Baader Meinhof Komplex

Hodně našlapaný film o studentské teroristické organizaci RAF. Jakkoliv se s hrdiny nemohu takřka v ničem ztotožnit, nemohu upřít působivost. Film neztrací na autenticitě a dost mi připomínal Bitvu o Alžír (1966). (22.12.2010)

"Pochopili jsme, že slova bez činů jsou zbytečná." A to je ta správná chvíle pro trochu teroru. Tady sice nedošly argumenty, ale k násilí, které dokázalo vyplodit hromadu dalšího násilí, došlo proto, že ti vysoce postavení slouhové kapitalismu nechtěli poslouchat hlas lidu. Nebo to bylo jinak? Na to si může každý udělat názor sám. Snímek totiž nabízí poměrně nezaujatý pohled, který jasně dokazuje, že nic není tak černobílé, jak neustále tvrdí naše "nezávislá" média. Já mám zkrátka takový dojem, že pokud budeme neustále opakovat oficiální nesmysly o tom, že USA bojují proti terorismu, že Putin je zlo, že uprchlíci zachrání ekonomiku a že odevzdat republiku do rukou Bruselu byl skvělý nápad, tak náš svět nepřežije. Samozřejmě kvůli tomu žádnou bombu odpalovat nebudu, ale zásoby jídla, pití a filmů na třicet pět let mám ve svém protiatomovém krytu již připravené. Dostal jsem na to totiž dotaci. (10.09.2016)

Tak to dopadá, když lidé jdou za svými ideály přes mrtvoly a účel světí prostředky. Kdy už někdo konečně natočí podobně nesmlouvavě příběh bratří Mašínů? (25.04.2009)

Pročítal jsem komenty a zaujal mě ten od Sundance.cz. Stojí v něm doslova tohle: "Zdálo se mi to nebo v každé scéně fakt hulili cígo?". ... Fakt! Hulili! Cígo! ... Rozhodl jsem se, že svůj komentář věnuji právě jemu, tomu zblblému dítku politické korektnosti a antikuřáckého džihádu. Až seženu stroj času, narvu do něj i Sundance, a letíme do roku 1975. Řek bych, že dostane rakovinu dřív, než já stihnu zapít návrat do lepších časů. A než vystřízlivím, Sundance bude už nejspíš na pravdě boží. Pochybuju totiž, že při návštěvě nemocnice unese fakt, že všichni kouří i tam... Jinak výborný film o událostech, o nichž jsem čítával v tisku coby školák. Klidně bych snesl i čtvrthodinku navíc, věnovanou akcím, které zde byly jen letmo zmíněny. K ostatním komentářům: proč pořád tak anonymně "Němci, ti Němci", když přece Uli Edel, ten starý pardál z Hollywoodu? (15.05.2016)

Němci nemají mnoho filmových hitů, ale mohou těžit ze své historie plné ožehavých kapitol. Televizní matador Edel zvolil RAF a předvedl nad očekávaní působivou akční jízdu. Nejde však fandit ani jedné straně barikády. Mladí rebelové se promění v psychopaty a byrokratické krysy jsou jako vždy za psí čumáky. (24.11.2022)

