Déjà Vu

Na "Déjà Vu" zaujme především to, jak jeho scénář přinesl ideální rámec pro stylový vývoj režijního rukopisu Tonyho Scotta. Po extravagantní "Domino", kde nespolehlivá vypravěčka dávala prostor k okázalému formálnímu hýření, působí nadcházející Scottův projekt jako zdánlivé zklidnění. Ale při tom režisér pro své hrátky s impresí okamžiku za pomocí kombinování různých kamer, materiálů, rychlostí snímání i postprodukčních procesů našel ideální uplatnění ve zdejším vyprávění, které v zásadní prostřední části pracuje s možností nahlížet do probíhajícího času v minulosti a při tom měnit úhly pohledu. Ve svých vrcholných scénách tak film přináší divoce fragmentarizovaný pohled na souběžně probíhající dvě časové roviny, ale právě díky vizuální stylizaci se zde divák ani na chviličku neztrácí. "Déjà Vu" právě v tandemu s "Domino" představuje dva vrcholy pozdního období Scottovy filmografie, kde dostal ve scénářích ideální rámce pro své formální experimenty - v jednom případě k bezuzdnému divočení v zájmu zvýšení expresivity a blouznivosti předkládaného vyprávění a na druhé straně paradoxně k jejich nasazení pro maximální přehlednost i věrohodné zobrazení fantaskních elementů potkávajících se časových rovin. (17.11.2020)

Když v roce 1999 uviděl Neo v domě dvakrát za sebou tu samou černou kočku, řekl slova - "Deja Vu" a já tehdy opravdu nevěděl, co znamenají. A teď je tu Tony Scott, aby odvyprávěl svojí vizi časového paradoxu a již jednou prožitých momentů. Pokud po impozantním nástupu v podobě špičkové exploze trajektu jen zalapáte po dechu, pravděpodobně film nedokoukáte, jelikož se po celou dobu nebudete moci nadechnout a příčina Vašeho úmrtí bude klasifikována jako udušení. Deja Vu je totiž jako když vyletí airback. Rychlost, rána, šok! Scénáristé přicházejí s mnoha originálními prvky, počínaje zajímavým nápadem časoprostorové cesty, který nám prostřednictvím Denzela náležitě osvětlují a doposud nevídanou automobilovou honičkou, kdy se Denzel snaží zavěsit za zadní nárazníky auta, které jede v minulosti, konče. Je obrovská škoda, že film mě v závěrečné třetině přepnul do stavu, kdy se mi hlavou míhaly desítky otázek a kdy si na sebe tvůrci uvázali časovou oprátku. V niveč nakonec přijde to, že jsem celých 110 minut dával pozor, otázky vyžadující logické vysvětlení vyvstávají jedna za druhou. Pokoušet se ve filmech o cesty časem je vždy hodně diskutabilní, nicméně tady to mohlo být geniální, kdyby byl film ukončen dopadením zločince. Scottovy charakteristické prvky - zpomalovačky, brutální kamerové výstřelky, barevné filtry a Denzel Washington - jsou ohromné. Hudební doprovod atmosférický. Film, který si budu pamatovat hodně dlouho. 90% 75 miliónů dolarů(rozpočet)/178 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (11.04.2007)

„Fyzika to nepripúšťa.“ – „A čo ak ide o niečo iné?“ Riža mi DEJA VU spomínal 2 roky a vždy, keď som mu čoraz nervóznejšie odsekol, že som ho stále nevidel, krútil hlavou. No, zasa až tak zle som neurobil. Je pravda, že pri pár scénach (napr. keď Adam Goldberg Denzelovi Washingtonovi vysvetľuje „tok času a dvoch línií, bežiacich vedľa seba“) som sa nasprostasto usmieval. Síce som nič nechápal, ale bavilo ma to počúvať a pozerať sa na dobre hrajúcich hercov. Bohužiaľ, takýchto labužníckych scén má ľúbostný teroristický triler málo (a všade vychvaľovaná „automobilová časová naháňačka" medzi ne nepatrí). Ku koncu je snímka čoraz bezradnejšia: vlastenecký terorista samopalom „očisťuje strom demokracie“, obézny (ale inak fajn) Val Kilmer „správňacky“ odvracia tvár od šialeného experimentu („Potom tu zhasnite.“) a pozrite, kto to vchádza na finálne miesto činu! Ale nie, som zbytočne krutý, nech už budete od spojenia Scott/Bruckheimer čakať čokoľvek, asi vás to prekvapí. Či už nedostatkom akcie alebo scenárom, ktorý sa snaží (bohužiaľ len snaží) pôsobiť inteligentne. Nakoniec zostal len charizmatický Washington, ktorý dosiahol zrelú pozíciu skúseného muža, ktorý je v Hollywoode v podstate bezkonkurenčný. Ďalším plusom je samotný pod-žáner "time travel" (napr. 12 OPÍC, trilógia NÁVRAT DO BUDÚCNOSTI, ZVIERACIA KAZAJKA, DOM PRI JAZERE, OSUDOVÝ DOTYK), ktorému síce nikto nerozumie (ani scenáristi), ale reči o predurčenosti, osude a životných rozhodnutiach nemôžu nefascinovať. Trocha. (01.11.2009)

Po Muži v ohni je zde další spolupráce Denzela s Tonym. A ani tentokrát to nedopadlo špatně. Film nenudí, rychle uběhne, Denzel i Paula byli v pohodě, ale pořád nemůžu dát plný počet. Proč? Protože v některých ohledech mi tento film přišel "trochu" přestřelený. Už samotný nápad s vyšetřováním pomocí něčeho, co je a zároveň není stroj času… Déjà Vu je dobrý akční film, u kterého se nebudete nudit. Nicméně ve srovnání s Minority Report vítězí Spielberg 1:0 nad Tonym. (20.02.2010)

Filmy Tonyho Scotta příliš v lásce nemám. I když jeho thrillery jsou hodně oblíbené, vzorové a precizně natočené nedokážou mě nijak zabavit a spíše mě nudí. Od Deja Vu jsem čekal něco obdobného, leč na úkor příběhu, který přináší, možná o trochu více než obvykle. V hlavní roli jak jinak Denzel Washington, kterého si režisér oblíbil už v Muži v ohni. A i když tam se mi moc nelíbil, zde mě jako vzdělaná a všeznalá osoba překvapila. Musím ale přiznat, že jsem se ze začátku vcelku nudil, no vcelku, docela dost. Akčních scén je po málu, ale když už jsou, stojí rozhodně za to. Tony Scott je dokáže natočit a je vidět, že se v nich vyžívá. Bohužel slovo přesahuje činy a stejně jako v každém jeho filmu zde bude mít první místo hlavně dialog, který i když je zajímavý a vtáhne do příběhu, mě dokáže unudit k smrti. Popravdě nebýt tak zajímavého příběhu asi bych u toho nevydržel. Jenže, jakmile se film přehoupne do druhé půlky je o napětí postaráno a zastaví se až na samotném konci, kde se spojí jednotlivé kousíčky příběhu jako puzzle a vznikne z toho mišmaš, přesto zajímavý mišmaš na pohled, který vtáhne do jeho děje a diváka pobaví. --- Jak si věděl, že jsou v autě klíče? – To je dobrá otázka, nevěděl. (21.07.2007)