Vreskot

Nevim, proc v tomhle vsichni vidi neco extra, podle me se jedna jen o lehce nadprumernou vyvrazdovacku. Sice se Wesovi povede obcas nejaka dobra smrt nebo napinava scena, ale ani jednou se nestalo, ze bych se leknul nebo bal. Takze cim vlasne film vybocuje z prumeru? Jednak hudbou, ktera je spravne drsna prakticky celou dobu filmu, pak diky hercum, kteri sice nehrajou oskarove nebo tak neco, ale v zanru hororu to je slusnej nadprumer. Navic jsou sympaticky. Nejvic jsem si oblibil postavu Davida Arquettea. Taky je dobre udelanej "vrah", kterej je na zaver spravne psycho a v podstate do konce neni jasny, kdo tim "vrahem" je. A pak diky ruznejm odkazum na jiny horory, ruznejm vtipnejm komentarum atd., ale tohle vsechno na lepsi hodnoceni nestaci. Mozna je problem v tom, ze jsem predtim videl Scary Movie a ty sceny holt uz nepusobily tak, jak meli. (27.11.2006)

„Ty poslouchej, ty malá bestie, ještě jednou zavěs a vykuchám tě jako rybu, rozumíš?!“ První z Vřískotů bude mít dvacetileté výročí, takže ideální příležitost si ten úžasný feeling z druhé poloviny devadesátých let znovu vychutnat. Tedy alespoň u prvních dvou pokračování, kdy fungoval spolehlivě. Wes Craven natočil poctu žánru (a o necelé dva roky později ji zopakoval) plnou odkazů a stylových hlášek pro znalé. Mate diváka (tipů na vraha je překvapivě víc než u druhého pokračování), vrací se ke svým předchozím látkám (Volal jste mě? - Tebe ne, Frede!) a pro tehdejší diváctvo byl zatraceně atraktivní. Začalo to promyšlenými telefonáty, skončilo velkým ostrým nožem. Když se vrah v hororu řídí hororovými pravidly, postavy o oněch pravidlech neustále klábosí, připomínají je, z filmu se stává jakási „parodie na druhou“ a v mnohém vystupuje právě proti pravidlům. A kdo ví, co se stalo kupříkladu v Elm Street, může očekávat ještě silnější zážitek. Craven si se svým týmem dělá, co chce, v rozporu s očekáváním odkrouhne hlavní hereckou hvězdu hned v úvodu a přichystá mnohem víc dramaturgických naschválů. Kladem jsou i svižné dialogy. Příběh je naopak prostý, ovšem děj tu není tím hlavním. Poklidným městečkem Woodsboro to otřáslo už před rokem. Někdo znásilnil a zavraždil matku dospívající studentky. Těsně před ročním výročím vrah udeří znovu. A zase. Město je na nohou, všude jsou média, policie, nechybí novinářka Gale Weathers, která píše knihu o rok staré vraždě. A nebude jediná, komu půjde o zdraví. Potěší, že maskovaný zabiják je obyčejný člověk, chybující, místy nemotorný. Prostě „lidský“. Když už by někomu vadilo to kloubení komediálních a hororových prvků, nemůže jednoduše ignorovat, že Craven v polovině devadesátých let odstartoval další hororovou vlnu. A to se počítá!! (02.08.2015)

