Zaklínač

Největší předností a zároveň největší slabinou Zaklínače je příliš ambiciózní koncept „Bude to trochu jako Hra o trůny a trochu jako Atlas mraků - no však víte, ty postavy v různých časech a zemích, které jsou nějak tajemně propojené“. Jenže v Atlasu mraků byly krátké příběhy pečlivě a souvisle odvyprávěny, kdežto tady sledujeme v Geraltově lince adaptace jednotlivých povídek, v lince Yennefer několik fragmentovaných příhod z jejího extrémě dlouhého života a souvislé je jen zobrazení příhod princezny na útěku Cirilly. A aby to nebylo tak jednoduché, sledujeme příhody Yennefer v řádu desítek let, Geralta v řádu let a Ciri během několika dnů. Což ale musí každý divák postupně objevit sám. A ačkoliv se tvůrci hodně snažili prodat to předurčené propojení hlavních postav v prostoru a čase, bohužel se ukázalo, že pocit osudovosti prostě vytvořit neumějí. Výsledek je, že se o osudu pořád jen mluví a emoce dodávané k tomu jsou instantní. Hodně zachraňují herecké výkony (většiny zúčastněných) a potěší i výprava, lokace a občas nějaká ta bitka. Zamrzí naopak absence humoru - pár vtípků se sice občas najde, ale to, co by právě tenhle seriál potřeboval jako prase drbání, je víc zábavných hlášek a nadhledu. Ačkoliv pro mě je tam trestuhodně málo Geralta kydlícího příšery a zbytečně mnoho všeho ostatního, přece jen nakonec palec nahoru zvednu. (03.12.2020)

Proč byla na úvodní seznámení se Zaklínačem vybrána zrovna zmatená revenge story Menší zlo, to mi asi zůstane navždy záhadou. Takže - ačkoliv Geralt odmítá nechat se zatáhnout do smrtonosného sporu mezi místním čarodějem a pohlednou sexy vražedkyní, nedokáže se nakonec udržet stranou. Tato otravná vyprávěcí linka nás zásobuje především hromadou rádobydrsných keců a potěší snad jen závěrečný souboj, který je rychlý a brutální. Souběžně pak sledujeme pomalu odvyprávěné, ale poměrně působivé dobytí království Cintra a útěk princezny Ciri, aniž by bylo ovšem jakkoliv naznačeno, že se jedná o událost odehrávající se o nějakých dvacet let později. (02.12.2020)

Kterak hrbatá čarodějka do čarodějnické školy přišla aneb origin story Yennefer, který by mohl být zajímavý, kdyby scénáristka dokázala vyprávět souvisle. Toto umění je jí ovšem odepřeno, takže jednu chvíli je Yennefer nejhorší ze všech a soustavně urážená, a v další scéně už postoupila mezi ty nejlepší, zřejmě jen proto, že dokázala prásknout svého milence. Zbylé dvě příběhové linky působí jako protiválečná agitka - Ciri potkává další uprchlíky z Cintry, a ze zlodějů obilí, kteří Geralta a jeho nového přítele Marigolda zajmou, se rovněž vyklubou váleční vyhnanci. A ve chvíli, kdy jsou jejich existenční problémy dostatečně objasněny, tak je střih a konec. Fakt díky! (02.12.2020)

Konečně to chytlo trochu koule a začalo vypadat jako skutečný Zaklínač. Cavill se po určitém váhání v té postavě našel, a je lepší, než jsem si kdy dokázala představit. Temná tajemství královského dvora působí tak humusácky, že by nad tím by i postavy ze Hry o trůny pochvalně pokývaly hlavou, a vůbec celá historka se strigou slušně odsejpá a má říz. Čarodějnické intriky v jiném časoprostoru ovšem spíš nudné, příběh Yennefer se rozjede až na konci, kdy ji ctižádostivost přiměje podstoupit plastiku bez umrtvení a s trvalými následky. Bludná linka s Ciri naštěstí minimální, a ano jistě, černý elf je samozřejmě úplně normální. Chudák profesor Tolkien nejspíš rotuje v hrobě jako ruční mixér. (02.12.2020)

