Zapomenuté transporty do Polska
Forgotten Transports to Poland
Obsahy(1)
Zapomenuté transporty je jméno cyklu čtyř devadesátiminutových dokumentů historika a politologa Lukáše Přibyla, v nichž se autor věnuje transportům do méně známých koncentračních táborů a ghett na území Lotyšska, Běloruska, Estonska a východního Polska. První ze série dokumentů se věnuje koncentračnímu táboru Salaspils a životu v rižském ghettu. Přibylův dokument je mozaika vzpomínek přeživších českých Židů, deportovaných do Lotyšska v roce 1942. Celý obrazový materiál tvoří pouze dobové autentické záběry a fotografie nalezené v archivech, soukromých sbírkách i pozůstalostech v rodinách po bývalých příslušnících SS. Nemá vypravěče ani průvodní slovo, je sledem osobních zážitků, vyprávěných jejich přímými účastníky. Úplně vás mrazí v zádech, když jednoho muže slyšíte vyprávět o oblíbené zábavě velitele tábora, který téměř při každé návštěvě zastřelil několik vězňů - slovy svědka: "Chodil do tábora jako do bažantnice". Jiný muž zas přežil jako zázrakem raport, při němž za banální krádež nechali postřílet každého druhého nastoupeného. Jeho kamarádi po pravici i po levici už bohužel takové štěstí neměli. V táboře zabíjela nejen brutalita a zvůle esesmanů, ale i tvrdé zimy, při nichž teplota nezřídka klesala i ke dvaceti stupňům pod nulou. Navzdory veškeré hrůze a strádání si lidé v táboře a ghettu snažili uchovat alespoň střípky normálního života, dle hesla "Carpe diem" se jim občas povedlo uspořádat i večírek s tancem. Krádeže na pracovních postech mimo tábor byly pro vězně nejen existenční nutností, ale také jediným druhem odporu. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (24)
Český Lev 1 : Dokument ()
Ze 14 tisíc židů transportovaných do lublinské oblasti jich přežilo padesát. Důstojné završení celého cyklu založeného nikoliv na efektních filmových technikách a šokujících záběrech, nýbrž na neobyčejně silných lidských příbězích vyprávěných hrstkou těch, kteří ještě své sdělení můžou poskytnout. Prakticky každý z nich by si zasloužil hraný celovečerní film, který by bez problémů přebyl spoustu zbytečné produkce filmové tvorby. Celkový dojem: 80 %. ()
Dokázal by som tieto príbehy o prežití počúvať do nekonečna. Je neuveriteľné koľko príbehov sa dá vyrozprávať na tému vojna. Najviac ma zaujala spolupráca Židov s ruskými zajatcami v jednom s poľských lágrov, kde Nemci slabo odhadli ich túžbu po slobode i nemalé vojenské skúsenosti a nechali Rusov nažive. To sa im stalo osudným...V dokumente zaznejú tri veľké príbehy a zaujímavé je, že v dvoch prípadoch ich cesta slobody končí práve na Slovensku. Je tu reč o niekoľkých poľských lágroch, ale hlavne sa venujeme šťastlivcom, ktorým sa z nich podarilo ujsť. Pán, ktorý sa rozhodol zo seba robiť hluchonemého blázna s píšťalkou sa teda naozaj nacestoval. To, že nebol "obrezaný", mu najskôr zachránilo život. Banditi, ktorí mu dali vrece na hlavu a stláčali naprázdno spúšť jeho hru na hluchonemého odhalili...Ale prežil a to sa počíta...100%. ()
Asi jediný díl celé série, kterému jsem dal "jen" 4 a ne 5. Důvod je, že Polsko je relativně zmapované (Majdanek, Sobibor) a není toho tolik, co by bylo nové. Jinak si ovšem autor drží výbornou kvalitu danou autentickými výpověďmi očitých svědků. ()
Dokument, ktorý sa nám snaží priblížiť osudy pár ľudí, ktorých útek z koncentračného tábora za slobodou bol plný nástrah a strachu a počas ktorého sa zoznámili z ľudskou dobrotou aj zo zverstvami ktoré prináležia len človeku. Lukáš Přibyl v svojej tvorbe z cyklu Zapomenuté Transporty zvolil tradičný prístup podávania informácií. Máme tu fotografie, staré filmové záznamy a rozhovory z osobami, ktoré prežili všetky tie hrôzy. Vzájomné spojenie týchto zložiek do fungujúceho celku tak vytvára pozoruhodný zážitok ľudskej odvahy a cez slová zachytáva tie najväčšie obavy zo smrti a zo straty slobody. Dokument patrí rozhodne k tomu lepšiemu čo na poli českej dokumentárnej tvorby vzniklo ak už nie faktom že je to dokument príťažlivý a nenudiaci, tak aj faktom že má výpovednú hodnotu, ktorá núti k zamysleniu. Rozhodne stojí za pozretie ako dôkaz že existovali ľudia, ktorý sa odmietli vzdať. ()
