8 1/2

Na začátku jsem se v tom ztratil, a ať jsem se snažil sebevíc, do konce jsem se už nenašel. Tohleto Felliniho dílko mi hlava nebere. :o(( (27.05.2005)

Felliniho autobiografické spletité obrazy mě tak popletly hlavu, že jsem si musel při sledování tohoto DVD dělat přestávky. Přesto ve mě film Otto et mezzo zanechal o osm a půl více zážitků, než kterýkoliv jiný italský film. (14.07.2008)

Fellini se chová ještě víc symbolicky než dřív, nic neříká otevřeně, vše si lze vyložit mnohoznačně, ale i bez pochopení některých pasáží si lze film užít jako sondu do nitra režisérovy duše. Fellini se autobiograficky spodobňuje skrze Guida Anselmiho s tváří jeho dvorního herce Marcella Mastroianniho, ve stejné době procházel Fellini podobnou tvůrčí krizí. Ve skutečném životě na Guida dopadá tlak okolí ohledně jeho dalšího filmu, ohledně jeho mnohočetných poměrů. Jeho charakter je profilován skrze řadu vzpomínek, snových sekvencí i živých představ, které osvětlují jeho chování a dávají mu důraznější a životnější podobu. Je vidno, že Fellini si nakonec poradil, jak zvládnout svou vlastní těžkou situaci, a asi jen málokterý film toho o svém tvůrci řekne víc než 8 1/2. (11.01.2009)

Kríza stredného veku a kríza tvorivá. Felliniho opus magnum o „Ničom“, resp. IBA o tom, o čom by mal byť nový film trápiaceho sa režiséra. Autorské, kreatívne a originálne – urobiť z tvorivej krízy práve takýto film. Geniálne hladké prechody medzi realitou a predstavami či spomienkami, vťahujúca kamera a soundtrack. Nutné vidieť na veľkom plátne. (18.07.2020)

Mimoriadne kvalitne dielo, ktore som mal zo zaciatku problem prezut, ale ked som uz konecne pochopil (teda aspon dufam) o co ide, nemohol som z obrazovky spustit oci...Myslim, ze Kaufmanovu Adaptaciu by bolo mozne povazovat za lahku inspiraciu tymto Felliniho "dielkom" (ale to je len moj dojem). (18.07.2004)

Dlouho jsem se nepovažoval za fanouška Felliniho tvorby, nicméně tahle v pořadí třetí schůzka znamenala jakýsi zlom a italského mistra jsem také začal velmi uznávat. Je pravda, že snímek dost brzdilo pomalé tempo, které, jak soudím dle hodnocení, určitě část diváků odradilo. Když se ale přes to přenesete, můžete spatřit v dílu klenot, především pokud máte jako já rádi filmařské autoreflexe... U mě ten úspěch byl ale unikátní - vysoké hodnocení má totiž na svědomí také hlavní postava režiséra zahraná charismatickým Marcellem Mastroiannim. Zaujala mě především v úvodu, kdy si představuje svět okolo jako filmový příběh. Vybavil jsem si v tu chvíli sebe samého a svoji posedlost např. citacemi z filmů či seriálů ve většině životních situací či neustálé vzpomínání na někdejší filmové zážitky. Jednoduše se dá říct, že jsem podobný "magor" jako Guido Anselmi, ačkoli si myslím, že tento charakter je především alter-egem samotného Federica - ostatně je také stejně stará jako pan režisér v době natáčení filmu. Nejvíce mě překvapilo, že Fellini prostřednictvím jí analyzoval svoje chyby (cituji z filmu: "Víte, že rád mluvím neurčitě..."), což mimochodem kvituji... Vrátil bych se ale k sobě. Myslím si, že podobně jako Guido bych natáčel filmy i já - to jsem si nejvíce všiml na přístupu k hercům, kdy za zvuků Wagnerovy Jízdy valkýr (jaká to náhoda, moje nejoblíbenější vážná skladba) je na své ovečky ostrý jako břitva a jsem si jist, že bych jako příkladný cholerik vyvolával podobné lidské znechucení. Jeho již zmíněná neurčitost je také mým charakteristickým prvkem (a ještě mám něco v sobě z Davida Lynche, ale to už jsme někde jinde), všímám si to třeba i ve zdejších komentářích. Dalším důvodem, proč dávám pět hvězd, je také moje zjištění, že Fellini vždy počítá s tím, že jeho zpracování dané problematiky bude sledovat zainteresovaný divák - proto také vysoce stavím již zmíněný Amarcord, který mě jako teenagerovi přišel vhod. Stejný případ je i tenhle film, kdy uznávám veškeré pocty pánu filmu od jeho majordomů. Taktéž mě těší, že se myšlenka vzdání holdu rozvíjí o další rozměr a neopakuje se - Truffaut se tedy poklonil průmyslu obecně, Burton béčkové tvorbě, Gene Kelly se zaměřil na počátky zvukového filmu, Wilder se na film díval z odvrácené strany a Fellini zase rozebral myšlenkové pochody tvůrců. Rozhodně se nejednalo o bezchybný film, ale snad v žádném filmu (s výjimkou Dne cvoka) jsem se tak zřetelně nespatřil jako tady a Fellini v pár scénách dokonce dokázal, že má v sobě i něco málo komediálního citu. Amarcord byl sice formálně dokonalejší, nicméně tenhle kousek se mi do srdce vryl více a dostal se zaslouženě mezi nejlepší desítku. Závěrečnou scénu se symbolickým zhasnutím světel si budu díky podobnému vnějšímu užití pamatovat navždy. (04.10.2009)

