Chrám Matky Božej v Paríži

Prirodzene, že som film už niekoľkokrát videl. Ani raz som však nebol z neho taký rozčarovaný, ako dnes. K celkovému dojmu mi už chýbal iba pach naftalínu a potuchliny. Neuveriteľne zostarnutý film. Objemné romány Victora Huga nepatria medzi moju obľúbenú četbu, ale viem, že dobre adaptované romány dokážu zaujať aj tých, ktorí by na knihu nesiahli. Tento film však svojou rozvláčnosťou smelo konkuroval predlohe. Gina bola rovnako krásna, ako Anthony odpudivý, ale ich divadelné herectvo je ťažké pochváliť. A na tanec so spevom mala Gina rovno zabudnúť. Parafrázujúc Kulmona, uzavieram slovami: Tento film už nechcem nikdy vidieť. (24.04.2011)

Nádherný film dle románu Viktora Huga " Chrám matky Boží v Paříži." Drama určitě, ale horror ? Anthony QUINN nebyl tak vynikající namaskován jako Charles LAUGHTON v témže filmu z r.1939. Viděla jsem oba filmy, ale řeknu s klidným svědomím, že při pohledu do obličeje Zvoníka z r.1939 jsem musela odvrátit zrak. Výkony obou herců však byly úřasné. (22.09.2007)

V porovnání se staršími adaptacemi z roku 1923 a 1939 se mi tato líbila jednoznačně nejvíce, a to ze tří důvodů. Za prvé si myslím, že tato verze má nejštastnější obsazení rolí Esmeraldy a Quasimoda - nádherná Gina Lollobrigida (mimochodem šokuje mě, že je stále naživu - už je jí 93 let) zcela zastiňuje dřívější nevýrazné představitelky této role a je v tom filmu zcela oslňující, a taktéž Anthony Quinn v titulní roli hrbáče nemá chybu a v jeho podání je Quasimodo neobyčejně lidský (snad i proto, že zde mluví výrazně více, než jeho starší předchůdci, kteří za celý film sotva pronesli pár slov). Za druhé je tato adaptace asi nejvíce věrná Hugově předloze, a to včetně samotného závěru, v němž - stejně jako v románu - Esmeralda i Quasimodo zahynou - zatímco starší filmy nechaly Esmeraldu - z pro mě nepochopitelných důvodů - vždy naživu. A konečně mi k tomu asi víc sedla i ta barevná kamera - ty starší černobílé verze přece jenom působí už strašně archaicky. Děj filmu jako takový sice považuji za stupidní a veskrze jím opovrhuji (podobně jako Hugovým románem), ale na rozdíl od těch starších filmů ze mě tento dostal ty správné emoce, a smutný konec Esmeraldy a Quasimoda mě skutečně dojal. Mimochodem zaujalo mě, že se tam v jedné menší roli mihne můj velký oblíbenec, Boris Vian. (28.08.2020)

Jacques Prevert převedl Hugův román na plátno velice věrně, i když na začátku dal velký prostor svým milovaným hercům. Problémem je výprava a kostýmy, které nedovolují divákovy prožít emočně příběh do hloubky. Kostýmy se řídí jednoduchým barevným kódem - červená (život, krev), černá (zlo), šedá (Paříž, domy), výprava je poetická a nerealistická, což se nejvíce projeví ve scéně mučení. Možná to chtělo odvahu donutit Lollobrigidu sundat make-up. Ovšem co by se objevilo pod ním, druhý Quasimodo? (20.11.2012)

Nejspíš nejpovedenější filmová adaptace slavného románu Victora Huga. Gina je nejlepší Esmeraldou, kterou filmové plátno spatřilo. Ať už jde o její pohybový talent nebo vzhled. Jedinečný je též výkon A. Quinna v roli Quasimoda. Provedení snímku je samozřejmě ovlivněno rokem výroby, takže celá scéna působí značně kulisově, místy až divadelně. Tep života dobové Paříže je tak stěží slyšitelný. Za největší klad lze považovat úspěšné převedení všech stěžejních prvků románu. Romantismus tak mohl znovu ožít a divák si může prožít tragédii příběhu nenaplněné lásky, který dojímal generace čtenářů před námi. Je to příběh, který bude lidi dojímat znovu a stále, neboť pravdivě vystihuje skrytá zákoutí lidské duše. 78% (04.12.2011)