Dealer
Dealer
Dealer
Réžia:
Benedek FliegaufScenár:
Benedek FliegaufHrajú:
Felícián Keresztes, Barbara Thurzó, Lajos Szakács, Anikó Szigeti, Edina Balogh, Emmanuel Bonami, Dusán Vitanovics, Katalin Mészáros, István Lénárt (viac)Obsahy(1)
Typický den ze života drogového dealera. Nejdřív musí sehnat kokain pro vůdce jakési sekty. Pak navštíví přítele, který se vážně spálil v soláriu a prosí ho o poslední dávku. Bývalá spolužačka, u které ukrývá drogy, mu oznámí, že už to pro něj nebude dále dělat. Bývalá milenka, ze které se také stala feťačka, se mu svěří s tím, že je otcem její dcerky. Pak hledá dealer dalšího klienta, místo něho se však setká pouze s jeho naštvanou sestrou. Nato ho o pomoc požádá jistá studentka: její spolubydlící snědla příliš mnoho halucinogenních houbiček. Dealerův starý přítel má jiný problém. Jeho matka přišla o práci, začala vyvolávat duchy a používá ho jako médium Temný a depresivní příběh, odehrávající se v hypnotické atmosféře velkoměsta, připomínajícího město duchů. Extrémně náročný, ale také totálně moderní film. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (62)
Zlatá rana do čierneho ()
Ano, je to onanie Benedeka. Ano, jsem do něj zamilovaná. Ano, mě se to líbilo. Upřímně mě to rozsekalo na další necelé dvě hodiny. Přemýšlím o tom dodnes. Ukázal, co viděl. Je to jen na vás, jestli to chcete přijmout nebo ne. Je jen na vás, jak si svět v opojení drog představujete. Obávám se, že takhle dlouze to je. A to je tom to skvělé. I s tou kruhovou jízdou... Točím se doteď. // 38. LFŠ UH 2012 ()
Rozdíl mezi českou a maďarskou kinematografií spočívá především v tom, že v Maďarsku dělají filmy umělci - u nás řemeslníci. A stejně jako sádrové trpaslíky nelze vystavovat jinde než jen podél cest a v zahradách, na český film lze koukat jen s lahváčem a brambůrkama s co nejšustivějšími sáčky. A já děkuji Benedeku Fliegaufovi, že u mne zase oživil zájem o artový film. Dealer je průvodcem ponurým vyprázdněným světem, mrazivým peklem, zpovědníkem, důvěrníkem, mlčenlivým soudcem, vazalem, mučedníkem i poslední instancí, dokud neustálá rotace, nedostatek pevné perspektivy, stísněnost záběru a těkavost fokalizace stejně jako nejasné, stísněné a unikavé konfrontace po čtyřiadvaceti hodinách nakonec neobkreslí i prázdnotu a bezvýchodnost jeho vlastního života s trajektorií vortexu. Čekání na proměnu. Na událost, na které stejně nesejde. Čekání na nadpozemský zásah. Ducha ve stroji, který je nakonec objeven jako efektivní nástroj změny: "Bůh slunce. To je frajer. Ne jako ten, kterejmu tady stavěli všecky ty chrámy - to byl jenom nějakéj malej démon. ... Jednou jsem tam byl a byl tam i bůh slunce. ... Jen musíme být potichu, jinak bůh slunce nepříjde a příjdou jen ti zasraní malí démoni." Ad Marigold: Scéna, v níž se snaží přesvědčit otce, svědčí o nedůvěře v duchovno, které nicméně hlavní hrdina s otcem zvláštním způsobem sdílí. Kamera si dává na počátku filmu záležet na tom, aby zachytila, že dealer pečlivě objede všechny kaluže ... Rozpad (jakéhokoliv) duchovního světa, stejně jako absence víry v sebe a v jiné, a následná sociální atomizace, je psychologickým leitmotivem celé kompozice. Dealer je bývalý narkoman, který jakoby procházel očistcem, který sestává z neustálého horror equi - v tomto případě strachu z podobnosti mezi jím a postavami, s nimiž je konfrontován a s nimiž nechce navázat žádný lidský kontakt. Mimoto se domnívám, že bychom film mohli chápat i mnohem šířeji, v rámci generační výpovědi. Existenciální nejistota, v níž se lidé uchylují k sektářství (duchovní vůdce), esoterice (Bůh slunce) a náboženskému primitivismu (louže) totiž svědší o krizi celé společnosti, v níž droga je jen jednou z možností úniku. ()
