Autoreiji Bijondo
Outrage Beyond
Beyond Outrage
Réžia:
Takeši KitanoScenár:
Takeši KitanoKamera:
Kacumi JanagidžimaHudba:
Keiiči SuzukiHrajú:
Takeši Kitano, Rjó Kase, Hirofumi Arai, Ken Micuiši, Šun Sugata, Mačiko Ono, Kacunori Takahaši, Kenta Kiritani, Tošijuki Nišida, Tecuši Tanaka (viac)Obsahy(1)
Když se ukáže, že v autě, které vylovili v Tokijském zálivu, zahynul nejlepší vyšetřovatel, zahájí policie okamžitě tažení proti organizovanému zločinu a pověří vedením vyšetřování zkorumpovaného Kataoka. Ten se nemůže dočkat, až opepří polívčičku rivalům - zločineckým rodinám Sanno a Hanabishi. Kataoka to obratně hraje na obě strany a manipuluje všemi coby křivácký policajt, jenž ve skutečnosti hájí zájmy yakuzy. Jenže když udělá zásadní chybu s vůdcem rodiny Sanno Katem, vyhledá Kataoka pomoc u bývalého gangstera Ohtoma. Ten má své vlastní důvody, proč zneškodnit Kata a jeho slizského zástupce Ishiharu: Kato ho kdysi zradil a díky tomu získal moc - a těžce poraněný Ohtomo skončil ve vězení. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (33)
Kitana mám ako režiséra veľmi rád. Ale na Outrage 2 som sa nevedel odhodlať veľmi dlho. Už aj preto, lebo jeho prvá časť mi prišla ako vybočenie z Kitanovej tvorby, ktoré som dovtedy obdivoval. Ale film mal množstvo chutných vrážd a tak som si ho viac menej užil. Dvojka je výborne premyslená. Kitanovy téma Yakúzy veľmi sedí. Dokázal to Hana-bi, Sonatine a aj Brother. Tu je vrážd a chuťoviek po menej. Viacej ako o akčný film, alebo krimi je to dekonštrukcia kriminálneho kódexu, kde nikto nie je pozitívny, všetci sú vykreslený negatívne a hlavná myšlienka, že túžba po moci vedie len k úpadku a smrti je jednou z vecí, ktorá tento film značne povyšuje na mieru pozerateľnosti. Film nie je nudný aj napriek svojej pomalosti. Po niekoľkých rokoch a ako príprava pred poslednou treťou časťou som sa k celej sérií Outrage vrátil. To čo mi na prvý pohľad prišlo nezaujímavé a priemerné sa z odstupom času zmenilo na premyslené a komplexné. Outrage je výrazný zárez do yakuza žánru, ktorý stavia viac na vzťahoch než na krvi. Perfektná hra s manipuláciou. Zvyšujem o jednu hviezdu. ()
Zlatý Lev - výběr ()
,,TAKŽE KDYŽ BUDE PO OTOMOVI, BUDE TO HANABIŠI PROTI SANNO. DOUFÁM, ŽE SE ZLIKVIDUJÍ NAVZÁJEM."... /// Konspirace uvnitř yakuzy (jako ve středověku). Rodinnej (s velkým ,,R“) autsajdr na vysokým postu a praktiky novýho bosse nejdou pod frňák starým mazákům. Taky jeden polda pěkně provokuje… Pokračování mafiánský story, který má na rozdíl od asijský řežby první části, blíž ke ,,Kmotrovský“ klasice. Po hodině se sice začnou hromadit mrtvoly, ale v žádným šíleným tempu. Není to špatný, jen z toho cejtim takovej rozjezd k nějakýmu finále. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chystám se zavýst vrtačku mezi výslechový pomůcky. 2.) Už mě ten šéf nějak sere! 3.) Thx za titule ,,Disease“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ne ()
