The Last Man on Earth

Rozbití na tři samostatné kapitoly snímku zcela určitě neprospělo a přechod z apokalyptické vize budoucnosti do rodinného dramatu a závěrečné důchodcovské akční pasáže je zbytečně roztříštěný a nesouvislý. Místo očekávané deprese plné vnitřních monologů se dočkáváme tupé retrospektivy s ještě tupějšími herci a nezbývá než litovat, že název tohoto díla nelze brát doslovně. Atmosféra, která se zpočátku dala krájet, nadobro mizí a s ní i celková uvěřitelnost vyprávění. Scénárista odvedl standardní strojovou práci a nedokázal oživit epizodní postavy na malém ani hlavního představitele na velkém prostoru, což je vzhledem ke geniálnímu obsazení klíčové role velká škoda. Důkaz, že výtečný námět s uchvacujícím úvodem někdy přináší velké zklamání. (09.07.2005)

Charismatický Vincent Price bravurně utáhne postapokalyptickou vizi světa, kde záhadná epidemie mění lidi na jakési mutanty. Kříženci zombie a upírů se potácí městem a Price se snaží přežít. Každý den hledá zalezlé upíry a současně shromažďuje věci, které mu umožňují přežívat. Noc je jednou velkou noční můrou, kdy nemrtví se snaží dostat do opevněného domu, jeho jediného útočiště. Jen vzpomínky jsou připomínkou světa živých, ...zůstal sám... Asi nejtěžší bylo zřejmě vylidnit město a pořídit pro natáčení dostatek mrtvol. Syrová černobílá kamera a místy nervydrásající hudba dodávají snímku na naléhavosti. Mezi několika děsivými scénami vyčnívá ta, kdy jsou mrtvoly shazovány ze srázu do ohně a Price se marně snaží najít dceru, než skončí na dně jámy... (27.10.2013)

Zaujímavé, ako niektoré staršie filmy dokážu evokovať súčasné udalosti. Pri Soderbeghovej Nákaze (Contagion, 2011) je podobnosť až desivo presná. Starší film Posledný človek na svete (1964) pripomína súčasnosť len rýchlo šíriteľnou nákazou. Dôsledky sú ale vo filme fatálnejšie. Posledným naozaj človekom ostáva muž, pracujúci v medicínskom výskumnom centre na vývoji vakcíny proti vzduchom a vetrom sa šíriacej nákaze. Vakcínu síce neobjaví, ale z neznámych dôvodov prežíva. Jeho osamotené trojročné plahočenie má však desivú podobu. Každý deň opakuje rutinu s likvidovaním nakazených, z ktorých sa po západe Slnka stávajú až príliš živí a smrtichtiví zombíci. Takže na ich elimináciu je potrebné draculovsky osvedčený kôl do hrude, benzín a oheň. Nekonečná osamelá mäsiarčina. Ako terapia slúžia platne s obľúbenou hudbou a púšťanie si domáckych filmov so zábermi šťastnej rodinky. Lenže, čo z toho, ak manželka je v truhle a nikde nikto? Alebo žeby predsa? Nuž, nekonečné likvidovanie nezlikvidovateľného ľudského odpadu dopadne nezvratnou logikou i na posledného muža. Pretože (spoiler): Kto čím zachádza, tým aj schádza. Táto pravda je známa prinajmenšom z doby straých gréckych bájí a povestí. V nich krutého a bezohľadného lupiča Sinisa, ktorý likvidoval svoje obete priviazaním o vrcholky dvoch borovíc, ohnutých k zemi; následným uvoľnením vrcholcov sa telo nešťastníka roztrhlo na dve polovice, tak tohto sadistu zabil hrdina Théseus tým istým spôsobom. (koniec spoileru). Skvelý herecký výkon ikonického Vincenta Pricea, však nestačí prekryť fádnu monotónnosť prežívania, trochu oživenú v poslednej tretine filmu. (03.07.2021)

Depresivní samotu v postapokalyptickém světě vystřídává v noci zahrada plná oživlých mrtvol s upířímí choutky a ráno, kdy náš hrdina v širém opět věší nový česnekový věnec na kříž na domovních dveří... tak začlo moje první setkání s hereckou legendou hororového žánru Vincentem Pricem. Už úvodní scény Posledního člověka na Zemi mě pohltily, ale vážně jsem nečekal takhle působivý zážitek. Sci-fi horor natočený podle Mathesonovy povídky je pro mě opravdovým sci-fi (s rozehráním vědeckého tématu) i opravdovým hororem: s temnou amosférou vyvolávající děsivé pocity daleko víc bezvýchodiskou situací a rostoucím strachem, než hromadou zohavených těl a krve. Vincent Price se svými pohledy film dokázal skvěle potáhnout často i zcela sám na scéně a zpracování příběhu navíc v sobě nese i mysteriózní střípky později se odhalujících odpovědí na otázky, které v divákovi od počátku vyvstávají. Vyprávění klikatými stezkami od zombie hororu až mj. k rodinnému dramatu z minulosti mě mile překvapilo stejně jako nekompromisní závěr, který kašle na zaužívané hollywoodské šablony a nebojí se předat divákovi poměrně drsné poselství. Při tom ještě mnohokrát před tím stihne film přinést i další silné scény (postýlka s dcerou, poslední dialog s manželkou, černý pes...). [90%] (28.07.2021)

Vôbec sa Timovi Burtonovi nečudujem, že ho sci-fi zo 60. rokov tak neskutočne ovplyvnilo ako v živote, tak aj v jeho tvorbe. Ja sám som počas sledovania dostal nápad na moje vlastné sci-fi :-) A prečo dokáže tak silne inšpirovať? Pretože zatiaľ čo dnešné sci-fi sa spolieha na efekty a akciu, to staršie si muselo vystačiť "len" s príbehom. A príbehy inšpirujú. (21.11.2010)