Tenhle film není primárně o drogové závislosti. To je patrné z toho, že tu chybí všechny její atributy, kromě nízké, primární a jediné potřeby pozřít drogu, která ale útěchu nepřináší. Drogová závislost je tu metaforou pro prázdnotu života, pro neschopnost ji naplnit, potažmo nemožnost se o to vůbec snažit.. Není proč, není úniku, můžeš si jen vybrat, zda se v kruhu budeš plácat pomalu nebo rychleji. Někdy se ti může dokonce zdát, že cesta vede přímo, ven, ale tvoje kroky zase začne vtahovat černá díra prázdnoty, která zeje v jeho středu. Neutečeš.. Kdy je ta síla tak mocná, že už to opravdu není možné? Kdy jediné, co se dá doopravdy UDĚLAT, učinit, je rituál sebezničení, nastoupení programu odklizení se ze světa, jako když se raněný zvíře z posledních sil odplazí někam, kde po něm nezbyde stopy. ___ Film své téma sleduje čistě, asepticky, soustředěně. Pečlivě zavírá všechny dveře, kterými by bylo možné z cesty po kruhu vystoupit (nebo snad, aby vstoupilo cosi jiného?). Snad až na jedny, po jejichž zmizení, které dealera už ani nepřekvapí ("Co myslíš tím 'no jasně'?"), nastává nevyhnutelné. ___ Klíč je ve jméně: DEALER. Co dáváš, dostaneš. ___ PS: Není to tak černobílé. 4* ()
Náročný, pomalý a stylisticky hodně monotónní film. Ovšem některé scény, dialogy či samotné výjevy jsou opravdu skvělé. Ale osobně jsem rád, že někdo zkusil udělat drogový film bez všelijakých klipových serepetiček, které mají navozovat subjektivní užití drog. On je to konec konců příběh dealera, takže ten chladný pohled zvenčí k tomu docela sedne. ()
Film Dealer mi, bez môjho dovolenia, vpálil jednu dávku.. Moja drogou omámená myseľ v tomto momente iba ťažko hľadá slová a ešte ťažšie formuluje vety.. Z hĺbky drogami zruinovanej komunity sa vynorí díler drog ktorého sledujeme počas jeho "bežného" pracovného dňa. Obchádza svojich zákazníkov a prežíva s nimi ich každodenné problémy ktoré sa často krížia s jeho súkromným životom. Skazené a beznádejné životy v šedej pochmúrnej atmosfére tu vykresľujú v pomalom a ťažkom tempe. Divák ktorý sa vžije s príbehom sa oddá dávke heroínu.. Benedek Fliegauf to do vás proste vpáli a už niet úniku.. ()
Benedek Fliegauf vědomě rezignuje na vidiny narkomanů, žádná Lucy In The Sky With Diamonds. A myslím, že by anii nezašel příliš daleko, kdyby vypustil i dialogy, které jsou v jeho filmu náhodné a zaměnitelné. Fliegauf - na rozdíl od jeho posledního filmu Les - vidím tě všude - tu stoprocentně věří ve vypovědní hodnotu svých obrazů, které navíc pečlivě stylizuje. Výsledkem je pak hutný pocit beznaděje, smíšený s pocitem uvolnění. Ještě na tom snad nejsme tak zle. ()
ocenenia : MFF Mar del Plata 2004 - Najlepšia réžia, Cena FIPRESCI, Špeciálne uznanie poroty ('For the quality and coherence of its images and music'), Cena Kodak za kameru (Péter Szatmári) ()
Já bych tak hrozně rád dal víc, ale já to na ty 4* prostě nevidím. Strašně dlouho trvalo, než jsem se do toho dostal a chytlo mě to až tak asi 40 minut před koncem. Do té doby se mi to zdálo celé takové nijaké, emoce nikde, naštěstí pak se to dostavilo a cítil jsem z toho tu depku života dealera, bohužel konec to tak trochu pokazil. Kamera je skvělá, stejně jako většina hereckých výkonů a pochmurné barvy tomuhle filmu naprosto přesně sedí, protože je už z obsahu jasné, že se dostáváme do světa dosti depresivního. Ono to nejvíc ztrácí na délce, dvě hodiny jsou moc. Chápu ten pokus o Tarkovského, on koneckonců musel ovlivnit spoustu artových režisérů, ale ne každý na to má. Tady dlouhý záběr je prostě nudný. Filegauf je zajímavý režisér, co točí zajímavé filmy, bohužel vždycky se mu tam "něco nepovede", ale zase, viděl jsem od něj jenom dva filmy, i když on jich moc nemá... Škoda, že to finální doznění nebylo, pak bych těch slabých 4* asi i dal. Takhle jenom 3,5* ()
Doteraz neviem, o com to bolo, len to bolo tak fascinujuce, hypnoticke a filmarsky genialne, ze som od filmu nevedel odtrhnut oci. Jo a mam rad artove filmy - som jebly pozersky dementalny artovy picus, co som si naposledy potvrdil u Tarkovskeho Stalkera. Fliegauf je po Nimrodovi Antallovi dalsi nadejny madarsky reziser. Mylujem art, ale nesmie sa to prehanat /Hiroshima, Mon Amour/. Jo a ludia ako Segrestor a Jaklee by sa mali tomuto vyhybat - nie je tam ani jedna vrazda a reziser sa odmieta vyzivat v krvavych vrazdach a masakroch. A preHatsepsovet, nech sa tomu vyhne uzivatel Verbal. 94 % ()