Je to mierne nadpriemerná gangsterská dráma od Takeshiho Kitana, ktorá je pokračovaním vydarenej jednotky. Má celkom dobrý príbeh odohrávajúci sa nejaký čas po udalostiach prvého dielu, mafián, ktorý skončil vo väzení sa dostáva na slobodu a chcel by už mať pokoj, ale vďaka podpore policajta a svojho starého známeho sa opäť stáva plnohodnotným členom yakuzy a začne viesť klan. Lenže stále sa na povahách členov nič nezmenilo a tak nikto nemôže veriť nikomu. Spracovanie nie je najhoršie, ale aj tak je rozhodne sklamaním. Previazanosť s jednotkou je slabá, takmer všetko sa úplne zmenilo a to aj charaktery tých pár postáv, ktoré udalosti predchádzajúceho dielu prežili. Pribudne pár nových prvkov a trochu ma prekvapilo, že postava policajta tu už má omnoho viac priestoru, lenže vôbec tu nefunguje tá chémia medzi postavami, dejovo sa tu nič výraznejšie nedeje, takmer celý film je vlastne len séria pasívnych dialógov, z ktorých sú niektoré zaujímavejšie viac a niektoré zase menej. Neskôr sa to síce trochu rozbehne, ale ideál to nedosiahne ani na okamih. Ani takto nemôžem povedať, že by som sa nudil, tématika yakuzy ma baví, kvôli čomu ma zaujala aj väčšina tých dialógov a navyše aj tu sa stále nájde viacero zaujímavých situácií, lenže ako celok to už nemá ten správny náboj a pôsobí to na mňa skôr zbytočne. Sklamaním je aj akcia, síce hlavne v druhej polovici je zabitých pomerne dosť, lenže to pôsobí tak jednotvárne, navyše často mimo záber, okrem scény s vŕtačkou, ktorá to trochu oživí ani nie je o čo stáť. Herecké obsadenie je bez väčších problémov, opäť samozrejme poteší Takeshi Kitano, aj keď mohol mať viac priestoru, ale aj zvyšné postavy sú dobre obsadené, lenže po stránke charakteru ma bavilo len pár, takže pri väčšine mi bolo úplne jedno, ako dopadnú. Réžia a technická stránka sú rozhodne sklamaním, minimálne na ten priemer to aj tak stačí, ale tentoraz to Kitano podal len tak vlažne, bez tej svojej atmosféry, po celý čas som mal pocit, ako keby sa mu ani nechcelo. Jednotka sa mi dosť páčila, tam bolo takmer úplne všetko, čo od gangsterky môžem chcieť, ale toto mi už príde ako úplne zbytočné pokračovanie. Na ten priemer to určite stačí, nenudil som sa, ale inak som určite sklamaný. 60% ()
Solidní pokračování. Klanová politika pochybné hrdosti, pletichaření jednoho vykutáleného policajta a kruťárny starého yakuzáka. Víc tu nenajdete. Chybí mi tu přesah na který jsem si u Kitanových filmů tak nějak zvykl, přesto mě potěši návrat do známých vod japonské mafie. Herecké výkony jsou špičkové, režie přesná, jen ten příběh je rozmělněný a silných momentů je pomálu. Doufám, že letošní finále to celé hodí do toho správného kontextu. ()
Chladnokrvne presný a emočne umiernený popis fungovania japonskej mafie. Zaštiťujúcej sa kódexom cti a tradície. Ten však funguje len naoko, v súbore dôstojne pôsobiacich obradov a úkonov. Kaligraficky krásne vyvedené zmluvy na papyruse medzi jednotlivými rodinami, čajové obrady pri delení vplyvu, predpísané tmavé obleky pri poradách, kimoná pri pohreboch, čierne limuzíny. Alebo aj odhryznutie prsta, ako prejav oddanosti hlave mocného zločineckého rodu. To všetko je len pozlátkom faktu, že akákoľvek zrada v mene upevnenia moci sa hodí. Polícia nie je lepšia. Žmýka odrobinky mega ziskov mafie v podobe úplatkov, v snahe urvať si krajec. Vo vzťahu k vedeniu sa tvári ako rafinovaná, rôzne strany hrajúca ruka spravodlivosti, no dôsledne trestajúca zločin. Čestní policajti