Andrej Rublev
Andrej Rubljov
Andrei Rublev
Andrei Rublev
Andrei Rublev
Andrei Rublev
Réžia:
Andrej TarkovskijKamera:
Vadim JusovHudba:
Vjačeslav OvčinnikovHrajú:
Anatolij Solonicyn, Nikolaj Griňko, Bolot Bejšenalijev, Nikolaj Burljajev, Jurij Nikulin, Rolan Bykov, Dmitrij Orlovskij, Michail Kononov (viac)Obsahy(1)
Historická freska zachytáva niekoľko epizód zo života maliara ikon Andreja Rubľova. Prostredníctvom portrétu tohto génia podáva pôsobivý obraz ruskej spoločnosti v 15. storočí, v období poznačenom tatárskymi vpádmi, náboženským dogmatizmom a epidémiami. Mierny a citlivý Andrej Rubľov je svedkom búrlivých udalostí drancovania a napokon aj víťazstva nad tatárskou Zlatou Hordou. Sám však nedokáže vo svete poznačenom surovosťou a utrpením tvoriť a tak sa rozhodne pre sľub mlčania. Film je pôsobivou reflexiou o zmysle a význame umeleckej tvorby, o konfrontácii umelca a reality. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (251)
Teraz budem za magora, ktorý nemá pochopenie pre vrcholy svetovej kinematografie. Ráčte ale registrovať, že jeden z Tarkovského filmov figuruje v mojej TOP 10, takže možno až taký magor nie som. Ak niekto nakrúti obrazy zo starej Rusi, film by sa mal volať "Obrazy zo starej Rusi" (alebo tak nejak) a nie "Andrej Rubľov". Ak niekto nakrúti film s Andrejom Rubľovom ako hlavnou postavou, očakávam väčšiu koncentráciu na tvorivú osobnosť maliara. Geniálny tvorca ikony starozákonnej Trojice je u Tarkovského postavou, ktorá konverzuje o všeličom možnom, len nie o umení, jeho charaktere a tajomstvách (asi to je na filme geniálne) a často sa dostáva do kontaktu s ľuďmi a udalosťami, u ktorých prakticky nemožno triezvo konštatovať, že relevantnou mierou ovplyvnili myslenie a tvorbu titulného umelca. Pohania, Tatári a zvonolejár určite ľahko vyprovokujú kresťanského umelca ku kresťanskému dielu, ale pre umelca Rubľovových kvalít to nestačí. Viem si predstaviť čo, ale ja sa na remake nechystám. ()
Možná by se film měl sledovat v parném létě, tak studený je. Vše před kamerou se odehrává jako pohyb cizorodých těles, nikde špetka emoce, nikde náznak zaujetí. Definitivně jsem se smířila s tím, že Tarkovskij nebyl režisér pro mě. Závidím ostatním jejich nadšení z jeho filmů, ale absolutně ho nedokážu sdílet. ()
Dle samotného názvu a faktu, že titulní hrdina je skutečnou postavou, jsem od tohoto filmu očekával víceméně tradiční životopis, o to více jsem byl překvapen při zjištění, že sám Andrej Rublev během epizodického vyprávění často opouští centrum dění. Samotnému malování – tedy řemeslu, které ho proslavilo – je taktéž věnováno méně prostoru, než bych očekával, nemluvě o tom, že vyjma závěrečných titulků je celý film černobílý, což vzhledem k umění, ve kterém je důležitý poměr barev, velmi nezvyklé. Právě až v oněch titulcích má divák konečně možnost spatřit Rublevovo dílo ve vší své kráse. Navzdory (nebo právě díky) nenaplnění mých diváckých představ považuji Andreje Rubleva za vynikající dílo. Tarkovského režie je již tradičně přímo hypnotický a pro mne osobně představuje nejpůsobivější scénu "šašek na dešti". ()
musím sa priznať, aj keď to možno bude svedčiť o mojej degradovanosti, že som mal možno aj vďaka tomu, že sa nevyznám v historickom pozadí filmu, problémy v pochopení, orientovaní a komplexnom vnímaní filmu, ktorý však vytváral veľmi presnú a silnú atmosféru, a naozaj pôsobivý ale náročný filmový zážitok ()
