Temný prípad

Začalo to rituální vraždou ve třtinovém poli, které se stalo zrůdným jevištěm. Satanistický vrah chtěl, aby zohyzděnou dívku našli. A pořádně si nad ní zadumali. Dva detektivní borci, svérázné nátury. Jeden totální cynik, osudem zdrcený realista, uzavřený do sebe, filosof, magor s IQ sakra vysokým a úšklebky tak lišáckými, až by měl očekávat hnedka jednu do zubů, druhý otec od rodiny, poměrně uvědomělý, nicméně nesvědomitý coby otec i manžel, který tak trochu pije. A je tak trochu vesnickým balíkem. Dominantní a stěžejnější pro příběh je první zmiňovaný (Matthew McConaughey), už jen proto, jak je jeho postava mnohovrstevnatá a také se stane tou, která je v jednu chvíli jednou z podezřelých. Dlouho neměl seriál tak silnou a bizarní postavu. Samozřejmě Woodyho Harrelsona lehce zastiňuje, ale i ten je dokonalý. Je nicméně s podivem, hlavně je to ale výborná zpráva pro diváky, jak se McConaughey vymanil ze škatulky opálených hezounů z průměrných romantických komedií, a jak geniální role (Vlk z Wall Street, Zabiják Joe, Klub poslední naděje, Bahno z Mississippi) se k němu nyní dostávají. Máme tu velmi zdařilé úvodní titulky, perfektní soundtrack a pak policejní výslechy obou hlavních hrdinů, díky kterým se dozvídáme o tom, co se dělo v roce 1995. A tahle honička za louisianským vrahem trvá s pauzami celých sedmnáct let. Máme tu výbornou výpravu (průmyslové lokace, nekonečné lány polí), máme tu nesmírně pestré spektrum postav, dynamičnost i na první pohled „vyplňovacích“ (přesto výborných) scén, máme tu kouzelné dialogy, nejednoznačné charaktery, vývoj postav. A ta atmosféra. V průběhu osmi vyrovnaných epizod přijde několik vrcholů – jak dialogových (třeba rozhovor v baru poté, co Marty ztropí scénu v nemocnici, když manželka přijde na jeho nevěru), tak plných napětí (kdykoliv pánové vytáhnou bouchačky). Za ambiciózním seriálovým projektem stojí poměrně mladé duo Cary Fukunaga (Jane Eyre) a scénárista Nic Pizzolatto. Díky nim si budeme leckdy lámat hlavu i nad těmi nejmenšími detaily, samozřejmě ale mohli být místy k divákovi vstřícnější (přiznám, že jsem se někdy ztrácel). I tak velmi solidní čtyři hvězdy!! (21.06.2015)

Oproti první sérii lehce chaotické, méně zajímavé a režijně ne tak výrazné. Nepříjemné množství omáčky, lehce nevyvážené tempo, přehršel postav, méně emocí. Ale stále nadprůměrný seriálový kus. Navíc pořád šlo o dobu, kdy zkratku VOD skoro nikdo neznal, série obsazené oscarovými áčkovými herci byly tou dobou stále v plenkách. (23.02.2024)

Ten večer byl úplněk. Ten den zemřel Steve McQueen. A v průběhu podvečera zmizely v jednom zapadákově dvě děti. Sledujeme tři časové linie: samotný začátek vyšetřování v roce 1980, opětovné otevření případu o dekádu později a nakonec rozhovor pro dokumentární pořad v roce 2015 (včetně setkání staříků po letech). Po lehce chaotické druhé řadě je to znovu zajímavě uchopené a režijně výrazné, soustředěný Mahershala Ali je skvělou volbou, cynický blonďák Stephen Dorff na podobnou příležitost čekal dlouhé roky. Otec projektu Nic Pizzolatto rozpracoval velmi zajímavý vzorec, jenže pak se to celé zadrhne! V mlhách hořkosti a nejasností se doklopýtáme do finále, řada momentů je utahaných a prakticky bez emocí, omáčky je hodně. Čtyři epizody by byly optimální. Na víc schází pořádná zápletka. Napětí nebo moment překvapení v závěrečné epizodě úplně chybí. Celkově tři až čtyři hvězdy. (06.03.2019)

