Naqoyqatsi
Réžia:
Godfrey ReggioScenár:
Godfrey ReggioKamera:
Russell Lee FineHudba:
Philip GlassHrajú:
Marlon Brando, Elton John, Julia Louis-Dreyfus, Madonna, Steven Soderbergh, Usáma bin Ládin, Fidel Castro, Bill Clinton, dalajlama Tändzin, Thomas A. Edison (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Fascinující trilogie uměleckých dokumentů režiséra Godfreye Reggia o stavu současně civilizace je završena. Téměř dvacet let od uvedení první části s názvem Koyaanisqatsi (1983), na kterou o pět roků později navázal snímkem Powaqqatsi (1988), podařilo se tomuto originálnímu filmovému tvůrci po mnoha peripetiích dokončit i závěrečný díl - Naqoyqatsi (2002). Názvy všech tří jeho filmů jsou odvozeny z jazyka ohroženého indiánského kmene Hopi a provází je minimalistické kompozice světoznámého newyorského skladatele Philipa Glasse, který se, kromě jiného, řadu let systematicky zabýval studiem hudby nejrůznějších národů včetně Indiánů.
Pojem Koyaanisqatsi znamená život mimo rovnováhu a v tomto filmu byl zobrazen životní styl charakteristický pro severní polokouli naší planety, svět ovlivněný spěchem, rychlostí a stále více dominující technologii. Powaqqatsi, život v přeměně byla pozornost kamery naopak upřena k jižní hemisféře, kde ještě převládá tradiční způsob rukodělné výroby, tedy ke světu, jenž je kulturou Severu pohlcován a se kterým tvůrce jednoznačně sympatizuje.
Výraz Naqoyqatsi má hned trojí spolu související význam: 1. Život jako vzájemné zabíjení, 2. Válka jako způsob života, 3. (interpretováno) Civilizované násilí. Ústřední myšlenkou této části je přesvědčení, že vše směřuje k unifikovanému způsobu technologického myšlení. Technologie přestává sloužit, ale stává se rozhodující součástí našeho života a bere všechny možnosti, jak si zachovat individualitu.
Ocitli jsme se v zajetí matematických vzorců, schémat a čísel, odvozených od binární soustavy nuly a jedničky (jakožto znaku kybernetiky), různých symbolů moci, peněz a showbyznysu, před očima se nám míhají známé tváře politiků, sportovců, umělců, vědců, soupeříme mezi sebou, kdo rychleji, dál a výš. Při tom všem se stupňuje agresivita a nesnášenlivost, přibývá válečných konfliktů, přicházejí stále hrozivější živelné pohromy a ekologické katastrofy. Člověk překročil hranice rovnováhy tím, že vytvořil technologii, která se snaží obsáhnout nekonečné množství možností, a to ve světě, který má omezenou, konečnou sumu zdrojů.
Reggio zaujímá vyhraněný, pro mnohé kontroverzní postoj. Je přesvědčen, že člověk se v současném světě stává cizincem a spěje ke svému zániku. Jedině tak ale může uvolnit místo civilizaci jiné, přirozenější, kde se zas bude moci normálně žít. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (107)
V poslednom diele trilógie už výborná hudba výrazne prevyšuje obraz. Ten je tentokrát silne založený na počítačovej grafike, čím sa zásadne líši od obrazu v predchádzajúcich dieloch, kedy bola snaha vytvárať pôsobivé výjavy čisto optickým spôsobom. A tento nový, digitálny obraz je poväčšine fádny, len výnimočne sa na obrazovke objaví niečo ozaj pôsobivého (napr. športové zábery ako z druhej časti Olympie, Oslavy krásy (1938)). Čo ešte stojí za zmienku, je vložená symbolika, z ktorej sa mi najviac páčili nasledujúce výjavy: burzoví makléri vs. gambleri, umelo vytvorené celebrity zobrazené ako digitálne postavy, výjavy zobrazujúce moc peňazí. či vplyv šoubiznisu. ()
