Eileen
Eileen
Réžia:
William OldroydKamera:
Ari WegnerHudba:
Richard Reed ParryHrajú:
Thomasin McKenzie, Anne Hathaway, Jefferson White, Owen Teague, Shea Whigham, Marin Ireland, Siobhan Fallon Hogan, Sam Nivola, William Hill, Tonye Patano (viac)Obsahy(2)
Eileen (Thomasin McKenzie) je mladá žena, ktorá pracuje vo väzení. Jej život je jednou pochmúrnou rutinou, ktorá okrem práce zahrňa ešte staranie sa o svojho opileckého otca (Shea Whigham), ktorý ňou len pohrda a častuje ju urážkami a posmeškami. Všetko sa však zmení v deň, keď do väznice nastúpi nová, atraktívna kolegyňa Rebecca (Anne Hathaway). Medzi oboma ženami vznikne veľmi podivné puto. (sochoking)
(viac)Recenzie (23)
První čtyři pětiny filmu silné sociální drama, skvěle napsané, zrežírované i zahrané, na ten konec, tedy poslední pětinu, kdy se sociální drama zvrhne v sociální horor a v podstatě i čistě béčkový konec, jsem ale nebyl připravený, vlastně tam nepatřil a působil jak přilepený z jiného filmu... Rastrem tohoto snímku vyznívá americké Massachusetts druhé poloviny minulého století jako peklo na Zemi...mnoho takhle temných a společensky kritických filmů zase není...opravdu škoda toho béčkového finále... ()
Temné a zvrácené, jak jen Ottessa Moshfegh umí být. Nejvíc investovaná je do své role Anne Hathaway až je pomalu zajímavější a hlavně živější, než samotná Eileen, o které to celé má primárně být. ()
Eileen je téměř 100 minutový snímek, o jehož zápletce se dá s trochou nadsázky říct, že se rozjede nějakých 20 minut před koncem, načež si po skončení divák řekne: „Jo tak to bylo vše..." Finální odkrytí karet zkrátka nedokáže obhájit ten přepomalý rozjezd. Kdo se obrní notnou dávkou trpělivosti, tomu to možná docela sedne, ale neumím si vůbec představit, že by tenhle film uspokojil vyšší procenta diváků. [Sundance Film Festival 2023] ()
Výborná psychologická záležitosť. Nič som si o filme vopred nezisťoval a tým pádom som nemal ani najmenšiu šajnu, do poslednej chvíle, o čom to celé je. Tvorcovia definitívne poznajú svoje kvality a vedia, ako sa pohrať s divákom a jeho psychikou. Na mňa to osobne zabralo parádne! ()
Za mě to mělo skvělou ponurou atmosféru a obě hlavní aktérky byly skvělé! ()
Najprv to vyzeralo ako film o voyeurskej masturbátorke, potom prišlo k prekvapivo binárnej konverzii z banána na broskyňu, no nakoniec sa z toho vykľulo celkom slušné psycho krimi, ktoré však smerom k záveru začalo lapať po dychu ako sumo zápasník v behu na 110 metrov cez prekážky. ()
Upjatá Nová Anglie, padesátá léta. Eileen je sice netuctová osobitá slečinka, ale vede zoufale osamělý a obyčejný maloměstský život. Žije s tátou, který je protivné ožralecké hovado. Kancelářská práce v lapáku je opruz, hlavně kvůli spolupracovnicím, sekýrnickým starým babám. Věčně ji svrbí neukojená frnda. A pak v práci pozná novou vězeňskou cvokařku, světáckou, nekonformní, okázale emancipovanou a prudce charmantní kočku Rebeccu, načež se do ní bezhlavě zabouchne. Sakra, to se dá pochopit, já bejt ženská, taky bych chtěl bejt kvůli takový Rebece lesba. No, až potud skvělej a záživnej retro biják. A ruku na srdce, někteří/některé z vás se taky samozřejmě těšíte na nějakou tu perverzní lesbiádu. Ale pak přijde kazišucký zvrat v poslední čtvrtině a rázem je všechno trochu jinak. A vy teď najednou nevíte, jestli se vám to tak líbí, nebo jestli jsou takováhle zápletka a rozuzlení pro vás zklamáním. Já spíš to první, ale umím si představit i úplně jiný průběh a jiné vyústění děje, a hodnotil bych úplně stejně spokojeně. Jen nemám tucha, proč tomuhle kriminálnímu drámku dal nějaký distributorský bezmozek nálepku "mysteriózní". Snad kvůli těm několika Eileeniným živým představám? Hmmm... ()