sú znechutení, ale pasívni. Až na formálne odlišnosti, ide o univerzálne vykreslenie sveta organizovaného zločinu. Poznámka: porovnanie filmu so Slovenskom: 1. scéna: na polícii sa objavia kompromitujúce fotky ministra s mafiánskou prostitútkou - milenka talianskeho mafiána žijúceho na Slovensku (momentálne si odpykáva 9 a pol ročné väzenie v Taliansku) sa neskôr stala hlavnou štátnou radkyňou na Úrade vlády a asistentkou premiéra Fica. Počas štátnej služby čulo komunikovala s ex-milencom, členom ´ndrangety, rozbiehajúcim kokaínový biznis s účasťou colníkov. 2. Spolupráca polície a mafie - Na Slovensku nedávno (2020) sedeli vo väzbe za podozrenie z účasti na organizovanom zločine dvaja poslední policajní prezidenti Už sedí len jeden. Druhý sa vo väzbe zabikmovraždu (30. december 2020) so zvláštnym pozadím. 3. Boje mafiánskych rodín. Najmasovejšia poprava mafiánskeho klanu sa udiala v Dunajskej Strede - v bare Fontána zastrelili 10 členov klanu. Iní bossovia skončili tiež (napr. zastrelenie v nemocnici pod policajnou ochranou, odpálenie auta, odrezanie hlavy atď.) 4. Yakuzácky samurajský folklór. Na Slovensku sa prejavuje na pohreboch bossov. Na cintorín príde fúra čiernych limuzín. Z nich sa vyvalia gorily v luxusných oblekoch, s partnerkami pod pazuchou. Policajti tomu hovoria demonštrácia sily. ()
Kitanův pokus o návrat k drsným gangsterkám, které ho proslavily. V mnohém podobné snímku "Ve spárech yakuzy" ale Kitanovi již nejspíše dochází dech a je to bohužel opravdu znát. ()
V sequeloch sa zvyčajne zakaždým iba neustále preháňa (pravdaže až na zopár ojedinelých prípadov), pričom musím následne podotknúť, že ani prostredný diel → trilógie Pobúrenie s približným prekladom titulu, ako Pobúrenie nadovšetko, tentoraz, bohužiaľ, nie je toho vôbec žiadnou väčšou výnimkou, čo 「natešeného diváka」 z úvodného dielu, bohvieako extra nepoteší... • No, musím rovnako tiež skonštatovať, že sa už v jednotke dosť preháňalo, čo sa teda konkrétne týkalo toho, ako vlastne väčšinou pracuje tento originálny ("klišovitý") scenár s jednotlivými charaktermi yakuzského, vrátane i toho opačného prostredia, a to mimochodom od samotného autora Takešiho "Beata" Kitana, ktorý zároveň stelesnil aj jednu z ústredných postáv. • Predsa by som mal byť trochu viacej zrozumiteľnejším, a tak načrtnem, čo mám tým vlastne teraz konkrétneho na mysli. Podľa mňa týmto počinom, teda zatiaľ v dvoch príkladoch, nadmieru škodila nielen prílišná prekombinovanosť diania, naplnená mnohými spletitými intrigami, snáď ešte oveľa robustnejších rozmerov, ako v mimoriadne prehnitej, skorumpovanej, 『slovenskej politike』 , čo mi vskutku začína čoraz intenzívnejšie prekážať, súčasne kvôli čomu napokon nepôjdem ani do priaznivejšieho, konečného (o)hodnotenia recenzovanej snímky, aj keď som dokonca chvíľu premýšľal práve nad tým, že Kitanovi udelím štvorhviezdičkovú, výslednú známku na druhom stupni vysvedčenia (v škole by to predstavovala pekná dvojka, aby sme sa tým pádom rozumeli), nakoľko ma ďalší zo zvratov, zrovna ten úplne záverečný, značne potešil, keďže som mal tohto 「slizkého hajzlíka」, doposiaľ už naozaj plné zuby, no na základe predchádzajúceho vývoja udalostí, mi to moje