Jak nás učil na policejní akademii plukovník Brzybohatý: terorismus je z hlediska policie a bezpečnosti třeba posuzovat čistě trestněprávně, nikoli politicky. Cíle teroristických skupin mohou být různé, někdy lze mít pro ně i pochopení či dokonce sympatie, proto se posuzují vždy konkrétní kriminální činy, které se obvykle nazírají obdobně i v rozdílných kulturách. Proto ani sympatizující arabské státy nemohou přijmout unesené letadlo Lufthansy nebo unesenou loď Achille Lauro. Takto přistupovaly bezpečnostní orgány k terorismu prakticky ve všech civilizovaných zemích. Řečeno zjednodušeně terorismus je činnost, která se prostřednictvím násilí a šíření strachu snaží dosahovat svých cílů, přičemž ty cíle samy o sobě mohou být legitimní. Nutno ovšem říct, že tenhle modus doslova rozesraly USA po 11.9.2001, když Bush přišel s "válkou proti terorismu (jste s námi nebo proti nám)", což je v podstatě záležitost "boje za správný životní styl". Film samotný je vynikající jak po stránce technické (zvuk, akce, prostředí), tak herecké a dramatické. Celkově je film pokusem o záznam událostí bez hodnotícího hlediska. Zvláštní poznámku si zaslouží skvělá hudba a celkově syrové a mnohdy až drastické pojetí násilí ve filmu, což jen přispívá k jeho přesvědčivosti. Rozhodně nejde o ospravedlňování teroristů, kteří dle mého působí jako duševně a osobnostně nevyzrálí fanoušci Bezstarostné jízdy, kteří si přes všechna velkohubá hesla o boji s imperialismem nebyli tak úplně jisti, čeho vlastně chtějí dosáhnout. Trochu nedodělaně na mě působil jen konec, kdy je sice ukázán nástup druhé generace, aniž by se jí ale scénář více věnoval. Jinak nezbývá než Němcům pogratulovat k v poslední době již několikáté vynikající práci. (11.04.2009)

Početná obec filmových fanoušků momentálně diskutuje o tom, jestli se filmovou událostí letošního roku stane Milionář z chatrče nebo Gran Torino, případně který jiný film by mohl otřást jejich pozicí. Já mám po včerejšku jiného kandidáta na nejlepší film roku, a je to právě Baader Meinhof Komplex. Osudové drama tentokrát nepsal scénárista s velkou dávkou fantazie a nenatáčel režisér snažící se o komerční úspěch. Tenhle příběh psaly dějiny a filmoví tvůrci ho jenom převedli s maximálně možnou erudicí do filmové podoby. Baader Meinhof Komplex, to je špičkové řemeslo, kamera, střih, hudba, herecké výkony, nenacházím tam žádný důvod k výtce. Film se snaží na problém levičáckého terorismu pohlížet nezaujatě, z odstupu a snaží se zmapovat jeho kořeny. Z herců vyniká Moritz Bleibtreu, který je přes svůj věk zkušeným hereckým veteránem, mezi ženskými rolemi vyniká Johanna Wokalek v roli teroristky Ensslinové. Dokázala vytvořit dokonalou studii proměny charakteru z idealistické mladičké aktivistky v chladnokrevnou cynickou fanatičku schopnou bez váhání zničit každého, koho považuje za překážku v uskutečnění svých plánů. Její Ensslinová dokonce zastínila postavu Meinhofové, která byla ve své době ikonou radikálně levicového hnutí. O talentované německé herečce myslím ještě uslyšíme. Přes dlouhou stopáž jsem se ani minutu nenudil, snímek mi uběhl neuvěřitelně rychle. Tohle není popkornový akční film, ale nadmíru realistické akční drama, jeden ze zásadních filmů současnosti. Celkový dojem: 100 %. (30.04.2009)

Nadmíru efektní a věrné popasování se s vlastní neslavnou kapitolou dějin postupně unavuje neustálým narůstáním hlav teroristické hydře, neschopné ale něco změnit a propadající se do fanatismu, s kterým už nelze sympatizovat ani jej chápat. (05.12.2009)

Pokud jako formu protestu zvolíte terorismus, získáte si bezesporu pozornost. Stejnou pozornost, která vás pak zahubí, i kdyby vaše pohnutky byly sebeušlechtilejší.. Když se dokumentuje revoluční činnost za doprovodu výbuchů naturalistického násilí, má televizní Uli co nabídnout, ale jakmile se ocitne na platformě filmového dramatu, přichází bolestivé zjištění, že to není žádná Edel. Z mého pohledu se zdá, že se nesnaží soudit, vnucovat ideje či nějak vehementně moralizovat, nicméně při vykreslování motivů postav si nelze nevzpomenout na Churchillovo: „Kdo není ve dvaceti levičák, nemá srdce, kdo je levičák ve čtyřiceti, nemá rozum...“ (21.09.2020)

