Alexandr Něvský
Alexandr Něvskij
Alexander Nevsky
Kamera:
Eduard TisseHudba:
Sergej ProkofjevHrajú:
Nikolaj Čerkasov, Nikolaj Ochlopkov, Andrej Abrikosov, Dmitrij Orlov, Vasilij Novikov, Vladimir Jeršov, Lev Fenin, Ivan Lagutin, Fjodor OdinokovVOD (1)
Obsahy(1)
V roku 1938 nakrútil Sergej Ejzenštejn film, ktorý sa v predvečer 2. svetovej vojny zameriaval na historický príklad sily a hrdinstva ruského národa v boji proti dobyvateľom pod vedením silného vodcu, Alexandra Nevského, ktorý v roku 1242 úspešne ubránil Novgorod pred inváziou teutónskych rytierov. Hudbu k filmu zložil popredný skladateľ Sergej Prokofiev. (STV)
(viac)Recenzie (70)
Škoda natáčení v ateliérech, komického podtextu některých scén, chvílemi parodizující hudby a podobných nešvarů. Patetické a ideologické záležitosti jsem ochoten přejít a plně uznávám Ejzenštejna jako obrazového génia. Přece jenom mu však více svědčila sovětská avantgarda, než následné pokusy o oživení montáže atrakcí, která byla ve zvukovém filmu přežitkem. Varovný film pro všechny, kdo mečem zachází.... ()
Hrdinný ruský lid, každý muž, každá žena, se musí pod vedením mocného vůdce semknout (žádný individualismus), aby mohl rozdrtit (žádná ofenzíva) zfanatizované germánské bestie (žádná lidskost), ohrožující jejich milovanou vlast. (Kněží s háknkrajcovými výšivkami samozřejmě stojí na samém vrcholu veškeré prohnilosti.) Teprve během bojů, spíše rozverných než děsivých a vyvíjejících se v prospěch Rusů s pohádkovou samozřejmostí, máchá mečem každý sám za sebe. Přinejmenším z formálního hlediska - bijci čelící nepřátelským kusům beztvářných plechů jsou snímání v oddělených záběrech. Ejzenštejnův první zvukový film je protiněmecká propaganda každým patetickým gestem, což režisérské legendě k jejímu vlastnímu znepokojení údajně zajistilo pochvalu od Stalina („Přeci jen jseš bolševik, Sergeji") a zachránilo kariéru ohroženou po rozcupování projektu Běžin luh. Ideji „my se ubráníme" je ve filmu podřízeno veškeré dění. Hodinu se k bitvě schyluje, půl hodiny se bitva bojuje, dvacet minut bitva doznívá. Nic složitějšího. Přítomnost ejzenštejnových trademarkových záběrů (postava zabíraná s velkou hloubkou ostrosti z profilu a dalekosáhlá krajina za ní), Prokofjevova burcující hudba ani mistrná syntéza obrazu a zvuku ve scéně s prolamujícím se ledem nezměnilo mé přesvědčení, že němé Ejzenštejnovy filmy (Křižník Potěmkin, Stávka) měly větší údernost. 70% Zajímavé komentáře: berg.12, sportovec, Lavran ()
"Lide ruský, povstaň k slavnému boji a pojď na smrt se bít." Strojené? Ano. Patetické? Možná až příliš. Propaganda? Nepřehlédnutelná. Teatrální? Jednoznačně. Z dnešního pohledu úsměvné? Místy tomu tak vskutku je. Špatné? Ani náhodou. Přistoupíte-li k tomu s nadhledem, tak prostě nelze nevidět, že Ejzenštejn byl výtečný vizionářský filmař. Přesto jeho talent naprosto zastiňuje Prokofjevova hudba, která je prostě neuvěřitelná. Osobně bych ocenil méně studiových dekorací a více exteriérů. Jste-li divák toho typu, že se pro všechno hned nadchnete, tak se Alexandru Něvskému raději obloukem vyhněte. Mohlo by se vám lehce stát, že po jeho skončení budete mít nutkavou chuť vyrazit ve jménu Matičky Rusy pobít nějaké ty zlotřilé Němce. ()
Oproti Alexandrovi Něvskému je i 300 komplikované psychologické drama s brilantně prokreslenými charaktery, jenže a) protiněmecká propaganda mi žaludek nezvedá, b) Ejzenštejn přeci jen byl velmi nápaditý režisér, z jehož odkazu čerpali mnozí "kapitalisté" i po letech. ()
