Umění tančit v dešti
The Art of Racing in the Rain
The Art of Racing in the Rain
The Art of Racing in the Rain
Réžia:
Simon CurtisScenár:
Mark BombackKamera:
Ross EmeryHrajú:
Milo Ventimiglia, Amanda Seyfried, Kathy Baker, Martin Donovan, Gary Cole, Kevin Costner, Al Sapienza, Karen Holness, Ryan Kiera Armstrong (viac)VOD (3)
Obsahy(2)
Príbeh osudových zvratov v živote jednej rodiny z pohľadu psa Enza, ktorý je rozprávačom a dáva príbehu nový nádych. Vďaka jeho nadpriemernej inteligencii a filozofickej, no zároveň živočíšnej povahe sa emocionálne chvíle stávajú ešte intenzívnejšími a tie veselé získavajú hravú ľahkosť. Ambiciózny automobilový pretekár Denny Swift (Milo Ventimiglia) si zaobstará psa a pomenuje ho Enzo podľa zakladateľa legendárnej značky Ferrari. Odvtedy sú nerozluční, pretože osud chcel, aby Enzo zdieľal vášeň pre automobilové preteky so svojím pánom. Na dôležitých pretekoch je vždy s ním a povzbudzuje ho. Prvá veľká zmena nastane, keď Denny stretne učiteľku Evu (Amanda Seyfriedová) a zamiluje sa do nej. Enzo z toho spočiatku nie je vôbec nadšený, ale keď zazvonia svadobné zvony a narodí sa dieťa, naučí sa milovať prírastok do rodiny. Po spoločných radostiach a vzostupe však nasleduje tvrdý úder osudu. Enzo sa snaží podporiť svojich blízkych v tomto ťažkom období tak, ako najlepšie vie. Podarí sa zachrániť spoločnú budúcnosť, alebo sa malá rodina pre nečakané problémy rozpadne? (TV JOJ)
(viac)Recenzie (143)
║Rozpočet $20miliónov║Tržby USA $26,395,642║Tržby Celosvetovo $33,766,787▐ Netočia takýchto filmoch o psoch, o psích životoch už troška moc? Veru točia ale tu to našťastie dobre ustoja a ponúknu dosť celistvý silný príbeh, hlavne dramaticky podaní, dokážu zahrať na emočnú notu. /70%/ ()
Chtel jsem dat 2 hvezdy ale za dementni konec * Debilni scenar, debilni herci, debilni konec. Nevedel jsem, ze se da zkonit film pro pejskare ()
„Niečo na tej zebre ma znervózňovalo.“ Povinná jazda pre psíčkarov alias ďalšia slzopudná záležitosť so scenárom, ktorý nie je žiadny zázrak, ale napriek tomu v ňom všetko funguje: postavy, vzťahy, zvraty, dialógy a, samozrejme, nutný koniec. Psa v origináli nadaboval Kevin Costner + produkcia Patrick Dempsey (policajt z Vreskotu 3) = wtf? ()
Dojemné, sympatické ale chvílemi dost smutné. ()
Začínám nemít rád psí filmy. Všechny mají totiž úplně stejný průběh a depresivní konec. The Art of Racing in the Rain je rozhodně ten typ snímku, jež bych se nebál nazvat výborně natočeným, se zajímavými postavami, poselstvím a celkovým prožitkem. Ale rozhodně bych jej nenazval feel-good, ačkoliv se do toho ranku do jisté míry řadí. Po velkou část filmu jsem z něj měl docela slušnou depresi a nijak mě nemotivoval k světlejším zítřkům. Vlastně jsem rád, že to není totálně naivní jako všechny ty Psí poslání, ale tohle je zas na opačném spektru. A knížka je pochopitelně lepší (haha)...7,5/10 ()
Život jedné rodiny viděný psíma očima. Myslím, že to je ta nejlepší charakteristika tohoto filmu o jednom automobilovém závodníkovi, který si napřed pořídí štěně labradora, pak manželku a pak i dcerku. A jak už to tak bývá u filmů s psími hrdiny, měl jsem připravený i kapesník, který jsem samozřejmě využil, protože jako téměř celoživotní pejskař prostě nemohu a neumím být vůči takovýmto filmům imunní. Film nabízí vše, co se od něj dá očekávat, od těch nejkrásnějších štěněcích okamžiků hlavního hrdiny, přes jeho dospělost a smiřování se s tím, že v životě jeho páníčka jsou další lidé, které miluje stejně jako svého psího přítele, až po konec jeho života. Pejska Enza jsem si zamiloval a ten úplný konec