La La Land

Pěkně udělané vizuálně a i hudba byla ucházející, ale příběh bohužel za moc nestál. (17.10.2018)

Všem snílkům s láskou Emma & Ryan. 💔 (31.12.2016)

Milé, přemýšlivé, smutné i veselé. Líbí se mi realistický přístup, který Chazelle vetkl do muzikálové struktury a komplexnost toho všeho. Dějový oblouk v La La Landu funguje přímo neskutečně a reflektuje rozhodnutí a možnosti volby doslova alternativním způsobem. Gosling a Stoneová dokonalí. (24.01.2017)

U tohoto nablýskaného nic se raději budu tvářit, že se to nestalo. (30.11.2019)

Jubilejní stý komentář u tohoto kousku začnu tím, že se jedná o, stejně jako loni u the Big Short, nejlepší film co jsem letos zatím viděl. HAHA a nyní i bez humoru mohu říci, že ačkoliv nejsem muzikálový nadšenec a krom Moulin Rouge jsem nic zásadního neviděl, La la Land mě k sobě připoutal už od nápaditého začátku a ačkoliv se závěrečný akt poměrně táhl, úplný závěr mě zase téměř natrvalo zarazil do nekomfortní sedačky pražské Lucerny. Miles Teller byl v režisérově prvotině Whiplash skvělý, ovšem zde si ho naprosto nedokážu představit a bez výtečného dynamického dua by ten film byl né-li poloviční. Ryan Gosling je, co se týče uvěřitelnosti a určité neprůhlednosti, jistota a ačkoliv jsem s ním už viděl několik filmů, do kterých se příliš nehodil, absolutně si nedovedu představit nikoho lepšího, kdo by tak výborně a flexibilně sekundoval oscarové Emmě Stone, v jejichž obřích kukadlech jsem se ztratil hlavně v Birdmanovi a nejen tam. Druhým středobodem filmu je vymazlená choreografie v kombinaci s režisérskou vůlí natočit něco neotřelého a zároveň bezprecedentního, jejíž každý záběr ladí a koresponduje s výtečnou kamerou, která jestli toho zlatýho plešouna nezíská, tak už fakt nevím (získalo! :D). Tomuhle nemůže konkurovat ani dvojnásobný vítěz Roger Deakins ani Arrival jakožto největší želízko v ohni. Damien Chazelle se u mě stává dalším filmařem, u něhož budu sledovat každý nadcházející projekt, ať už bude o čemkoliv. 9/10...[4.1.2016_ČSFD projekce_kino Lucerna] (05.01.2017)

Po delší době jsem si mohl opět připomenout, že více než kterýkoli jiný filmový žánr (snad jen s čestnou výjimkou přírodopisného filmu) pojednává muzikál o životě. A teď nemám na mysli "o životě" v tom banálním a lehce vyprázdněném smyslu, jakým se stalo poněkud nešťastným zvykem tohoto sousloví v běžné komunikaci používat - tedy jako o jakémsi souhrnu obecných životních/existenciálních pravd, ale o životě v tom nejzákladnějším (biologickém, poetickém i filosofickém) smyslu slova - o životě jako síle, energii, proudění, jako jiskře a plamenu, jako omamném karnevalu forem a především jako niternosti a cítění, protože právě tak se nám život - v celé své mohutnosti, zázračnosti a nádheře - dává plně zakusit, právě tak se nám odhaluje, ZJEVuje v našem vlastním každodenním žití i v žití všech ostatních živoucích bytostí, s nimiž sdílíme tuto planetu. A za to tvůrcům posílám nehynoucí dík! (06.01.2017)

Bublinkavo farebne čvachotavé, synchronizované, zamilované, aj emočne vcelku dojímavé. Teda také, akým by mal muzikál byť. Až teda na pár výhrad. Či vlastne jednu, ale nadväzujúcu. Takú všeobecne protikapitalistickú. Neustále zdôrazňovanie prešľapávania si individuálnej cesty k úspechu v konaní hrdinov pripomína skôr filmy typu Oni žijú! (r. John Carpenter), kde boli slovné rady nabádajúce k takémuto správaniu podrobené ostrej kritike (ambiciózne reči tam viedli zmutované pizdy a navoňaní idioti z inej planetárnej dimenzie, kurviacej prirodzenosť na Zemi). Tu sa také nerieši, tu sa na kariére tvrdo pracuje. Berie sa každý štek, každý konkurz. A aby bolo na žrádlo a byt - tvrdo sa fachá. Sympatické je to potiaľ, pokiaľ sa ústredná dvojica borí s prerazením nahor. No potom nasleduje veľká, no nie až tak brutálne dojímavá pointa (pozor: nasleduje spoiler!): je možné dosiahnuť svoj sen, lenže ten je nezlučiteľný s veľkou láskou. Alebo inak: úspešnej kariére musíme vždy niečo veľké obetovať - v tomto prípade výnimočný vzťah. (04.01.2017)