Úchvatné ve všech ohledech, tedy krom příběhu. Jaky byl Ejzenštejn génius co do práce s mizanscénou, příběh mu uniká, až je to k uzoufání. Zůstává jen prázdná propaganda, jejímž myšlenkám ani nejde věnovat pozornost. ()
Nějak zde (ale i na imdb) chybí v kolonce žánr „komedie“. Jinak si nedokážu vysvětlit, jak je možné, že jsem se po většinu filmu smál…ano, snímek nabízí několik vtipných momentů a taky je tak doopravdy myslí, ovšem drtivá většina humoru je (silně) nechtěná (i k když v případě „házení dětí“ či „lišky a zajíce“ jsem si neodvážil tipovat). Čekal jsem něco na způsob historického „velkofilmu“ a dostal téměř jeho nevyžádanou parodii. Od „exteriérů“/kulis (nejvíc mě sejmuly „kusy ledu“) přes hudbu (Prokofjev?! Některé motivy snad, ale „to“, co hrálo třeba k příjezdu nepřátel, fakt složil on?), kostýmy (hlavně ty německé…a obecně „papírové“ helmy), kameru (ty typické záběry na hrdiny proti nebi), choreografii soubojů (vzhledem k roku vzniku jsem nečekal zázraky, ale takový amatérismus také ne), postavy (kladné i záporné, skoro všechny k popukání), režimní příspěvek (bez sedláků to samozřejmě nejde!), heroický patos (obcházení mrtvol mě nutilo obracet oči v sloup asi nejčastěji), až k „důraznému“ poselství (které jsem málem nepostřehl a tudíž bych prosil pro mě, tupce, zopakovat), hodně z vyjmenovaného působí více či méně nechtěně směšně. Nechybí samozřejmě sem tam i nějaký ten podařenější moment a kupříkladu takové davové scény se podařilo ukočírovat slušně, ale to jediné, co na filmu skutečně oceňuju, je dobový podtext, a chtělo by se říct skoro až vizionářství (nikoliv však filmové). Avšak ani to (podobně jako úcta k režisérovi, která v tomto případě vůbec není na místě), mě nepřiměje přidělit snímku víc než 2*. ()
Vlastně všechny Ejzenštejnovy filmy byly natočeny na objednávku režimu, jinak to vlastně ani v sovětovém státě nebylo možné. Všem hrozil pád do propasti vulgárního propagandismu a plakátové fráze. Takřka všechny se jí dokázaly vyhnout. Skutečné osobnosti, která nikdy zcela nezradí svou věrnost svědomí a vyznáváným hodnotám, se to pro její zakořeněnost asi ani stát nemůže. NĚVSKIJ - jak přesně zní název filmu - zákládá působivost svého účinu na vskutku mužném Čerkasovově zjevu. A nejen na něm: o kouzlu bitevních scén, planoucí Prokofjevově hudbě, nezastíraném patosu tu už řeč byla. Podle připojených ohlasů se zdá, že minimálně valná část těch, kdo film hodnotili, rovněž tomuto jinak zatracovanému prvku (patosu) v dobrém slova smyslu podlehla. Není to nelidské - naopak, je to normální pro nadosobně cítící a myslící lidi. Bylo to normální pro dobovou světovou filmovou produkci. Na pozadí končících moskevských procesů vzniklo dílo, schopné vzdorovat ochromující hrůze, kterou s sebou přinesly. A dílo právě proto - a přes to - nadčasové. Burcující a naději budící a povzbuzující. ()
Historie tohoto filmu popisujícího invazi Německých křižáků do Ruska je myslím obecně známa, krátce po jeho vzniku byl díky paktu Molotov-Ribebentrop stažen, aby byl o tři roky později po invazi německých vojsk opět promítán ve všech ruských kinech. Využití propagandy je naprosto zřejmé a v kombinaci s historickou látkou před ní bledne snad i Vávrova husitská trilogie (ve filmu se objeví i napodobeniny německých přileb, po následném přestříhání zazní i známé "ani o krok zpátky" apod.). I velká devíza filmu - hudba Sergeje Prokofjeva - vyznívá díky výše uvedenému lépe bez filmu a v kompletní podobě je ke slyšení až ve stejnojmenné kantátě (doporučuji verzi Valerie Gergieva s Orchestrem Mariinskava Teatra). Ta potom sama po léta patřila k hudebně-propagandistickým dílům a v zemi původu jde o hodně zprofanované dílo. ()