Eileen je klasická šedá myš pracující ve vězení pro mladistvé. Její život se změní ve chvilí kdy se v práci objeví nová psycholožka Rebecca, která je pravým opakem Eileen. Obě ženy se velmi rychle spřátelí a obě se začnou zajímat o jednoho z vězňů který zabil svého otce a Rebecca má podezření že tak učinil proto že mu otec ublížil. Když se na scéně objeví chlapcova matka dostanou události překvapivý spád. Elieen je hodně pomalý film u kterého poměrně dlouho není jasné o čem vlastně je a není to úplně zřejmé ani po zvratu v závěru a zvláštním konci, který se dá interprerovat hned několika způsoby. Zahrané je to sice dobře, ale že bych si třeba chtěl přečíst stejnojmennou knihu ze které film vychází se úplně říct nedá…40% ()
Scenár v hrubej dejovej línii bol celkom fajn, ale to spracovanie ma akosi neoslovilo. Postavy pôsobili mdlo, hoci mali pomerne výrazné charaktery. A celkovo sa film niesol v dosť nevýraznej atmosfére. Záver to trochu zdramatizoval, ale aj tak to už nemalo žiadny zásadný vplyv na celkom dojem. Od tohto hereckého obsadenia by som určite čakal viac. Na môj vkus dosť nuda... 2* ()
Slibné leč ve finále pouze žánrová nuda s dvojicí sympatických hereček v hlavních rolích. Twist ve filmu poměrně překvapil, ale určitě potěšil. Nicméně skladba filmu tím hodně utrpěla. Hodinu a půl se totiž díváte na nějak laděnou záležitost a poslední půl hodina se vydá úplně někam jinam a určitě zajímavějším směrem. Nicméně twist nemá dostatek času, aby náležitě zapůsobil a dění okysličil. Nevidím tu nic, co by bylo nutné vidět. ()
Filmy Williama Oldroyda mi neskutečně sedí. Fantastická pomalá atmosféra a perfektní obsazení. Na Thomasin McKenzie s nevinným, trochu smutným a později okouzleným výrazem bych se vydržel dívat hodiny. Její hrdinka nic moc neprožívá, i když by chtěla. S rutinní prací a alkoholickým otcem se vyrovnává bez větších depresí a stresů, čímž se film vyhýbá klasickým festivalovkovým klišé. Postava Anne Hathaway se v pracovním životě titulní Eileen objeví jako zjevení - ve všem zkušenější, schopnější a spokojenější žena pro ni působí jako vzor i femme fatale zároveň. Díky tomu, že je nejasné, zda je okouzlení jednostranné a kam se to vlastně celé může vyvinout, film překvapuje až do poslední minuty a nejednou mi dopřál přesně to, na co jsem v průběhu sledování pomyslel, že bych chtěl někdy v podobném snímku vidět. Opomíjené dílo, který si zaslouží výrazně větší docenění. I když naprosto chápu, že část diváků nebude bavit pomalejší první hodina filmu a jiné zase odradí nečekaný závěr. Já jsem naštěstí v té asi nejmenší třetí skupině, která je uhranutá od začátku do konce. ()
Jeden z těch filmů, co jsou v podstatě o ničem, vývoj postav je silně zkratkovitý, ale něco na tom je. ()
Šedá myška na americkým zapadákově v 50tých letech pracuje ve věznici a žije s alkoholickým otcem, bývalým fízlem. Poté, co k ní do práce nastoupí nová femme fatale psycholožka (Anne Hathaway), začíná nenápadně najíždět lesbická romance, ale pak...Zajímavá variace na noir, vizuálně i hudebně velká stylařina. ()
Žiadna postava nebola v poriadku, ale svojim spôsobom mala každá niečo do seba. Poriadny psycho bizár s nádychom retra (štýl natočenia mi pripomína 90. roky, dej sa odohráva v 60. rokoch minulého storočia). Skvele je budované napätie slimačím tempom, ktoré v závere trošku tvorcovia mierne rozpletú, ale ako z rýchlika, čo je trochu na škodu. Nemôžem zabudnúť ani na úžasný herecký koncert Thomasin McKenzie a Anne Hathaway. Príjemný úlet. ()
Někde mezi 3 a 4 *. Celou dobu se to tváří jinak, než o čem to ve finále je, ale atmosféru to má skvělou. ()