Priznam se, ze dlouho jsem kolem tohoto filmu jen chodil, nez jsem si ho pustil. A musim rict, ze vubec nelituji. Fellini se nezapre, naprosto genialni kamera, vyborna hudba, zajimave typy hercu a obrovske mnozstvi krasnych zen. Mastroianni v roli zivotem unaveneho rezisera hraje svuj klasicky vysoky standart. Ne vsemu jsem uplne porozumel, diky az umelecke kamere a atmosfere jsem se vsak po cely film nenudil. Je zde spousta krasnych a silnych scen - bicovani zen, rumba na plazi, tiskova konference... Film skutecne neni pro masove divaky, svym zpracovanim ale zaslouzene patri k jednomu z nejdulezitejsich del svetove kinematografie. (05.12.2010)

Zasekl se, topí se. Opouští sebe sama, bere nadhled, v toku moku "kúry" - meditativni kabaret. V prostoru /s/novém, v obrazovém oparu orloje mužů a žen. Feminní kaviár. Maskulinní tér. Figury přecházející z políčka na políčko. Z tiché předsíně do řvoucího davu scén. Život jsem já. Složitá kompozice. Nesmysl. Švihák groteskní, prázdné jeviště. Režisérský guru, Felliniho alter ego, Mastroianni Marcello, listuje v albu zahaleného mraveniště "divadelníků." Lapá do mysli múzy, ornamenty fotogenické, ale i obrazce zcela banální, bezvýznamné, fatalistické... Chór, který je kreativně naladěn i vyrušován svízelem. (31.10.2018)

Tenhle Felliniho snímek má spoustu much, ale místama mě bavil a hlavně mi pomohl ujasnit si můj vztah k Fellinimu, což mu přidává body... Odpustil jsem příliš dlouhou stopáž, hlavně díky tomu, že jsem dokázal vydržet nudnější začátek a o to víc mě bavil celkem povedený konec... Nicméně je to hodně nevyrovnaný film, jehož hodnocení u mě bude asi skákat podle nálady od velice slabých 3* po slabší 4... Na první zhlédnutí to bylo celkem fajn, pěkný 3*, ale nic výjimečnýho se nekonalo... (04.02.2007)

Velmi pěkně "zmatený" film. Prolínají se zde představy, realita, sny a kdo ví co jěště dalšího. Vše to na první pohled působí všelijak, ale když se člověk do toho dostane, tak i přes délku to nenudí. Režisérovu bezvýchodnost sem možná dostatečně nepochpil, ale i tak senzace. Nejvíce se mi líbila divoká přestava harému. (16.11.2008)

Myslím, že už to tady někdo psal, bylo to zajímavé, bylo to řemeslně povedené, bylo to dokonce fascinující, ale povětšinou to byla nuda, 3 hvězdy. (07.01.2017)

Vydržel jsem 40 minut. Čus. (28.07.2019)

