Naqoyqatsi
Réžia:
Godfrey ReggioScenár:
Godfrey ReggioKamera:
Russell Lee FineHudba:
Philip GlassHrajú:
Marlon Brando, Elton John, Julia Louis-Dreyfus, Madonna, Steven Soderbergh, Usáma bin Ládin, Fidel Castro, Bill Clinton, dalajlama Tändzin, Thomas A. Edison (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Fascinující trilogie uměleckých dokumentů režiséra Godfreye Reggia o stavu současně civilizace je završena. Téměř dvacet let od uvedení první části s názvem Koyaanisqatsi (1983), na kterou o pět roků později navázal snímkem Powaqqatsi (1988), podařilo se tomuto originálnímu filmovému tvůrci po mnoha peripetiích dokončit i závěrečný díl - Naqoyqatsi (2002). Názvy všech tří jeho filmů jsou odvozeny z jazyka ohroženého indiánského kmene Hopi a provází je minimalistické kompozice světoznámého newyorského skladatele Philipa Glasse, který se, kromě jiného, řadu let systematicky zabýval studiem hudby nejrůznějších národů včetně Indiánů.
Pojem Koyaanisqatsi znamená život mimo rovnováhu a v tomto filmu byl zobrazen životní styl charakteristický pro severní polokouli naší planety, svět ovlivněný spěchem, rychlostí a stále více dominující technologii. Powaqqatsi, život v přeměně byla pozornost kamery naopak upřena k jižní hemisféře, kde ještě převládá tradiční způsob rukodělné výroby, tedy ke světu, jenž je kulturou Severu pohlcován a se kterým tvůrce jednoznačně sympatizuje.
Výraz Naqoyqatsi má hned trojí spolu související význam: 1. Život jako vzájemné zabíjení, 2. Válka jako způsob života, 3. (interpretováno) Civilizované násilí. Ústřední myšlenkou této části je přesvědčení, že vše směřuje k unifikovanému způsobu technologického myšlení. Technologie přestává sloužit, ale stává se rozhodující součástí našeho života a bere všechny možnosti, jak si zachovat individualitu.
Ocitli jsme se v zajetí matematických vzorců, schémat a čísel, odvozených od binární soustavy nuly a jedničky (jakožto znaku kybernetiky), různých symbolů moci, peněz a showbyznysu, před očima se nám míhají známé tváře politiků, sportovců, umělců, vědců, soupeříme mezi sebou, kdo rychleji, dál a výš. Při tom všem se stupňuje agresivita a nesnášenlivost, přibývá válečných konfliktů, přicházejí stále hrozivější živelné pohromy a ekologické katastrofy. Člověk překročil hranice rovnováhy tím, že vytvořil technologii, která se snaží obsáhnout nekonečné množství možností, a to ve světě, který má omezenou, konečnou sumu zdrojů.
Reggio zaujímá vyhraněný, pro mnohé kontroverzní postoj. Je přesvědčen, že člověk se v současném světě stává cizincem a spěje ke svému zániku. Jedině tak ale může uvolnit místo civilizaci jiné, přirozenější, kde se zas bude moci normálně žít. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (107)
Úchvatná obrazová symfonie, která v sobě má energii slunce i naléhavost. Celých 89 minut, které plynou velmi pomalu při poslechu hudby a sledování různých obrazů, je napěchovaných zajímavostí, která je nepopiratelná, ale také špetkou uspávacího syndromu, kterým trpí nejeden hudební snímek. Umělecký dokument nebo Requiem za svět? Ať jedno či druhé, Godfrey Reggio dokázal, že film může být pohlcující i bez herců a "scénáře". Bezpodmínečná povinnost pro každého, kdo miluje hudbu a celkové audiovizuální vyznění snímku. ()
Ehm, to jsem takhle jednou přišel domů vypálenej a táta měl puštěný tohle. Tak jsem si uvařil čajíček sedl jsem si na gauč a pozoroval tyhle nádherný obrázky podkreslený decentní hudbou. Později se ke mě začalo dostávat i jejich poselství. Ale čert vem poselství, vizuální forma tohoto snímku je dokonalá a i když bych se na to do kina nikdy neodhodlal, jako klidné večerní završení rušného dne mi to posloužilo parádně. ()
