Osm a půl
8½
Huit et demi
8½
8½
8½
8½
8½
Réžia:
Federico FelliniKamera:
Gianni Di VenanzoHudba:
Nino RotaHrajú:
Marcello Mastroianni, Claudia Cardinale, Anouk Aimée, Sandra Milo, Rossella Falk, Annibale Ninchi, Barbara Steele, Madeleine Lebeau, Jean Rougeul (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Felliniho autorská kontemplácia nad sebou samým, svojou tvorbou, životom a umením. Dej filmu rámcuje pobyt režiséra Guida (Felliniho filmové alter ego Marcello Mastroianni) do kúpeľov, kde chce načerpať silu a tvorivú inšpiráciu na ďalší film. Je unavený zo slávy, úspechu, zo svojho života, priateľov, manželky i mileniek. V pokoji kúpeľov sa vracia do spomienok na detstvo a silou imaginácie oživuje množstvo fantázií. Tento poetický film zachytáva autorské tápanie ako hlavný zdroj kreatívnej sily a Fellini ho koncipuje ako opis tvorivého procesu vzniku filmu. Okrem mnohých iných ocenení získal i Oscara za najlepší zahraničný film. (RTVS)
(viac)Recenzie (235)
"Já vím, o čem chceš vyprávět. O zmatku v nitru člověka. Ale musíš to říct jasně, aby tomu lidi rozuměli.“ NIc nevystihuje Felliniho film tak dokonale jako tenhle citát. Vážím si "osmapůlky", že se nebála bordel v mysli jen vnějškově, nýbrž celou svou podstatou. Porozuměl jsem jí, fascinovala mě... ale nebavila. Hlavně proto, že Felliniho celoživotní motivy a elementy (dětství, ženy, sny) považuju po zhlédnutí několika režisérových filmů za vyvětralé. ()
Oscar 2 : Kostýmy ČB, Cizojazyčný film + 3 nominace: Režie, Výprava ČB, Scénář ()
Felliniho zachycení krize (tvůrčí a středního věku) je obrazově bohaté, ale ani druhé zhlédnutí mi neozřejmilo, proč bych měl nad dokonalým vyjádřením ničeho žasnout. Přežitá klasika. 70% Zajímavé komentáře: Marigold, MIMIC, Lavran, Dr.Zhivago, Bonniesgun, kisho ()
Se svými dvěma hvězdičkami si tady připadám jako jediný, kdo nepochochopil "wo co go". Sorry, ale tenhle film je sice filmové umění, ovšem tak těžce stravitelné, že ho běžný komerční divák rozhodně nemůže vydýchat bez nějakých následků na psychice. Já sice nejsem běžný komerční divák, ale měl jsem co dělat, abych to ustál. Každopádně tenhle film je od Felliniho asi nejsložitější. ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $98,760║Tržby Celosvetovo $-║ ()
Skvostné. Jen opravdový génius je schopný tvůrčí krizi přetavit v takový film. O čem ten film je? O čem ten film bude? To je otázka, která nepřestává hlavního hrdinu Guida Anselmiho pronásledovat až do jeho konce... A on ten film JE skutečně pouze o tom, o čem ten film bude. O čem bude Anselmiho film, který v samém závěru je i není. "8 1/2" patří k nejkomplexnějším narativním filmům, jaké jsem měl tu čest vidět; natolik se v něm prostupuje "realita", "sen" a "vzpomínka", že je takřka nemožné určit jejich přesnou hranici. Ale právě o to tu běží – jsem přesvědčen, že Marcello Mastroianni a jeho postava je ve filmu jakousi vizualizací samotného tvůrce, který sžírán pochybami usiluje o všeobsahující film. O skutečně zásadní dílo. A cítí, že cesta k tomu nevede skrze "zástupný" příběh, ale skrze přímé pojmenování a vyprávění svých vzpomínek, vizí, tužeb... Tuto domněnku potvrzuje unikátní vypravěčský postup, kdy Fellini "předvede" scénu z rodícího se filmu Guida Anselmiho a vzápětí ji nechá komentovat buď samotného Guida, nebo některou z postav. Vzniká tak dojem, že "8 1/2" je filmem, který vypráví sám o sobě. V žádném případě to však není film sebestředný – nebyl by to Fellini, aby ze svých pochyb nedokázal stvořit univerzální obraz tvůrčí nejistoty, marnosti (zde tematizované gigantickou