hammerhead

Vraťte mi Skleněné peklo, než tyhlety animace.

Pokud bych se na film díval jako na výpravnou pohádku, byl bych ochoten nad lecčíms přivřít oko a dát za tři. Pravděpodobně především kvůli kvalitním hercům v hlavních rolích. Protože byl však učiněn pokus o historické vyprávění událostí papežského schizmatu a života Jana Žižky, hodnotím příběh, i přes dejme tomu uměleckou licenci, jako bizarně nelogický, takže se jedná spíše o schizma příběhové: naivní intriky, dokola unášená příbuzná francouzského krále, která má sloužit jako šém moci, ale upřímně, je to pitomost, historické nesmysly, divné dialogy, přehnaný patos, neuvěřitelná ingredience love story, nevhodně zvolené a všem známé lokace se stěnami po těžbě vápence, a jak kdosi vtipně poznamenal přede mnou, souboje připomínající tahovou strategii Might and Magic. Film působí i jako splácanina motivů jiných filmů, od Braveheartu (nereálný nenaplněný vztah, motivační proslov k vojsku) až po Prvního rytíře (prožitek lásky ante finem), ale tady už to moc nefunguje. Nechybí samozřejmě různá “zmrtvýchvstání” komplikující život padouchů v řadě filmů. Filmu myslím uškodila i velká pompa a s tím související očekávání, protože upoutávky, přes pronášená patetická moudra, vypadají docela dobře.

Přitažlivá kultovní série, která je ovšem podobně naivní, jako Rockyho boxerský styl. Přesto vydržela několik kol a posbírala nějaké ty body.

“Z ničeho se neser a buď stále vesel.” Milý, téměř waldenovský motiv.

Díky třetímu programu jsem vylovil dávno zasunutou vzpomínku, kdy jsem přikován k černobílé televizi sledoval tuto soutěž u prarodičů. Na jednu stranu je soutěž vzrušující asi jako bába Tutovka v Tutti Frutti (vítěz zde získá neuvěřitelnou možnost signovat kloubouk, což je prostě mimořádně napínavé), na stranu druhou se však jedná o eleganci, bohužel normalizačních, večírků s kultivovaným moderátorem, nikde se nikdo neztrapňuje, nikdo moc nemachruje, což je docela příjemné.

Snad jediný osvěžující moment je stařeček s vozembouchem volající na sousedku: “Člověk je člověku bratrem, ty babo plesnivá!” Jinak šeď, nuda a pohled na retro slečny, dnes už se to jeví neskutečné, ale leccos sedí - i jako možná nezáměrná satira.

Anima je pozoruhodně zvláštní a originální, stejně jako Radiohead i sólová tvorba Thoma Yorka. I k tomuto dílku se rád vracím, zejména k parádní Dawn Chorus části, která si mě prostě získala.

Poutavý díl “reality show” zhruba o tom, jak se hádají stavaři na stavbě o poškozené kolečko bagru. Je to tak neuvěřitelně smysluplné a zábavné vyplnění volného času, že to snad překonává i komunistické inženýrské seriály, kde se inženýři na rande baví “vo fabrice”. Díky!

No, je to ale lepší, než kdyby tenhle chlapík učil děti ve škole svoje vychytávky (styl vyjadřování, gramatika, atd.) Po zhlédnutí pár minut pořadu jsem se rozhodl, že odložím masku falešného intelektuála, dám do antikvariátu sebrané spisy Hermanna Hesseho a koupím si knihu Vaříme s Láďou Hruškou, což je nedůležitější kniha desetiletí (nejen) v ČR. Po zbytek života chci do plastového škopíčku házet “vosolený vejce do trvarohový pomazánky” a tvářit se přitom ďábelsky, že by záviděl i Brůna senior. PhDr. Přemku, ty to vidíš...

Na jak dlouho? Pokud potrvá remise. Měsíce, možná týdny. Proč ne roky? V tak pokročilém stádiu by to bylo ojedinělé. No, spokojíme se s tím, co máme.