé musí zaplatit tvrdou daň. S bezmocí nebo s apatičností sledovat některé z nich blízko, ale přesto daleko umírat. Plynout bezbožnou divočinou, uvězněni mezi přeludy a skutečností, pomalu hynout hladem s hojností na dosah ruky, uchlácholení šílenstvím a lačnou tohou po bohatství a moci.

Rukopis nájdený v Zaragoze

Rukopis nájdený v Zaragoze (1964)

Ježíš ( nebo raději "Aláh"?), to mě to ale bavilo! Rukopis obsahuje snad všechny fragmenty, co se mi už jako děcku na doznívajícím středověku líbily, respektive mě děsily a zároveň fascinovaly. Umělecké rytiny, od nichž se nedá odtrhnout zrak, i když jste právě v obležení nepřátelských vojáků. Polohu měnící oběšenci, se kterými se dá i popovídat. Číše vína ve tvaru lidské lebky, ony ty lebky jsou vlastně úplně všude. Španělská inkvizice... Všechny tyto lehce hororové prvky jsou zároveň odlehčeny krásně absurdním humorem, který se minimálně u mě trefil přímo do černého. Vůbec se nedivím, že z toho byl Buňuel posraný!

Imaginárne lásky

Imaginárne lásky (2010)

Jakkoliv by se zdálo, že sledujeme jen sled zpomalených záběrů na vystajlované hipstery, na mě to prostě působí, mě to baví a mě to oslovuje. Subjektivizace je totiž věc, která tu díky zpomaleným záběrům a nediegetické hudbě funguje. A i když film není ukecaný, dialogy se neplýtvá a nic není řečeno na plnou hubu (teda co se ústřední trojice týče), v daný moment přesně víte, co má která postava v hlavě a co cítí. A taky přesně víte, jak jednoduše si jde nevinná gesta interpretovat jako náklonnost a moc dobře rozumíte průstřihovým monologům, které sice do hlavního příběhu nepatří, ale přitom ho skvěle doplňují. Závěrečná, v kruh vše stáčející pointa je vtipná a sere pes na to, že mě napadla už v půlce filmu. Za tu snivou atmosféru, reklamu na cigarety a spoustu krásných obrázků ráda odpouštím.

Marketa Lazarová

Marketa Lazarová (1967)

Čirá poezie. Má-li být československá kinematografie reprezentovaná tímto dílem, máme být sakra nač hrdí. Nedovedu si představit, kam výš by ještě Marketu mohla posunout původně zamýšlená linie s králem (viz Ostře sledované filmy).

Assa

Assa (1987)

Šedivě zmrzlý Krym, na Nicka Cave odkazující ruský punk. Soc-kritická linie ústřední trojice a jejího okolí vs carský počátek devatenáctého století. Absurdita a závan surrealismu, abstraktní animace a brechtovké pomrkávání ve formě titulků. Tohle se mi prostě musí líbit, nehledě na to, že Solovjov mě s jeho poetikou ještě ani jednou nezklamal. Ale co dál? Začít se učit rusky? ///// Konec ledna 2014 a pokračování rozepsaného komentáře: Když Sergej Solovjov natočil v Kazachstánu Divokou holubici, byl pověřen tvz. kazašskou misí - středoasijská kinematografie dlouhodobě upadala, zejména kvůli nedostatku filmařů. Solovjov tehdy dostat za úkol vybrat si mladé talenty a těm předat své dovednosti. Assa je produktem této spolupráce a jí vděčíme za to, co oslnilo festivaly a čemu se začalo říkat "kazašská škola" či "kazašská nová vlna". Gorbačova přestavba byla v plném proudu, ale Solovjov se rozhodl zasadit děj do roku 1980, do období stagnace, nesvobodné doby, kdy se navíc rozmáhal nešvar propojování politiky a byrokracie s organizovaným zločinem. Hlavní hrdina Bananan (ztvárněný hudebníkem Sergejem "Afrikou" Bugajevem) je tedy perzekuován za banální nošení náušnice a postaršímu mafiánovi Krymovi (režisér Stanislav Govoručin) prochází všechny jeho nekalé činnosti. Mezi oběma se zmítá mladičká Alika (svého času manželka a vlajková herečka Sergeje Solovjova Taťjána Drubič), která si sice chce vybrat mladého hudebníka, ale Krymovy konexe sahají příliš daleko. Máme tu tedy rozpor oficiálních struktur a nově se rodícího undergroundového rockovo-punkového hnutí. Solovjov na filmu spolupracoval se např. se skupinou Akvárium (jedna z mála stále fungujících ruských skupin), jejichž hudba zazní v kouzelné lanovkové scéně) či Kinem legendárního Viktora Coje. Tomu navíc patří i buřičský závěr filmu - když odejde uprostřed kádrového pohovoru, aby s tisícihlavým davem (symbolizujícím národ) pěl "chceme změnu", člověk, jako by slyšel pomalé otáčení perestrojkových koleček.