konstrukcí kosmické lodi) i vzepětí. "8 1/2" chápu jako film, který popisuje svůj vlastní vznik, který nahlíží do nitra svého tvůrce, který si geniálním způsobem hraje s fenoménem "filmu ve filmu". Pokud si za Anselmiho dosadíte Felliniho a za jeho těžce se rodící dílo film "8 1/2", dostane se do komplexní a strhující hry symbolů, náznaků a imaginativních momentů, které dohromady tvoří nádherné a vizuálně neobyčejně pitoreskní dílo, jaké mohl stvořit jen jediný člověk... To, oč usiluje Anselmi, se Fellinimu zdařilo. Lépe řečeno, zdařilo se jim to oběma. Věčná škoda, že dnešní filmaři nemají takto plodné deprese... ()
Vyprávěl vám někdy někdo svůj sen, který mu přišel nekonečně zajímavý a krásný, ale vy jste u jeho povídání s každým jeho slovem stále více a více usínali? Přesně takhle jsem se cítil já, když mi Federico vyprávěl o Marcellovi a Claudii a Anouk a Barbaře..., a tak jsem se raději vznesl, ve svých snech sám, vstříc své vlastní fantazii. ()
Nemám na to. Ne snad inteligencí, vkusem nebo rozhledem, nýbrž zcela jednoduše nedostatkem zkušeností a let. Tento film je, pokud mohu usuzovat, tou nejtrpčí fackou pozitivisticko-hedonistickému přístupu k životu, ale nejen tomu - vlastně vší intelektuální práci a námaze, která sama o sobě nejspíš nakonec nebude cílem, i když by se zaň tak ráda prohlásila a je mnohými tak často prohlašována. To není prázdnota nicoty, ba ani prázdnota nesmyslně překypělého rozletu. To je ta nejsmutnější prázdnota plného života inteligentního člověka, jež musela Felliniho stravovat stále neodbytněji. Pryč s ní! Tenhle film ať mi navždy zůstane jenom neobyčejně působivou výstrahou! ()
No já Felliniho prostě až zas tak nemusim. U jeho filmů mě vždycky fakt hodně baví pár scén, ale zbytek je jen k prokousávání se dál. 8 1/2 se opět neobešel bez tradičních Felliniho figurek a existencí. Marcello Mastroianni je opravdu pan herec a jeho výkon je nezpochybnitelný. Dále je suprová scéna s bičováním pak stepující námořník je dobrej ale vrcholem filmu je Rumba taneček, něco takového jsem viděl asi jen v Glen or Glenda. Jinak některé záběry jsou opravdu pěkné a hudba je na jedničku, ale přesto jsem tento film asi úplně nepochopil a proto jen tak "nízké" hodnocení. ()
V žádném případě se nejedná o nějaký povrchní, nicneříkající film, jak by se na první pohled mohlo zdát. I když souhlasím se slovy jednoho pána z filmu: "Mám v tom trochu zmatek". Ano, to přiznávám. Pokud jde o mě, tak jsem snad dobře pochopila, že Fellini nám ani nechtěl nic podrobně vysvětlovat a předkládat. Byla to mozaika situací, kterou bych shrnula slovy : bezvýchodnost, deprese v depresi, film ve filmu, naděje v beznaději a podobně. Pro každého něco. Evidentně prožíval takové situace sám Fellini, alespoň to tak na mě působilo. Současné momenty se prolínaly se sny, s minulostí, jeho fantazií a vizemi budoucího filmu. Každopádně ani ty lehce úsměvné vstupy nepůsobily přihlouple a za to jsem moc ráda. Jedno vím ale určitě, že navzdory Felliniho kvalit nebude tento pán patřit mezi mé dvorní režiséry. ()
Fellini mi už přes práh nesmí. ()
Jeden ze 100 filmů, které musíte vidět, než umřete. Jeden ze 100 největších filmů všech dob časopisu Entertainment Weekly. Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Jeden ze 125 nejlepších neanglicky mluvených filmů - 125 Greatest Foreign Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. ()
Typický Felliniho film. Spousta italského temperamentu. Výtečná hudba (např. Chačaturjanův šavlový tanec). Krásné ženy (Claudia Cardinale). Neuspořádanost a rámcově rozháraný děj. Marcello Mastroianni. Režisérovy autobiografické výlety do dětství. Film zraje jako víno, od nudného začátku po skvostý konec. 8 a půltý režisérův film. ()
