Dr.film

Podobně sugestivní vyobrazení dětského traumatu s takovou intenzivní formou ani nepamatuji. V necelých třiceti minutách dokáže film naservírovat takovou nálož témat a motivů, že z toho jde hlava kolem ještě u závěrečných titulků. Mistrovský kus i v parametrech světového filmu.

Jsem zklamán – vydržet tento tříhodinový dialogový výplach pro mě bylo místy až nesnesitelné. Nekonečné politicko-vědecké debaty a zpracování Oppenheimerova morálního dilematu ještě více ztěžuje nesrozumitelný střih. Nolan je nesporně originální vypravěč, ale tentokrát se mi do jeho světa nepodařilo proniknout. Dvě hvězdy dávám za vynikající herce a impozantní testovací výbuch.

Dobrá práce! Báječně to slouží jako doprovodný materiál, pokud jste viděli současný hit Netflixu Sněžné bratrstvo nebo i původní filmovou verzi Přežít. Tenhle neuvěřitelný survival stále dokáže přitáhnout značně velkou pozornost a rozkroutit hlavu nad tím, za jakou hranu museli přeživší zajít, aby si svůj život zachránili. Dokument je dohledatelný na YouTube.

Vigovo pozorování objektů a neokoukaná volba úhlů kamery, si zachovávají svou kvalitu i v dnešní době a režisérovo předčasné úmrtí nás nejspíše připravilo o celou řadu výjimečných filmů (Jean Vigo osm měsíců po natáčení ve svých devětadvaceti letech zemřel na tuberkulózu). Atlanta má skvělé prvky autorského rozvíjejícího se talentu, ale její hluchá místa a občas i nelogické chování postav nakonec tento režijní debut zařazují do lepšího průměru.

První díly naznačují, že půjde o komediální seriál o zoufalém řemeslníkovy, který shodou okolností odcizí kazetu s domácím pornem TOP celebrit. Postupující děj nicméně začne měnit perspektivu a po rozjuchaném seznámení Tommyho a Pam nastává pomalé odhalování rozrůstajícího se traumatu, který únik sex tape v Pamele podnítí. Citlivě a dobře odvyprávěný příběh o tom, že únik hanbaté videonahrávky, vám zákonitě způsobí nejvíce problémů, pokud jste nositelem něžnějšího pohlaví.

Vyčerpaná Madonna prochází hotelovou chodbou, chytá se za hlavu a působí zmateným dojmem. V momentě, kdy odhazuje kufr a spouští svá záda po stěně, začne okamžitě propadat silnému erotickému pokušení, které jak se zdá vyvolává okolní místo a postavy, které na Madonnu okamžitě při jejím příchodu interagují. Odvážný začátek Madonnina kontroverzního klipu z počátku devadesátých let ukazuje, že chce být provokativní a skrze vizuální umění zkoumat sexuální tematiku, ale také bourat tehdejší tabu ohledně BDSM nebo androgynie. Minimalistické nasnímaní se soustřeďuje zejména na erotické scény Madonny s mužem a okolo přihlížejícími obyvateli ostatních pokojů. Zda jsou pouhými diváky nebo reprezentanty další skryté touhy zůstává záměrně nezodpovězeno... Černobílé nasnímání společně s temnou basovou linkou působí doslova hypnoticky. Má to v sobě zvláštní pulzující rytmus, který zpěvačka ještě umocňuje milostným odříkáváním textu a posluchač nemá jistotu, zda naslouchá zpěvu nebo erotickému zaříkávadlu. Madonna touží ospravedlnit svou lásku ke každému a jde až na samou hranu; I don't wanna be your mother. I don't wanna be your sister either. I just wanna be your lover. I wanna be your baby. Kiss me, that's right, kiss me. Milovat muže každý každého. Hranice neexistují.

Dokument Audrey je pouhý sled obecných informací, bez hlubšího průzkumu tohoto hereckého fenoménu. Mluví zde velmi mnoho lidí – včetně příbuzných, ale vše působí mělce a značně povrchně (byla krásná, úžasná, všichni ji milovali a za všechno její trápení nesou zodpovědnost muži, kteří ji vkročili do života – včetně otce). Místo objektivních kritických pohledů, které by tu hloupou adoraci dokázali vyvážit, musíme absolvovat sto minut uctívání. Nic nového, nic přelomového – jen převyprávěná Wikipedie.

Po filmové stránce je z pohledu diváka prakticky nemožné se něčeho chytit. Veškeré kinematografické atributy, které mají za následek, že film je pro diváka pozorovatelný a něčím zajímavý, se pod Kaiserovou režijní taktovkou a Šíškovým scénářem mění v naprosté tvůrčí diletantství a zoufalou beznaděj. Hledat alternativy není složité; Filipův Cirkus Humberto stále představuje báječnou literární adaptaci a pokud bychom chtěli život cirkusáků zmapovat zcela detailně, tak jednoznačně doporučím prvotřídní dokument The Circus - American Experience. Tam je totiž úplně všechno.

Bez make-upu a v decentním župánku podává Pamela otevřenou životní výpověď, a tak trochu bilancuje po padesátce svůj dosavadní život. Tvůrci kladou velký důraz na civilní koncept a divák tak dostává možnost tuto kanadskou „Brigitte Bardot“ zpomaleně pozorovat při procházkách po statku nebo jak s péčí řádného hospodáře řídí traktor. Pamela působí velmi otevřeně a bez úhybných manévrů vypráví o svém životě a nebojí se přitom rozvinout řadu intimních témat. Je to střídmé s otevřenou tváří, ale očekávejte spíše standartní dokumentární počin od Netflixu, který svou oslavností chvílemi působí až mechanicky a neskrývavě dává najevo, že byl Pamele ušit přímo na míru.

Sumire má od začátku jasné předpoklady být dokonalou gejšou, zatímco druhá dívka Kiyo velmi rychle pochopí, že její předností nebude status perfektní společnice, ale nadčasové vaření tradičních jídel v mimořádné kvalitě. Minimalistické vyprávění se soustřeďuje na centrální místnost v domě, kde dívčina příprava pokrmů působí jako stmelující prvek pro všechny obyvatele skromného domku. Vyprávění je velmi pomalé a chvílemi až nesnesitelně klidné, ale spojitost obou dívek, které se navzájem podporují a mají otevřený vztah na sourozenecké úrovni působí povzbudivě až očistně. Makanai má řadu kvalit a chválím Netflix za odbočení do artového teritoria, ale zároveň věřím, že klidné – částečně až existenciální tempo, dokáže vyčerpat mainstreamového diváka asi velmi brzy.