Jsou filmy, které jsou prostě "jen" velmi dobré. A pak jsou filmy, které s vámi trhnou, navždy vámi pohnou. Právě do té druhé škatulky patří Der Baader Meinhof Komplex. Zatímco Andreas Baader byl pouhý primitivní násilník a k jeho postavě nešlo od počátku cítit špetku sympatie, Ulrike Meinhof byla (nevím jak ve skutečnosti, ale ve filmu určitě) obětí ideálů, katalyzátorem tragédie, vrahem a zavražděným zároveň. Většinou to u mě s hrdiny bývá tak - buďto se s nimi ztotožním a hned od počátku jim držím palce, a nebo (třeba i záměrem tvůrce) mi sympatiční nejsou, a pak mám od nich odstup. Ale režisér Uli Edel na to šel od lesa - Ulrike Meinhof je postava, která vás na začátku uhrane a vy s ní chtě nechtě musíte v lecčems souhlasit. Jak se postupně radikalizuje její okolí, radikalizuje se i Ulrike - a vás prvně napadá, jak by to bývalo mohlo skončit, kdyby... A pak nastane zlom - a vy už jí prostě nemůžete dál odpouštět a omlouvat činy, které spolu s dalšími páchá... Posledních 30 minut snímku je pak už jen smutným dovětkem. Ještě jednu zásluhu tenhle film má - právě proto, že jej natočili Němci (a určitě v tom bylo i hodně osobních vzpomínek), máme jedinečnou šanci nahlédnout přímo pod povrch a pochopit, jak nevyhnutelný dějinný vývoj bývá. (18.05.2009)

Historické filmy z novodobých dejín zobrazujúce podobné udalosti neraz stroskotali na tom, že tvorcovia si jednoducho nabrali na plecia príliš veľkú záťaž. Spracovať tak rozsiahle udalosti, pri ktorých je navyše dosť ťažké presne určiť kedy začali a kedy skončili a ich datovanie je rozložené na obdobie niekoľkých rokov, nie je ľahkou úlohou. Nemecká produkcia sa k tomu ale postavila naozaj zodpovedne, všetko šlape ako hodinky, príbeh má aj napriek svojej dĺžke neskutočný spád, je pútavý a akčné scény spolu s protestami a demonštráciami majú dych-berúci ráz. Udalosti sú občas udalosti trošku prekombinované a náhlymi zmenami lokácií film trošku stráca na prehľadnosti, záver trošku pripomínal nečakané useknutie hlavy, ale na kompaktnosti filmu ako celku to neubralo. Spokojnosť bola vysoko nadpriemerná. 85%. (02.01.2010)

Čekala jsem politicky zaujatý film a dočkala jsem se neidealizovaného pohledu na Německo let sedmdesátých, kde ti levicově orientovaní v zájmu boje za lepší svět činí ostatním to, co sami nedokáží od jiných zkousnout, a ti pravicoví prosazují proti těm levicovým až lehce autoritářské postupy. A já? Fandila jsem těm druhým a ty první bych pod vlivem Johna Stuarta Milla prlsazujícího názor, že nemáme lidi chránit před nimi samými, nechala klidně zemřít na hladovku. Nicméně jeden menší problém bych s tímto filmem měla. Zkrácení by mu rozhodně neškodilo. (25.08.2011)

Realistické, surové drama z prostředí německých extrémistů mě určitě oslovilo, ovšem hodně rušivých elementů při promítání a fakt, že mi němčina nejde přes uši, mi bránil v plnohodnotném zážitku... nuže netroufám si tentokráte kalkulovat s procenty a ponechávám ZATÍM 4 hvězdy a určitě si Baader Meinhof Complex promítnu ještě jednou a pořádně. (02.06.2009)