Moulin Rouge a pak velká mezera. Teď ji vyplňují dva snílci, kteří jsou nejprve zaseknutí v dopravní zácpě, ale hlavně ve svých životech. Ona touží být herečkou (sakra, kdo by ji neobsadil?), on hájí jazzovou klasiku, jenže na ni už málokdo slyší. Potkají se ve městě umírajících snů, budou snít dál, tančit i zpívat v komornějším balení a hlavně se budou milovat. A my je. Kouzelní Emma Stone a Ryan Gosling k sobě na plátně potřetí doslova přirostli, je radost sledovat je (ač nejsou žádní velcí zpěváci nebo tanečníci) i nápady Damiena Chazelleho, který několikrát vymění kabát a který se zatraceně rychle drápe na vrchol. Pastelové barvy, retro šatičky, starý kabriolet, mladík shrbený nad piánem, atmosféra. Texty jsou moc fajn, ač hudební čísla tak úplně nestrhnou. Ani nemají. Když už ale hledat chybičky, tak to občas úplně nevtáhne, místy ztrácíme dech, asi i proto, že zápletka filmu je přeci jen trochu fádní. Emma Stone má krapet víc prostoru a Oscara by si zasloužila už jen za úžasnou scénu, kdy ON přijede za NÍ k rodičům. Magická pohádka. (20.01.2017)

Spíše taková hra na muzikál, na můj vkus příliš umělá a za srdce nechytající. Dobrá hudba, ano, zručně zrežírovaná taneční čísla, správně kýčovitá výprava a kouzelná Emma Stone... Jenže nebýt (zaplaťpámbu působivého) finále, nezbavil bych se za celé dvě hodiny pocitu, že se tady někdo pouze efektně předvádí, plní si sen natočit něco, co bude vypadat jako to, co už se netočí, a tak nějak při tom zapomíná na diváka. (17.01.2017)

Nejlepší bylo těch 40 sekund s J.K. Simmonsem. Jeho postava tam má stejný charakter jak ve Whiplashi, jen z úplně opačného hudebního pohledu, to mi přišlo hodně vtipné. Jinak je to muzikálový pastiš (nebo pocta?), která má své dobré momenty. Dvě písně jsou celkem zapamatovatelné, konec mě mile potěšil. Jinak Chazelle se mi již opakově trefuje do konkrétních aspektů v mém životě, které jsou prakticky totožné, a jen tak někdo je nemá, nevím, jak to ten chlap dělá. Jinak snímek je to solidní, nic víc. Ten chtěný kýč a stylizace mi ale prostě přes pysky nejde, stejně jako to, že je toto dílo oslavováno mnohem víc, než o dvě třídy větší událost jménem Whiplash. Ryan Gosling z mého pohledu rozhodně zajímavější postava, než Emma Stone, ale Oscar proboha ani jednomu z nich! (08.02.2017)

Kdyby... Do této chvíle příjemný, ale přece jen průměrný muzikál. Jenže poslední desetiminutovka byla tak skvělým Damienovým nápadem, nebo spíše jeho poctou, že se mi z hlavy jen tak nedostane. (01.01.2019)