Nikdy bych neřekla, že Ejzenštejnův film budu hodnotit slovem hezký, ale zde je vše hezké. Hezký a jasný středověk, přímý a jednoznačný hrdina, přehledný problém, milý příběh ve vedlejší lince dokonce s ženskou akční hrdinkou... a tak bych mohla pokračovat s pochválením každého prvku tohoto milého divadélka. Hudba je velmi nápomocna střihové skladbě, která přímočaře vypráví pohádku o tom, kterak zlí němečtí rytíři (s dramatickou hudbou) chtějí pokořit Rus (hravý hudební motiv). Ano, bitva se neobejde bez obětí na lidech, ale láska a dobro zvítězí nad lží a nenávistí a vyřešeno. Nač to komplikovat, když je to tak hezké? ()
Bezpodmínečné must see, i kdyby vás nechávalo chladným Ejzenštejno renomé a chtěli jste se jen od srdce zasmát nad (ne)obratností protiněmecké propagandy. Osobně jsem se bavil královsky. Všechen ten úžasně naddimenzovaný patos, všechny ty totální vlastenecké promluvy, to démonizování teutonů (dokonce házejí děcka do plamenů a nikdy se neusmějí!), ty naprosto bezkonkurenční tvůrčí nápady (bohatýr si uprostřed bitvy bez okolků vybere time out, se slovy "Žij blaze, Vasko!" pozvedne vědro a napojí se "energy drinkem", padlí procitající na bitevním poli a volající své ženy, svastiky na taláru zlověstného německého biskupa...), to nádherně okaté ateliérové natáčení se zaručeně umělým prašanem, ty úžasně ploché postavy v čele se superspravedlivým a moudrým knížetem Alexandrem (po slavném vítězství na Čudském jezeře, kde se Řádové armádě dostalo řádné koupele, propustí na svobodu všechny obyčejné - však za nic nemůžou - pěšáky, rytíře nechá vyměnit za mýdlo, ale vlastizrádce vydá napospas vyhecovanému davu!) a v neposlední řadě to nedostižné obrazové mistrovství, ten cit pro kompozici záběrů a jejich výsledný montážní sled (jakkoli působí anachronicky) včetně sjednocení obrazu s geniální Prokofjevovou hudbou. ()
Za Rus! Poutavý snímek s naprosto strhující Prokofjevovou hudbou a řadou fantastických záběrů. Pátou hvězdičku nedávám ne za to, že je Alexandr Něvský propaganda jako řemen (nijak zvlášť mi to nevadilo a navíc propagandistické snímky se točí stále a budou točit dál), ale za to, že je místy tak rozvláčný. Zejména tedy po bitvě (ostatně ta mohla také být o něco kratší). Otakar Vávra v tomto filmu očividně pochytil mnohé pro svého Jana Žižku. ()
Nemohu říct, že by mě Alexandr Něvský tak uzemnil, jako předchozí Ejzenštejnovi němé filmy, ale přes drobné výhrady si čtyři hvězdičky určitě zaslouží. Na rozdíl od němých filmů je zde už pohyb kamerou, i když je využíván jen zřídka. Zůstal patetismus a rozmáchlá gesta, oproti Křižníku a Deseti dnům jde převážně o divadelní scenérii. Osobně vnímám větší údernost v jeho prvních snímcích, kdy promlouval pouze obrazy. ()
Tenhle film snadno složíte z jednoduché rovnice. Výborná Prokofjevova hudba dělá víc než polovinu. Krásná kamera, kterou zas připisuji Ejzenštejnovi, dělá zbytek. Shrneme-li to, vyjde vám film velmi estetizující. Lze říci: umělecký. Myslím, že je to zvláštnost ruské a také třeba japonské kinematografie, že i hrůzné věci zobrazené na plátně vypadají v jejich podání velmi krásně. Hned zpočátku uvidíte mrtvolu ohlodanou na kost. Při pohledu na ten záběr jsem však pocítila jen okouzlení kompozicí a celkovou výstavbou scény, nikoliv děs. Alexandr