Emily
Emily
Réžia:
Frances O'ConnorScenár:
Frances O'ConnorKamera:
Nanu SegalHudba:
Abel KorzeniowskiHrajú:
Emma Mackey, Oliver Jackson-Cohen, Adrian Dunbar, Fionn Whitehead, Gemma Jones, Alexandra Dowling, Sacha Parkinson, Elijah Wolf, Philip Desmeules (viac)Obsahy(1)
Emily je životopisný snímek, který se nám snaží vyprávět o mladém životě Emily Brontë (Emma Mackey), kdy hledala svoje místo ve světě a dělala první kroky k tomu, aby se stala známou a slavnou spisovatelkou. (HanzoBureshi)
Recenzie (16)
Frances O´Connor, kterou znám jako herečku z pouých 2 filmů a 1 tv s. odvedla výbornou práci. Všechna čest. Ale stejně jako v př. velmi příbuzného o 6 let staršího To Walk Invisible, nemohu zatím dáti plný počet. Něco tam v obou filmech chybí. Něco. I ta délka bych řekl, že jest v obou př. nedostatečná, byť se zde díky soustředění se na 1 postavu, nejedná o tak výrazný pocit, že by to chtělo více obsahu/děje, jak u předchozího bratříčka či chcete-li sestry. Pokud budu (a tomu se v mém př. nelze vyhnouti) srovnávati, tak TWI má přesněji tj. typově obsazené v podstatě všechny členy Bronteovic rodiny, což nesouvisí s quallitou, ale už poněkud více s diváckým zážitkem (zvláště když víte, jak ti lidé opravdu vypadali). V obou př. ale naštěstí, došlo na casting, který ani zde nemá v podstatě chybu. Ema Mackey tu má roli, která byla sice v TWI dle mého více profilově přesnější, co se týče popsané povahy Emily, ale jako herečce ji zde nemohu absolutně nic vytknouti. Sice jsem si první 30min. zvykal na její rysy (páč typická britka to zrovna není) ale pak už to šlo samo. A je šíleně podobná na Margot Robbie, že by mohli hráti sestry, takže se nedivím, že s ní bude v té Barbie.;-) Několik scén žhavé vášně bylo velmi silných, takže režisérce dávám palce nahoru. Asi totální TOP je ovšem pro mne, 5min. sequence večerního posezení u stolu s posmrtnou maskou matky sester Bronteových. Ta mě (pokud bych už neseděl) posadila na zadek. Naprosto excellentní. Asi bych našel ještě 1 či 2 takové, ale na tu délku, je to u mě málo. A i díky tomu, ´´jen´´ 4. Ale plnotučné. Abel K. si tentokráte s hudbou více vyhrál (horrory ho dle mého zřejmě moc nebaví) ale též to zůstalo tak nějak nenaplněné (čekal jsem víc) a pokud by se nerozjel v posl. 30min. (a to bylo ale slušné dark psycho, mňam) skoro bych na hudbu, zapoměl. Nevím proč nesložil silný hl. motiv, který by pak hrál v růz. variacích (jak nás to učí např. Jerry Goldsmith) během filmu a vím na 120%, že by to jen pomohlo. V každém př. na scénáristický a rež. debut to vůbec není špatné. Ba právě naopak. Pokud by to bylo od mistra Netflixe, pravděpodobně by se na to díky jistým vlezdoprdelkovským rozhodnutím (na čsfd velmi trefně nazváno...hyperkorektní balast) nedalo dívati. U historických věcí, tuplem. Svým způsobem mě fascinuje, že v dnešní době může vzniknouti něco takového. Jen je škoda, že to zůstalo na těch 80-85% Tohle mělo klidně na 100% A těší mě, že světové hodnocení a přijetí je dle dostupných údajů, velmi positivní. Cylindr dolů, paní Františko.;-) ()