V EILEEN túžba často tlie, no málokedy prepukne. Je zatrpknutá a balancuje na hranici sebaovládania a chaosu svojich nenaplnených túžob. Keď ju prvý krát vidíme masturbuje, zatiaľ čo sleduje pár sexujúci v aute. Jej otec bývalý policajt je alkoholik, ktorý často kritizuje jej obyčajnosť. Eillen pracuje ako úradníčka v miestnej väznici pre mladistvých. Väznica najmä novú psychologičku Rebeccu, ktorá vpadne do Eileeninho života. Rebecca je všetko čo Eileen nie je. Je sebavedomá, pôvabná. Jej motivácia a minulosť sú nejasné, čo zvyšuje jej príťažlivosť. Spolu sa ich rôznorodé príbehy zamotajú a rýchlo rozvinú v skutočne šokujúcom slede. Ide o pútavý film, ktorý je drámou aj trilerom. Pôsobivý film s jedinečnými hereckými výkonmi Anne Hathaway a Thomasin McKenzie. ()
Vysoko nadpriemerný výkon Thomasin, ktorej veľmi slušne sekunduje Anne, celkovo je to ohromne zaujímavé, až na nezaslúžene uponáhľaný záver, dievčatá si zaslúžili určite viac, takže 65%. ()
Do poslední chvíli jsem byl skoro přesvědčen, že žádná Rebecca vůbec neexistuje, a Eileen má schizofrenií. A že nakonec možná ani vůbec nejde o nějakého Leea, ale o ni samotnou v dětství... Asi by to bylo až moc překombinované, a konec nic moc nevysvětluje. A takhle je to, zřejmě, dobře… PS: připouštím, že to zřejmě má resonancí s Last Night in Soho, kde hrála Thomasin. ()
Nádherně vybudované napětí, které nebylo ke konci využito. Oči mi vypadávaly z důlků, jak jsem průběh filmu hltal. A napětí se stále stupňovalo. Ale ten konec? Co to mělo být? Někdo vzal to nádherně, pěčlivě vybudované napětí, hodil ho do koše a nalepil na to konec, který jakoby vytvářel úplně někdo jiný. Asi takový pocit z toho mám. Konec byl, vzhledem k dlouhému rozjezdu, který ale nebyl vůbec na škodu, ba naopak, a vlastně vzhledem ke všem scénám, příliš rychlý, šíleně rychlý! Kdyby si s tím někdo pohrál, vydržel bych se dívat i další hodinu. Mimo udržování napětí, musím pochválit gradaci, odkrývání charakteru Eileen i herecké výkony Thomasin McKenzie (jako Eileen) a Anne Hathaway (Rebecca), vzpomenu si i na Marin Ireland (Mrs. Polk), všechno to bylo skvělé. Nemůžu se ale přenést přes ten konec, který mi zkazil pohled na jinak vynikající film. ()
Filmoví tvůrci nasadili hned na začátku laťku docela vysoko. Mladá dívka Eileen sedí v zaparkovaném autě a sleduje muže a ženu v jiném autě, jak se líbají a posléze začnou souložit. Eileen při pohledu na ně masturbuje a tak se přitom rozhicuje, až si musí frndu ochladit sněhem. Tomu říkám slibný začátek filmu. Eileen pracuje jako administrativní síla ve věznici, ale není tam moc platná, neboť se v pracovní době oddává fantaziím, např. si představuje, jak ji šuká jeden pohledný vězeňský dozorce. Přitom není tak šeredná, aby na ni žádný chlap nevlezl, ale je spíše plachá. Svoji roli zde zřejmě hraje i to, že její otec, bývalý policista, je alkoholik a když se napije, bývá agresivní. Začít si něco s holkou s takovým rodinným zázemím je přece jenom riskantní. Otec se v podnapilém stavu chová hrubě i ke své dceři a ve střízlivém stavu ji buzeruje, aby popel z cigarety neklepala na podlahu. Špatný vztah s otcem má možná vliv na to, že se v Eileen probudí náklonnost k ženám, konkrétně k nově nastoupivší vězeňské psycholožce, která její city opětuje. Inu, když se lesba k lesbě vine, tak se dílo podaří, a to i bez přispění muže. Jak poetický by to mohl být happyend! Další děj, který spěje ke stále větším nechutnostem a bohužel i nelogičnostem až k nepovedenému konci, nebudu prozrazovat. Připojuji záznam tematicky korespondujícího snu. - - - Sen o Brunhildě a Metchildě (v