Máte radi historické filmy zo stredoveku? Poznáte trochu ruskú históriu? Máte radi Markétu Lazarovú? Máte radi Tarkovského a jeho rozprávačský štýl? Nevadia vám trojhodinové filmy, kde sa nedočkáte skoro žiadnej akcie? Nie ste zaťažený iba na Tarkovského sci-fi? Ak sú všetky vaše odpovede kladné, Rublev sa vám bude páčiť a odpustíte mu aj klasické klišé zobrazenie stredoveku ako obdobia, kde bolo stále škaredo. Ak aspoň s jednou odpoveďou máte problém, budete ho mať pravdepodobne aj s týmto filmom. Pokiaľ máte záujem, vyšla obsiahla kniha s rozborom tohto diela. Ja to nechám radšej na Tarkovského fanatických fanúšikov. VIDENÉ ZNOVA: S ďalším pozretím film určite rastie, stále ale platí, že si s obyčajnou selskou inteligenciu nevystačíte a pre plné vychutnanie všetkého zobrazeného treba toho veľa naštudovať. ()
Veľmi sugestívne! Na vtedajšie pomery (1969) prekvapivo pravdivo vystihnutá hlboká východná spiritualita. Tarkovskij si dal naozaj záležať, výsledkom je dokonalosť filmu a vyžarujúca duchovná sila. Odporúčanie - len pre náročného diváka. ()
Takřka tří a půl hodinová cesta Andreje Rubleva za poznáním Ruska v počátcích 15. století. Vzhledem k tomu, že mu byla na tuhle cestu dáno tolik času, tak ji vykonal skutečně důkladně. Právě stopáž je to, co musím filmu vytknout. Film mě ovšem dostal svojí syrovostí. Film má prostě pasáže silné po filosofické stránce, dále velmi emotivní pasáže a bohužel i ten zbytek, kde toho příliš mnoho k vidění není. Stalker se mi líbil mnohem více. Tohle dílo je určeno výhradně Tarkovskijho obdivovatelům.Ostatní nad ním jen těžko povedou nějaký masturbační maraton. 3*...za každou hodinu jedna... ()
70% Čtvrtý Tarkovský, počtvrté stejné hodnocení. Film mě příliš nezaujal (ostatně ani Rublevovo dílo, prezentované v samém závěru filmu), čtvrtá hvězdička je za přenádhernou úvodní kapitolu. ()
Ještě teď cítím v kostech tu sílu. Tak opravdovou, zároveň mnohdy krutou a bolestnou. Jestli nějaký film vypovídá nejvíc o historii Ruska, je to bezesporu Andrej Rublev. K tomuto národu cítím ne nějakou náklonnost, je to spíše přirozený respekt a tenhle snímek mě v tom jenom utvrdil. Hodně silný a zatím bezesporu Tarkovského nejlepší a nejsrozumitelnější film. ()
Jak natočit nenatočitelné? Jak říci to, co nelze říct? Opravdu lze jedním filmem obsáhnout lidský osud? Andrej Tarkovskij se o to celý život snažil, ale podařilo se mu to? Samozřejmě, že nikoliv, aspoň ne zde. Život je krutý, občas radostný a místy nedávající smysl, přesně takový je i film, přesto je možno obsáhnout lidskou duši, zvláště tu širokou ruskou? Většina bude tvrdit ano, já zastávám opačný názor. Tarkovskému se jeho snaha nezdařila, na druhou stranu, autorský rukopis je naprosto nezaměnitelný, což mu může spousta jeho kolegů závidět. Avšak i to má svá úskalí, akčním režisérem rozhodně nebyl, což je bohužel nepopiratelné, neboť tyto scény jsou značně podprůměrné, ale o ty přeci nejde, psychologie, to je jeho hlavní zbraň. Filmový vědci, které bych přirovnal k vykladačům snů, budou bez sebe štěstím, tolik vrstev, těch odkazů, od náboženských, přes latentní homosexualitu, až po oslavu prapůvodního slovanství. Je nutno si však položit nejdůležitější otázku. Opravdu to tam je? Není to vše jen věštění z křišťálové koule či přesněji řečeno, jako uspořádat mistrovství světa v hokeji, ani ne na milimetrovém ledě? Jistěže je, my se nikdy nemýlíme, neomylnost neexistuje, neboť kritizovat Tarkovského by bylo jako vychvalovat Mein Kampf, coby literární skvost. ()
