Hry o život: Skúška ohňom

Formalisté prominou, ale jestli je něco, co si na Hunger Games zaslouží podrobnější rozbor, tak je to postavení dívčí / ženské hrdinky a problém emancipace, potažmo sexismu. Teze o feministickém postoji série, která by měla čtenářkám / divačkám dávat příklad aktivní nebojácné hrdinky, jsou totiž docela dobře napadnutelné, respektive to zdaleka není tak jednoznačné, jak se možná zdá. Katniss je v prvním i druhém dílu poměrně často postavou reaktivní až pasivní, závislou na pomoci shůry ve stylu deus ex machina ("padáčky" od Haymitche, což je pochopitelně otcovská figura) nebo větší pohotovosti ostatních (Finnick a jeho oživení Peety, při kterém Katniss akorát vyděšeně přihlíží a x dalších případů...). Katniss rozhodně není po většinu času proaktivní figurou, která by určovala směr vyprávění, ale přesto je protagonistkou, což evidentně samo o sobě někomu stačí. V tom je ale právě ta komplikace - Hunger Games na jednu stranu působí jako progresivní, emancipační popkulturní produkt, jenže pouze do určité míry. Ve skutečnosti film na mnoha místech nabízí divačkám zcela konzervativní potěšení z toho, že hrdinka může na veřejnosti předvádět krásné nové šaty (stávat se "objektem pro pohled") a být slavná. Samozřejmě, filmy / knihy toto všechno zároveň kriticky reflektují (druhý díl je v tom důslednější), ale nemyslím si, že by vyloženě znepříjemňovaly sledování těch efektních momentů; je to pořád okouzlení pozlátkem, luxusem a popularitou, byť vylhanou a pomíjivou. Je to na jednu stranu logické. Aby frančíza dokázala přivábit svoje cílové publikum a zaplatila přitom svůj vysoký rozpočet, těžko se může uchýlit k radikálnější interpretaci, která by vyloženě systematicky podrývala cokoli okouzlujícího a narcistního. Pořád tu musí být vzrušení z toho, že sledujeme dobrodružství pro vyvolené - že nahlížíme do pozic vyhrazených jen pro mizivé procento "šťastných". Na druhou stranu, rozhodnutí portrétovat Katniss převážně pacifisticky (málokdy skutečně někoho zlikviduje, a kdyžtak jen náhodou) a nechávat "černou" práci na druhých, prostě naráží na stanovené meze a ústí v už zmiňovanou neakčnost až pasivitu. Což se dá ale znovu obrátit a číst jako záměr - hrdinka je tady ostentativně zobrazovaná jako oběť systému, se kterou je neustále manipulováno. Jenže fakt se to dá chápat jako důsledný komentář neschopnosti vymanit se ze stereotypů, které ženám přikládá společnost? Nejsem si jistý. Místo toho jsem z toho rozpačitý, tak nějak pořád. Ale jak říkám, je to pro svoji rozporuplnost a kompromisnost, která je vlastně v řadě ohledů pochopitelná, zajímavý materiál k diskuzi. (10.09.2015)

Hunger Games si stále drží svoji dobrou kvalitu a zajímavost. I když vlastně druhý díl není koncepčně příliš odlišný, tak stylově je to něco jiného. Změna režiséra je znát a není to v tomto případě vůbec na škodu. Sice jsem čekal, že se to dějově posune o něco dál a bude to o něčem jiném, ale nakonec jsem byl s vývojem spokojen. Nicméně za sebe musím říct, že jednička se mi líbila o fous víc. Konec dvojky byl dobrý, takže se těším na závěrečný díl, který bude, jak už to v posledních letech bývá, rozdělen na dvě části, a já jen doufám, že se minimálně podaří udržet kvalitu jedničky a dvojky. Je jasné, že Hunger Games nesedne každému, ale já si tento nový svět, jakožto i jeho příběh a postavy značně oblíbil. 75% (02.01.2014)

Je to dvojka, takže zpravidla musí být cítit víc peněz, přibýt nějaká ta herecká posila (Jena Malone, Philip Seymour Hoffman) a musí se o ní mluvit o to víc dopředu. Dvojka je „překvapivě“ dospělejší, cyničtější i temnější, ale s tím, zda lepší, bych si zase tak moc jistý nebyl. Vyjukaní hrdinové (symbol počínající revoluce) Katniss a Peeta z jedničky mi prostě sedli. Tahle veleúspěšná dorostenecká pohádka i čerstvý popkulturní fenomén z úsměvné totalitní společnosti budoucnosti, kterou zpustošila válka, a Spojené státy jsou tak rozdělené do sociálně rozdílných sektorů, bavily. U dvojky nicméně musím jít o stupínek dolů. Možná je to tou nevděčnou mezihrou mezi úvodním a (pevně věřím hutným a velkolepým) třetím dílem (-NE-LOGICKY rozpáraným na dvě pokračování), kdy vrcholem akce snad nebude docela nijaké utíkání před vraždící mlhou. Znovu nicméně vede extravagantní výprava, nápadité kostýmy i honosné kulisy, když už přijde akce, je o krapet přehlednější a klidnější než v prvním díle. Víc se tu přemýšlí, taktizuje, předchází zbytečným ztrátám. Ale jak říkám, jednička mě něčím vnitřním oslovila o něco víc. Tahle teenagerovská vybíjená přesto znovu dokázala, že celá série může platit za docela chytrý popcorn pro mladé. A Jennifer Lawrence? Ta je znovu proklatě sexy a herecky znovu bez chyby!! (26.12.2013)

Dlooouho jsem váhal nad hodnocením, kolik hvězdiček udělit. Není to stoprocentní a zase dát jen čtyři hvězdičky za slušnej biják by byl hřích. Z HGčka se stává opravdu dobrá série, která toho má tolik co nabídnout. Byl jsem zvědav, jaké bude pokračování, no a když bylo to "výročí", tak bylo jasné, že se do arény navrátí ti nejlepší. Bylo to už jasné, když si člověk přečte zdejší obsah, ten by chtěl poněkud zaspoilerovat. :-) (12.04.2014)

Dvojka Hunger Games je v mnoha ohledech vyzrálejší variací na svého předchůdce. Nabízí o třídu lepší režii, scénář i herecké výkony, představení totalitního režimu není jen útržkové, ale opravdu intenzivní (koho máte nenávidět, toho budete nenávidět) a Jennifer Lawrence se z "pouhé" sympaťandy přetavila v plnohodnotného tahouna, který má na to být vůdcem. Není to bez chyb (především romance s Galem z Okrsku 12 je pořád jaksi nadbytečná), ale filmu nechybí spád, emoce, výborně natočené scény a co je možná největší tvůrčí vítězství, má to skoro dvě a půl hodiny a přesto to nenudí! Nemám nejmenší důvod se na další díly netěšit. Vražedná pomsta je příslibem toho, že se bude na co dívat. (21.11.2013)