Wir sind die Nacht

Užívané přirovnání "německý Twilight" je veskrze adekvátní, jen se sluší dodat, že místo konzervativních emo holek je "My jsme noc" cílené na emo rebelky (které ovšem jsou také konzervativní). Namísto ctnostné a pannenství adorující romance Belly a Edwarda se zde otevírají motivy lesbické lásky, opojnosti světa upírů a částečně i emancipace. Jenže vyprávění ve výsledku stejně směřuje do tradicionalistických močálů heterosexuality. Po zhlédnutí tohoto filmu a německy rychle zběsilého "Abgefahren" se nelze ubránit otázce: Co mají Němci proti lesbám, potažmo homosexualitě? Až v roce 2004 přišla "Letní bouře" coby první německý mainstreamově zaměřený snímek, který zobrazoval homosexualitu pozitivně. Lesby na podobný milník v tamní kinematografii evidentně stále čekají. Stejně jako v "Abgefahren" se i zde sexuálně zmatená hrdinka dostane do společnosti leseb/upírek, ale posléze cele podlehne okouzlení mužným detektivem a lesby/upírky se ukáží jako zákeřné a nezdravě prostopášné vražedkyně. Na rozdíl od "Abgefahren" není "Wir sind die Nacht" sexistické a je o mnoho řádů řemeslně lepší. Snímek zručně zakrývá svůj nízký rozpočet a šálí publikum vycizelovaným vizuálem a impresivními obrazy nočního života, ale nikdy neukazuje akční sekvence, které probíhají záměrně zmatečným střihem či mimo obraz (což ale může současně být vědomá volba s ohledem na to, že cílovým publikem jsou dívky, které moc akce nezajímá). Nelze však odhlédnout od faktu, že vyprávění v zásadě slouží k usměrnění sexuálně rozháraných děvčat do "správné" heterosexuality, neboť jak uvidí na osudu lesbických postav, čekalo by je v náručí ženy jen kruté podřízení nebo naopak zasloužený trest za případnou frivolnost či přímo dominanci. Ale nutno uznat, že tuto linii film bravurně maskuje lákavým povrchem a dramaturgicky pečlivě stupňovanou dramatičností. Pokud účelem tvůrců bylo natočit dílo nenápadně démonizující lesby, pak nutno uznat, že uspěli. V tomto ohledu totiž "Wir sind die Nacht" představuje konzistentní dílo - včetně přímočarého příběhu o hledání sebe a klíčových sekvencí, kde je vidět, že si hrdinka proměněná v upírku nezadá nejen s vražděním, ale ani se sexem. (09.06.2011)

Neviem, kde niektorí užívatelia nabrali toto porovnanie, ale ...nemecký Twiligth? Asi ťažko, pretože spoločné to má jedine upírov, aj tí sú v tomto filme ženského pohlavia. To síce nič nemení na tom, že obidva filmy ako Twilight tak aj We Are The Night sú neuveriteľné kraviny. Tento nemecký počin aspoň slušne „odsýpa“. Rozdelil by som ho na tri hlavné čati = tri polhodiny. Prvá pol hodinka je typická „vysvetlovačka“ – hrdinka zisťuje, čo je to byť upírom, aké má schopnosti, čo môže jesť/nejesť a pod. Klasické klišé, keď nie tisíc, tak minimálne milión krát videné v každom druhom upírskom filme. Našťastie to dotvára poriadne dunivá tanečná hudba a kamera, ktorá dokáže vykúzliť aj z nezaujímavého prostredia celkom slušné obrázky, navyše pre mužských divákov môže byť plus aj lezbické trio upíriek. V ďalšej polhodine však nenastáva absolútne žiadna zmena a na svete je kameň úrazu, pretože divák si začne uvedomovať plytký (čítaj „žiadny“) príbeh. Nastupuje pokukávanie po časomiere so zhrozeným výrazom, že to má trvať ešte ďalších 30 minút. V záverečnej polhodinke nastáva malá zmena a našťastie nastupuje nejedna akčná scéna a na rad príde aj nejaký ten digitálny trik. Samotný záver je síce jasný ako facka, ale to nič nemení na tom, že na tie naháňačky v hoteli, likvidáciu policajtov, behanie po stenách sa slušne pozerá. CELKOVO: síce totálna blbosť, ale na jedno pozretie neuškodí. 3* (27.07.2011)

Velmi příjemné překvapení! Kam se hrabou všechna ta americká Stmívání! Výborné drama o tom, že není jednoduché najít místo, kam patříme. Už úvodní scéna, kdy kamera hypnoticky klouže po mracích, nad nimiž letí letadlo, a pak se ponoří dovnitř za hudebního doprovodu Kolacny Brothers and Scala napovídá, že následující příběh bude o životě a smrti, o umírání a neumírání, o nemožnosti si zvolit, a nebo naopak o svobodném rozhodnutí vše ukončit. Z na první pohled módní upířiny, která v první půli duní rytmy a blýská světly půlnoční diskotéky, se postupně vyklube existenciální drama o smyslu života, ztrácení nejbližších a zoufalé snaze zabránit druhým v jejich rozhodnutí. Klipovitý příběh se promění v syrový obraz našeho světa, podtržený uhrančivou hudbou a výtvarnou kamerou. ,,Stýská se mi po slunci." ,,Ach, já měla strach, že budeš chtít něco, co ti nemohu dát..." (11.11.2012)

Netradiční upírský film, který je sice, jak je poslední dobou zvykem, řízlý notnou dávkou až zbytečné romantiky, ale vzhledem k trikům, postavám a dávkám krve, se tento neduh dal snadno přehlédnout. V zásadě je to ukázka světlé i stinné stránky upírského života v moderním světě. Veskrze film bez slabin, který baví po celou stopáž. Z mého pohledu hodně vyčnívala scéna z hospice. Ta mě dostala do kolen a utvrdila mě v tom, že po policajtovi, hasičovi, prezidentovi a kovbojovi už nechci bejt ani upír. :D 90% (08.05.2012)

Hororový pátek třináctého Part II. - I tady se bohužel mé očekávání potvrdilo a jednalo se o nejslabší kousek v našem výběru. No jo no, německá produkce, lesbický upírky, a hlavně nehorový příběh způsobily, že se nám to nelíbilo. Budu míň kritickej, protože triky jsou solidní, holky taky hrajou dobře, bohužel často nemají co, ale aspoň jim to sluší. Proměna Leny je úplně senzační, scéna ve vaně se mi strašně líbila. Navíc Karoline Herfurth se mi zamlouvá už od Holky to chtěj taky, kde taky jako Lena zachraňovala příběh od úplné tragédie. A i sympoš z Die welle pomohl. Na dvě, ale abych vyrovnal Matoušovo hodnocení musim dát tři. (14.01.2012)