Svedectvo je vždy silná vec. O holokauste toho je veľmi veľa, oproti iným národom to pôsobí, akoby trpeli iba židia, no židia majú moc, vplyv a peniaze a preto na seba strhávajú pozornosť, no to neznamená, že si tu nevytrpeli. Nezaznamenal som nejaké nepresnosti, či štvanie proti niekomu, iste to mohli urobiť aj efektnejšou formou, no je to dobré. ()
Velmi drsné svědectví pamětníků koncentračních táborů, na poměry českých válečných dokumentů jsem velmi velmi pozitivně překvapen. Ve všech příbězích se setkáte s naprosto nelidským přístupem k člověku a zároveň s poutavostí vyprávění samotných čechů. Většina dokumentů ve kterých hovoří pamětníci lágrů je sestavena z "vypravěčů" z ruska, polska, atd. Málokdy vypovídá někdo z tehdejšího protektorátu a já musím říci, že když slyším o svých zážitcích hovořit čechy, tak je to mnohem silnější a emotivnější zážitek. ()
Zatím nejlepší ze shlédnutých Zapomenutých transportů... ()
Je to můj první dokument z tohoto cyklu, který sbírá ceny po celém světě a sklízí úspěch. Lukáš Přibyl odvedl skvělou práci a natočil precizní dokument, kde jsem místy neměla daleko k slzám. Dojmout (myslím tím laciným způsobem, jak se to ve filmech často dělá) určitě nebyl jeho cíl, ale přesto se tomu neubráníte. Jenže to nemáte nikomu za zlé a nepovažujete to za ždímání emocí. Příběhy jsou tragické, ale Jan Osers byl tak zajímavou postavou a jeho historky, ač se to může zdát paradoxní, mnohdy rozesmějí. Transporty jsou unikátní cyklus, oceňuji taky výběr aktérů... Tleskám. ()
Kdo uteče, může přežít! Poslední díl protáhne diváka polskými vyhlazovacími tábory (Majdanek, Sobibor, Osvětim) a nabídne několik neuvěřitelných útěkářských příběhů, které by v hraném filmu působily jako čirá fikce. Znovu se objevuje motiv bot jako zásadní podmínky k přežití v lágru a svědectví typu: "Zastřelili člověka přede mnou i toho za mnou." ()
Myslim, ze se Pribylovi podarilo vytvorit neskutecne hodnotne a ucelene dilo. Vyborne slozeni dobovych zaberu a fotek s vypovedi primych ucastniku. Bez rusivych efektu a zbytecnych komentaru. Zadny dil v nicem nezaostava za dalsima. Celkove hodnotim plnym poctem. Silny zazitek. ()
Hrozně hustý. Nejstrašnější mě přišlo Estonsko. Lukáš Přibyl udělal pro boj proti fašismu víc, než prázdné žvanění politiků za celých 65 let. Možná ho za to jednou někdo oběsí, ničemu bych se nedivil. ()
Přestože o deportacích do polských koncentračních táborů se toho ví hodně a hodně toho bylo napsáno i natočeno, tohle je skutečně zajímavý dokument. ()
Polsko je nám přeci jen bližší a možná i z toho důvodu na mě tento díl působil asi nejsilněji ze všech. Výpovědi přeživších jsou silné příběhy - ostatně jako v každém díle tohoto cyklu. ()
Výborný dokument zo série "Zapomenuté transporty" ma oslovil asi najviac. Každé pripomenutie odsúdeniahodnej a smutnej kapitoly európskej histórie je cenné. Áno, nacistická mašinéria nezabíjala iba Židov... ale najmä ich. ()
Dokument modernějšího střihu, podává jedinečná a poutavá svědectví lidí, kteří si prošli peklem, jejich příběhy jsou zajímavé, ovšem celé to působí jako jeden díl seriálu, protože se přece jen jedná o pár svědectví poskládaných dohromady, bez nějakého silnějšího pojítka v pozadí. ()
Za mne nejlepší díl z cyklu Zapomenutých transportů - asi díky tomu, že se o danou tematiku zajímám jak faktograficky, tak ve filmových zpracováních, tak tento dokument mi ukázal skutečné osoby z mého oblíbeného filmu Útěk ze Sobiboru. Dokonce i jeden Čech o kterém jsem nevěděl, byl jedním z padesáti vězňů, kteří utekli z likvidačního tábora. Padesát z 250000 vězňů. ()
Pamětnické dokumenty je třeba umět dávat dohromady a u tohohle se to dobře povedlo. Jen víc takových prací... ()
Žiadny film neprebije skutočné príbehy ľudí. A tieto príbehy sú tak neuveriteľné, že sa už prestávam čudovať idiotom, ktorí zverstvá vojny popierajú.. ()