Dlouho jsem nic tak depresivně šerého a ponurého neviděla. Pro mě to byla trošku náročnější projekce, musela jsem si to rozdělit na dvě části, protože zrovna u tohoto snímku bylo tempo téměř vražedně pomalé, což tedy způsobila vybroušená kamera a i když to tím bylo náročnější, nemám to producentům za zlé. Na scénáři nenajdete ani jedno zrnko pozitiva, kamera je občas uzpůsobena tak, že sotva vidíte hercům do tváře a má to strašně špinavou, hutnou atmosféru. Za doprovodu hučivých zvuků to byla jen procházka totální prázdnotou. Kameru a střih musím vyzdvihnout ještě jednou, protože to byla vážně nádhera. Nebyl to ale bohužel snímek přímo pro mě, takže průměr. ()
(LFŠ 2012) Když se budete hodně pozorně dívat, všimnete si, že během každé scény někde ve vlhkém rohu vyroste muchomůrka .. a ještě stihne shnít. Nic moc jiného pozoruhodnějšího se nestane. Hodnotit nemohu .. po hodině jsem vzal nohy na ramena. Ale mám už aspoň jasno, že s panem Fliegaufem nebudeme kamarádi .. na podobné pseudointelektuální novátorské formy už jsem asi starej. ()
Psychedelické až na půdu! A skvělé! ()
Melancholické, depresivní, pomalé a těžko stravitelné. Chvílema jsem měla pocit, že je to na úkor příběhu, který vlastně není ani moc zajímavý. Jen tak si začne a jen tak si skončí, a mezitím hrozně pomalu plyne. Ironií ale je, že vlastně všechno, k čemu mám výhrady, na mě celkem zapůsobilo. ()
Obsahem i formou ubíjející, tématika drog je zcela nepodstatná, vše je podřízeno režisérově masturbaci. Přes dvě hodiny trvající snímek by byl stejně "zajímavý", kdybychom sledovali poslíčka České pošty, jak na kole rozváží pohlednice a kvůli pomalosti příběhu bychom to označili za artfilm. Jedna velká nuda, nezajímavé, nedoporučitelné. Mnoho lidí asi ani nedokouká. ()
Hypnotizujici, sugestivni, depresivni, audiovizualne zdarile ale hlavne velmi pomale, aby si clovek poradne uvedomil tu bezmocnost a utrpeni hlavnich hrdinu, kterym uz neni prakticky pomoci. ()
Feťák točí film o feťákovi. To prostě něslo. ()
Po vizuální a zvukové stránce film naprosto dokonalý, navazující na tradici Tarra a Tarkovského. Ta nádherná, pomalá a plíživě nepřítomná kamera působí hrozně depresivním dojmem, který ještě umocňuje ambientní ruchový podkres. Emocionálně je film navíc velmi chladný, takže si divák nevytvoří k žádné postavě hlubší vztah, ale to je asi záměrem režiséra, který toto naznačuje už jakousi "zombie" stylizací chování feťáků. Ale rozhodně tento fim nestrhne masy, už kvůli tomu tempu, které se až do konce filmu nezmění, což dost lidem vyhovovat nebude, ale když toto člověk zvládne, dostane se mu velmi kvalitního zážitku. A i když nedávám plné hodnocení, tak mohu říct, že šlo o jeden z nejlepších filmů s drogovou tematikou, jaký jsem viděl. ()
Totálna a miestami dokonalá kópia Tarkovského s citeľným pokračovaním v tradícii Miklósa Jancsóa. Otázka, ktorú si ale treba položiť znie: vznikne dokonalým vykradnutím dokonalého tvorcu ďalší dokonalý film? Odpoveď je v tomto prípade áno, aj keď je to skôr zriedkavý jav. ()
Pomalý film, musím se pochválit, protože i když je sobota, myslím že fakt, že jsem tohle dokoukal je můj vrcholový výkon týdne, a pochybuju že neděle nabídne větší výzvu. 79%???? Ou, jak já se těšil, co zas neuvidím. Začíná to velice dobře, a úvodní scéna, kdy dealer veze dávku koksu vysoce postavenému knězovi, nějaký církevní papaláš??, už nevím, a ten má zácpu, a koks mu může pomoct to všechno dostat ven.. Pak se to všechno změní, to co něktěří na tomhle filmu oceňují, to mě zase nudí. Naprosto komorní atmosféra, sálodlouhé statické nebo naprosto pomalé záběry kamery. Tiché postavy, málo slov, pochmurné tmavé pozadí. Někdy se to tváří až artovým stylem. Moožná kdyby to nemělo tak dlouhou stopáž, která je naprosto zbytečná, by se to dalo vydržet. Ke konci když jsem to NEmohl vydržet, si odskočím ke kompu, film nestopuju, když se vrátím, je tam pořád ten stejný záběr!!!!!!!!!!!!!!!!! Tohle se vám buďto líbí, nebo ne. Mě ne. Ve zkratce-dealer chodí od zákazníka k zákazníkovi.... To je děj. O tom to ale není. Jde zde o filmařinu, která je zvládnutá, je to tak očividné.. Samozřejmě. Ale je to NUDA! ()