BAFTA Awards - 1 nominacia: Najlepsi cudzojazycny film ________ Skutocne zaujimavy film o zakladajucej skupine RAF - Red Army Fraction, ktora chcela bojovat proti kapitalistickej sile, ako aj proti vojne vo Vietname, s cim by som s nimi suhlasil (teda len s tym Vietnamom), ale to, akym sposobom sa snazili bojovat proti policajtom, vladnym cinitelom, vybuchmi v obchodnych domoch, prepadmi bank, kradezami aut a podobne, s tym by normalne zmyslajuci clovek nesuhlasil, takze sa RAF moze nazvat ako teroristicka skupina, ktora brutalnym sposobom zabijala ludi. Pre mna bolo zahadou, ako sa mohla obycajna novinarka Meinhofova, ktora mala 2 deti a manzela vzdat normalneho zivota a pridat sa k tejto v uvodzovkach "sebevrazednej" skupine. Aj napriek velkej minutazi film ubehol ako po masle, reziser vobec nesetril dost velkym mnozstvom akcnych scen a kedze ma taketo filmy podla skutocnosti velmi bavia, nemozem dat inak, ako 100%. ________ Martina Gedeck - (Ulrike Meinhof) +++ Moritz Bleibtreu - (Andreas Baader) +++ Johanna Wokalek - (Gudrun Ensslin) +++ Nadja Uhl - (Brigitte Mohnhaupt) +++ Stipe Erceg - (Holger Meins) +++ Niels-Bruno Schmidt - (Jan Carl Raspe) +++ Bruno Ganz - (Horst Herold) +++ Produkcia: Bernd Eichinger +++ (23.04.2011)

Velké plátno, přítmí kina, nikdo kolem. Fascinující. Provokativní. Dokumentárně laděné. Syrové. Nesmlouvavé. Maximálně autentické. Moderní demokracie trochu jinak.. Podobně jako u nás se i Němci četně vezou na vlnách nostalgie, nicméně je nutno přiznat, že kvalitativně jejich projekty zásadně převyšují naše výlety do minulého režimu. Režisér (překvapivě třeba Madonnino Tělo jako důkaz) Uli Edel nám velmi uceleně poskytnul pohled na sedmdesátá léta našich západních sousedů, nesympatizuje, nemanipuluje jedním směrem. Až to někdy vypadá, že si ukrojil příliš velký krajíc. Nicméně zvolená forma je úchvatná, celistvost filmového materiálu zrovna tak. Jednou ze zásadních postav je levicová novinářka a váhavá intelektuálka Ulrike Meinhof, která slovní cestou pomáhá těm ušlapovaným. Pojem terorismus je pro ni teoretický koncept, nicméně vlastní odhodlání ilustruje dobrovolná ztráta svých malých dětí. Toho času totiž potká radikální „psychopatický“ pár Andreas Baader – Gudrun Ensslin a její život se otočí o stoosmdesát stupňů. Hlasité násilí podle nich vyvolá zájem těch na druhé straně. A až je chytí, přijdou další – mnohem údernější. „Odbojová“ nacistická skupina RAF (Rote Armee Fraktion) hýbala Evropou v 70. letech (Frakce Rudé armády oficiálně ukončila svoji teroristickou činnost až roku 1998), bojovala proti kapitalismu, policejní brutalitě a zasadila se o velmi smutnou kapitolu moderních dějin západního Německa. Ač je Baader Meinhof Komplex dosti syrovou a odtažitou záležitostí, tak má neuvěřitelný vnitřní náboj. S nesmírnou pečlivostí se vedle jednání vyšetřovatelů soustředí převážně na dění uvnitř teroristických buněk a na vztahové peripetie jednotlivých postav. Nejprve vnímáme zpočátku trochu zmatenou a neukotvenou aktivistickou skupinu, po svém řešící sexualitu, posléze sebevědomou teroristickou buňku, která výrazně promlouvá do veřejného dění. Atraktivní filmový materiál se tak natáhnul až na úctyhodných 150 minut, ale litovat jich nebudete. V prvních desítkách minut jsem se sice trochu ztrácel, ale následně jsem hltal průřez atmosférou let minulých, stejně jako herecké výkony všech zúčastněných. Z paměti jen tak nedostanu Moritze Bleibtreua (ano, toho, co o život běhal s Lolou) a Johannu Wokalek (ano, ta, co Naboso cestovala s Tilem Schweigerem) coby odhodlané bojovníky za svoje pravdy a sexy osobnosti dané éry v jednom. Klobouk dolů.. Vynikající studie fanatismu.. 90%. (21.04.2009)