Připomínat si hrůzy 2. světové války je z hlediska paměti národa (-ů) potřebné neustále, a možná v současné době o to více. Autor čtyř celovečerních dokumentů Lukáš Přibyl je navíc dokázal natočit velmi poutavě a poněkud jinak. FILM Autor dokumentů, Lukáš Přibyl, se narodil v roce 1973 v Ostravě, vystudoval politologii a blízkovýchodní studia na Brandeis University u Bostonu (a během dlouhodobé stáže na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě), mezinárodní vztahy a lidská práva na Columbia University v New Yorku, historii na CEU v Budapešti a filozofii a náboženství ve Stockholmu. Kromě práce na projektech v USA (zejména z oblasti politologie), v Čechách publikoval práce o dějinách českých Židů a podílel se na výstavách v Židovském muzeu v Praze. Struktura jeho čtyř dokumentů (trvají v rozmezí 86 - 91 minut) je velmi podobná. Vybral si ze žijících a přeživších čtyři pět lidí, kteří začnou vyprávět svůj příběh. V mnohém na sebe tyto příběhy navazují a proplétají se. A co muselo dát hodně práce, ať sháněním materiálu nebo následně střihem, jsou ústrojně do průběhu vyprávění začleněné dobové fotografie a záběry vztahující se přímo k vyprávěnému. Právě tato struktura působí lépe, než kdybychom sledovali nějaký dramatický film, protože s těmi lidmi "jdeme". Stručně je nám podle všech náležitostí vyprávění dobrých příběhů naznačeno podhoubí, vztahy a okolnosti, čímž se dostaneme do "děje". Abychom pak sledovali osudy hrdinů a aby nás pak skoro neustále mrazilo, když si uvědomíme, že právě nesledujeme nějakou fikci, ale skutečné osudy, jež se skutečně přihodily. Zde sledujeme třeba příběh dívky, která se zamilovala do německého oficíra a ten kvůli ní chtěl zahodit výložky a od nacistů odejít. Příběh dvojice mužů, z nichž jeden hrál blázna a foukal na píšťalu a snažili se dostat do Prahy. Příběh uprchlíků, kteří se přidali k partyzánům... Jeden napínavější (a drsnější) než druhý. Zcela výjimečně - přece jen struktura vyprávění je o něčem jiném - se objeví i záběry hromad mrtvých lidí, nahých v bezejmenných hrobech. Avšak tyto záběry se vztahují k vyprávěnému, přesně souvisejí s příběhem toho kterého pamětníka. Zmiňuji tuto věc zde jen proto, že některým lidem podobné záběry nedělají dobře, jenže bez nich by vyjádřit tu hrůzu nacismu tak nějak nešlo. Příběhy doplňují i vysvětlující mezititulky. Z nichž občas také mrazí. Třeba když si přečtete, že z tisícovky žen přežilo jen 46... I když tři dokumenty byly uvedeny v roce 2008 (Zapomenuté transporty do Běloruska a Zapomenuté transporty do Lotyšska v březnu, Zapomenuté transporty do Estonska v červenci) a jeden vloni v březnu (Zapomenuté transporty do Polska), je na nich znát oněch deset let příprav a natáčení. Natočeno prý bylo přes 400 hodin záznamu ve dvaceti zemích světa. O to obdivuhodnější je řád, který autor jednotlivým dokumentům vtiskl, aby nenudily, a navíc dokázaly předat onen živočišný strach, odvahu, bezmoc i heroické pokusy, jež tehdy lidé prožívali tváří v tvář nejhoršímu zlu, jaké se na snad ve světě objevilo. A jež si musíme neustále připomínat, aby k něčemu podobnému již nedošlo. DVD Žel, k diskům samotným není příliš mnoho co napsat, protože kromě filmů neobsahují nic navíc. Možná je to účel, aby takto dokumenty zapůsobily samy od sebe, a nebyly rušeny komentářem režiséra nebo nějakými doplňujícími záběry. Avšak třeba chybějící kompletní titulková podpora zamrzí. České titulky najdeme pouze u promluv v jiném jazyce (avšak tyto zase dělala renomovaná Anna Karenina). Jediným bonusem je vložený osmistránkový booklet, v němž najdeme zkrácenou verzi rozhovoru Adama Geberta s Lukášem Přibylem, jenž vyšel v Revolver Revue. Pokud jde o technické provedení, po vložení disku se filmy samy spustí, cosi jako menu však najdeme jen u estonského dílu, u ostatních při volbě menu naběhne standardizované menu DVD rekordérů Panasonic. Obraz je navíc letterboxovaný, což však nejspíše bude proto, že množství archivních materiálů by byl problém vyčistit a upravit pro full screen. Na druhou stranu - u podobného, poměrně důležitého obsahu, jsou podobné technické připomínky k DVD provedení irelevantní. Lukáš Přibyl vydal DVD sám, bez jakékoliv distribuční společnosti, koupit se tak dají přes stránky filmu nebo ve vybraných knihkupectvích v centru Prahy (Academia, Terryho ponožky či Knikupectví Franze Kafky), a také na Filmcity. () (menej) (viac)