Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Obsahy(1)
Vycibrené, poeticky a emocionálne vypäté filozofické dielo na tému myšlienkovej sily človeka, ktorý si je vedomý základných životných hodnôt a ktorý dokáže žiť a jednať v súlade s nimi; o ceste, ktorá sa stáva očistným zdrojom skúseností. Scenár prebral z pôvodnej predlohy len základnú sujetovú situáciu - existenciu Zóny a povolanie Stalkera - prevádzača do Zóny, záhadného, tichého, pulzujúceho územia nejasného pôvodu. Celý film sa okrem rámcovej kompozície (Stalkerov byt a bufet) odohráva v jednom uzavretom mieste v jednom dni ako putovanie za tajomstvom v Zóne, umožňujúcim cestu k sebapoznaniu, k nádeji. Teória o nadprirodzenom pôsobení Zóny, jej smrtiacich nástrahách a čarovnej moci "miestnosti" uprostred nej, plniacej najskrytejšie želania, sa predstavuje ako súčasť diskrétneho Stalkerovho učenia v metaforách, javovo však nie je ničím potvrdzovaná. Stalker (s vyholenou hlavou asociuje prepusteného politického trestanca) sprevádza do prísne stráženej Zóny Spisovateľa a Profesora. Vyzýva k usilovnému sústredeniu sa na cestu, k zodpovednosti za každý krok, v jeho jednaní je podstatný rešpekt k skrytému poriadku Zóny. Vo vzájomných dialógoch si postavy objasňujú svoje názory na svet, zmysel a hodnoty života. Po návrate Stalkerova žena hovorí o vlastnom zmysle života, v ktorom je zázrakom ľudská láska. Ich chromá dcérka ako výraz sily ľudského ducha telekineticky posúva poháre po stole. Nápadným rysom filmu, v ktorom dlhé "meditatívne" jazdy prevažujú nad montážou, je štylizácia jeho scenérie - mimoriadne asketickej, fascinujúcej hutným napätím. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (777)
Velmi těžko stravitelný film. Musíte přistoupit na Tarkovského hru a budete odměněni nevšedním filmovým zážitkem. Byť má Stalker velmi dlouhou stopáž, nenudil jsem se. Co se týče náročnosti, pak bych Tarkovského tvorbu zařadil po bok Bergmana, Kubricka nebo Kim Ki-duka. Co je podstatné. Stalker není sci-fi. Respektive je, ale to je pouze nepodstatná kulisa. Stalker je totiž především filosofický film, nad kterým je nutno přemýšlet, což se ovšem mnohým příčí, pročež nemohou Stalkera ocenit. Je to totiž film o způsobu života, o hledání jeho smyslu a o naději. ()
Magická Zóna, do které se snaží lidé “jež nemají co ztratit“ pronikat, za cílem objevení něčeho nového a nutící přemýšlet nad vlastním smyslem života, pod tíhou nástrah a hrozícího nebezpečí Zóny, které nutí k spontánnímu otvírání vlastní mysli. „Ale člověk přece píše, protože se trápí, pochybuje. Neustále potřebuje dokazovat sobě i ostatním, že za něco stojí. A když budu bezpečně vědět, že jsem génius? Proč potom psát?“ Účinky Zóny ovlivněné vlastním podvědomím. Složitý systém obsahující smrtelné pasti v přímé úměrnosti vlastního vnitřního stavu. „Vezměme například hudbu. Ta je spojena s realitou méně než co jiného, a když vůbec, tak mechanicky, ne pomocí myšlenky, jen čirým zvukem, nemajícím žádné spojení. A přesto jakoby nějakým zázrakem pronikla až do duše. Co v nás rezonuje v odpověď na šum přivedený k harmonii, a dělá z něho zdroj té největší blaženosti, jež nás ohromuje.“ ()
Počítačová hra výtečná, ale film tak neskutečně nudný, až to bolelo. Na ten film se dá říct snad je WTF? ()