Zcela nezajímavý film, zcela nepochopitelný, co stojí za řeč je možná hra světel a tmy, ale jinak mě tento Felliniho film absolutně nezaujal. (22.09.2004)

Režisér Guido je v lázních, má tvůrčí krizi a každej ho furt s něčím otravuje, má tam milenku, pak tam přijede manželka, staví raketu do filmu a furt má vzpomínky a různý představy. Jako a co na tom? Sorry, ale je to celkem k zesrání nudou. Ani nevím, proč dávám hvězdičku... ale úplně žádnou zase dát nechcu. (12.03.2007)

Fellini mistrovsky prolíná realitu se snovými sekvencemi a přináší nám příběh, který snad nejvíce z jeho filmů vychází z něj. Mastroiani podle očekávání dobrý, překvapí Caludia Cardinale, zvlášť ty, kteří ji znají jen z "Tenkrát na Západě"- (25.05.2009)

Po Silnici jsem se připravila na film, který mi asi zase dá trochu zabrat, ale těšila jsem se na to. Ten film jsem zatoužila vidět měsíc předtím, než se objevily v ulicích první reklamy na festival Felliniho filmů v Aeru, no, 8 1/2 samozřejmě nemohlo chybět... Zasedla jsem a netrvalo ani pět minut a už jsem se do Guida taky zamilovala. Zároveň mi ten parchant ale lezl na nervy. Občas mi připadal trochu trapnej. V tom je prostě ona magie tohoto režiséra, alespoň jak jí spatřuji já - přes kilogramy představ, fantazií, snů a detailů, přes celuoidy krásného kýče, věcí, které nejednou naruší celé tradiční vypravěčské techniky je to pořád film o životě, ze života, životem prošpikovaný skrz naskrz. Proto může být i Mastroianni (mimochodem i on si zaslouží rozhodně velkou pochvalu) na chvíli nepřitažlivým stárnoucím chudákem, aby se v další scéně mohl zase proměnit v "muže snů". Osm a půl je příjemně lidské drama s milým, ač hořkým humorem, propracovanými detaily, krásnými ženami, zábavnými dialogy a cynickou (i sentimentální!) atmosférou, což je spojení, které jen tak někdo dohromady dát neumí. A ještě to má styl. (22.01.2010)

Celý dvě hodiny čekám, aby mi nakonci pan Fellini řekl, že Starýho psa novým kouskům nenaučíš. "Kde jsem sešel ze své cesty ?" Přesně tady pane režisére. (17.03.2010)

Vy si vážně myslíte, že váš život může někoho zajímat? (...) A k čemu vám vlastně je taková změť vlastního života? Mlhavých vzpomínek, tváří těch, které jste nikdy nedokázal milovat? Felliniho mám moc ráda. Každý jeho film je pro mě zážitek. Je ale těžké shrnout všechny dojmy do komentáře, který by byl stručný a srozumitelný, a jehož výpovědní hodnota by se pohybovala alespoň lehce nad nulou. A co teprve říci k filmu, kterému sám Fellini věnoval ve své knize Dělat film celou kapitolu? Za prvé, že to není nic pro filmové začátečníky, ani pro jedince Felliniho tvorbou nepolíbené. Za druhé, že alternativní název by mohl znít "Lo confesso" (zpovídám se). FF se v 8 ½ mezi řádky vyznává ze vztahu k rodičům, z prvního náznaku sexuálního zážitku i z traumatu z katolické církve, z událostí, které významně ovlivnily jeho život. Zároveň velmi upřímně hovoří o mučivosti tvůrčího procesu i o tom, jak dlouhá a trnitá cesta vede k pravdivému pohledu na sebe sama... Obsazení je tradičně dokonalé, vedle MM je tu AA a především CC se svým pozoruhodným hlasem, a také mnoho otázek bez odpovědí, obrazů bez vysvětlení, scén bez kontextu a kaleidoskop myšlenek, nápadů, fantazií a vzpomínek, jejichž plným významům rozuměl jen Fellini sám a které se objeví, zazáří a zmizí jako duha po dešti. (20.06.2012)

Ještě nejsem dostatečně protřelý životem, tento film tedy zatím nedocením. Uvidíme za pár (desítek) let. (01.10.2014)