Ten večer byl úplněk. Ten den zemřel Steve McQueen. A v průběhu podvečera zmizely v jednom zapadákově dvě děti. Sourozenci Will a Julie. Jako mnohokrát předtím vzaly kola a vyrazily ven. Jako mnohokrát předtím slíbily, že dodrží domluvený čas návratu. Jenže tentokrát se nevrátily. Sledujeme tři časové linie: samotný začátek vyšetřování v roce 1980, opětovné otevření případu o dekádu později a nakonec rozhovor pro dokumentární pořad v roce 2015. Po lehce chaotické druhé řadě je to znovu zajímavě uchopené a režijně výrazné, soustředěný Mahershala Ali se zdá být skvělou volbou, Stephen Dorff na podobnou příležitost čekal dlouhé roky, přesné jsou i vedlejší role. Stejně jako vynikající kamera. (16.02.2019)

Jedno z dětí má stále naději, detektiv Wayne Hays proto zdaleka nepolevuje. A osudový případ jej zásadně ovlivňuje ve všech třech časových rovinách, které sledujeme. Velká pochvala za to, že jsou přehledné a hned se dokážeme zorientovat. Nicméně postupně zvolňujeme, stále víc se dostáváme do detektivova osobního života. Snad to bude mít v dalších dílech zásadnější význam. Scénárista Nic Pizzolatto jej každopádně prokresluje velmi intenzivně a zároveň nám předhazuje řadu náznaků a sympatických otazníků. (17.02.2019)

Otec projektu Nic Pizzolatto rozpracoval velmi zajímavý vzorec, vzal si to zajímavé (což ovšem může vyznívat i zpátečnicky) z první série, takže se dvojice detektivů namísto zevlování při noční šichtě dostává k rituální vraždě, která dokonale pošramotí jejich další příští. Jako v první sérii je děj nelineární, stejně jako byl v jejím případě dominantnější a stěžejnější pro příběh Matthew McConaughey, zde je to stopař z Vietnamu Mahershala Ali, který rozvážně dřepí u hustého křoví stejně jako u mnohahodinového záznamu z kamer. Stejně jako Matthew se i on vymyká běžnému detektivovi. Škoda, že jsme lehce polevili z tempa. (19.02.2019)

Velmi rozumným tahem dle mého bylo, že se s další sérií počkalo, že se nepracovalo pod tlakem a s cílem pouze uspokojit diváky. Otec projektu Nic Pizzolatto tím pádem rozpracoval velmi zajímavý vzorec, dohlédl na výběr charismatických postav, předložil košatou formu s mnoha dějovými linkami, které dávají prozatím smysl. Atmosféra odcizené chudé oblasti je velmi pohlcující, škoda, že jsme tak zvolnili. Ačkoliv závěr čtvrtého dílu je velice solidní. Konečně se přiostřuje, snad se dostane i na pořádné napětí. (20.02.2019)

Cynický blonďák Stephen Dorff a soustředěný Mahershala Ali dál válí, přežijí solidní přestřelku, dokonce se dočkáme setkání staříků po letech. Stěžejní je nicméně otázka, zda je dívka z kamerového záznamu Julie. A zda má mít zdrcený otec zase nějakou tu naději. Objevují se postavy (1990), které vyšetřování o dekádu dřív poznamenalo. Wayne v tomhle ohledu zpytuje svědomí, zda něco před lety zásadně nepodcenili. Omáčky je ale pořád hodně. (25.02.2019)