Veľmi pekná hudba, ktorá k historickým formátom musí patriť. No a postupná premena takej jarnej duše na depresiu. Takú, akú sestry Bronteové svojimi románmi a mysľou priniesli. Nič pre dnešného diváka, ide o prázdny príbeh, ktorý je osobný, ktorý je v hlave toho človeka. A tá hlava nebola celkom v poriadku a zažila si svoje kúdele od ópia, ale aj týfus, tuberkulózu, potom rôzne rodinné historky a izoláciu, väčšinou psychickú, čo sa ani nečudujem, keď zomrela aj následkom pitia vody kontaminovanej stekajúcimi vodami z kostolného cintorína. To bola ale doba! ()
Cekal jsem komedialni zabavu a dostal depresivni zkoumani identity a rodinne souzeni. Film je to premyslivy. Je o zene a ne jejim romanu. Je to perfektni osoba pro feministicky namet. Emma Mackey podava hvezdny vykon. Nedokazu posoudit, jestli je to historicka pravda. ()
Zatiaľ som nevidel krajší a úprimnejší a po všetkých stránkach čarovnejší film z tohto obdobia ako je Pýcha a predsudok s Keirou Knightley. Emily je životopisný film a tak hoci je to romanca, je tam zároveň aj dramatickejší a tragickejší nádych.. Mám taký pocit, že v tých životopisných filmoch žili takmer všetci totožné životy. Zvraty sú predvídateľné a nezaujímavé a nevyváženosť Emily ako ženy čo tvorí a naivného dievčaťa, ktoré zažíva úprimnú lásku je tak v rámci celého príbehu značne nevyrovnaný. Natočené je to rutinne, hoci O´Connor má určitú víziu a niektoré veci sú nápadité ( noc s maskou, alebo finálna montáž písania). Herecky je to na úrovni. Minimálne Mackey a Jackson- Cohen to celé ťahajú a ich chémia je citeľná. Len to asi nie je môj žáner. A už dlho sa mi nestalo, že by som si vo filme uvedomoval strih. Niektoré seky ma doslova vytrhávali z pomalého tempa filmu do uvedomenia, že sa na to vlastne doma pozerám Ale neľutujem, že som to videl. ()
výborná Emma Mackey v trochu jiném a přesto víceméně standardním životopise Emily Bronte. Líbilo se mi jak je tu Emily ukázána ne jako spisovatelka ale jako mladá žena, která bojuje sama se sebou, hledá sama sebe a řeší obyčejné problémy jako vztahy v rodině, nebo zamilovanost.Zase dost škoda roztažené stopáže na víc jak dvě hodiny, protože to je na poměrně intimní příběh opravdu dost a nudnějších pasáží je tu víc než těch zajímavých. Na režijní debut každopádně fajn počin...65% ()
Celkom nechápem tento nový trend zvoliť si nejakú známu osobnosť z histórie, o ktorej veľa nevieme a vymyslieť si o nej fiktívny príbeh, hlavne len nech ten scenár je dostatočne lákavý pre divákov. Potom pomenovanie životopisný nie je celkom presné. O Emily Brönte som sa viac dozvedela z Wikipédie ako zo samotného filmu. Emily je čistá fikcia. Dielo Wuthering Heights bolo najskôr publikované pod pseudonymom Ellis Bell, čiže v nijakom prípade Emily Brönte, ako to film prezentuje hneď v úvode. Už to považujem za veľkú chybu! A chýb sa tu veru dá nájsť viac než dosť. Viktoriánske Anglicko, postavenie ženy v spoločnosti v tej dobe, správanie hrdinky vo filme je z môjho pohľadu len ťažko predstaviteľné - jednoducho ma tento film nepresvedčil a to vôbec! Už len také detaily ako rozpustené vlasy, snáď sa mýlim, ale ženy vtedy nosili vlasy stále vyčesané, ak nerátam večer pred spaním. Emily je vyše dvojhodinový film, ale pripadal mi dvojnásobne dlhší, čo nie je dobré znamenie. Emily ani Charlotte mi neboli vôbec sympatické a to ich obidve (reálne osobnosti) rešpektujem, čítala som aj Búrlivé výšiny aj Janu Eyrovú. Emily Brönte v podaní Emmy Mackey nie je Emily Brönte. Je faktom, že Emily bola veľmi veľmi hanblivá, tichá, uzavretá a mimo vlastnej rodiny neudržiavala takmer