„PÁN GHOSTFACE, PROSÍM VÁS PEKNE, NEZABÍJAJTE MA. CHCELA BY SOM BYŤ V ĎALŠEJ ČASTI!“ ___ Veľmi vynachádzavý a zábavný „postmoderný vyvražďovací slasher“ Wesa Cravena mal taký úspech, že nielen oživil, ale aj (po)zmenil žáner. Lepšie povedané, prevrátil ho naruby. John Carpenter napísal knihu pravidiel svojím filmom Halloween v roku 1978 a nič sa veľmi nezmenilo, až kým sa koncom 80. rokov neobjavila vlna (hodnoverne) inteligentnejších a serióznejších hororových snímok: Angel Heart (1987), Misery (1990) alebo The Silence of the Lambs (1991). V prípade Screamu sa Craven rozhodol vykopať starú knihu pravidiel, oprášiť ju, pridať k nej niekoľko poznámok o posmeškoch do nablýskaného a trochu zriedeného slasheru venovaného novej generácii (takzvaný „teen-slasher“). Výsledkom bol nesmierne zábavný film, ktorý pôsobí ako prešibaná komédia a výborný dodatok k (sub)žánru slasherov. Cambellova Sidney Prescottová je skvelou náhradou za Laurie Strodovú Jamie Lee Curtisovej v Halloweene. Toto sladké a delikátne, typicky americké dievča, ktoré prežije svojich priateľov vďaka rozhodnosti a zachovaniu panenstva – to je podstatnou prevenciou, ak v tomto krváku chcete prežiť. Hororová legenda Wes Craven však zaručuje, že film sa neuchyľuje k všeobecne používanému programu, ak voľne uplatňuje svoje schopnosti prekvapiť a vystrašiť. Dômyselné používanie mobilov je účinný nápad, ktorý vyvoláva stúpajúci potenciál napätia, najmä pri často kopírovanej a mimoriadne úspešnej vstupnej sekvencii, v ktorej zdesené mladé dievča, ktoré je samo doma, prijíma volania vraha a náhle zisťuje, že vrah ju aj pozoruje. ___ Kritická obec sa zhodla, že vo filme sú dve kľúčové scény. V tej prvej podstupuje Drew Barrymore test, v ktorom má preukázať svoje znalosti hororových filmov, no hneď na to je ubodaná a obesená na neďalekom strome. V druhej scéne popisuje otravný Randy pravidlá, ako prežiť hororový film. Medzi klišé, z ktorých si snímka robí posmech, zaznie poučka, že zdanlivo mŕtvi zabijaci sa opätovne vracajú na svoj posledný lov, a že tá postava, ktorá prenesie vetu „Hneď som späť“, umrie. ___ Cravenov Scream desí a funguje dodnes: má skvelé herecké obsadenie, vkusne zrežírované napínavé sekvencie a pôsobivý i prekvapujúci detektívne ladený scénar. Vadou na kráse je už len jediné: neúprimný výsmech pop-kultúre (konkrétne jej necitlivosti k cudziemu utrpeniu), na ktorej film zároveň zarába. 65% (31.07.2011)

Wes Craven mě svým Screamem opravdu nečekaně překvapil. Byla jsem připravena na krystalický teenagerský horor let devadesátých, který bude naplněn výkřiky, krvavou lázní a tím klasicky otřelým druhem napětí. To vše jsem také dostala a naprosto jsem si to užívala. Ale poněkud jinak, než jsem myslela. Čekala jsem, že bych se mohla i bát, ale toto kultovní dílo mi často připadalo spíše jako hororová veselohra. Zvláště zhruba od druhé poloviny, kde se koná onen velký mejdan. Ten je doslova napěchován humornými, ač krvavými momenty. Mému dojmu také velmi ochotně pomáhalo neustálé srovnávání se Scary Movie, která parodovala snad většinu scén z tohoto filmu. Tu jsem zhlédla o hodně dříve, takže ve spoustě pasážích jsem měla nutkání ke smíchu (ten se většinou i dostavil) ještě předtím, než se vůbec začaly odehrávat:) Chvílemi jsem tak měla pocit, že už tyto scény jsou samy o sobě jistým způsobem komické a že Scary Movie je pouze přetřela silnějším parodickým nátěrem. Každopádně myslím, že i kdybych ji neviděla, tak celkově by na mě Vřískot působil jako povedená hororová zábava. (09.04.2011)

Tak mi bylo naservírováno něco trochu jiného než bych před projekcí čekal, ale vyloženě zklamaný nejsem. Jakože mi spojení komedie a hororu nevadí (někdy spíš naopak), tady mi to skřípalo. Protože ty ostatní hororové parodie moc žánrových prvků neměly, zatímco Vřískot s napětím, atmosférou, sem tam nějakou lekačkou pracuje a do toho je sráží zesměšňováním sebe sama. Ano, při všem divákově uznání za (nejistého) si střílení z hororových klišé, dochází k sebeparodizaci a tím se všechny ty výše jmenované kladné atributy začnou bourat jako domeček z karet. Pak najednou divák neví, jestli se má bát nebo smát (ono to kromě toho podezřele nešikovného zabijáka a narážek na filmy dlouho vypadá jako opravdový horor). S tím souvisí odkazy na spoustu žánrovek a pak závisí na samotném divákovi, kolik toho má nakoukáno (u mě tak půl na půl). Naivně jsem doufal, že záporák se třeba nenechá odhalit a chytit, když už vznikla ta pokračování (ostatně o čem by pak byla), ale takhle moc nechápu, proč byly další díly natočeny a už je asi ani nechci vidět. Za určitou (alespoň z mého pohledu) přelomovost, nebo chcete-li originalitu, to budou ještě slabší 4* a ne jen pouhý průměr. "Jsou na jedno brdo. Blbej vrah, co honí prsatou holku, co neumí hrát. Vždycky běží nahoru po schodech, místo aby utekla ven dveřma." (07.05.2012)