Působivá a strhující lekce z německých dějin. Díky přesnému popisu událostí má sice člověk občas problém v postavách, protože se jich to vyskytuje opravdu dost. Jinak je to ovšem řemeslně vypiplaný film s výbornými herci a bezchybnými akčními sekvencemi. Režisér se snaží nenadržovat ani jedné straně a chce stát někde uprostřed, ovšem já si názor udělal snadno a fakt jsem si z celého srdce přál, aby je charizmatický Bruno Ganz pochytal co nejdřív. Škoda, že je to až moc dlouhé a ty pasáže ve vězení se mohli trochu prostříhat. Jinak jde o opravdu výborný film, kterým se chce německá kinematografie opět vypořádat se svou ne zrovna pěknou minulostí. A opět se jí to povedlo. (04.06.2010)

Filmy o násilí, které ohrožuje nebo ohrožovalo lidskou civilizaci, bývají někdy absurdní, ale zde je to jiné. Protože tady se reálně vystupuje násilnicky ve jménu své pravdy vůči jiným lidem. Přesněji řečeno, zde se násilí představuje provázené silným pocitem v duši jakýchsi odvetných legitimních metod uvnitř občanské společnosti proti policejní zvůli a brutalitě páchané na běžném občanovi, které jsme si užili i u nás dost v Česku, třeba jak vzpomínají pamětníci na rok 1969 a poté, tak že nic nového pod sluncem. Na to, že se zde vychází z dobového materiálu, který křísí a obráží bouřlivé události šedesátých let v tehdejším západním Německu, které tehdy plnily stránky novin celé Evropy, a vířily veřejné mínění, se mírně vymyká běžným filmovým schématům tohoto typu. Film má téměř reálně vypointovanou syrovost atmosféry a hlavně se snaživě soustřeďuje na hlavní aktéry levicové teroristické skupiny RAF a jejich osobní vztahy. Je zajímavé, že heslo (Boj a síla je otcem spravedlnosti), vzešlo právě z Německa již v 19. století, kde se považovala alternativní tradice násilí za zcela přirozený projev politického lidského ducha a tato tradice se samozřejmě přenesla i jinam. Vysokoškolsky vzdělaná Ulrika Meinhofová byla určitě větším ideologickým mozkem a tahounem této teroristické skupiny než jí vylíčil film, která se snažila o převrat a totální krach tehdejší západoněmecké Spolkové republiky. Vlastně se také mlží ve filmu o významné finanční a materiální pomoci tajných služeb východních zemí, jestli se nemýlím, tak je zmíněná pouze Stasi, která byla hlavní tajnou službou a rozvědkou Německé demokratické republiky. Tento film není určitě žádné převratné dílo, víc než o hloubku jde o obraz gradace teroristických událostí a jednání lidí v dobově podmíněných situacích a odtud je jenom krůček k povrchnímu zobecnění pohledu na ně vykonavatelů msty na mocných a bohatých. A je zde také vidět jakási levicová propaganda, která podněcuje studentský lid k revoltě a třeba jejich krédo, že za utrpení vietnamského lidu nese odpovědnost americký imperialismus a jiné. To je pro mě vada na kráse, není zde vůbec žádný důraz na psychologickou analýzu, který by mohl říci více o vnitřních pochodech a prožitcích těchto temně smutných aktérů? Ke škodě věci je také, druhá polovina filmu, místo toho aby došlo k vyvrcholení snahy udržet diváka v napětí tak se začal děj zbytečně zjednodušovat do ilustrativnosti dalších generací RAF. Je jasné, že před takovými dvaceti lety by film byl asi aktuálnější, ale dnes už událost Baader Meinhof trochu zvětrala v dnešních hrůzách terorismu. Myslím, že film tlumočil jasně, že tito lidé nikdy nehledali objektivní pravdy, ale hlavně jim šlo jen o destabilizaci společenského řádu a útok na svobodu lidstva. Pro úplnost ještě dodám, že herecké obsazení je zde opravdu perfektní a film rozhodně stojí za vidění pro ty, kteří vyhledávají tuto tématiku. (11.04.2009)