Vedel som do čoho idem a toto vedomie mi celý prežitok nijako neuľahčilo. Zmieril som sa s tým, že Andrej Tarkovskij je významný režisér a Andrej Rubľov je asi jeho najvýznamnejší film. Nefalšovane som sa snažil nenudiť pri siahodlhých záberoch a málo obsažných dialógoch. Nepodarilo sa. Ani môj minimálny záujem o historické filmy sa mi nepodarilo zmeniť. A tak z celého filmu mi ostal iba pocit, že Tarkovskij je dobrý filmový režisér, že veľmi dobre vedel, čo a ako chce nakrútiť a pravdepodobne sa mu to aj podarilo. Problém spočíva v tom, že som jeho myslenie a výtvarné vyjadrovanie nedokázal vnímať a chápať. Ale na rozdiel od iných užívateľov nemám pocit viny, ani menejcennosti. Proste sme si s Tarkovským nesadli. To sa stáva. ()
Nesmírně náročné dílo na shlédnutí a přece se našlo dost uživatelů CSFD, kteří se jím prokouzali a moc si z toho do dalšího života odnesli. To je vzácnost. ()
Nebudem tu zbytočne mudrovať. Andrej Rublev je naozaj neskutočne dlhý film a miestami to človeka unavuje, ale má kopec skvelých myšlienok, ktoré si je dobré pripomínať. 3,5* ()
Tak jsem viděl Andreje Rubleva. Přistupoval jsem k slavnému tříhodinovému opusu velmi opatrně, žel celkový zážitek mi nedokázal patřičně vykompenzovat náročnost sledování. Výtvarná a technická stránka filmu jsou naprosto brilantní: spousta pohybů kamery po velkých celcích, precizní historická výprava, davové akční scény a v poslední třetině i fascinující náhled na tvrdou fyzickou práci při výrobě a věšení zvonu, to vše zajistilo, že jsem častěji měl z Andreje Rubleva i pozitivní dojmy a na některé pasáže jsem hleděl přímo fascinovaně. Ovšem nebýt pár scén kolem malování a výroby fresek, byť se ve výsledku celkem ztrácí, a dlouhé závěrečné videoprezentace Rublevových obrazů, na základě většiny filmu by mi možná ani nedošlo, že sleduji životopisný snímek o slavném malíři, jelikož mi připadalo, že se umělcovu dílu věnuje dost okrajově. Jako filozofický film řešící témata umělce ve vztahu ke společnosti, režimu, náboženství apod. by na mě Andrej Rublev snad i mohl fungovat, kdyby na mě nebudil tak studený dojem, představitel v hlavní roli nepůsobil podobně nezáživně (co na tom, že prý strávil pro autenticitu během natáčení kdovíjak dlouhý půst, když si mě ničím nezíská a tím pádem i k jeho postavě se mi hledá hlubší vztah...) a dialogy na podnětná témata neevokovaly bezemoční výměnu napsaných replik. Výtvarně nádherné provedení protkané řadou jedinečných záběrů (včetně toho snad nejpůsobivějšího v úplném závěru) značně zachraňuje mé hodnocení, vede mě k jistému uznání a také vnímání osobitě stylové pocty dávnému výtvarnému umělci ze strany režiséra a kameramana, ale jako celek ve mně vyvolává často víc pustého chladu, než nadšení. [65%] ()
(2x) - Teprve druhý celovečerní snímek Tarkovského o životě ruského malíře ikon je rozdělen na několik kapitol z Rublevova života. Sám režisér shromaždoval materiály o jeho životě několik let, nechtěl jen nahromadit suchá fakta, ale přiblížit lidem myšlenky tohoto výjimečného muže. A tak vznikl černobílý historický film, který sám o sobě není pouhou rekonstrukcí, ale spíš pohyblivou ikonou, která vypráví svůj vlastní příběh. Už ten černobílý obraz bývá v některých scénách až příliš výtvarně ztmaven či zkontrastován, takže vypadá opotřebovanější/starší, než je. Některé tahle ponurost černo-šedé může zaktivizovat, jiné -zhýčkané barevnými filtry moderních filmů - spolehlivě uspat. Pokud jde o mne, zůstávám nestranným středem, protože to není jen obrazová stylizace, co dělá Rubleva ojedinělým. Příběh není pojat jen jako studie jedince, který překročil stín své doby, aby