Trvalo to něco přes dva roky, než jsem plně docenil genialitu tohoto snímku. Tak dlouhý "ocas" jsem u filmu ještě nezažil. Film, co se vdere do podvědomí a už z něj nevyleze. Klobouk dolů, Federico. ()
Nebudu lhát... nebavilo mě to. Dokonce hodně. Natočené je to asi dobře a má to pár silných momentů, ale jako celek je to strašně zdlouhavé a utahané. Je zajímavé, že jednotlivé záběry mají (asi i díky italštině samotné) úžasnou energii, ale (záměrně) rozervaný celek nutí nudit. Fellini a já jsme se nakonec skamarádili (dokonce jsem už jeho filmografii zkompletoval a celkový dojem je víc než kladný), ale 8 1/2 mi stále nesedí. ()
Bylo by zajímavé tento film detailněji porovnat se Synekdochou, New York. Fellini má každopádně větší smysl pro humor a sebeironii než Kaufman. Vrcholné filmy italského režiséra (tohle a Sladký život) jsou jako neustálý tanec s precizně organizovanou choreografií, a přesto spontánní a ladné. ()
(1001) Na začátku jsem byla zvědavá a hladová. Na konci jsem jenom koukala, jak můžou ty ženský chodit v podpatcích po písku a jak se asi cítily, když se bořily do země. ()
Felliniho alter ego ve filmu hořce přemítá: "Měl jsem dojem, že mám co říci. Cosi velmi prostého. Chtěl jsem natočit film, který by byl užitečný všem." Potíž je v tom, že na konci projekce diváka možná napadne jiná replika, která rovněž zazní: "Vůbec nemám co říct, ale stejně to povím." S odstupem let je zřejmé, že podstatnou část tvorby Fellini točil vlastně o sobě, svém životě, svých představách a problémech. Fascinace sebou samým je jasně cítit z každého záběru 8 1/2. Fellini tehdy procházel tvůrčí krizí, bezradně tápal nad tím, jak realizovat látku, kterou zamýšlel natočit. Udělal tedy úkrok stranou a z nouze vznikl film o režisérovi, který - no schválně jestli uhodnete. Psát a točit sám o sobě je jednoduché, člověk má informace z první ruky, nemusí dělat kompromisy a hádat se se scénáristou. Fellini se na sebe sice dívá s ironií, ale už ne s odstupem. Ve snímku jde o tvůrce, který je obdivován, umělce, co je středem pozornosti, a na toto afrodiziakum slávy si už zvykl a dělá mu dobře. Slavný italský režisér nikdy neměl příliš v lásce nůžky a nutno uznat, že stříhat sám do sebe by mohl jen blázen. Výsledek je pro mě vyčerpávající, panoptikum postav kolem génia mě záhy začalo otravovat a nebyl jsem schopný, přes nejlepší snahu, dát 8 1/2 v tahu - vyšel mi na dva večery. Na konci nepřišla nějaká katarze, spíš úlevný pocit, že už to mám konečně za sebou. Klasik nechť promine, ale více než dvěma hvězdičkami ho neodměním. Ostatně - sám se sebou si užil víc než dost. Celkový dojem: 40 %. ()
Moje první setkání s Fellinim a hned film pro extra náročné fajnšmekry. Filmy od Bergmana se mně vedle tohohle jeví jako pohádky pro děti. Na druhou stranu se chci u filmu trochu pobavit a odreagovat a ne být celou dobu napjatej, jestli mně neunikne nějaká pointa. ()
Súvisiace novinky
Daniel Day-Lewis zpívající?
Je to vskutku podivná, svým způsobem zábavná představa zejména po roli nenávistného mrzouta v Až na krev, za kterou Daniel zaslouženě získal Oscara. Svérázný představitel právě rokuje o hlavní roli… (viac)
Další muzikál pro Nicole
V Moulin Rouge byla neodolatelná a ukázala kromě podvazků a hereckého talentu i to, že je docela nadanou zpěvačkou, takže režisér Rob Marshall neváhal ani chvilku a obsadil Nicole Kidman do jedné z… (viac)
Remake Federica Felliniho!