Němcům určitě patří uznání za to jak se dokážou otevřeně a bez keců vypořádat z minulostí. Já sám toho o případu RAF moc nevím, ale ten film mi přišel neuvěřitelně strhující a autentickej. Akorát hlavní hrdinové ve mě moc sympatie nevyvolávají. Ideály možná pěkný, ale nakonec ve finále nejde o nic jinýho než jenom vraždit a páchat teror a při tom se těmi pěknými ideály zaštiťovat.. Každopádně tyhle filmy z Německý historie mě začínají opravdu bavit. Nevadila mi tu ani delší stopáž, protože tohle je opravdu pecka.90% (28.12.2014)

Po poněkud válečnější variantě druhý film pracující s problematikou konfliktu ve Vietnamu, který jsem minulý červnový víkend (2009) shlédnul. Tento německý snímek se sice tématem zabývá z trochu jiného úhlu - je to hlavně faktem, že se neodehrává v USA - a jiným způsobem, ale v podstatě je stejně dramatický, surový a možná i depresivnější. Po Temném rytíři pro mne byl tento divácký zážitek podobným, jako když jsem při zmiňované komiksové adaptaci pociťoval nepříjemný pocit vstát ze sedačky, nakopat Jokerovi zadnici a "poprosit" ho o klid zbraní. Tak mučivé, téměř nesnesitelné je pozorovat i v tomto snímku Uliho Edela věci, vykonávané hlavními postavami na "obyčejných" lidech. Sledovat čím dal tím ničivější a bezohlednější akce RAFu, které jde v podstatě o dobrou věc, je totiž ke konci filmu vážně drsné. Ty mladé lidi lze pochopit a sympatizovat s nimi (ostatně jako půlka tehdejší Spolkové republiky), jenže si donekonečna nelze nalhávat rozdíl, tu mez, kdy podobné teroristické akce přestávájí být mimo osu morálního přesvědčení a inteligentní objektivity. Toto napínavé drama je tak ve svém důsledku o tom, že nedosáhne-li člověk co nejrychleji svých dobrých/špatných cílů, postupně se z něj stává bezohledný fanatik. A to není dobré ani pro něj, ani pro jeho okolí. P.S. Třetí film v blu-ray. (29.06.2009)

Každému, kto tvrdí, že Nemci nevedia točiť filmy, by som vedel dať zopár naozaj dobrých tipov a Baader Meinhof Komplex by bol určite medzi prvými. Režisér si zobral na mušku teroristickú organizáciu RAF, ktorá dlhé roky v Nemecku poriadne vírila vody. Divácky veľmi vďačne natočil v jednoduchosti a maximálnej účinnosti takmer všetko dôležité pre pochopenie, hlavne pre tých, ktorí o tomto vôbec netušili. Ja osobne som niečo málo vedel , ale tento film ponúka naozaj ucelený pohľad na tieto udalosti, kde sa nevyhneme politikárčeniu, ktoré ale nebude nudné, ale na druhej strane film ponúka i mnoho akčných scén a teroristických útokov, ich príprave, policajné razie i postup akým polícia teroristov zovrela a nakoniec dostala, i keď nie tak celkom. Sme svedkami takmer celého zrodenia, vzostupu i pádu, ich väznenia i súdnych procesov.Skvelé herecké výkony s Brunom Ganzom v jednej z menších , ale dôležitých úloh, dodávajú filmu zvláštnu príchuť reality a divák aj vďaka niektorým dobovým čiernobielym záberom (skvelo a nerušivo zabudované do filmu), nemá problém veriť, že takto nejako to bolo. Skvelý film. Ho-Ho, Ho-Či Minh!... Ho-Ho, Ho-Či Minh!...100%. (25.03.2012)