V mlhách hořkosti a nejasností se doklopýtáme téměř do finále, nejen, že je tenhle díl prakticky bez emocí a s řadou utahaných scén, ale zdánlivě ani nic moc nového do vyšetřování nepřináší. Všechny ty vedlejší linie docela unavují, hlavní pozornost nově „nečekaně“ směřuje k otci dětí. Obávám se, že běžné situace ze života detektiva Waynea jen vyplňují minuty každého z dílů, ale víc z toho nedostaneme. Omáčky je jednoduše hodně a nezodpovězených otázek stále zůstává dost, obávám se, že ne na všechny dostaneme odpověď. (25.02.2019)

Bude z toho jedna velká katarze nebo jen nepříjemná pachuť v ústech? Otázky, které si pokládám už zhruba dva tři díly, protože nezodpovězeného zůstává dost. Vrací se staré souvislosti, ale nejsou dle mého nijak nosné nebo zajímavé. Vynesl někdo Toma na rozhlednu? Dohnali ho přes okraj detektivové? Jakou roli hraje jednooký černoch? Každopádně už víme, co detektivové udělali a brzy se dozvíme i následky jejich činu. Osm dílů je každopádně hrozně moc, v mnohých se nic moc zásadního neudálo. (05.03.2019)

Hodně neuspokojivé. Čtyři epizody by byly optimální. Na víc chybí pořádná zápletka. Ali (respektive jeho postava) už mě začínal solidně štvát, cynický Stephen Dorff zdaleka nebyl jen za přihrávače. Co na tom, že po technické stránce je to paráda? Napětí nebo moment překvapení chybí. Detektivům prakticky pomůže, že má jednooký černoch povídavou. A že se zjeví detektivova zesnulá žena. A ještě jsme nebyli ve Vietnamu! Bože! Na scéně se objevuje Edward Hoyt, dozvíme se o pedofilní síti, ale celkově je to zklamání. Potěšila akorát Wayneova závěrečná ztráta paměti. (05.03.2019)

Po partičce vědců moderní výzkumné stanice Tsalal zbyl jen jeden nedojedený sendvič a jeden useknutý jazyk, okolo se potuluje velké množství permanentně naštvaných a zřejmě od plenek depresivních lidí a navíc právě nastalo období polární noci, což se na psychice místních ještě víc odrazí. Vědci se našli – jen nazí, mrtví, v podivném zmrzlém spletenci… Atmosféra fajn, tempo nijak zvlášť strhující, emoce slabé. Scéna střídá scénu, některé jsou docela jalové či utahané, chemie vyšetřovacího týmu nefunguje. Netuším, co tvůrce vedlo k tomu, předložit nám tak hraniční nátury. Coolpřísnohrubodrsňovyšetřovatelky: jízlivá a racionální policejní šéfka Liz a přímá a instinktivní Navarro pocházející z domorodého národa. Co si budeme nalhávat, už druhá série byla lehce chaotická, třetí byla zajímavější a režijně výraznější, ale i tak se tvůrci nevyhnuli množství omáčky, utahaným scénám a minimu emocí. Čtvrtá řada nemá snad jedinou vyloženě sympatickou postavu. Nebudu úplně plivat špínu, ale promyšlenou a hutnou vizi o dvou vyšetřovatelkách, pohlcovaných temnotou a vymykajících se kontrole, si prostě představuju jinak. Ostatně je asi něco špatně na tom, že po propracovaném úvodním intru, které doprovází skladba Billie Eilish, to byl pokaždé tak trochu sešup dolů. (27.02.2024)

Po partičce vědců moderní výzkumné stanice Tsalal se sotva zaprášilo, zbyl po nich jen jeden nedojedený sendvič a jeden useknutý jazyk, okolo se potuluje velké množství permanentně naštvaných a zřejmě od plenek depresivních lidí a navíc právě nastalo období polární noci. Atmosféra fajn, tempo nijak zvlášť strhující. Scéna střídá scénu, některé jsou docela jalové. Pokud si dobře vybavuju, předností první řady byla pečlivě budovaná atmosféra a psychologie postav. Jenže právě s těmi mám tady zatím docela problém. (14.02.2024)