Proč se já, kulturní barbar, masochisticky trápím při uměleckých dokumentech, jež se s jistotou pohybují mimo oblast mého chápání? To je jednoduché. Kdybych se neprotrápil touto akademickou nudou, tak bych měl daleko menší požitek ze snímků nadšeně rozechvívajících mé filmové srdce. Pokud bych však nějakým omylem, ve své vrozené škudlivosti, vyhodil nemalý peníz za návštěvu kina a pak sledoval divoké shluky obrazců podbarvených hudbou, tak bych, poprvé v životě, sprintem opustil sál dlouho před doběhnutím titulků. ()
Káčko si mě získalo maximálně. Pé už tak ne, protože nabízelo jen opakování sebe sama. Enko je ale opravdové zklamání. Zmizely úchvatné scenérie a vizuální nápady a nahradily je hrátky počítačů, které stárnou každou vteřinou. A ani ta Glassova hudba už není, co bývala. Z úcty k předchozím dílům tři hvězdy. Ale víc ani omylem. ()
Závěrečná část trilogie >O Lidech a Zemi< (s malou vsuvkou ze světa zvířat) pánů Reggia a Glasse. Téměř dvacetiletý, filmařsky neuvěřitelně rozsáhlý projekt a neoddiskutovatelně jeden z největších uměleckých počinů ve smyslu spojení obrazu a hudby v historii. V této poslední části pak symbolicky se zabývající technickým (či techologickým) >pokrokem< ve spojení s "civilizovaným násilím", vedoucím až k promarnění smyslu lidské existence - toho nezlomného lidského ducha... Vedoucím až k chaosu a destrukci díla, které Člověk v alibistické bázni ze sebe sama nazývá již od počátků své existence jako myslící bytosti dílem Božím... - - - P.S. Již tradičně hudba P.G. sama o sobě jako svébytné hudební dílo a skvělý sountrack. ()
Reggiova téma nemohla byť v roku 2002 aktuálnejšia, najmä, keď si spätne uvedomíme niektoré zábery (zámery?). Ale mne to celé pripadá len ako taký premakanejší 'svet v obrazoch', ktorý (nebyť krásnej vizuálnej a hudobnej stránky niektorých scén) mohol vzniknúť ako bežný produkt. Takže po takmer pätnástich rokoch som čakal čosi viac. Nie len 70%. ()
Pre mňa osobne časť z celej trilógie, ktorá sa vyšplhala na piedestál veľkoleposti. Jednotlivé zábery diváka hypnotizujú a nútia ho zamyslieť sa nad všetkým, nad ľudskou civilizáciou, technikou, ktorá neprináša úžitok, ale bezprostrednú skazu, strachom prenechať miesto hodnotnejším kultúram. Obrazy plynú, hudba sa prelieva, zážitok je neopísateľný. Philip Glass nie je človek. A Reggio je obdivuhodný vizionár. ()
Godfrey Reggio pompézně zakončil svoji "qatsi trilogii", která v různých formách konfrontovala lidstvo s přírodou. Stejně jako u předešlých dílů i v Naqoyqatsi podléhá divák čistě subjektivním vjemům, na jejichž různorodosti se podílí dosti abstraktní ztvárnění, prodchnuté hypnoticko-magickou hudbou z pera Philipa Glasse. Chvílemi až nepříjemně předimenzované záběry mohou působit chaoticky, ve spojitosti s nosným tématem filmu se ale není čemu divit. Život a technika (stejně jako život a boj a spousta jiných variant). Život v neustálém shonu, propojenosti, svázanosti, bezduché masovosti a válečné zuřivosti. A technika, která jde ruku v ruce s člověkem. Schopná mu pomoci, zároveň ho obtěžující či v nesprávných rukou stávající se věcí destrukční, přesahující rámec našeho chápání. Kdo přistoupí na režisérovu hru a nechá se unášet devadesát minut v něčem naprosto odlišném, nebude zklamán. Komu i po půl hodině bude připadat, že kouká na nekonečně dlouhý psychedelický videoklip bez špetky smyslu, může si jít raději číst. ()
Úplne si uvedomujem význam slova Naqoyqatsi (civilizované násilie, vojna ako sposob života, život zabíjajúci všetko ostatné) aj to, že Glassova hudba viac kedykoľvek inokedy je práve tu na mieste. Ale značne mi komplikovala divácky zážitok, hlavne ku konci. Naštastie táto spartakiáda negativity (inak finálny dieľ ani nemožno nazvať) skončila v tú najvhodnejšiu chvíľu. Každopádne sila. 70% ()