Opět tři vyprávěcí linie. Geralt je Marigoldem vylákán na zásnubní hostinu v Cintře, na kterou se v průběhu jinak docela zábavného večera dostaví nezvaný host, aby všem objasnil Zákon překvapení. Linka s Yennefer zase poskočila bez zjevných souvislostí dopředu – ctižádostivá čarodějka zřejmě upadla v nemilost, protože ji spolu s královou zavrženou konkubínou najednou honí vrahoun s jakousi přerostlou kudlankou. Ciri s černouškem jsou přijati v lese Brokilon dryádami, které jsou mocné a moudré, a na důkaz toho nosí obrovské dredy a make-up si nanášejí na ksicht lopatou. Sice je pořád na co koukat, ovšem divák nepolíbený předlohou bude mít trochu problém s pochopením toho, co se sakra vlastně děje a proč. Obávám se, že Zákon překvapení - původně vlastně ryze pohádkové pravidlo - se do tohoto moderně pojatého fantasy světa nepodařilo smysluplně zapracovat. Zároveň ovšem chápu, že vynechat ho nešlo, protože je to klíčový prvek pro pochopení budoucího vztahu Geralta a Ciri. (02.12.2020)

Geralt hledá pomoc pro Marigolda, zraněného džinem, a potkává se s Yennefer, která si zařídila v jakémsi městečku nový byznys jako sexuální koučka. Yennefer sice Marigolda uzdraví, Geraltovi za to ale předvede celý svůj rejstřík ctižádostivé podrazácké mrchy. Lehce peprná historka s výborně podaným napětím mezi těmi dvěma. Celé je to o to lepší, že sledujeme většinu doby jen jednu vyprávěcí linku. Těch pár odskočení k Ciri, která je vylákána dvojníkem svého mentora ven z lesa dryád, je zase skoro zbytečných. (02.12.2020)

Další společné dobrodružství Geralta a Yennefer, tentokrát v podobě zábavné hromadné výpravy za drakem. Spolupráci i soupeření jednotlivých týmů je radost sledovat a závěrečná pointa je příjemně neotřelá, i když triková stránka se fakt moc nepovedla. Stejně jako minule hodně pomáhá, že se věnujeme téměř převážně jednomu příběhu. Zmatené odskakování k Ciri a černouškovi, kteří jsou ohrožováni dvojníkem, stejně nedává moc smysl. Bohužel, v obou dvou linkách se na konci všichni značně vynuceným způsobem rozcházejí, zřejmě, aby se udělalo místo pro dějové zakončení, ke kterému to celé směřuje. (02.12.2020)

Víceméně zbytečný díl, který znovu přežvejkává polovinu děje z první epizody, jen s dodatečnou přítomností nové postavy a jejího úhlu pohledu. Yen se po krátkém setkání s bývalým milencem vrací zpátky do své nemilované školy, aby tam otravně prudila. Což ale nikoho nezajímá, protože se právě schází čarodějnický sněm a řeší, zda má být zasahováno do právě probíhajícího útoku na Cintru. Protože vysoká politika dopadne tak, jak obvykle dopadá, vytvoří se v důsledku toho čarodějnický odboj. A Ciri je opět na útěku a opět jí někdo zrazuje - to je furt dokola. Díl, který se snaží ždímat emoce poukazováním na citovou rozpolcenost všech postav a zároveň nám předkládá jednotlivce jako pouhá smítka ve víru politicko-mocenských intrik. Teoreticky by to mělo fungovat, ale nefunguje, pořád je to moc roztříštěné a zmatené. Nicméně vyprávěcí linky dvou dosud oddělených postav se konečně k sobě přiblížily v čase (i prostoru) a nastupuje zvědavost, jak a kdy se už konečně protnou. (02.12.2020)

Zombíci versus Geralt 1 : 0 a pak už bohužel jen blouznění. Nejvíc pozornosti je věnováno zdlouhavým přípravám čarodějnického partyzánského oddílu na hájení pevnosti a následné rádoby velkolepé bitvě. V ní odboj dostává pěkně na prdel, ale když je nejhůř, Yennefer zjistí, že miluje vůni napalmu po ránu - sorry, tohle se nedá brát moc vážně. Ciri mezitím nachází útočište u hodné venkovanky a Zákon překvapení se opět hlásí o slovo. Bohužel je ale ve finále ono osudové setkání, ke kterému to mělo směřovat minimálně od čtvrté epizody, naaranžované tak uměle vynuceným způsobem, že by jeden brečel. Smíchy pochopitelně. (02.12.2020)