byl jakýmsi balzámem na mou duši a zároveň nadějí, že psí existence v tomto světě má svůj smysl. Samozřejmě film asi obsahuje řadu klišé, kdo v něm chce vidět jen běžný doják pro pejskaře hrající na city, ten ho v něm uvidí. Já v něm však vidím krásný film o psím a lidském přátelství, film, který mi, stejně jako třeba filmy Hačikó, Marley a já či Můj pes Skip, pronikl až do nejhlubších míst mé duše a tam zůstane, i kdybych už nikdy neměl odvahu se na něj znovu podívat, což je u těchto mých psích srdcovek dost běžné, že aplikuji systém jednou se podívat, pobrečet si, a dost! Zde nemohu a ani nechci být objektivní. Jsem maximálně dojatý a spokojený a hodnotím na max. ()
"Bol si dobrý priateľ, bol si veľmi dobrý priateľ..." Príbehy so zvieratami, najčastejšie psom tu boli vždy, úspešných však mnoho nebolo. Naposledy ma veľmi sklamal režisér Hallstrom s filmom Psie poslanie, jeho pokračovanie som úplne ignoroval. Trailer k tomuto filmu ma ihneď zaujal a cítil som, že toto bude min. o triedu lepšie a ono fakticky je. Šteňa retrívera sa chystáme kúpiť už o pár mesiacov a predstavujem si to nejako takto ako v tomto filme. Pes prerozpráva príbeh rodiny, zažijeme veselé i smutné chvíle zo života, hlas, ktorý mu dal K. Costner nás sprevádza celým filmom a nadšene rozdáva životné múdra. Super vtipná scéna so zebrou a roztrhanými plyšákmi...Silných a dojímavých momentov je tu o čosi viac než som čakal, takže psíčkari a citlivejšie povahy si musia pripraviť vreckovky. To, že vás film citovo zomelie je takmer isté. Veľmi sa mi páčil záver s autogramom - "Toto je môj syn Enzo", veľmi sympatické i dojímavé ukončenie príbehu. K plnému počtu tomu niečo chýba, ale i tak je to jeden z naj filmov na tému pes priateľ človeka. 80%. ()
70% ()
Název filmu symbolizuje nejen zálibu hlavního lidského hrdiny v závodění na kluzkých promáčených vozovkách, ale také celkovou životní dráhu libovolné bytosti, která je nepředvídatelná a plná nejistot - veliká škoda, že něco takového se nepodařilo otisknout do samotného příběhu, jenž je od určité a relativně brzké chvíle předvídatelný až hanba. To by ve finále možná tolik nevadilo, kdyby film diváka zpočátku tak okatě nepřesvědčoval, že bude jiný a originální. Pohled do Enzovy hlavy je totiž super, chraplák Kevina Costnera dodává retrospektivnímu vzpomínání skoro až hloubavý přesah a vztah Dennyho s inteligentním chlupáčem, okořeněný o jejich společnou závodnickou vášeň, se rozvíjí velmi nadějně a zajímavě. Pak ale přichází povinné rodinné zvraty, z nichž minimálně jeden je překvapivý, ale vyprávění se začne drolit do ohrané emocionální výpovědi, která hrozně tlačí na pilu. Od lidských hrdinů navíc nelze čekat nic moc objevného nebo překvapivého a celkový příběh vyznívá trochu jako strojově sestavená kulisa pro jinak hezké povídání s divákem. Ale rozhodně nejde o špatný nebo vyloženě odfláklý film - jede se sice vyloženě na jistotu, ale ta podbízivost a líbivost je podávaná zkrátka příliš zkušeně a uvědoměle, aby ji nešlo alespoň částečně podlehnout. Poctivé klišé podávané s železnou jistotou a s určitou podmanivou výmluvností, která nás nakonec, byť poněkud klikatě a zbytečně zdlouhavě, dovede až k příjemné závěrečné katarzi, podtržené finální písní od Creedence Clearwater Revival, podmalované odrazem očí Amandy Seyfried a doprovázené kýženým zjištěním, že pořídit si z náhlého popudu oddaného psího kamaráda není vůbec špatný nápad... Marley a já dostal solidní konkurenci, i když Enzovi přeci jen schází jeho energie a tah na bránu. 65% ()