žiadne kontakty. Nedokázala žiť mimo domova, bola neprispôsobivá, nemala rada zmeny. V jednom dokumente o jej živote bolo zmienené, že v dnešnej dobe by jej pravdepodobne určili diagnózu na spektre autizmu. Táto Emily je smelá, dosť odvážna, rebelka, nebojácna a niekedy až drzá. O jej talente je tu toho dosť málo! Neviem čo presne sa Frances O'Connor (režisérka a scenáristka v jednej osobe) snažila povedať. Každopádne film moje očakávania nenaplnil. A čo môžem pochváliť? Páčilo sa mi prostredie a to, že sa nakrúcalo naozaj na miestach v Yorkshire, kde žili sestry Brönte. Za zmienku stojí aj hudba a moju pochvalu dostáva aj to, že politická korektnosť tu nemá svoje miesto. Životopisné filmy hodnotím prísnejšie, najmä ak ide prevažne o fikciu, preto môžem dať nanajvýš 2* a je možné, že aj menej. Ozaj zaujímavé je, že Emily zomrela v mladom veku a to len pár mesiacov po bratovej smrti a o rok neskôr zomrela aj Anne - v tomto filme jediná sympatická postava, mohla dostať aj viac priestoru. Anne a Emily mali veľmi pekný vzťah, to mám z Wikipédie. A odpoveď na otázku, čo bolo inšpiráciou pre Emily, keď písala o láske Cathy a Heatcliffa, sa aj tak nedozvieme. ()
Pekná dobová atmosféra s veľmi vydarenou výpravou. Ale to sú bohužiaľ tie najväčšie prednosti filmu. Po dejovej stránke to nebolo nič výnimočné, keďže to malo také bežné dobové prvky ako ženská túžba po vyniknutí, pocit nedocenenia či zakázaná láska. Celé to ťahá dopredu jedine samotná inšpirácia zo života sestier Brontëových, ktoré sa svojim talentom preslávili v Británii, a neskôr prakticky po celom svete. Veľká škoda, že zomreli v takom mladom veku a nemohli svet obohatiť aj ďalšími svojimi dielami. ()
Páááána, absolútne s ničím ma to nedokázalo upútať. Dlhé drístanie nejakej mladej cundry, ktorá napísala jednu knihu v dobe, keď to bolo moderné. A my sme utrápení zisťovaním, čo ju k tomu viedlo. To mi poser kozy s takými filmáma a ešte z toho obdobia. 1 z 5 ()
Pěkně zachycená dobová atmosféra s hodně povedenou výpravou. Bohužel tady superlativa filmu končí. Jediná sympatická herečka v obsazení byla Emma Mackey, jinak poměrně zoufalství. Děj hodně nezajímavý. V příběhu byla sice spousta silných témat, ale jejich podání bylo velice slabé. Kdybych film sledovala v horizontální poloze určitě by mě uspal. ()
Zo striktnej kresťanskej výchovy skoro nikdy nič dobré nevzišlo. Až na zopár výnimiek, ktoré so všetkými tými výmyslami a lžami nesúhlasili, a postavili sa proti nim trebárs umeleckou formou. Tieto dve sestry napísali každá po jednej knihe - Charlotte Janu Eyrovú a Emily Búrlivé výšiny, či na Veternej hôrke, alebo proste Wuthering Heights. Čo je pravdu povediac dosť málo na to, aký je doteraz okolo toho rozruch. Hlavná postava permanentne vyzerá ako keby vyfajčila desať deka trávy, aj keď film tvrdí, že brala ópium. Na to, že bola farárova dcéra, viedla celkom rockerský život - písala básničky, mala nie celkom vyjasnený incestný vzťah so svojím bratom a preťahovala ďalšieho farára. Zrejme sa jej to celkom pomotalo v hlave a brata si zosobnila v Heathcliffovi a mŕtvu mamu s papekom trieskajúcim na oblok. Tá teda triezva určite nebola. Neviem, čo z toho je pravda, no to sa už nik nedozvie. ()
