Útek zo Sibíri

Co mi chybělo v "Bílém pekle", tady bylo. Postavy, s nimiž se člověk může ztotožnit, velkolepé záběry ruské, mongolské, indické a jiné přírody (National Geographic je National Geographic), skvělá hudba. Některé scény (muži odeženou smečku vlků od mršiny a pak se chovají přesně jako oni - přechod pouště...) jsou nezapomenutelné stejně jako kreace Colina Farrella (zíral jsem). Zamrzel naprosto nevyužitý Mark Strong, v ostudné zkratce podaný přechod Himálaje a celý ten uspěchaný konec vůbec.__P.S. Řekl bych, že za zklamání, které tenhle film mnohým přichystal, může z velké části i český distributor, který zase jednou (podobně jako v případě Bílého pekla) vymyslel "skvělý, bombově dramatický" název. Je jedno, že zmíněný útěk ve filmu vůbec neuvidíte (a přitom by člověk podle titulu čekal alespoň nějaké jeho plánování), je fuk, že se na Sibiři odehrává zhruba polovina děje... Zkrátka "Cesta zpět" by se někomu asi zdála nudná. (25.08.2011)

Spolehlivý filmař a velebený tvůrce Peter Weir se po dlouhých letech opět hlásí o divákovo srdce. Trvalo to, ale rozmáchlé drama, ačkoliv neobsahuje nějaké zásadní vyhrocené scény, jako celek rozhodně nezklame. Pestrá skupinka uprchlíků z gulagu tu putuje z hluboké tajgy stále na jih – až skončí v Indii. Příjemně táhlou atmosféru narušuje, vlastně asi jen u někoho, Weirovo nedramatizování situací, které naší původně sedmičlennou skupinku provází a po kterých by pětadevadesát procent tvůrců okamžitě skočilo. Hodně zjednodušuje, hodně diváka „obírá“ o dramatické momenty – takže skupinka sice plánuje velký útěk, ale vzápětí už prchá lesem (žádné dráty, žádné dramatické obcházení stráží a následně ani žádné pronásledování), pak slyší vytí vlků, ale k žádnému střetu nedojde, jeden z hrdinů sežene potravu, přičemž to okradený zřejmě koupil, ale divák nic nevidí, uprchlíky obklíčí mongolští jezdci na koních, ale vzápětí se zase odporoučí pryč, přijde písečná bouře, ale po střihu se zase pokračuje dál v cestě atp. Prostě nějakou vymazlenou, skutečně zapamatovatelnou scénu jsem tu postrádal. I tak to ale celé Weir drží pevně ve svých rukou a především čím dál je od gulagu, tím spíš se dostává postavám i divákům pod kůži. Navíc jsou tu dokonale obsazení herci, kteří případná klopýtnutí dokonale vynahrazují – vrásčitý Ed Harris, přesvědčivý mladík a vůdce Jim Sturgess, pomalu se pod kůži dostávající Saoirse Ronan nebo skvostně vyšinutý Rus Colin Farrell. Po technické stránce (kamera si mohla teda trochu víc hrát) bez výhrad, herecky taktéž, jen ten scénář mohl víc prahnout po emocích. Pak mohl Weir opět sahat k pěti hvězdám. (25.05.2011)

