Útek zo Sibíri

Výborný snímek o touze přežít, kterému dominuje silná mužská sestava, v čele s Jimem Sturgessem, Edem Harrisem a Colinem Farrellem. Později se k nim připojila také Saoirse Ronan, která v čistě mužské bandě působila se svým panenským vzhledem jako křehká květinka. A je škoda, že na scéně příliš dlouho nepobyla. Atmosféru filmu výborně dotváří nádherná hudba. Ve scéně, kdy se v závěru dostanou k Velké Čínské zdi a do toho začne hrát ona úžasná melodie, mně docela mrazilo. "Co Amerika?" - "Svoboda, to není nic pro mě, ani bych nevěděl co s tím", "Vy chcete přejít přes Himaláje, jak, na létajícím koberci?", "Já budu spát do jara, jako medvěd v jeskyni a ty klidně studuj buddhismus a staň se mnichem." (11.06.2013)

Nedokážu si představit, co ta skupina tenkrát musela zažít. Nejdřív jako vězni na Sibiři, později samotný útěk a důvod přežít na Sibiři, následně průchod nekonečným Ruskem do Mongolska. Tam si užít největší poušť na světě a projít, pro změnu, přes nejvyšší hory na světě dolů do Indie. Nechce se mi věřit, že to někdo dokázal, ale zázraky se dějí. Útěk ze Sibiře je filmem, který vypráví právě tento příběh plný extrémních situací, na kterém mi ale vadí jedno. Nedokáže je naplno vcucnout do filmu abych z toho filmu ve skutečnosti něco měl. Útěk je tak příšerně odfláklý, že se mi to ani nechce věřit. To samé pak samotný průchod přes hory. Ty záběry mohli být daleko hezčí, ale co naplat. Pořád to je pro mě neskutečně silný film, který na Sibiři a pak především na poušti vládne všemi smysly. Nic jiného mu tak vytknout nemůžu. Autenticita je opravdová, problém s jazyky výborně vymyšlený a herci jsou absolutně dokonalí. Není lepšího Rusa, než v podání Colina Farrella. Ten je ve skutečnosti Ir, ale jak to vypadá, zvládne všecko. Útěk ze Sibiře tak není dokonalý film, ale s čistým svědomím může říct, že se snažil převést realitu na plátno. Podařilo se mu to, ale nemůžu se zbavit dojmu, že i přes to všecko ho jeho tvůrci šíleným způsobem odflákli. (09.05.2011)

Útěk z ruského gulagu po americku, kde se nemusí divák brodit krví, tak trochu sází i na krásné obrazy přírodních krás, za které by se nemusel stydět ani filmový program National Geographic. Kdo četl literární předlohu Dlouhá cesta od Slavomira Rawicze, toho bude patrně nejvíce zajímat, jak se podařilo přenést do řeči filmu emocionální působivost, která jde v knížce mnohem více na dřeň lidského nitra než filmový příběh. Prchající navzájem konfrontují své dosavadní životy pod tlakem prostředí, ale chyběla mi zde ta síla odžitých emocí z knihy. Ostatně myslím, že v tomto případě nešlo o nic víc než rychle a dobře povyprávět příběh, který nepostrádá příklad odvahy a touhy po svobodě, a následně ho oprostit od surových zbytečností, aby byl věrohodnější. Nepřísluší mi rozebírat, jestli všechno vychází ze skutečnosti, či jsou některé věci údajně fikcí, ale neoddiskutovatelným faktem pro mne je, že podobný starší německý film Bílé peklo se stejným námětem určitě více mrazil v zádech. (20.04.2011)

Zpočátku jsem se trochu bála, jak američtí herci zapadnou do ruského prostředí, zvlášť když jsem zjistila, že úvodní sekvence je natočena v polštině. Pak se mi ale dostalo vysvětlení; Ed Harris hraje Američana, který kvůli Stalinovým čistkám potencionálních cizineckých špionů skončil v gulagu také, a všechny postavy kolem něj proto mluví anglicky. Je pro mě sice trochu záhadou, proč tento status quo dodržují, i když dojde na dialog mezi Polákem a Rusem nebo dvěma Poláky, ale budiž, nebudu po jazykové stránce do Weirova filmu rýpat, protože o tom to zas tolik není. The Way Back je o útěku, překonávání limitů a o tom, že ne všichni do konce dojdou. To vše doplněno o hezkou kameru a záběry krajinek, ne však o nějaký úžasný psychologický vývoj nebo napínavý, nepředvídatelný děj. (Celý ten film je vlastně o tom, že postavičky putují dál a dál a sem tam někdo odpadne.) Na jedno pokoukání fajn, vidět to ale znovu, šla bych možná s hodnocením o hvězdičku níže. (13.01.2011)

Sławomir Rawicz prožil cosi nepředstavitelného, proto nemám problém mu tolerovat tu jeho fikci. Poválečná generace potřebovala mnoho takových příběhů, aby dokázala přežít. Po první válce tu byla Anastázie, po druhé Útěk ze Sibiře. Jediný problém mám s příliš univerzální adaptací a příliš známými herci. Colin Farrell a Ed Harris? Ty jejich obličeje jsou prostě překážkou na cestě k uvěřitelným obyčejným postavám. (17.01.2023)