Něvský je prostě jedním z těch krásných černobílých středověkých filmů, třeba jako naše Markéta Lazarová. Ale. Kromě kamery a hudby, ostatní věci film už jen shazují, například scénář. Druhý díl Vávrovi husitské trilogie si z tohohle filmu, myslím hodně odnesl (křižáci topící se na ledu nebo na blátě – to vyjde nastejno, všechen lid beroucí se k boji, tragický milostný trojúhelník a samozřejmě moudrý a odvážný vojevůdce). Vše je samozřejmě velice patetické. Český film by takovou nálož hrdinnosti a odhodlání ani neunesl, ale v Rusku se to ztratí. (Mimojiné: Distribuce filmu byla pozastavena po té, co Rusko uzavřelo mírovou smlouvu s Německem. Není divu, jasně se tu praví, kdo je nepřítel. Když Německo napadlo SSSR zase se do distribuce vrátil.) ()
Šíleně vážné momenty se srdnatě bijou s těmi vyloženě směšnými a divák může jen otupěle zírat... Kdyby z válečné vřavy náhle vyskočili členové Monty Python a usekali Alíkovi všechny končetiny, asi bych to pobral, ale takhle je to bez šance. ()
Jako komedie celkem použitelné, film je sice asi sebeparodický nechtěně, ovšem zato důkladně - a ve chvílích, kdy není legrační, je poněkud nudný, naštěstí těch chvil zas tolik nebylo. Celkem nemile mě překvapila špatná obrazová stránka, jestli byl Ejznštejn skutečně "mistr obrazové kompozice", tak tohle asi natáčel se zavřenýma očima. ()
Sergejovi zakázali príliš inteligentnú montáž na sovietske publikum, dali mu do ruky prácu s dialógmi a hneď bol oheň na streche. Alexander je v podstate zameniteľný socialisticko realistický film s akýmkoľvek režisérskym rukopisom tej doby. Ak by tu samozrejme neboli tie úchvatné megalomanské bojové scény. Ak by tu nebola tá prelomová Prokofjevova hudba. Pokiaľ sa ale od naivných patetických dialógov odosobníte, dozviete sa niečo o historickom pozadí legendárnej bitky, ktorú podrobne Ejzenštejn popisuje v svojej knihe Kamerou, tužkou a perom (alebo nejak podobne). Niekedy pred koncom prvej hodiny je situácia dostatočne pripravená nato, aby sa film akčne rozbehol a on tak činí a musí to baviť každého. Výrazne pomáha prostredie akejsi nekonečnosti horizontu, akejsi neukotvenosti v priestore. Podľa Alexandra sú strihnuté aj dnešné (a včerajšie) historické veľkofilmy s jednou ústrednou bitkou. Patetické preslovy, divácka príťažlivosť, doslovnosť. Pri topení Nemcov som mal pocit, že ich pod vodu vťahuje nejaká obrovská chobotnica. ()
Musím se přiznat, že nenacházím trefnější označení než "recese." Chudák Ejzenštejn, takhle nevypadá práce se svázanýma rukama, ale spíš po trepanaci mozku. Srandovní bitevní scény, statické dialogové scény, hudba, jak když taháte kočku za ocas (kromě bitvy na ledě) a především v první polovině je zpěvu tak moc, až je z filmu málem muzikál. To by mě zajímalo, kde udělali soudruzi ze SSSR chybu... ()
Výsek z histórie ruských dejín je opulentnou a štedrou ponukou divákovi. Technické stránky filmu sú bezpochyby veľmi kvalitné, horšie je to už s bezbrehou propagandou o hrdinstve ruského národa. Film mal premiéru v našich kinách v roku 1946. ()
Díky svému historickému a kulturnímu významu i umělecké hodnotě působí Alexandr Něvský dodnes jako průkopnické dílo sovětské kinematografie. Bohužel zevrubnější pohled odhaluje skrytou ideologii sovětského režimu, kdy se hrdinská postava zasazuje o práva a svobodu ruského lidu a křižáky představuje jako nelítostné útočníky, kteří usilují o dobytí a nadvládu velkého Ruska. Ejzenštejn měl nezpochybnitelný filmařský talent, ale výsledný produkt je nakonec pouhým odrazem tehdejšího vykreslení zastánců dělnické třídy. Což znamená zůstat navždy neporazitelným ochráncem před cizí agresí. ()