svedomie, akosi vôbec nedovoľuje. • Ďalej by som nadviazal na vysoký výskyt postáv, z ktorých sa celkovo zorientovať, nie je vždy celkom jednoduchou vecou, čo zase na druhej strane aspoň častejšie kompenzovali naprosto dynamicky nakrútené a zostrihané pasáže s thrillerovou doménou, čo je v spoločnom zovretí, tak trošku 「rušivým elementom」 , ktorý sa mal trebárs radšej pretaviť do akýchsi, povedzme, seriálových sérií, čo by zrejme nakoniec dávalo trošku väčší význam, však? Veď, posúďte sami. • Čochvíľa sa vari blíži i to『záverečné zúčtovanie』, a pritom na konci dvojky, sa zaujímavým spôsobom vykryštalizovala istá situácia, ktorá sa dala možno dopredu očakávať, ale ako som už predtým niekde spomínal, v jeho prípade sa vždy stane to, čo proste človek/divák najmenej očakáva, a tak podobný prístup bude iste prebiehať i v poslednom dieli, kde sa to, pevne verím, medzi sebou vhodne vyváži, t.j. línia udalostí a (ne)vzťahov. ()
Už jsem si vcelku zvykl na fakt, že pokračování úspěšných filmů se většinou jen vezou ve vyjetých kolejích, přičemž postupně upadají, ale druhá Ukrutnost se Japoncům nepovedla o nic hůř (v některých momentech byla i lepší) než předchozí snímek. Znovu jsem se dobře bavil a vůbec mi nevadilo, že je Takeshi Kitano schopný stejně chabých mimických kreací jako já. ()
Hasterenie yakuzakov v jednotke bolo podane tak prehnane, ze to pôsobilo ako satira a yakuzaci vyzerali komicky. Dvojka uz pôsobi serioznejsie. Na scenu sa vracaju vsetky postavy, ktore prezili predosly diel vratane niektorych, ktore sme povazovali za mrtve. Kitano tam proste nemôze chybat, ale jeho navrat je vysvetleny celkom uveritelne. Vtipne pôsobi, ze sa spoji zo svojim superom z jednotky, aby sa pomstil novemu vedeniu, ale nakoniec ho znova vyuziva ina postava pre svoj vlastny ciel, co sa jej stane osudnym. Neviem ci je to len vaznejsim pristupom alebo historiou, ktoru si postavy prezili behom prveho dielu, ale tentokrat mi uz nepripadali iba ako vtipne figurky u ktorych mi bolo jedno ktora z nich prezije. Tentokrat mi tych, ktore sa opravnene mstili (schvalne nepisem kladnych, pretoze tu nikto kladny nie je) zalezalo a zaporaci boli dostatocne slizki, aby som im prial smrt. Napriek tomu tato linia pomsty nestrhla tak, aby som bol uplne spokojny. Od zaciatku je jasne, ze je len vedlajsou vo vire intrig superiacich klanov a policie, ktora ma tentoraz aktivnejsiu ulohu. Sklamani najskôr budu ludia, ktori ocakavaju nonstop krvavu akciu aku dostali v jednotke. Tej je tu ovela menej, ale nejakych lahodkovych scen sa dockaju aj tu. Scena s vrtackou alebo bassebalovym strojom. Vo vysledku film na mna pôsobi slabsie ako prvy diel. Vlastne to vyzera jak prostredny diel v ktorom sa naplno nestihnu dotiahnut vsetky dejove linie, co nasledna trojka potvrdzuje. 6/10. ()
Hodně jsem se těšil na další kousek Takešiho, který navazuje na první výborný díl o pletkách uvnitř japonské Yakuzy. Otevřeně musím říci, že na to jaké mistrné kousky Takeši chrlí, nechalo mě toto pokračovaní ledově klidným. Scénář navazuje hned na události prvního dílu, ale sledujeme totožné mocenské boje, bez výrazných momentů a již nenabízí ten předchozí efekt, kdy dokázal strhnout. Od půlky film nabírá větší spád, bohužel to je pořád málo, pod očekávání a měl sem pocit, že prostě došly nápady. Pořád se jedná o dobrou žánrovku, ale u Takešiho jsem zvyklý na ten nejvyšší level a pětková hodnocení.......6/10 ()