Naqoyqatsi je maraton - pro většinu netrénovaných na jeden zátah moc. Abych dokázala udržet pozornost, naporcovala jsem si sledování do tří bloků. I tak poměrně náročné, můj obdiv mají všichni kdo to zvládli bez pauzy. ()
70% - Zdařilý dlouhominutážní videoklip na mému vkusu nepříliš lahodící hudební plochy Philipa Glasse. Krásné a nápadité záběry si s hudbou jakž takž vyhovují a člověk, který má náladu na rozjímání nad audiovizuálním koncertem by měl být blahem bez sebe. Nemohu hodnotit výše, protože se mi celek příliš zavání ambiciózním kýčem. Je ovšem velmi vybroušený, a já si jako muzikant díky Yo-Yo Movým violoncellovým sólům přijdu na své. ()
Reggio daleko více využil možností moderní doby a více než záběry našeho světa uvidíme digitální efekty a roztodivnou práci s nasnímaným obrazem. Zdaleka nezapůsobilo tak jako Koyaaniqatsi, přesto skvělé. A je to samozřejmě hlavně geniální HUDBOU Philipa Glasse. ()
Skvěle vygradovaná obrazová mozaika, která má styl, tempo a hlavně duši... Pro mě vrchol z Reggiovy trilogie. ()
Asi svým honocením některé zklamu, ale tomuto typu kinematografické produkce neholduji. Ano, dokážu ocenit některé shluky obrazců, ale většinu z nich si můžu zapnout jako vizualizační plug-in ve Winampu. :-) Jediným kvalitativním faktorem je tak pro mě hudba, která je natolik dobrá, že jsem u ní 3x usnul. :-) Takže za hudební doprovod ty 2*... 40% ()
Godfrey Reggio zřejmě opustil formát dokumentární eseje a natočil obrazovou sci-fi symfonii. Podíl počítačové animace na obrazu je obrovský a také většina dokumentárního (povětšinou archivního) materiálu prošla evidentními digitálními úpravami. Pro mne další ze smutných důkazů toho, že moderní technologie často filmu neslouží, ale naprosto ho ovládnou. Nebýt výborné hudby Philipa Glasse, zhroutilo by se to jak dům z karet. ()
Z celé Reggiovi trilogie, nejméně zajímavý a vizuálně nejslabší část. ()
S touto artovou věcí jsem se minul. ()
Vleklým problémem podobných ambiciozních projektů je neuchopitelnost už v základní rovině. Godfrey Reggio nemá lehké spaní a nechává to proudit skrz obrazy zásadních momentů naší civilizace. Problém je nasnadě. Ty obrazy známe a bez správného zařazení jsou myšlenkově bezobsažné. Bez spojitosti je to pouze silná výpověď o hříchu a temperamentu lidstva, která se ale nesnaží položit otázku "Proč?". Hraní si s myšlenkou konzumu a následné kulturní a společenské pokleslosti je hezká metafora, ovšem opět nic nového. Film má narozdíl od výtvarného umění tu přidanou hodnotu ukotvenou v jisté subjektivnosti toho, co zdánlivě vidíme. A pro mě byli Reggio i Philip Glass jen pozorovatelé bez vlastní subjektivity. Beru to ovšem s vědomím, že jsem možná obsah sdělení Naqoyqatsi nesprávně pochopil. ()
Půldruhé hodiny dlouhý videoklip reflektující současnou etapu lidské společnosti, jejímž dogmatům bohužel na určitých místech podléhá i sám režisér. Jinak ovšem geniální.. ()
Podle mne určitě nejslabší ze všech Reggiových filmů, vizuálně ošklivý, zmatený a těžko koukatelný. Byl jsem na něm kdysi krátce po premiéře v kině Aero na pražském Žižkově, byl jsem na něj hodně natěšený a odcházel jsem z něho hodně zklamaný. A ani druhé zhlédnutí můj názor nezměnilo, naopak. Je to tak nehezké a příšerně odfláknuté, že se mi ani nechce věřit, že to dělal stejný člověk, který předtím natočil Koyaanisqatsi a Powaqqatsi. Působí to na mě skoro tak, jakoby to spíchl narychlo ve střižně z nějakého odpadního materiálu ze svých předchozích filmů. A že se naše civilizace ubírá nedobrým směrem je jasné, vlastně už od doby, co započala. Jinak to ale bohužel asi nejde, protože člověk je stále stejný a stejný nejspíš i zůstane. Takže mě tenhle nudný film s tentokrát i nudnou kakofonickou minimalistickou hudbou ničím nepřekvapil a ani ničím novým neoslovil. ()