Co se týče filozofických myšlenek, nebudu lhát a říkat jak jsem si pěkně zafilozofoval, jelikož jsem skoro nic nepobral, a podle komentářů koukám že nejsem sám. Sice nemám rád výklady díla, ale v tomhle případě bych si rád i něco přečetl, jen abych si to nějak vyjasnil. Proč teda dávám 5? Protože je to první film svého druhu, stejně odlišný od ostatních řadovek, jako Stalker od zbytku lidstva. Skoro tři hodiny motání se v lese, kde barvy lítají sem a tam, a kamera je naopak stoicky klidná, narůstající prvek očekávání a nevyhnutelný prvek zklamání, a Shyamalansky twistový závěr, to všechno v ruštině. K tomu dialogy jak z lavic nějaké filozofické fakulty, nebo od stolu štamgastů ve vinárně na rohu. Ale už bych to asi znovu nezvládl. Na jedno shlédnutí dobrý, ba výborný, ale dívat se na to znovu, to už si radši pustím dvakrát za sebou Tetsuo, tam je aspoň náznak nějakého děje. P.S. Jestli si mi ještě jednou někdo bude stěžovat že Inception apod. jsou složité filmy, nařídím mu terapii Stalkerem. ()
Na první zkouknutí pro mě nesnadno stravitelné. Solaris zbožňuju, ale zde mi význam symbolů unikal. Přesto musím pochválit Tarkovskiho cit pro nádherné obrazy a originalitu. Možná po druhém zhlédnutí docením i další vlastnosti tohoto filmu. ()
Nedokoukal sem, ale i tak je to pecka. Nebýt hry, nejspíš bych si toho nikdy nevšiml... ()
Byl jsem naprosto zhypnotizován... ()
Začínalo to veľmi dobre, fakt! No keď na plátne zostali už len traja, tak som tušil, že by musela prísť veľmi dobre vymyslená zápletka, aby to trojica ukočírovala do konca. Nič špeciálneho sa nedialo, navyše mi výkony hercov prišli akési iné, ťažko popísateľné. Cítim, že to bude ruský naturel a že aj čo mne pripadá len priemerné, tak v (ruskom) princípe je to výborné. Už len tomu prísť na chuť. ()
No myslel jsem, že se Stalkerem budu bojovat více. Jasně nepochopil jsem to, ale nějakým zázrakem jsem se na to 2 a půl hodiny vydržel celkem v pohodě dívat. Líbila se mi atmosféra zóny. Taková ta postapokalyptická krajina, kdy se památky na člověka dostávají do spárů přírody. Jenže stále nějak nechápu tu oblibu točit takovéto filmy. Podle sebe soudím tebe, takže pochybuju, že většina z 4500 místích uživatelů, kteří tohle hodnotili, to taky pochopili. Já bych potřeboval po podobných hádankovitých snímcích besedy s tvůrci, aby mi vysvětlili co tím chtěli sakra říct. Bavilo mě, když všichni šli, ale jak začali filosofovat a mluvit z cesty, to jsem umíral. Slabé 3*. ()
Na kvalitu knihy nemá. Přesto je to velmi zajímavý - i když daleko hůře stravitelný zážitek. ()
Nepochopila som, ale nevadí. Každopádne to bolo pozerateľné, nenudilo aj napriek nekonečnej stopáži. Film by si odo mňa zaslúžil aj vyššie hodnotenie, už len preto, že ma usadil na tri hodiny bez toho aby som sa pozrela na hodinky, ako dlho to ešte pôjde. Fakt ma bavil, ale na druhej strane nemôžem pridať ešte jednu hviezdu, lebo vlastne neviem o čom ten film bol. Nepochopiteľné...že? Treba vidieť a pochopíte. A možno ani nie. ()
Moje druhe stretnutie s Tarkovskim dopadlo len o malo lepsie ako to premierove. Bojim sa toho dalsieho, ktore mozno bude mojim definitivnym koncom s nim. Pokial ho dejiny oznacuju za jedneho z velikanov svetovej kinematografie, tak prosim, ale ja si k nemu cestu najst neviem... Pre mna je jeho tvorba, zial, len nuda. ()
Já bych chtěl žít v zóně. ()
Moc filozofické pre mňa, kto preferuje takýto typ filmov, tak pre neho určite 5*, mňa film nejako extra nezaujal, ale vzhľadom na zopár súvislostí spojených s realitou, ktorá sa udiala a ktorá sa dokonca mala ešte len udiať, tak menej ako 3* sa mi nedá dať. ()