Suverénně nejslabší Kitanův film. Nebývale suchá televizní inscenace se slaboučkým scénářem, jehož myšlenka "jednou yakuza, navždy yakuza", by možná byla pro režisérovu kariéru emblematická, ale to by ji už nesměl zpracovat s prvním dílem. Samotná zápletka je neskutečně všední a ztuha by uspěla v podobě seriálové epizody. V nejsmutnějších chvílích Kitano zapírá svůj někdejší jedinečný styl a veškeré sáhodlouhé schůze režíruje jako užvaněnou směsici polodetailů v pohledu / protipohledu. Asi je mu z toho tak studno, že se většiny z nich neúčastní. Ve filmu pobude asi půl hodiny. ()
Nechme neználky ať si brblají co chcou. Nám ostatním je totiž jasné, že Kitano právě tím chladným a neosobním nazíráním na složité mocenské bojůvky a hromadu postav ke kterým divák přilne jen velmi povrchně, vlastně tvoří (a já jsem přesvědčen, že zcela záměrně) jakousi novou moderní variaci na klasickou Yakuza papers sérii. Tentokrát tady pomoci poetických pohledů opravdu nemalujeme obrázek o romanticky idealistické duši mafiána, ale systematicky pozorujeme pohyb jednotlivých ozubených koleček v chladném stroji. ()
Tam, kde skoncilo Autoreiji 1, pokracuje Autoreiji Bijondo. Po nasom Ukrutnost nadevse. Opat prostredie Yakuzy, vyborne dialogy, zaujimave prostredie Tokia a Japonskeho Cisarstva. Pan Takeshi Kitano je vyborny reziser, ba dokonca vie obcas aj hrat. Ale rezia mu ide podstatne lepsie. Ako u Autoreiji 1, netreba cakat akehosi japonskeho Kmotra, skor ide o drsnu, ale stylovu gangsterku a la Takeshi Kitano. Par prestreliek nesmie chybat. 81 % ()
Pomalu bych řek, že se mi to libilo vic, než prvni dil. Akorát tady zase je ten samej problém se jménama. Je hrozně těžky se orientovat ve všech těch japonskejch názvech a jménech. Ale když se hooodně snažite, tak i to jakž takž jde. Blby je, že člověku se dycky nemusi chtit se snažit, takže nedoporučuju divat se na to po náročné chlastačce nebo unavenej. ()
Hned ze shrnutí děje předchozí Outrage, kterému jsou věnované tak tři, čtyři věty je patrné, že Outrage Beyond se stejně jako předchůdce s ničím mazlit nebude a půjde hned, vždy a pořád jen a jen k věci. První díl neměl jediné hluché místo a šlo o učebnicovou žánrovku se zaměřením na pohled zevnitř. Outrage Beyond pokračuje stejnou cestou bez jediného zaváhání a ještě ke všemu vytahuje schované trumfy tam, kde se již vše zdálo být nevylepšitelné. Luxusní herecké výkony z jedničky zde působí ještě o třídu výš a to nejen díky přispění mnoha nových tváří (např. skvělý Toshiyuki Nishida jako underboss z Osaky). Scény a dialogy, které by v provedení "lacinějších" herců nefungovaly, zde působí naprosto démonicky. Soundtrack se posunul o poznání víc do popředí a zhustil atmosféru natolik, že už ani krájet nejde. Zakončit film správně je nesmírně těžké a dobře to dokáže jen hrstka režisérů. Pokud jde o dvoudílnou ságu, která i přes svojí žánrovou kompaktnost nabírá skutečně mohutných rozměrů je situace o to horší. Takeshi Kitano to ale zvládl bravurně. ()