pak za to platil, ztratil iluze, sám sebe a nakonec se při fenomenálním gloria zase našel, byl uznán a umřel. Andrej není hlavním hybatelem děje. Vše, čím prochází se sice děje za jeho přítomnosti, ale zřídkakdy jím přímo ovlivněno. Jsou to právě jeho oči, kterými vnímáme svět. Zprvu vidíme idealistu, který chce sloužit lidem, aby se místo toho setkal s lidským nepochopením, nenávistí a dokonce vraždou. Je proto zbaven iluzí až naturalistickým způsobem (masakr v kostele). Pak se nám Rublev ztrácí ze zorného pole, odsunut do rozjímání a pokání. Poslední kapitola je zaměřena na jinou postavu, která zdánlivě nemá s Rublevem nic společného. Až později, kdy se ukáže její talent a nečekané schopnosti se navrací na plátno Rublev jako hlavní postava a je jasné, že oba jsou v podstatě stejní. Slovo závěrem - Tarkovskij vyhnal historický film na nové zelené pastviny (kde se pasou koně ze začátku i konce filmu), aby ukázal, že někteří nadčasoví průkopníci si nezaslouží rozplácnout na zemi (jako muž v úvodní kapitole). ()
Nic proti Tarkovskému ale tentokrát na mě bylo toho umění až moc. Bál jsem se, že to nebude podívaná pro mě a s každou další minutou (viděn režisérský sestřih) jsem si to více a více uvědomoval. Zůstaly ve mně jen krásné obrazy nasnímané perfektní kamerou. ()
3. hodinová - surová a brutálna, exkluzívna exkurzia do depresívneho ruského stredoveku v 15. storočí, kde sa stal jeden zázrak : „ Režisér - Andrej Tarkovskij, našiel stroj času, pomocou ktorého, sa vrátil o niekoľko stoviek rokov do minulosti, spolu s kameramanom, sú tíško schovaní, aby ich nebolo vidieť, trebárs používajú neviditeľný plášť, aby si ich nikto nevšímal, a mohli sa vrátiť s takýmto materiálom ...” Samozrejme, preháňam, ako sa len dá, ale nedokážem si pomôcť filmovou rečou, ktorá ma vyčerpala do úmoru, a pritom sa považujem za energického človeka, ale keď sa naskytne takáto šanca, čiže nechávam sa dobrovoľne unášať naturalistickým spôsobom nakrúcania, nevnímam nič okolo seba ( mohla by vybuchnúť atómová bomba, a ja by som tomu vôbec nevenoval pozornosť ), svoj strávený čas som venoval pozoruhodnému režisérovi, ktorý má jednu vlastnosť so mnou spoločnú, a to, že je narodený - 4. dňa v mesiaci, títo ľudia sa vyznačujú iným myslením, teraz hovorím za Andreja ... ( ale pociťujem to - aj ja ). Extrémne náročný filmový projekt, ktorý nie je pre každého, o to som nadšenejší... ()
Černá. Bílá. Dvě barvy, v kterých nám Tarkovskij otevírá svůj svět. A poté nechává v rámu poletovat částečky peří a prachu, které se vsakují do mraků a do půdy - jako prchavé pocity, jež se nesmazatelně vryjí do paměti, hluboké brázdy, ozvěny věčnosti. Pomocí drobných psychologických črt maluje historickou fresku dotýkající se celého národa. Pomocí času plynoucího ve spirálách rozeznívá pocity dávno skryté v naší přirozenosti. Dotýká se míst nejvyšších i hluboce instinktivních. V obyčejnosti nechává zaznít nadpřirozeno a pomocí těch nejmenších z lidí tvoří ikonu, v níž se zrcadlí sama klenba nebes. Veliký film, pro mě jeden z největších. ()
Láska. V žádném jiném filmu není tolik lásky jako tady. Strašně to z něho sálá, ta láska - taková ta pravá, ideální, co bývá ve filmech a v životě se o ní občas mluví. ()
Obraz na obrazu, dlouhé záběry, plynutí času (v porovnání s Andrejem Rublevem je Markéta Lazarová dynamický film). Scény, které zapadnou do finálního pocitu. Syrovost, opravdovost. Hodnocení nedávám maximální, protože mě film místy nudil svojí utahaností (druhá polovina se mi líbila víc). ()