Jermann

Milý dárek k narozeninám, tahle premča. Dík moc. Bylo zábavné nechat se zavalit závějí ghost-busting nostalgie. I potřetí. ‘Cause bustin’ makes me feel good. Jenže opět se nic moc nového nestalo a to nejlepší z Říše ledu ještě pamatuje Reagana.

Recyklovaný Road house bez znatelné atmošky a dobrých hlášek. Ale kdo potřebuje víc, když kouká na Jakeovy úsměvy a břišáky. Mé první a doufám i poslední setkání s jakýmsi fighťáckým magorem, který to snad ani nehrál.

Po opětovném shlédnutí po xx letech zvedám o hvězdu a Road house si řadím mezi 80’s essentials. Swayze v nejlepší formě ever, jednoduchý přímočarý příběh, husté rvačky, macho hlášky, skvělý rockový soundtrack a podmanivá atmoška jak útulného maloměsta, tak zahuleného hudebního klubu. V době, kdy má pořád více a více kokotů více a více peněz a kdy jen čekám, kdy v centru Ostravy potkám monster truck, je milé koukat na to, jak chorý kapitalistický maskulinismus dostává na prdel aspoň tady v retro akční pohádce.

Extremely moving (pun intended.. and stolen).

Totální psycho-sociální mind-fuck záležítost. A ten konec! A ten Justin!

Tak nějak nevím, co sem napsat protože Matrix je vlastně o všem. Knock, knock!

K tomuto zapomenutému pokladu mě nedávno přivedla recenze Toma Robbinse (uvedená ve sbírce Wild Ducks Flying Backward) a jsem mu za ni neskonale vděčen, stejně jako za veškerou jeho geniální prózu.  Campbell je charizmatický a zanícený vypravěč a o výstupech svého letitého bádání zde hovoří s odzbrojující lehkostí moudrého guru. Každé z témat, o kterých je řeč, se přímo i nepřímo dotýká našeho každodenního života a svým způsobem napovídá, jakou cestou se vydat či nevydat pro jeho smysluplné naplnění - jako ostatně každý mýtus. Dílo Josepha Cambella si teď na tento popud postupně nastudovávám a získávám dojem, že kdybychom každý aspoň na chvíli spatřili svět jeho očima, s jeho pokorným smyslem pro odstup a nadhled při hledání souvislostí, náš svět by byl o tolik lepším místem. Proto Sílu mýtu vřele doporučuji.

Neuvěřitelné, jakou sílu se podařilo vštěpit takto komornímu příběhu a jakou podívanou sesmolit za pár peněz z několika modýlků, kouře a alobalu. Slušelo by se konečně spíchnout režisérskou verzi z vystřižených scén, které nejen prohlubují vztah ústřední dvojice a Kylovi dávají zakusit muka lechtání, ale transformují celý film ze zoufalé utíkačky v odhodlaný boj za budoucnost.

Quantum mi k srdci přirostlo asi až na třetí pokus, ale přece. Casino Royale nasadilo laťku opravdu vysoko a bylo by skoro naivní očekávat, že se ji podaří hned po dvou letech suverénně přeskočit. Nedotažený a lehce chaotický scénář s hromadou akce a explozí mi trochu připomíná Brosnanovky, proti kterým obecně nemám dišputát, takže za mě se tady vlastně nic zlého nestalo. Kamera, střih i score jsou opět bez chybky, a ten ikonický záběr padající kamerou v rekonstruovaném kostele zařazuji do svého osobního zlatého fondu akčního vizuálu.

Tuto sezónní instalaci budu raději považovat za průměrný recap pro nezasvěcené a nezbytnou výplň pro Halloweenu chtivé.. a coby přívrženec té druhé skupiny budu doufat, že Halloween Ends vše napraví a ságu rozumně zakončí. A že Laurie pro tuto příležitost zase vyleze z postele.