noci z 2. na 3. října 2023) - - - Můj nakladatel mi přeposlal mail od jedné studentky, která by se mnou chtěla konzultovat některé aspekty své diplomové práce. Není to poprvé, co se mi to stalo, a mám s tím špatnou zkušenost. A tahle holka, co mi teď píše, navíc studuje na katedře genderových studií. Na druhé straně ovšem napsala mail bez pravopisných chyb. No dobře, domluvíme si po mailu schůzku s tím, že téma probereme v hospodě. Na schůzku se však dostaví dívky dvě, protože „kolegyni to také zajímá,“ jak mi vysvětlí pisatelka mailu. Následuje dívčin výklad. Tématem její diplomové práce jsou různá zpracování jednoho lesbického příběhu s magickými motivy. Nejstarší verze jsou indická a egyptská. Sumerská ani babylónská verze není známá, ale možná archeologové příslušné hliněné tabulky zatím ještě nevykopali. Existuje řecká a latinská verze, ba dokonce i židovská verze, která se nachází v agadické části jednoho málo známého midraše. Nejmagičtější je středověká germánská verze – Příběh o Brunhildě a Metchildě. „Tato jména jsme přijaly za své pseudonymy,“ objasní slečna. „Já jsem Brunhilda a tohle je Metchilda.“ Potom ještě vzniklo jedno poměrně rozverné zpracování tohoto příběhu v renesanční Itálii. To je všechno. Děvčata z toho vyvozují, že později, zvláště s nástupem osvícenství, začaly být lesby utiskované. Míním, že příčina může být i ta, že se na lesby prostě přestalo věřit, a proto se o nich přestalo i psát. „V magii tvoříme slovem, obrazem a gestem,“ říkám. „Jenže ono to funguje obecně. Než začala působit propaganda LGBT, nebyly lesby skoro nikde k vidění. Pak se o nich začalo psát na webu, začaly se o nich točit filmy, začaly se pořádat duhové pochody a hle, dnes člověk o lesby zakopává na každém kroku, i když přísně vzato neexistují.“ „Ale my jsme lesby!“ zvolá Brunhilda. „Stoprocentní?“ zeptám se. „Asi tak na 99 procent,“ zaváhá Brunhilda. „Možná na 95 procent,“ upřesní Metchilda. No jo, pomyslím si, ženská si to s chlapem musí zkusit, i kdyby to bylo jenom proto, aby zjistila, že jí to vlastně nevyhovuje. Pak z děvčat vypadne, že se vlastně přišly zeptat na magický rituál, který se v příběhu popisuje. Co si o tom myslím? Může to fungovat? Odpovím, že nevím, protože ten příběh neznám. Brunhilda vykulí oči. Zdá se, že někteří lidé mé vzdělání trochu přeceňují. Slečna vytáhne z kabelky německou knihu, podle vazby z 19. století, a přečte mi příslušnou pasáž. Říkám, že v principu nevidím důvod, proč by to nemělo fungovat, protože je to jen normální mentální magie, do níž jsou zapracované sexuálně-magické prvky. Pro diplomovou práci by bylo třeba porovnat všechny existující verze příběhu, vzít v potaz magické praktiky používané či preferované v daných dobách a kulturách a z toho pak vyloupnout jádro rituálu, jež by mohlo ukazovat na to, jak ten obřad asi původně vypadal. Je to velmi pěkné a nosné téma. „Tématem a účelem práce je dokázat, že lesby byly od konce renesance utlačované. Nemohu do toho montovat magii. My ten rituál chceme vyzkoušet. Kvůli tomu jsme vlastně přišly,“ kápne božskou Brunhilda. Navrhnu jim, aby i tak postupovaly doporučeným způsobem kvůli dynamizaci obřadu. Když mi mailem pošlou všechny verze, udělám to samé a pak se můžeme sejít a porovnat své výsledky. Ona na to, že texty má k dispozici buď v angličtině nebo v němčině, takže vlastně skoro nic není v originálním jazyce. Jsem toho názoru, že pro orientaci by to mohlo stačit. „Máme použít i tu renesanční pornografii?“ táže se Metchilda. „Jasně,“ odvětím, „v renesanční Itálii se pěstoval hermetismus, takže tam klidně může být něco, co je z okultního hlediska zajímavé.“ () (menej) (viac)