Jodie Foster v úvodu jedovatě vybízí kolegy k profesionalitě a vytočí ji, že si jeden hodlá udělat se zmrzlými vědci selfie, ovšem o pár hodin později sama hrůzný nález vystaví na městském stadionu, aniž by si pohlídala, aby nebyl na očích veřejnosti. A takových momentů je tu víc… Období polární noci, malé městečko Ennis na Aljašce a velké množství permanentně naštvaných a zřejmě od plenek depresivních lidí. Mnohé scény na sebe nenavazují, jiné jsou uzívané, postav je zbytečně moc a samotných vědců nakonec méně, než se čekalo. Kdo chybí? (15.02.2024)

O temné a vtahující kriminálce si zatím můžeme nechat tak akorát zdát. Co si budeme nalhávat, už druhá série (Colin Farrell a Vince Vaughn) byla lehce chaotická, třetí (v hlavní roli Mahershala Ali) byla zajímavější a režijně výraznější, ale i tak se tvůrci nevyhnuli množství omáčky, utahaným scénám a minimu emocí. Čtvrtá řada nemá snad jedinou vyloženě sympatickou postavu. Nesourodá dvojice (jízlivá a racionální policejní šéfka Liz a přímá a instinktivní Navarro pocházející z domorodého národa) je definitivně na jedné lodi, detektivní linka se začíná rozvíjet, ale teprve uvidíme, v jakém rozpoložení doklopýtáme do finále. Mrtví vědci, dávno nevyřešená vražda domorodé ženy, sílící protesty původních obyvatel. Stále ale „jen“ na tři hvězdy. No, uvidíme. (15.02.2024)

Renomé předchozích sérií, směs napětí a mysteriózna, atmosféra tmy a mrazu, astronomické pořádky odrážející se na psychice místních. Přesto to nefunguje, jak bych si představoval. Sám sebe nachytávám, že nedávám úplně pozor, řada momentů je pořád utahaných a prakticky bez emocí, děj je roztříštěný, chemie vyšetřovacího týmu nefunguje. Nevybíravě se chovající Jodie Foster (před pár týdny bych nečekal, že něco takového napíšu) je otravná. A celkově je asi něco špatně na tom, že po propracovaném úvodním intru, které doprovází skladba Billie Eilish, je to pokaždé tak trochu sešup dolů. (16.02.2024)

Co si budeme nalhávat, už druhá série (Colin Farrell a Vince Vaughn) byla lehce chaotická, třetí (v hlavní roli Mahershala Ali) byla zajímavější a režijně výraznější, ale i tak se tvůrci nevyhnuli množství omáčky, utahaným scénám a minimu emocí. Tady (už) to nebude jiné. Platí snad jen to, že zasněžená krajina dělá své... Znovu roztahané, ale konečně se odhalují souvislosti. Pár momentů potěšilo. Nicméně jsme téměř na konci a rozhodně to není o těšení se na poslední epizodu. Příběhově mě to rozhodně nedrží pevně v sevření. (16.02.2024)

Jestli tohle měla být ta promyšlená a hutná vize o dvou vyšetřovatelkách, pohlcovaných temnotou a vymykajících se kontrole, tak já mám zítra rande s Gal Gadot. Temné ano, ale jenom proto, že probíhalo období polární noci. A hutná je tu tak možná nepříjemnost ústřední dvojice coolpřísnohrubodrsňovyšetřovatelek. Netuším, co tvůrce vedlo k tomu, předložit nám tak hraniční nátury. Potěší snad jen to, že se Jodie Foster (přitom obecně ji mám rád) „nedaleko“ Tsalalu konečně dostala do herecké polohy, která mi nevadila, a zároveň, že to celé – sice v mlze pachuti – doklopýtalo do finále víceméně na reálných základech (ano, včetně úsměvně nastoupivšího komanda původních a samozřejmě léta utlačovaných obyvatelek). Konečně můžu zase v klidu spát, protože už i ten uříznutý jazyk z výzkumného centra má svého majitele. (22.02.2024)