Scenár:
Jean CocteauKamera:
Henri AlekanHudba:
Georges AuricHrajú:
Jean Marais, Josette Day, Mila Parély, Michel Auclair, Marcel André, Jean Cocteau, Christian Marquand, Nane Germon, Raoul MarcoObsahy(2)
Téměř zkrachovalý obchodník žije na venkově se svým synem Ludovicem a třemi dcerami. Dvě z nich, Félicie a Adelaide, jsou opravdové fúrie: sobecké, domýšlivé a zlé. Zneužívají svou sestru Belle jako služebnici. Jednoho dne, cestou domů z obchodů, se kupec ztratí v lese a objeví tajemný zámek, jehož pán je napůl člověk a napůl zvíře, ovládající magické síly... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (75)
Možná bych ještě před pár měsíci hodnotil jinak, nicméně po shlédnutí Herzovy koncepce tohoto známého díla musím přiřknout dílu průměrnou známku. Osobně mi je náš film bližší pro svoji výraznou emocionální náplň, podpořenou Hapkovou hudbou. Naproti tomu tento film je po stránce hereckých výkonů, gradování zápletky a dalších filmových prvků pojat spíše jako pohádka s romantickým nádechem... Ale rozhodně bych film neposadil například vedle Pyšné princezny a sloní podíl na tom má Jean Marais v hlavní roli, který už dvacet let před Fantomasem se zapisuje do kinematografických análů coby specializovaný představitel monster. Jeho výkon spolu se surrealistickým vizuálem (Jean Cocteau nezapřel své avantgardní kořeny a na ruce se svícnem, oživlé sochy či samotného netvora je radost pohledět) je tím, co jsem v tuzemské adaptaci téměř i postrádal. Přesto, pokud nebudu brát v potaz animovanou verzi ze studií Walta Disneyho, je slovenský milovník černého humoru se svým gotickým hororem podstatně sympatičtější. 60% ()
Zachytit obrazem to věčné v pohádce, která prochází lidskými dějinami. Sledovat ji z pozice nevinného malého dítěte, i když je člověk ošlehaný neštěstím a skoro ubitý životem. Toť úkol hodný umělce... ()
Rozprávka, ktorá sa postupne mení na romanťárnu a ten záver s výmenou postáv i lietaním je - ako to povedať - bizardný a pre mňa ťažko spracovateľný. Rozprávková predloha má sama o sebe zaujímavý dej, nie je nutné ho takým spôsobom kaziť. Pritom začiatok ma namotal - skvostná hororová atmosféra i nápad so "živými" rukami namiesto služobníctva boli veľmi fajn. Maska netvora tiež, aspoň na vek filmu, obstála. ()
Príšerne staré, šedivé a keby nešlo o jedno z prvých filmových spracovaní, povedal by som, že aj zbytočné... Cocteau je ale fascinujúci básnik, ktorý svojim umením (náhodou) pričuchol k filmarčine, bohate podojil Freuda a v dôsledku toho vznikla táto psychologicko-sexuálna-horrová haluz, ktorá myslím rozhodne nie je pre deti. Jedna z hviezd išla dole za "Krásku", ktorá teda moc krásna nebola :) ()
Zámek s nejsochovatějšími živými sochami, dýmající pracky zvířete a moře jiných inscenačních nápadů, roztodivné záběrování a Auricova hudba, to je ryzí filmová magie, která bere dech i po sedmdesáti letech a rozeznívá v člověku zcela nepohádkové struny; Marais s osrstěným obličejem tak opravdově zápasí se svou zvířeckostí a Josette Dayová je tak důstojná ve své věrnosti, podléhání i vědoucnosti… Jen to vyústění mi po všem tom tajnosnubném pnutí a tragických podtónech přišlo zoufale ordinérní, aneb jak prý na premiéře během happyendu volala z hlediště Greta Garbo: „Vraťte mi mé zvíře!“ ()
Laska az do oblak. ()
První film, co jsem s Maraisem viděla, a pak jsem viděla lepší. Možná jsem jej nedocenila, ale zanechal ve mně jen dojem takové lesklé podívané, asi by nebylo od věci jej vidět znovu. Tehdy jsem spíš hltala barvy, kostýmy a prostředí, které mi černobílá česká produkce přece jen nabídnout nemohla. Jak tak procházím tyhle staré filmy, tak si uvědomuji, jak ráda bych je vyměnila za ty hromady slizu a bláboly, kterými nás krmí současná komerční produkce. ()
takto to skončí keď básnici točia filmy. kráska a zviera je asi taká rozprávka ako čarodejník z krajiny oz, je to veľmi dospelý príbeh a urobený veľmi dospelo. naivita ktorá vyplýva z jednotlivých scén a obrazov je cielená a bože, aký vysoký ciel si veru dávala a aj ho naplnila. cocteau bol majster obrazu a tento film to iba potvrdzuje. bravo. ()
Jeden z mých prvních filmů a na připomenutí nezklamal a opět mě dojal. ()
Podivně mystické, kouzelné a francouzské! Kráska je na hradě Zvířete uvězněná jakoby ve snu a ne a ne se probudit. Jean Cocteau byl renesanční osobnost. ()
