dr.Orlok

Není to western, ani gangsterka, ale spíše jakási zvrácená Jane Austen v bluesovém tempu. Co znamenala Nit z přízraků pro vaření s houbami, tak tohle udělá domácí aplikaci inzulinu. Nejjasněji tu září Mollie jako postava z Bressonových filmů a to svou pouhou přítomností (podobně jako třeba Ruth Negga v Loving).

Broskvový sad. Jen místo letních chat u Čechova se má kácet kvůli solárním panelům. Pečlivě vystavěný scénář zvládne zapojit každého z členů rodiny (perfektní casting celého obsazení!) a vyklenout pro ně vlastní příběh, aniž by působil nuceně.

„Svět patří lidem, co mají zuby.“

Dokument o básníku Philipu Larkinovi, který úspěšně předává dál depresivní tón jeho básní i jeho života. Jak sám potvrzuje: "co byly pro Wordswortha narcisy, jsou pro mě deprese." U Larkina se snoubí strohé, bezvýchodné názory s jednoduchým jazykem bez zbytečných příkras. Říkal, jak to je. Nebo spíš, jak to vidí. Jeho básně slouží jako destilace vlastní životní filozofie - lidé si bídu předávají navzájem. Jako profesionální pesimista byl protipólem romantické představě o bohémských básnících. Celý život pracoval jako knihovník, téměř necestoval a pokud ano, tak přídomek "larkinovský" zazní i k výběru místa dovolené. Odmítal literární ceny, rozhovory a celý literární provoz. Jeho portrét dokreslují rozhovory s jeho partnerkami, jež to s ním neměli jednoduché, mimo jiné proto, že se pro žádnou z nich se nikdy definitivně nerozhodl. Zazní zde i jeho básně, včetně jeho nejznámější "This Be The Verse" They fuck you up, your mum and dad. They may not mean to, but they do. They fill you with the faults they had And add some extra, just for you. But they were fucked up in their turn By fools in old-style hats and coats, Who half the time were soppy-stern And half at one another’s throats. Man hands on misery to man. It deepens like a coastal shelf. Get out as early as you can, And don’t have any kids yourself.

Jako skeč ze SNL by to fungovalo skvěle. Jako dokument je to parodie sebe sama.

Přehypeovaný fan-servis, který 2/3 stopáže nudí.

Dan Nekonečný z Floridy. Neony, západy a východy slunce. Plechovka piva na stříbrném podnose. Kapitán Wacko, který miluje delfíny. "Panini" úprava vousů. Paranoia naopak. Poezie. "Is that all there is, is that all there is // If that's all there is my friends, then let's keep dancing // Let's break out the booze and have a ball."

Fotr je lotr:Nazi edition

Lon Chaney vyrůstal v rodině s hluchoněmými rodiči, kdy jeho umírajíci matka nemohla kvůli revma používat znakovou řeč a musela tak komunikovat pouze výrazem tváře. Cynicky by šlo říct, že to pro budoucího herce němých filmů to byla ideální příprava. Proslavily ho expresivní herecké výkony, kdy si schválně vybíral excentrické role. Přezdívaný jako "Muž tisíce tváří" měl široký herecký rejstřík: zahrál Fantoma Opery, Quasimoda, asijské role, klauny, falešné mrzáky (viz. jediná zachovalá scéna z filmu Miracle man) nebo postavy bez končetin (bezruký vrhač nožů v The Unknown aka Alonzo, muž bez rukou nebo beznohý gangster v The Penalty). O make-up svých postav se staral sám, přičemž mu šlo o to, aby byl jednoduchý a působivý. Pravý opak toho, jak se v dnešních PR dokumentech o filmu maskéři "chlubí", kolik hodin musí herci strávit maskováním výrazných postav. Dokument, zároveň fungující i jako showreel jeho nejslavnějších rolí, zmiňuje i spojující téma jeho filmů neopětované lásky.

Fleabag vypadá jako kdyby Lena Dunham napsala Manchester by the Sea. Autorkou je ale Phoebe Waller-Bridge, která v něm výborně propojuje komedii s dramatem. A navíc exceluje i v titulní roli, kdy si užívá každé prolomení čtvrté stěny. Postačí jí výmluvný pohled do kamery jako u Franka Underwooda. Fleabag je skvěle napsaný a vystavěný seriál.