Film dvou významových rovin a dvou tváří. Útěk ze Sibiře pojednává o útěku ze Sibiře (překvapivě), o fyzicky zničující cestě napříš Asií, přes hory, pouště a zase hory za svobodou. Pojednává ale také v symbolické rovině o cestě napříč dějinami střední a východní Evropy, o cestě k odpuštění. Ale ouha! Podobně jako hollywoodské pokusy inscenovat tragédii Holocaustu i první pokus inscenovat hrůzy gulagu působí dojmem vysvětlujícího a průměrně inscenovaného divadla, jehož cílem je, aby divák neznalý faktů pochopil a soucítil. Z pochopitelných důvodů může tenhle trik fungovat jen prvoplánově a bez jakékoli hloubky. Obecně však platí že čím dále jsou hrdinové od traumatického prostoru gulagu, čím více se o nich dozvídáme a čím více pojednává Weir o jejich individuálních příbězích, tím lepší a filmařsky přesvědčivější Útěk ze Sibiře je (vrcholem je mariánská scéna v poušti, která mě jako jediná ve filmu opravdu dojala prostou silou filmové řeči). Naopak čím blíže se hrdinové dostávají k velkým dějinám, tím vykonstruovaněji film působí – je to taková středoškolská učebnice zločinů komunismu pro nezasvěcené. Bere mu to hodně energie a autenticity (s tím bohužel souvisí i hodně zvláštní volba dominantní jazykové varianty a Eda Harrise coby mediátora příběhu pro americké publikum). Dá se na to zvyknout, ale pachuť umělé tragiky nelze úplně setřást. Jako všechny podobné filmy i tento historické trauma spíše zakrývá povinným sentimentem, než otevírá k analýze a pochopení... Plusové body za vynikající (a jedinou skutečně ambivalentní) postavu zloděje Valka ve famózním balení Colina Farella. (31.03.2011)

Útěk ze Sibiře mě zaujal zejména ve dvou aspektech: 1) důležitost postav a jejich zakomponování do výsledného díla, jinými slovy postavy přicházejí a odcházejí v rámci vývoje příběhu naprosto přirozeně bez ohledu na hvězdný status hereckého představitele (Colin Farrell, Ed Harris, začínající Saoirse Ronan); 2) Prezentování útěku jako cesty za svobodou skrze prostor a čas, tzn. postavy putují nejen přes nejrůznější podnebné pásy, ale i mezi vícero historickými etapami (putování zabralo několik let) - koncept vztahu mezi prostorem a časem, kdy čas byl pevně svázán s prostorem, jinými slovy čas potřebný k cestě byl součástí prostorové vzdálenosti a omezené lidské, příp. zvířecí síly potřebné pro dané přemístění v prostoru, je uveden do extrému v úplném závěru. Moderní společnost dokázala skrze nové technologické postupy výše načrtnutý vztah téměř maximálně narušit a čas přetavit do finanční podoby. Je příjemné se zase na chvíli ponořit "do dob", kdy cesta znamenala tak trochu životní pouť. (17.07.2011)

Dávno pred kinopremiérou som dychtivo očakával nový film P. Weira. Po poniektorých slabších hodnoteniach som trochu vychladol, ale film som určite chcel vidieť. Film som videl na požičanom blueray disku a bol to pre mňa krásny zážitok. Nádherne čistý obraz a príroda vo všetkých farbách a podobách. Skutočne nad všetkým tým skvelým hereckým obsadením, zvlášť vyzdvihnem Eda Harrisa a C. Farrella, vyčnieva príroda ako ozajstný hlavný predstaviteľ. P. Weir dal postaviť tábor v skutočnej veľkosti a určite to mnohým veľmi pomohlo herecky sa maximálne ponoriť do svojich úloh. Jedinú veľkú výhradu mám k tomu ako rýchlo došlo k samotnému úteku. Určite si to pýtalo pár dramatických minút navyše. Niektoré scény sú strihnuté a ukončené práve v momente, keď čakáte, že budú pokračovať ako los v bahne či vyhladnutí vlci. Naopak esom v rukáve je Saoirse Ronanová, ktorá žiari v každej scéne a je na najlepšej ceste stať sa jednou z najobsadzovanejších herečiek. Pre niekoho možno bude film nudný a zdĺhavý, ale ja som naozaj hltal každú minútu a pomalé tempo rozprávania mi sedelo. Film dýcha ľudskosťou, túžbou po slobode a tisíce kilometrov o hlade a smäde nemôže byť prekážkou. Fanúškovia nemeckého Bieleho pekla, by si novinku P. Weira nemali nechať ujsť. Film stvorený pre veľké plátno alebo veľkú obrazovku s vysokým rozlíšením a kvalitným domácim kinom. 90%. (08.10.2011)