Po výtvarné stránce skvěle zvládnutý film. Vzpomenu-li si na zámek uprostřed lesa plný všech těch pohyblivých soch, rukou trčících ze zdi či stolu, pitoreskní kostýmy hlavních protagonistů či samotnou masku Zvířete, musím uznat nesporné výtvarné kvality tohoto díla. Ty vyplývají též ze zajímavé práce se světlem kameramana Henriho Alekana. Co se obsahové stránky týče, je třeba říci, že bude-li někdo od tohoto díla čekat klasickou pohádku, bude velmi překvapen. Děj je rozvláčný, spousta dlouhých detailních záběrů na Krásku či Zvíře převažuje nad většinou krátkými dialogy. Zcela nepohádkový je i konec, v němž proměna Zvířete v prince Krásku zklame. Cocteau tento konec navrhl v předtuše masivních diváckých protestů, které se k jeho pobavení také dostavily. Mě-li bych vše shrnout, je třeba říct, že Kráska a zvíře, přestože u ní podle mého názoru vítězí forma nad obsahem, je film, který stojí za to vidět. ()
Oceňuji tíživou atmosféru a romantickou bolest v podání charismatického Jeana Maraise (především jeho hlas), celkový dojem je ale poznamenán dobou vzniku, tj. pro současného diváka těžce stravitelný. Divadelní herectví, hudba s přemírou trubek.. ()
Dětství je naivní. O tuto naivitu vás nyní prosím. Jean Cocteau. Bál jsem se, že nebudu s to požadavku dostát, ale Cocteau mi šel naproti. Pohádkám se vysměje již v prologu, aby později udělal vše proto, aby místo pro tu svou obhájil. S cynismem filmaři vlastním obaluje zdánlivě dětský námět filmem tak úžasným, že v něm divák přehlédne nejen dětinskost, ale též prvky, které z principu nemohly přečkat sedmdesát let bez úhony: Fyziognomie Jeana Maraise mohla být v polovině 20. století považována za úctyhodnou, stejně jako jeho excitované herectví; nyní již ne. Stejné pochybnosti mohou vzbuzovat prvorepublikové půvaby krásky Josette Day, podtržené nadvakrát falešným obočím. O masce zvířete, evokující leccos méně démonického, třeba wookieho či Jonatána paní Kadrnožkové, raději nehovořit. Absolutní obraz krásky, krasavce a zvířete ale nakonec určuje rám surrealistické výpravy a režie. Tváří v tvář triumfu imaginace, vše předchozí přehlédnuto, revidováno a vděčně odpuštěno. Český divák musí zákonitě poměřovat Cocteauovo pojetí dětským traumatem "pohádky" Juraje Herze. Panna a netvor pro mne nadále představuje sice hrubší, ale působivější verzi, i díky přispění Petra Hapky a dodnes děsivému ptačímu Harapesovi. Je ale zřejmé, že subtilnější, imaginativnější kvality dluží československá filmová pohádka Cocteauovi. Nebudete se bát? / Ráda se bojím... S vámi. a Aby vás ďábel lejnem postříkal. ()
Děj všichni známe, není nijak zvlášť zajímavý. To zpracování je ovšem fascinující. Ten zámek ... film je skoro 60 let starý, ale tahle scéna stále funguje a překvapuje. Konec je také zajímavě udělaný, není v něm jen otrocký popis pohádky, ale nápad. ()
"Deti veria, že ruky ľudskej beštie budú dymiť, keď zabije obeť." Toto spracovanie slávneho rozprávkového príbehu mi nepripadá až také výnimočné, snáď s výnimkou hudby a pár veľmi pôsobivých scén zo zámku. Predovšetkým mi vôbec nesedí ten hrozne teatrálny a rozjarený spôsob herectva. Celý film pôsobí veľmi umelo, strojene, dialógy sú často až banálne, jednoducho čas k filmu nebol príliš milostivý. Film zachraňuje až jeho skvelá fantazijná zložka (napr. spomínané scény zo zámku), veľmi pôsobivo umelecky stvárnená. Tu vidím, kde asi čerpal inšpiráciu Byl jednou jeden král... (1954) (zázračné objavenie sa hrdinky pri posteli otca: "Je toto sen?"), či aj ďalšie české rozprávky. Za zmienku ešte stojí mladý Jean Marais v jednej z jeho prvých významnejších rolí. Inak, keď som videl tú premenu zvieraťa na človeka, pochopil som povzdych Grety Garbo ("Vráťte mi moje zviera!"). Jean Marais proste nebol podľa môjho názoru žiaden krásavec. Ale to nechám skôr na posúdení dám. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. ()
Toto trochu drské zpracování klasického pohádkového námětu bych svému dítěti před dovršením patnáctého roku věku asi nepustil z obavy, co by to udělalo z jeho jemnou dětskou dušičkou.. ()
Cocteauv vizuální styl vyzdvihuje obyčejnou pohádku na něco překrásného a kouzelného. Jean Marais je skvěle namaskovaný jako zvíře a neuvěřitelně přesvědčivý... ()
Překrásná atmosféra a magično člověka obklopí ze všech stran a dává člověku sladké nutkání zase věřit na pohádky. Pro mě velmi pozitivní překvapení, které mě utvrzuje v tom, že není nad klasiku. ()
Je to takový hodně scénický, skoro až divadelní, bohužel však na úkor zábavnosti. Ani mi to ale nevadilo, protože bylo parádní to sledovat a vychutnávat si tu mrazivou atmosféru. Bohužel kvalitu obrazu vyvažuje pitomost příběhu. Celý je to takový podivně sterilní a tím koncem to uplně zkurvili. 60% ()
Pohádková klasika Jeana Cocteaua staví především na výtvarné práci a po téhle stránce je stále okouzlující. Exteriéry i interiéry zámku, ruce bez těl, vlající závěsy, maska Zvířete, střídmé, ale výborně zpracované efekty, to všechno skládá dohromady snový, poetický a neředěně pohádkový obraz. Jenom představitelka hlavní role je příliš tuctová a taky cesta, kterou Kráska dospěla od odporu přes soucit až k lásce byla moc rychlá, jen načrtnutá a přitom je aspoň pro mě v téhle pohádce tím hlavním motivem. ()
Reklama