Závěr trilogie se zřejmě Godfrey Reggio s Philipem Glassem rozhodli udělat ve velkolepém duchu. Jako zásadní problém však vidím, že klipový ohňostroj přestane člověk po půlhodině vnímat, popř. usne. Jindy fungující Glassův hudební doprovod nenechá odpočinout a nevyhnutelně zahltí. Člověk nemá čas na vydechnutí a vstřebání závažných motivů. Záměr zobrazení postmoderního světa zcela postmoderní formou na mě moc nefungoval a jako celkový dojem se pak u mě dostavilo zklamání. Hodnotím slabými třemi poté, když jsem s úlevou a téměř třeštící hlavou vypnul přehrávač. ()
Projekt 100 (2003) ()
Perfektní experimentální dokument se skvělou podmanivou hudbou.... ()
Vizuálně dokonalý orgasmus uměleckého dokumentu s hudbou Philipa Glasse. Pro mě mnohem silnější i lépe stravitelnější zážitek než Koyaanisqatsi. ()
K tomuto dielu som sa dostal náhodným prepnutím na Filmbox, počas nudného popoludnia. Najprv som si myslel že je to klip nejakého sfetovaného DJa. Potom keď nie a nie skončiť, som si ten klip zo zvedavosti vyhľadal na ČSFD. A len zírám "Dokumentární/Hudební" ??? Nemôžem si pomôcť, ale inak sa 90minútový sporič obrazovky hodnotiť nedá... Pardón. ()
důstojné zakončení trilogie... v sále Village Cinemas nás bylo dvanáct a zůstali jsme čtyři, ale za celou dobu jsem se nenudil ani chvilku... kdyby ostatní filmaři občas chápali film jako Reggio, svět by byl o něco krásnější... co se týče Glasse, právě na qatsi je dobře vidět, že za 14 let neprodělal téměř žádný vývoj a patří už jen do učebnic (tady ale alespoň vyměnil ty strašný sbory za cello) ()
Zajímavě pojatý dokument, který sice působí oživujícím dojmem, ale nedokáže se vyhnout občasnému stereotypu. Nicméně z uměleckého pohledu je to hodně dobré. *** Ve zkratce: Hudba a obrázky konkrétních a abstraktních věcí v pohybu vytvářejí umělecký dokument. ()
NAQOYQATSI je tretia časť trilógie Godfreya Reggiho a Philipa Glassa ktorú začala KOYAANISQATSI. Je to dokument (tak voľne) ktorý skúma globalizáciu, technológiu a násilie pomerne nepriamym spôsobom. ()
spojení skvělých záběrů Reggia a hudba Glasse mě vždy dostanou... ()
Krásný snímek, skvělá hudba...ale dávám 3*, protože ho nedokážu plnohodnotně ocenit... prostě jsem se u toho nudil... ()
Moc mě mrzí že nemohu dát všech pět, ale přeci jenom při porovnání s Powaqqatsi... jako by si Godfrey ve střižně jenom tak amatérsky hrál sám pro sebe. Baraka od jeho přítele Rona je mnohem zdařilejší a také hudebně to nebylo plně prožité, tak jak jsem se od Glasse těšil... ()
Naqoyqatsi je prvním a zatím jediným Reggiovým počinem , který se střetl s mýma očima. Po krásném neurčitém začátku, naplněném čísly a fraktály se ztrácí mnohoznačnost a Reggio se snaží zachytit samotné lidství, pomocí nejrozličnějších metod, které jsou opravdu bravurní. Naprosto špičkové černobílé záběry, působí jako nádherná výstava profesionálního fotografa s nebývalým talentem. Barevné hrátky, jakoby nesly celý lidský genom. Bohužel má film také svoje slabší místa, kdy mají oči tendenci těkat mimo obrazovku a během filmu nemá divák prakticky žádnou možnost, samostatného výkladu. 85% ()
Ještě to dokoukám, ale forma je pěkná... ()
Obrazová, na slova němá smršť, podpořená parádní smyčcovou hudbou. K nejlepším částem patří jednoznačně reklamní část. Pro všechny, kteří si ujíždí na audiovizuálních kompilacích vřele doporučuji. Viděno v kině, rozměr plátna tomuto vážně dodá sílu. UPRAVENO: Opakovaná projekce po mnoha letech mě celkem nemile překvapila. Žel, nemůžu zastínit obrovské zklamání. Genialita předchozích dvou dílů zůstala úplně stranou, třetí díl je otiskem jakési digitální fascinace a nadužívaná manipulace s obrazem se míjí s účinkem. Co zůstává na skvělé úrovni je hudební stránka. Naštěstí alespoň ta. ()