Výborní herci i krásné záběry a režie, ale koukal jsem na to hodně unavenej a je fakt jednoduchý u toho usnout :-D takže do dalšího koukání 4* ()
Niekto vidí pohár poloplný, niekto poloprázdny... a niekto nič. Vysoké hodnotenia a zaujímavé recenzie ma priviedli k Tarkovskijho Stalkerovi... ale u mňa to nefungovalo. Zaspával som, nútil som sa... občas ma niečo aj zaujalo ale ta rozvláčnosť a mdlosť ma jedoducho ničili. Možno to treba pozrieť znova a nechať sa plne ponoriť, ale ja to už asi skúšať nebudem. (dve hviezdičky sú za tie občasné svetlé chvíle a za mysteriózny dojem) ()
Tarkovského nezaměnitelná poetika podtržená absolutně mrazivě nádhernou scénografií a kamerou, která v kontextu minulého i soudobého umění nemá obdoby. Podobně jako v dříve natočeném Zrcadlu, se i zde Tarkovskij zabývá otázkou víry. Oproti prvně zmíněnému introspektivnímu snímku však nezkoumá víru v sebe sama, nýbrž analyzuje vliv víry a její role v rámci kolektivního vědomí celé společnosti. Krásná alegorie jednotlivých postav Stalkera, Spisovatele a Profesora ukazuje tři různé náhledy na tuto problematiku, které se v závěru protkávají ve snaze nalézt odpovědi na fundamentální otázky existence lidství. Tarkovskij však nerozvíjí otázky jenom mezi svými postavami, neboť vede interní dialog přímo s divákem, když zpochybňuje jeho samotnou víru v režiséra. Je Zóna místem, které přinese člověku zkázu či nepoznané štěstí? Je to místo temné plné nebezpečí, kde skrze zoufalství dojde k odhalení těch největších tužeb? Nebo je Zóna jen prostředkem pro provázejícího Stalkera dosáhnout naplnění vlastní touhy? Celý film nás režisér nechává topit a zpochybňovat jistoty v řece vlastních myšlenek. Až poslední scéna divákovi poskytne žádanou útěchu ústící v konečnou katarzi. Tarkovského poetika, kontemplativní rámec i pomalé tempo nemusí být pro každého srozumitelným uměleckým jazykem, nicméně už jenom neuvěřitelná bohatost záběrů, jejich vrstevnatost či použití textur slibuje skutečně neopakovatelný zážitek, který diváka doslova přenese do vlastní unikátní Zóny, kde svým největším přítelem i nepřítelem je jen on sám. Rozhodně právem se tak Tarkovskij řadí k autorům pokládající jeden ze zásadních stavebních kamenů kinematografie, na kterého v současném filmu odkazuje či navazuje velké množství tvůrců a měl by být povinným kánonem pro všechny, kdo se o kinematografii alespoň trochu zajímají. |90%| ()
Výborný film, pre mňa je to prvý počin od Tarkovského, ktorý som mal tú česť zhliadnuť. ()
Podobnosť s originálnou novelou od Strugackých je len veľmi letmá, Tarkovskij ju použil len ako pozadie pre svoje rozvleklé filozofické kontemplácie v štýle zmysel života. Mám zrejme osobnú antipatiu k pánu režisérovi, ktorého "hlboké" úvahy považujem za zúfalo banálne, toto mal byť posledný pokus o zmenu názoru, ktorý však neuspel. Jediné, čo bolo zaujímavé, boli kulisy - bože to by bol super film, keby sa v ňom niečo dialo! :) ()
Na světě není moc lidí, který by dokázali natočit kultovní film jen tak na louce nebo v betonový zřícenině. Ale pan Tarkovskij je bohudík jedním z nich (no nejspíš bude sám :). Stalker je pro někoho 2,5hodinová nuda a pro někoho 2,5hodinová vizuálně-meditační slast....já měl to štěstí, že jsem se mohl zařadit do druhé skupiny.. ()