Zaklínač

Dlouhý léta jsem podezíral verbala, že se tuatam překope pikem a v tom nejhorším dojezdu, když už si stáčí do buchny ředidlo a nadrcený marťánky, se nakonec posadí ke kompu a začne si vymýšlet všechny ty šílený nedonošence, co mu údajně píšou. Ale ne, kdepak, ukázalo se, že opravdu existují. Od včerejška se začali kdesi v incestním hnízdě rozmnožovat a klást mi vajíčka do pošty, když jsem ji k večeru otevřel, vyvalila se na mě poctivá kupa smrdutých červivých hoven. Jakpak prej jsem se vopovážil, jóóóhoho, VOPOVÁŽIL!, dát tomu zkurvenýmu Zaklínačovi odpad!? Předem upozorňuju, že ačkoliv mi to rozesralo náladu už v prvních deseti vteřinách, já poctivě dokoukal celý dva díly. Sice jsem byl během toho nerudnej a těhotný ségře jsem na smsku, co chci na vánoce, odepsal, aby na štědrej večer potratila, nicméně bylo potřeba se obětovat, abych měl v hodnocení maximálně čistý svědomí. Naposledy jsem se cítil takhle zoufale nešťastnej u Nabarvenýho ptáčete, odpad jsem udělil po třičtvrtě roce, jak neskutečně mě to debilní hraní vytáčelo. Vadilo mi tam komplet všechno, přesvědčivější herecký výkony by předvedla i mrtvá filcka ve slipech. Zaklínače jsem nečetl ani nehrál, ovšem pokud to bylo určeno pouze vám, blbečci, tak ať mi Netflix laskavě dá čtyři pětky slevu a vy se tím zadavte. (21.12.2019)

Díly samy o sobě zase až tak nefungují, klopýtá scénář, klopýtá hudba a napětí by se taky mnohdy nedalo krájet. Ovšem jako celek je Zaklínač skoro perfektní a musím říci, že se opravdu těším na další sérii. A maličkato doufám, že se z chyb v této sérii poučí a druhá řada překoná vše co jsem doposud vyděl. za mě nyní 84% (23.12.2019)

Docela škoda, že zaklínači už vychcípali. Sám znám minimálně pět chudáků, které sužuje pěkně hnusná striga, a nikde žádný traumatizovaný homoblondýn s obřím mečem k pronajmutí, aby je zbavil utrpení. Takže jim holt ty pizdy asi budou pít krev na věky … Snažili se, soudruzi z Netflusu, snažili, satanžel však, kde nic není, ani zmrd nebere. Snažil se i toporný manekýn Jindra Clavin, aby nevypadal jako totální Buzna z Blafdickenu, dokonce i říkat procítěné „hm“ se naučil. Ovšem co je mu to platné, když se brodí po kolena v hovnech pšonkovského nudila a uspávače hadů, který vděčí za svou relativní popularitu výhradně leštičům džojstyků, co si pohonili na monitoru pár, z narkoleptického grafomanského kontextu vytržených, oblud a promnuli si ve virtuálních rukách nějaké ty RPG koule. Jinak by jeho popsaným hajzlpapírem pohrdali snad i slabikovači Heryho Potrata. A po úspěchu hry se hrabivý arogantní pičus, neumětel a zoufalec, který ještě rád střelil svého času tvůrcům práva za nějakých 300 litrů, na ni snaží zpětně parazitovat a chce po nich náhle přes čtvrt miliardy. Nelze mu ale upřít, že povídky měl na svou dobu kulantní, jakož i originální koncept středověkého potírače monster slovanské mykologie, a první řada z nich vesměs čerpá. Takže kdyby nevynechali Kostěje, nedovolili senilnějícímu egocentrickému babralovi kafrat do scénáře a nesnažili se propojovat jednotlivé povídky otravnými traumaty a unylými rádoby intrikami špatně napsaných a xmrti nudných postav, mohl z toho být docela kulantní počin. Jsem rovněž velmi pohoršen, ba až znechucen, z hrubého kvótového deficitu ťamanodryád, araboelfů, laponských mágů, aborodžinských rytířů (nejlépe gejů) a indických minesengrů, pro které není ve slovanské mykologii kam plivnout, jakož i z nešťastného výběru hlavního představitele. Je přece nad slunce jasnější, že typově se pro tuto roli narodil Číjejetel Unprofor! Čili jedna hvězda za Dženyfer, je to fuckt kunda, a ta druhá za jediný plnotučný díl, ten třetí, uvařený z asi nejprofláklejší povídky a herního intra. Ten ostatně i korektně dává naději a vlévá optimismus do žil všem hrbatým obludám, že když se počmárají kusem své uvařené piče a zamumlají dexempo rumplex, změní se v princezny a už nikdy si před šukáním nebudou muset kopat dolík. Povídky došly a po nich už začal Endy produkovat výhradně megaotravné, nezáživné a nečtitelné parapsychologické dizertačky na téma mindráků mykologických zrůd a frustrací pétéeskovaných homodějů, plné nesnesitelné grafomanské vaty. Tudíž se upřímně velmi děsím další řady, kde se nepochybně dočkáme jen Cirioniny čarodějnické školy v Bércových Vředovicích, zbuznělých bardů, traumatizovaných homopýrů, trpajzlíků s napoleonskými komplexy, psychicky destabilizovaných negroelfů s potřebou klinické terapie a suchopárné deratizace citově rozpolcených potkanů. (05.01.2020)

[Nedokoukáno a vracet se k seriálu nebudu] Pátou část mám rozkoukanou už skoro dva měsíce, takže to asi balím. Zaklínač mi kromě roztržitého, útržkovitého děje, podivné fantasy atmosféry mixlé slovanskou gothikou a prkenného Cavilla vlastně nic nedal, a celé ty 4 hodiny jsem se divil, kdy se mi to konečně začne líbit tak, jako (skoro všem) ostatním. Škoda. Jako vášnivého čtenáře žánru mě tahle rána pálí o to víc. Konec. (02.03.2020)

Smíšené pocity. Místy temná rubanice, atmosferický rytířský epos, vizuálně podmanivý biják. Občas zmatečný bordel v postavách, papundeklové kulisy i nudné sidekicky ve scénáři. Neznalec předlohy bude místy nehorázně tápat, či se dokonce absolutně nechytat stále nových a nových postav a území. Pochvala za nápaditý koncept samostatných miniepizod, které spolu v mnohém ne příliš souvisí a přesto v jednotlivých detaílech systematicky přibližují jednotlivé charaktery k bodu, kde se jejich osudy protnou v očekávaných momentech, i nepředvídatelných situacích. Po prvním odvážném dílu, který mimochodem nabízí jako jediný naprosto vše, proč by divák měl Witcherovi dát šanci, následují ty, kde už neznalec předlohy pociťuje určitý sestup v tom, jak je celý příběh předkládán a koncipován. Akce v Blavikenu v úvodní epizodě tak zůstane zdaleka nejlepší moment celého Witchera. (09.02.2020)