Na tento nenápadný film jen tak nezapomenu. Neskutečná emocionální ždímačka, která mě vzala za srdce. Skvěle odvyprávěný příběh člověk, jeho nejlepší přítel a láska k závodění. O 5 let zpět jsem dostal chuť na opětovné shlédnutí a ten film je snad ještě lepší. Odstupem času a získanýmí životními zkušenostmi a pohledem na svět ten film oceňuji ještě více. Hlavní protagonista neskutečný bojovník, život se s ním od půlku filmu mírně řečeno nemazlil ale vydržel a bojoval a do toho krásné filozofování/přemýšlení jeho pejska o posmrtném životě. Konec byl naprostá pecka. Je to dosti smutný film ale rád se na něj opět podívám. ()
Filmů, které se přes domácí zvíře, zejména psa zaobírají rodinnými a profesními vztahy je docela dost. Tento je povedený. Nádherný pes a skvělý Milo Ventimiglia. Pravda je, že zvláště v závěru se vyprávění až trochu moc usiluje vydolovat z diváka maximum emocí, ale zase až tolik to nevadí. ()
Nemôžem si pomôcť, ale na niečom takomto ulietavam. Hlavne keď pozerám s babami. Nádherný rodinný film o láske zvieraťa k človeku a opačne. A k tomu ako bonus aj motošport. No čo viac si môžno priať? Áno, nátlaková citová ždímačka, ale fantasticky sa na to pozerá. Kvôli niečomu takému sa človek rád ponorí do emócii. Na hranici 4-5 hviezd. 89/100 ()
Pomerne slušná rodinná dráma, ktorú dosť zhadzuje trápne klišé v závere a chrapľavý hlas Kevina Costnera, ktorý poslednú tretinu filmu prakticky lezie už dosť na nervy. ()
"The Art Of Racing In The Rain" bude asi najväčším filmovým sklamaním za celý mesiac. Možno aj rok. Neviem čo mám k tomuto reálne povedať. Trailer navnadil, obsadenie bolo veľmi dobré a bol som zvedavý čo sa stane. Plus je super, že vo filme uvidíme aj rýchle autá a skvelé závody, že? Nie neuvidíme. Ja viem, že som tvrdý, ale reálne som čakal, že tu budeme mať viac závodenia a menej gýčovitých scénok, ktoré som postupne už nevládal stráviť. Realita je taká, že sa tu natrepali všetky potrebné klišé a jednotlivé citové manipulácie, ktoré vyvrcholia v jeden citový gýč. Okrem toho tu Kevin Kostner je v role psa Enza, ktorý má neskutočne komplikované vnútorné monológy, ktoré mu teda skutočne nie som schopný uveriť. Neviem si predstaviť, že by sa toto dialo v hlave psa. Niekoľko iných filmov túto tému nakuslo a myslím si, že odviedli oveľa lepšiu prácu v tom reálnom podaní. Fungovalo to dobre. No tu tým monológom vôbec neverím. Je tu niekoľko dobrých scénok a pár dobrých fórov, plus Enzo je skutočne zlatý. Ale je ťažké sa prekúsať cez všetky tie klišé, ktoré dokonca dospejú až k súdnemu procesu a boju o dieťa a všetko podobné. Videli sme to miliónkrát a je to len silné citové vydieranie. Film je vďaka tomu neskutočne monotónny, pomalý a strašne nudný. Vidím, že sa to ľuďom páčilo, no pre mňa je to príliš veľký gýč na to, aby som reálne niečo poriadne vyzdvihol. Pozerá sa na to okey, keď reálne máme nejaké závody tak sa tempo dvíha a sem-tam sa nájde dobrá hláška, ktorá ma pobavila. No čo sa ostatného týka, tak som bol znudený na smrť a čakal kedy to konečne skončí. Hodnotenie: D+ ()
Psí poslání trochu jinak. Vypravěčem celého příběhu je pes, který pozoruje svého páníčka a jeho rodinu. Páníček je shodou okolností největší smolař na světě, takže se mu kontinuálně rozpadá život vlivem nejrůznějších vlivů. Spolu se psem milují závodění aut a nevzdávání se. ()
Život píše niekedy aj také smutnejšie príbehy. Tento tu nám vyrozpráva pes a na začiatku to má rýchlosť minimálne tej testarossy. Je to dojímavé, pekne natočené, hrajú tam pekní ľudia a nenudí to .. klasický film pre celú rodinu. ()