Kdopak že si to troufnul sáhnout na jednu z největších legend světové kinematografie? Tím pohanem je Rob Marshall (režisér veleúspěšného Chicaga) a abychom byli spravedliví, tak se jedná o remake z… (viac)
Přepsáno v září 2019. Osm a půl je niternou úzkostí Federica Felliniho. Osm a půl patří k nejosobitějším výtvorům filmové historie. Pokud divák od filmu očekává pouze konvenčně vyprávěné příběhy, bude zklamán, zmaten a roztrpčen. Pro mě osobně je niterná umělecká zpověď přínosnější. Každý umělec, a může se za něj pouze považovat a vydávat, ačkoli je jím pouze díky svému druhu profese, se pokouší dodat do díla své myšlenky, pocity a poznání, konvenčně vyprávěné příběhy intimitu vnitřních světů znesnadňují, někdy i zcela popírají, odmítají a zatracují, v takovém případě lze sice hovořit o filmu, ale samotný pojem umění je mírně zavádějící, film se tím stává spotřebním zbožím a přestává být útěchou vnitřních světů samotného života. Já dávám raději přednost niterné zpovědi, Federico Fellini dal volný průchod své úzkosti, a sarkasticky podbarvená sebereflexe je mylně považována za sebestřednost. Fellini otevírá své privátní bolesti, s ironickým výhledem reaguje na předchozí kritiku vlastní tvorby, s lehkým úsměvem podrývá autoritu sám sobě i éterickému světu nablýskaných představ stříbrného plátna. Skutečnost se proplétá s představou, koketuje se vzpomínkou a intenzivně pátrá po podstatě lidské duše a celoživotního pachtění za iluzí poslání. Přijmutí filmu Osm a půl vyžaduje zbavení se zbytečných zábran a vlastních předsudků, podmínkou je schopnost obrazotvorné představivosti, vnitřní svět hledá své opěrné místo se záblesky vnitřního štěstí. Osm a půl umožňuje dosáhnout poznání sebe sama, neboť vědomí je přenosné i uchopitelné. Médiem, zprostředkovávající přenos niterných úzkostí samotného tvůrce filmu na světlo světa, je Guido Anselmi (vynikající Marcello Mastroianni, jako malý chlapec Marco Gemini), filmový režisér uprostřed tvůrčí i životní krize. Realita a současnost nejsou rozhodující, postupné sebeuvědomování a sebezpytování se neobejde bez minulosti, fantazie, pochybnosti, skepse, víry a pocitů. Vnitřní svět lidské duše je vyvržen na pospas všem přírodním živlům, Éros a Thanatos dokazují svou oprávněnost v určení elementu života. Uchvátí sarkasmus vnější i vnitřní, s ním se uštěpačně vypořádává s kritikou svého uměleckého směrování i životních chyb. Úzkost dostala fyzickou podobu a provokativně se vysmívá běhu života ze svého oroseného odrazu v mlžné hladině reflexního zrcadla vjemů. Hlavní ženskou postavou je Luisa Anselmi (velmi zajímavá Anouk Aimée s hlasem Fulvie Mammi), Guidova manželka s vědomím partnerské krize. Rozum a cit svádí svůj vnitřní boj, ústupky života už nejsou vítány. Významnou postavou je Carla (zajímavá Sandra Milo), bezstarostně smyslná a vdaná Guidova milenka. Jejím zájmem je potěšení a vzájemná souhra nehledě na ostatní okolnosti, zodpovědnost schovává svou hlavu v urputně sevřených dlaních. Důležitou postavou je Claudia (příjemná Claudia Cardinale), mladá herečka a symbol nevinnosti života. Možnost nového počátku může být jen touhou po úniku z vlastní úzkosti, pravda je nestálá a laškuje. Výraznější postavou je Rossella (zajímavá Rossella Falk), Luisina kamarádka a tajemství uchovávající Guidova zpovědnice. K výraznějším patří také Pace (příjemný Guido Alberti), filmový producent a Guidův trpělivý ochránce v očekávání brzkého filmového výsledku. Z dalších rolí: nová, mladá, dychtivá a afektovaná přítelkyně Guidova kamaráda Gloria Morin (Barbara Steele), vysvětlení role netrpělivě očekávající francouzská herečka Madeleine (Madeleine Lebeau s hlasem Deddi Savagnone), nový plamen vášně v představách rozněcující dáma ze stejného hotelu (Caterina Boratto), první tělesná vzpomínka katolického hříchu mládí Saraghina (Eddra Gale), Guidova matka (Giuditta Rissone), Guidův mrtvý a stále mu unikající otec (Annibale Ninchi), nespokojený ředitel výroby filmu (Mario Conocchia), kritický pomocník filmového scénáře Carini Daumier (Jean Rougeul), Guidův dlouholetý kamarád, okouzlený mladou Glorií, Mario Mezzabotta (Mario Pisu), stará a velice schopná jasnovidka Maya (Mary Indovino), její pomocník Maurice (Ian Dallas), Guidova babička (Georgia Simmons), pro cenzuru významný katolický kardinál (Tito Masini), Luisin dychtivý nápadník (Mark Herron), či Luisina sestra Matilde (Elisabetta Catalano). Osm a půl je jedinečně zprostředkovanou niternou úzkostí, vnitřní svět komunikuje sám se sebou, hodnotí vlastní prožitky, úspěchy, přání i cíle. Živelnost je temperamentem vášní, karnevalová dychtivost touží po životě a hlavním cílem formování jsou hodnoty. Osm a půl je nezapomenutelným požitkem uměleckého filmu, osobní zpověď se neschovává v přítmí sama před sebou. Nalezení osobního štěstí je to, oč tu běží. () (menej) (viac)