Nočná mora v Elm Street

Tak už vím, proč je A Nightmare on Elm Street považován za klasický horor či klasickou sérii hororů, chcete-li. Tento první díl je naprosto bezchybný - ať už theme song, ze kterého mě příjemně mrazí, přes mladého Johnnyho Deppa až po postavu, bez které by tato série nebyla tím, čím je - Roberta. Parádní atmosféra, parádní horor (i když jsem o jedné lekačce věděl, stejně jsem se lekl)… prostě parádní film. O legendě se těžce píše, tu musíte vidět. 100 %. (24.11.2011)

První díl možná nejznámější osmdesátkové hororové série. Freddy tady zase tolik prostoru pro své skopičiny nedostává. Překvapí, na svou dobu a rozpočet, poměrně kvalitní triky. Co nepřekvapí je výborná atmosféra, holt Craven svého času, když chtěl, tak uměl. O něco více se mě vždy líbila Trojka, ale Jedničce už nikdo nikdy neodpáře fakt že tímhle to samozřejmě všechno začalo. Dobrou a sladké sny. Body Count:: 4. 70% (18.05.2007)

Skvele naštartovaná séria o kultovom zabijákovi zo sna - Freddy Kruegerovi. Naozaj originálny nápad, ktorý baví aj po rokoch. Desivé, napínavé, dejovo vťahujúce a výborne zahrané. Tí policajti mi ale išli riadne na nervy. 85/100 Videné v rámci Horror Challenge Tour. (05.01.2016)

Přišla tuhle na chalupě za mnou droboť, že by ráda viděla tu legendu z mých časů. Freddyho. Ne, to není film pro vás rázně jsem je odmítl a lehce se zatřásl při vzpomínce, jak po vypnutí videa u sousedů jsem to měl domů dvě patra v temném činžáku stařičkým rozhrkaným výtahem... Tenkrát stačilo aby na mne na chodbě někdo zacvakal nůžkami a výtahem bych jezdi celou noc aniž bych z něj vylezl... Nakonec mne ale droboť ukecala. Přeci jen už něco viděla, dokonce Drákulu od Coppoly. A tak jsem absolvoval další escort mission zvědav jak na mne bude film působit po 30 letech. A věřte, že to bylo velmi zajímavé poznání. Ačkoliv některé triky lze nazvat na svoji dobu zajímavými, celé to bylo neskutečná blbina. Ani stín strachu ani ždibíček. Jen takový ten letmý úsměv na tváři. Jako když jedete na vozíku na pouti strašidelným hradem a vevnitř se mechanicky pohybují ty všelijaké figurýny a kostlivci a vy vydíte místo strachu ty dráty, žárovky a hejblata... Vzpomínám si, jak jsem se na poutích strašně dlouho bál na tuto atrakci jít. A když jsem se pak odhodlal, bylo už pozdě. Prostě propásl jsem ten moment, kdy jsem se tam snad mohl opravdově bát. A tak je to i s tímto filmem. Mohl fungovat jen ve svých časech A fungoval! Ale dnes, dnes už i odrostlejší děti jsou tak otrlí z všudypřítomného násilí a krve, že tenhle film na ně opravdu nemůže působit strašidelně a o to více na nás. Také jsem pochopil, že tenhle film bude další z argumentů, že jsem žil v primitivní a pžedpotopní době... :-). Jak hodnotit? Je to již hodně vyčichlé, nicméně respektuji jeho stáří a tak hodnotím průměrem - třemi seky čepelí... * * * (04.12.2021)

„Co na to říká koroner?“ – „Zvrací od chvíle, co to uviděl!“ Když mi bylo zhruba deset jedenáct let, měl jsem lákavou možnost volby: buď budu doma večer sám, nebo půjdu s bratry do kina na popáleného chlápka, jehož osud vzali rodiče dětí z jedné ulice razantně do svých rukou. Dneska je to víc k pousmání, ale atmosféru a množství nápadů to zdaleka neztratilo. Navíc je to mile bizarní a velmi atmosférické. A Robert Englund je luxusní démon. Přesto tohle zvrácené dítě Wese Cravena nemělo zdaleka na růžích ustláno. Studiím se látka nezamlouvala, dokonce ani jeho kamarád Sean S. Cunningham, který měl režírovat scénu roztékajících se schodů, měl k námětu výhrady. Látce věřil až Robert Shaye, který prakticky na koleně založil společnost New Line Cinema. Ta do světa vypouštěla samá finanční selhání a (ne)úspěch Freddyho měl být pro další „život“ studia klíčový. (02.06.2012)