Oslovil ma úvod a záver ... svoje kvality to nesporne má, ale mňa to nudilo ... keď som druhému dielu dal 3*, tu idem ešte o jednu dole ... za hudbu a technické spracovanie 2* ()
Předchozí filmy z této trilogie jsem bohužel neviděl, tak jsem do civilizačního proudu vkročil na nesprávném místě. Asi tam, kde už řeka přibrala moc vody nato, aby byla dravá. Tak od dvou třetin jejího toku už jsem netrpělivě vyhlížel deltu. Nicméně hodně zajímavý snímek. Něco takového bych si představoval vyslané do vesmíru, přiblížit někomu lidství na Zemi. Vyvážené snoubení fyzična lidského těla s virtuální alchymií. Samozřejmě v datovém přenosu by nesměla chybět stopa pro hudbu P. Glasse, která je vskutku impozantní. ..a slovy CSFD "na pět hvezdiček". ()
Zakončenie dokumentárnej trilógie režiséra Godfreyho Reggia o planéte Zem a ľuďoch, ktorí ju obývajú, čiže nás všetkých. Tretí film série, ktorý uzrel svetlo sveta v roku 2002, sa zameriava najmä na problémy(?) nového milénia. Z mnohých záberov sa zdá, že Reggia pri tvorbe značne ovplyvnil fenomén Y2K (aj keď tomu tak nemusí byť), keďže dokument zobrazuje spleti jednotiek a núl, počítače, ako aj autorove vízie budúcnosti. Tie spolu s ostatnými zábermi nie sú nijako komentované, "tradične" ich dopĺňa iba svojský hudobný sprievod, ale divák dokáže vyčítať, že Reggio ich zobrazuje so snahou kritického vykreslenia. Ako keby sa desil toho, čo so sebou nové technológie nového tisícročia prinesú. Z diváckeho pohľadu sú tieto snahy čitateľné, ale nevyvolávajú žiaden strach ani kritické pohnútky. Divák má z veľkej časti filmu skôr pocit, že ide pozliepanú zmes najrôznejších "stock footage" záberov, ktoré sú miestami vizuálne odeté do sépiových či negatívnych tónov. V jednej chvíli sa tu dokonca objaví aj nevkusne vyzerajúca 3D grafika zo začiatku milénia v podobe virtuálnych postáv. Reggiov počin v tomto prípade ničím výrazne nedokáže nadchnúť. Snáď jediným pozitívom sú asi dva priame prechody z jedného záberu do druhého, ktoré, hoc sú obsahovo odlišné, na seba dokážu z vizuálneho hľadiska nadviazať, čo v konečnom dôsledku vyzerá veľmi dobre. Naqoyqatsi je lepšie ako Powaqqatsi, ale horšie ako Koyaanisqatsi. Z obsahového hľadiska sa (pravdepodobne) zameriava na vstup ľudstva do 21. storočia, respektíve nového tisícročia, nazerajúc naň Reggiovým kriticko-experimentálnym autorským okom. V istých momentoch dokáže dokument zaujať, čo sa však o ňom nedá povedať ako o deväťdesiatminútovom celku. Z toho hľadiska totiž ide o priemerné dielo, ktoré obsahovo nesadne každému. A rovnaké konštatovanie možno uplatniť prakticky na celú trilógiu. ()
Mám z toho rozporuplné pocity,chvíli vás to vtáhne do děje (když jsou tam lidé),chvíli vás to docela i nudí (když použije vybarvování obrazu).Celkově zajímavé. ()
Poslední část trilogie. Slyšel jsem chválu ale i kritiku jako že už jde jen o slabý odvar předchozích dvou dílů. Nechtěl jsem si dělat předsudky protože vím že dvojice Reggio a Glass by určitě nezklamali. Čekal jsem prostě až to uvidím sám. A nadšení se samozřejmě dostavilo. Tentokrát si Reggio dal téma ČLOVĚK a SPOLEČNOST a musím říct že se mu to povedlo.Hlavně musím vyzdvihnout druhou polovinu protože tam je fascinující záběr jeden za druhým. Nechci zatracovat první půlku ale na to opravdu nestačí i přesto že má krásných a magických záběrů a vizualit až-až. K hudbě výhrad nemám-ta je opět na jedničku... Hvězdičkové hodnocení ale musím o jednu hvězdu snížit vzhledem k předchozím dílům. Těžko se mi to říká ale tento díl je asi nejslabší i přesto že je stejně fascinující a uhrančivý. ()