Pokračování se vyvedlo skvěle a Kitano nezklamal, opět skvělý film o yakuze. 85 % ()
Pamatovat si už přesně vazby z prvního dílu je pro mě samozřejmě "science fiction", jak by řekl můj kolega, první díl jsem viděl tři a půl roku zpět, ale i tak bylo neuvěřitelně zajímavé opět sledovat ty politické tahanice, kdy se děje tolik setkání, piklení, domlouvání a kdo koho podrazí, sesadí, zavraždí, jak se to naaranžuje, aby to vypadalo, "oh, slyšel jsem šílené zvěsti... takže najednou otáčíme o 180 a máme zájem na tom, aby tohohle člověka někdo oddělal - toho, kterýmu jsme předtím pomohli". Otomo (sám od svých filmů neodmyslitelný Takeshi Kitano) je po úvodní půlhodině propuštěn z lochu, ale i tak se objevuje opět v roli "většího a chytřejšího, než život" a má ten svůj deus ex machina mód, kdy člověka vždy klame tělem, jakože "já vlastně nic, já vlastně muzikant", ale nakonec se ukáže, že má pod čepicí a člověk nestíhá valit bulvy, postava jako je Otomo je dokonalá ukázka toho, že jakkoliv se vám kdokoliv jeví, není radno jej nikdy podceňovat. Druhý díl hodně stojí na tom, že se zkorumpovaný detektiv Kataoka snaží hrát na všechny strany a nikdo vlastně neví, zda jeho motivace je v tom, mít přátelské vztahy s yakuzou, nebo se snažit naopak poštvat dvě rodiny yakuzy proti sobě, což se mu shodou spousty okolností a jeho talentem dost daří a to do takové míry, že manipuluje běh spousty události, aby tak oslabil vliv jedné rodiny (a byl dobrým poldou? - tuhle motivaci zpochybňuje do poslední chvíle i jeho kolega, který i nakonec odchází, protože metody Kataoka, jsou přeci jen, přes čáru, způsobuje, že lidé umírají). Kataoka patří k těm druhům lidí, které všichni všude nesnáší, kolik stran je, na tolik to hraje, notorická křivá svině, jenže skoro všude tyhle lidi vždycky špatně skončí, jako totální vyvrhelové, nenávidění a potrestaní všemi ostatními. Máme tu tedy další díl politikaření uvnitř yakuzy a odpravovaček "z principu" a jak to chodí v podsvětí, což jsou kupodivu víc businessmeni, než řezníci (ale na vrtačku a baseball a ukusování prstů taky dojde). Přísná hierarchie a dodržování pravidel, tedy jen dokud se nepřestanou dodržovat a začnou překračovat. Jediný, kdo to skutečně nabourává, je Otomo, který si kráčí vedlejší linií, jakoby mimoděk, až do samotného závěru, na jednu stranu, jakoby jeho principy byly ze staré školy, ve skutečně loajalitě, dál, za vší tou "krysárnou dneška"... film končí v dost cliffhanger moment, skoro jako kdybychom celý film čekali, až "to" někdo udělá. Takeshi Kitano tentokrát opět v roli sebe, mlčícího oldschool člena yakuzy, který opět začne být vlastní hybnou silou. Neduhem pokračování je vždy samozřejmě provařenost námětu. Smrt baseballovými míčky je jedna z nejvíc "japanesey" odpravovaček, co jsem za dlouhou dobu viděl, ale celkově to bylo rozvláčnější, na dvě hodiny, ale i tak mě to zaujalo sdostatek na to, abych si asi pustil i závěr trilogie a Kitano tím u mě definitivně nijak neklesl, ba naopak, je to pořád velmi solidní. ()
Lepší než jednička a pro mě druhá nejlepší Kitanova jakuzárna po Sonatine. ()
nudná střílečka s milionem mrtvol a bez špetky dřívějšího Takešiho vtipu a šmrncu. ()