Akosi sa opäť roztrhlo vrece s filmami so psami v hlavnej úlohe. Niekedy by mohli vymeniť aj rasu, pretože dávať všade zlatého retrívra môže byť mätúce. Myšlienka filmu je, že starý pes s hlasom starého Kevina Costnera sa po vzore svojho pána chce stať v budúcom živote človekom-pretekárom. Film vsadil na dve otrepané roviny, ktoré spojil, aby vytlačil z človeka nejaké slzy - ťažká choroba + zlatý psík. To by mal byť dostatočný recept, ako zarobiť na divákovi a podarilo sa to naozaj dobre, hoci Psia duša je asi ešte vyššie, minimálne hudobne. ()
Film, který se snaží svézt na vlně populární psích dojáků, ale chybí mu vše potřebné k tomu, aby dokázal zaujmout i běžného diváka. Zaměřuje se jen na prvoplánové plačky, kterým stačí umírající čtyřnohý mazel a neřeší nic jiného. Film neustále tlačí na pilu a doluje slzy, ale bohužel dost povrchním způsobem. ()
Je to hloupě sentimentální, přeslazené a zavalené antropomofrismem. Přitom knížka prý byla fajn. Přes pár vtipů týkajících se psů je to na mě moc těžkopádné. Amanda Seyfried ale udělala skvělou práci , když zde ztvárnila báječnou milující podporující manželku. Kevin Costner jako ENZO je také výborný. Milo Ventimiglia je hodně emocionální. Celkově film na mě udělal dojem jako by ho natočil Walt Disney na konci 50., nebo v 60. letech. Přes to, že příběh je laciný a ubohý, tak většinu diváků asi rozněžní. Mě se líbila písnička Olivie Newton John. ()
Možná kdyby ten pes držel hubu.... Jsem pejskař od chvíle, co mě přinesl čáp. Když jsem měla sedm dnů, už mi nekompromisně asistoval v postýlce neodbytný foxteriér, kterého děda vyhrál u piva v kartách a to psisko se ode mě nedalo zahnat. Aby do postýlky neskákal s rozběhem, raději ho ke mně dávali sami. Neschvaluji, k mým sotva narozeným dětičkám by takhle pes nemohl, ale co už. Nestalo se mi nic, zato byly zuřivě povrčené a pochňapané všechny zvědavé tety sousedky, které se upocené přichvátaly na moji maličkost zvědavě podívat. Asi ve čtyřech letech jsem dala ve známost, že si Alana vezmu za muže. Nevěřili mi, ale já si dobře vzpomínám na své odhodlání a vztek, že se mi kvůli tomu vysmívají. No ale měli pravdu. I jeden velký, starý, zkušený tatranský medvěd to viděl jinak. Na duo dorážejících salašnických psů, ke kterým byl můj vyvolený odeslán na dvoutýdenní "prázdniny", když se jelo do lázní, vytasil drápy a v mžiku bylo po čuvačích i po mém nastávajícím. Taky po mém, dosud celistvém dětské srdci. Pochopitelně mě tedy kdejaký film s oddaným hafanem dokáže potěšit, ovšem osobně preferuji nejlepšího přítele člověka jako tvář němou a intuitivně jaksi neočekávám, že pečlivě vybraného čtyřnohého hrdinu přejede s přehledem třeba taková Amanda Seyfried. No ale stalo se. Dva filmy Simona Curtise mám moc ráda, do třetice mu to u mě nevyšlo, přestože se jedná o film takový ten "pěkný", líbivý, lidský.. Milo je fajn, upoutal mě v Tohle jsme my a těším se, že bude vidět víc. Amanda mě skutečně dojala, (..výrazně se na tom podepsala opět osobní zkušenost a vzpomínky na kamarádku, po které mi zbyl taky jen ručně malovaný hedvábný šáteček, který jí v těžkém boji zdobil krásnou tvář s velkými zelenými kukadly. Čili tady jsem si "své" niterné bolesti odžila v slzách znovu), ale celkově mi snímek připadal spíš jako mix všeho možného od benzínu, přes granule až po plenky, včetně silného dojmu, že se na hafana zvesela a neustále totálně sralo, kdy bylo zatěžko čtyřem lidem z rodiny zavolat známým z autodílny, že je pesan sám, ať se o něj kámoši postarají, a tak byl milý Enzo třeba přes dva dny zavřený bez vody a žrádla doma sám... No ale tak nakonec se projel ve fáru na okruhu a bylo vše, veškeré, letité odpuštěno. Jak prosté. ()