Budoucí filmová klasika!!! Damien Chazelle je pro mě zjevením posledních let, takto už se filmy dnes netočí. Měla jsem pocit, že sleduji film ze zlatého věku Hollywoodu a přitom k tomu stačil docela obyčejný scénář. Dokonalá ukázka toho, že i z obyčejného scénáře jde udělat cosi nadpozemského, pokud se točí s citem a láskou. Někdo přede mnou použil spojení filmová magie, to je přesně to, co La La Land vystihuje. Je to ten typ filmu, po kterém se budete chtít znovu zamilovat (nemluvím teď jen o lásce k muži, či ženě) a zasnít, všem snílkům ostatně Damien skládá velkou poklonu. O chemii mezi Ryanem Goslingem a Emmou Stone by se dalo vyučovat na filmových školách, není vůbec troufalé říct, že Emma zde podala nejlepší výkon své dosavadní kariéry. Závěrečná desetiminutovka mě dokonale rozdrtila a bylo to něco, v čem se každý z nás může najít, jelikož Damien vypráví o docela obyčejných věcech, ale právě ty jsou pro nás v konečném důsledku přece nejdůležitější. Pro mě absolutně dokonalý film, který si v kině minimálně jednou zopakuji. 100% (01.01.2017)

Tolik ocenění? A za co proboha? (02.07.2017)

Paraplíčka z Hollywoodu. (29.09.2016)

Zachráňte jazz, zachráňte skutočnú hudbu, zachráňte skutočné vzťahy, skutočných ľudí a ich osudy! Raz za čas sa zvykne vynoriť film, ktorý úplne dokonale odráža ducha svojej doby. A toto je ten prípad, zachytáva pocity podobne, ako sa to kedysi podarilo napr. Trainspottingu (blbé prirovnanie, máte s tým problém?). Zabudnite na falošnú hudbu, falošné vzťahy, falošných ľudí, zabudnite na verbala. Film roku! (07.02.2017)

Jazz's not dead. Láska! (02.01.2018)

O lásce, o slávě, o moci peněz, o umění milovat a dělat těžká rozhodnutí, a o všem mezi tím. Život není La La Land. (07.01.2017)

"Jazz umiera..., ale ja to nedopustím..." Muzikály nie sú práve moja parketa. Začul som zvesti o senzácii menom La La Land, ale nevenoval som tomu veľkú pozornosť, dokonca som nevidel ani trailer, ako zvyknem. Až meno mladého režiséra, tvorcu výborného filmu Whiplash ma presvedčil, že to môže byť fajn...A po filme uznávam, že je to najlepší muzikál , aký som videl, možno i preto, že spievaných a tanečných scén nie je zas tak veľa a keď sú, majú svoje kúzlo. Výnimkou je iba úvodná scéna na diaľnici, tá mi nesedela. Piesne sú pekné, niektoré výborné a prvý koncert pred divákmi úplne úžasný a v sále sa ozývala nádherná pieseň , ktorá by možno bodovala aj v súčasných hitparádach. E. Stone som v ničom lepšom nevidel a R. Gosling bol jednoducho skvelý, pravdepodobne jeho najlepšia rola. Ako romantický film boduje naplno, pripomínalo mi to Titanic a lásku medzi Leom a Kate. Celý film je plný farieb, že sme v súčastnosti prezrádza len mobil alebo iné malé detaily. Inak by som dal ruku do ohňa, že sme niekde v 60-tych rokoch. Má to kúzlo, neuveriteľnú atmosféru, ktorá vás vtiahne a nájdeme tu mnoho odkazov na hudobníkov, jazz, hollywood, filmy a hviezdy filmového plátna. Film má nádherný záver, ten dlhý pohľad do očí ma dojal a šance na oscara sú vážne veľmi vysoké. 100%. (23.01.2017)

Je to pecka.......ale rozhodne to nie je pre každého. Ja milujem muzikály, staré filmy, Goslinga s Emmou a hrozne ma baví obdivovať rôzne filmárske postupy. Navyše riešim veľa podobných vecí súvisiacich s tvorivou slobodou ako hlavný hrdinovia. Takže to znamená, že hromada ľudí nepochopí aká je to bomba. Ale myslím, že o výnimočnosti toho filmu mnohé vypovedá to, že nenávidím jazz na ktorom je to postavené a aj tak som bol z toho paf. Nie je to rozhodne tak prispôsobivé a pre každého ako Whiplash, no paradoxne možno preto ešte lepšie. (15.12.2016)

Budu upřímný a přiznám že na mě nejvíce začala účinkovat až poslední desetiminutovka. Muzikály nejsou zrovna můj šálek kávy. Rozumím režisérským ambicím, líbily se mě herecké výkony ústřední dvojice, ale hrozně dlouho mě La La Land pocitově míjel. Třeba se někdy v budoucnu znovu setkáme. 60% (05.05.2017)