Téma vpádu armády Řádu německých rytířů do Ruska a jeho odražení knížetem Alexandrem je zajímavé samo o sobě. Přidáme-li k tomu režii Sergeje Ejzenštejna a hudbu Sergeje Prokofjeva, vznikne nám výjimečné dílo. Nelze alespoň velmi stručně nezmínit politickou situaci doby jeho vzniku, protože je to poměrně důležité k uvědomění si významu tohoto filmu. Konec třicátých a začátek čtyřicátých let v Rusku byl pro toto téma výhodný i nevýhodný zároveň. Nejdříve nepříliš vřelý vztah k Německu umožní jeho vznik, potom zase krátká doba přátelství mezi národy (pakt Ribbentrop-Molotov) přinese jeho stažení z distribuce a nakonec druhá světová válka zajistí jeho oslavování. Bylo to jako na houpačce… Vidíme zde scény dramatické i humorné, i když někdy tak možná nebyly zamýšleny. Chování Alexandra při setkání s Němci působí klidně až flegmaticky, jako by říkalo: „Jsme neporazitelní, proč se tedy vzrušovat…“ Právě hlavní postava je později chrabrá možná až přehnaně. Spíš jsem ho viděl jako ikonu než jako reálného člověka. Ale je to oslavný velkofilm, tak to zase tolik nevadí. Právě protože vychvaluje hrdinu a národ vůbec, je propagandistické hledisko značné. To se určitě hodilo během války a vlastně i po ní. Poselství je jasné. Ruský národ je mocný a nevyplatí se proti němu něco podnikat. Můžeme se potom jen pousmát tomu, když jeden z hrdinů v bitvě každým máchnutím zbraně pobije řadu nepřátel. Je jasné, že pokud jsme zvyklí na historické velkofilmy z poslední doby, jakými jsou 300 či Trója, budou se nám efekty zdát poněkud směšné. Musíme si ale uvědomit, že tento film vznikl v roce 1938 a byl tedy na svou dobu značně vyspělý. Scéna s prasknutím ledu je působivá (pokud tedy přehlédneme, že je to očividně polystyren či něco takového). Nepochybuji o tom, že její natočení muselo být velmi obtížné. Přitom dnes by k tomu stačil jenom šikovný animátor a výkonný počítač. To, co ale nemá v technické kvalitě, poměrně dobře vynahrazuje masovými scénami a také výše zmíněnou Prokofjevovou hudbou. Právě ta úžasným způsobem dotváří atmosféru jednotlivých scén. Němečtí rytíři jsou podle ní okamžitě rozeznání jako „ti špatní“ a naopak ruští vojáci jsou zase doprovázeni veselou hudbou, která k nim vzbouzí sympatie. Po chvíli jsem už ale měl pocit, že to působí až směšně. Nepříjemné tóny u nepřátel a najednou střih a rozjásaný zpěv u ruských bojovníků. Rozlišení dobrého a špatného je možná až příliš umělé. To už by asi dnes neprošlo. Přece jen těch skoro sedmdesát let je znát. Zajímavá je ale i vedlejší milostná dějová linie. Má sice spíše komický charakter, ale alespoň na chvíli odvede pozornost od hlavního příběhu. Díky tomu to potom není tak přímočaré. Krásná dívka bude patřit nejlepšímu válečníkovi. Kdo by se potom v bitvě nesnažil, že? Je nutné podotknout, že i masky jsou poměrně dobře vypadající. Němečtí rytíři vypadají spíše jako monstra než lidé, což se sem docela hodí. Když je potom vidíme házet malé děti do ohně, je jasné komu budeme v bitvě držet palce. Na Rusy samotné to muselo mít během války značně burcující efekt. A vyobrazené vítězství je pak také muselo mocně povzbudit. Prostě vše v tomto oslavném velkofilmu plní dokonale svou úlohu. A co jsem si ještě po promítání uvědomil? Asi že pokud budu chtít někdy někam táhnout se svou armádou, Rusku se určitě vyhnu. () (menej) (viac)