Pěkný a atmosférický film, ale předchozí dva filmy (Sestry Brontëovy z r. 1979 a především Očím skryté z r. 2016) my přišly nějak výživnější, možná jen proto, že už je znám… Emily se zaměřuje intenzivně na… Emily a její vztah s novým otcovým kaplanem Williamem Weightmanem, který byl prakticky členem rodiny. Nutno podotknout, že tento vztah je zcela fiktivní a pokud nějaká sestra s ním měla alespoň platonický vztah, byla to nejmladší Anne. A to u ní, ne Emily, se pohledný kaplan odráží v jejím díle, Agnes Grey, kdy hlavní hrdinku kaplan podnítí k novému zájmu o psaní poezie. A to Anne mu vzdá hold ve své básni po jeho smrti na choleru. Žel ve filmu Anne je jen pátým šestým kolem u vozu a všechny reálie byly inspirací pro imaginaci života Emily a její tvorby Na Větrné hůrce. Očím skryté autentičtěji zobrazí život tří sester a jejich bratra, to, jak psaly svá díla a marně se je snažily publikovat. A když je publikovaly, bylo to pod mužskými pseudonymy (na rozdíl od filmu Emily za svého života své jméno na titulní straně Na Větrné hůrce nikdy neuvidí). Film je spíš fantazijní etudou se skvělým soundtrackem. ()
Je chvályhodné sepisovat životopisy známých osobností. Třeba o F. M. Dostojevském nebo o Franzi Kafkovi vyšly celé stohy životopisné literatury. V dobách, kdy neexistoval internet, psali lidé hodně dopisů, které se často dochovaly, takže je z čeho čerpat, nemluvě o tom, že o některých osobnostech sepsali lidé, kteří je znali, i své vzpomínky na ně. V angličtině bude jistě existovat nějaká životopisná kniha o Emily Brontëové, i když její autor dost možná zpracoval životopisy všech literárně činných Brontëovic sester do jednoho svazku. Naproti tomu životopisné romány a životopisné filmy ve mně vzbuzují rozpaky. Jednak pochybuji o jejich historické věrnosti, jednak mám pocit, že jejich tvůrci jaksi parazitují na životech jiných osob, a to osob, které se proti tomu už nemohou bránit, protože jsou mrtvé. Odkud vědí filmoví tvůrci, že Emily v nějaké situaci řekla nebo udělala právě to, co se ukazuje ve filmu? Mám podezření, že si to vymysleli. Kromě toho nejsem ani znalcem díla Brontëovic děvčat. Román Na větrné hůrce si už asi sotva přečtu, protože množství knih, které ještě stihnu přečíst, lze sotva počítat na metrické centy, a odborná literatura má přednost. Tento týden jsem přitánul z antikvariátu knihy Kult und Magie der Indianer Südamerikas (Alfred Métraux, Gifkendorf 2001) a The Sacred Scriptures od the Japanese (Post Wheeler, New York 1952), takže, milá Emily, máš prostě smůlu, tvůj životopis někde na Amazonu nebo na AbeBooks shánět nebudu. Vzal jsem tedy zavděk filmem i s tím vědomím, že kdyby mi tam jeho tvůrci servírovali nějaké báchorky, tak to kvůli svým mezerám ve vzdělání stejně nepoznám. Film nakonec docela ušel. Chválím zejména herecký výkon představitelky hlavní role. ()
Bál jsem se bezkrevnýho klasickýho pojetí, na který jsem u podobných témat zvyklej, ale dostal jsem kupodivu citlivý vyprávění o nadaný dívce, která na pozadí svýho boje s asketickýma konvencema doby řeší v jádru dost běžný, ale věčný problémy dospívání. Nakonec je mi teda velmi sympatický, že je z toho místo nezáživnýho jednostrannýho pomníku ideálu Emily Bronte spíš příběh o nadaný holce, co se prostě hledá. Chvílema se to sice trochu vleče a hlavně konec už je dost zdlouhavej, nahoru to ale táhne Emma Mackey, ze který se jen těžko spouští oči. ()
Motivace spisovatelů bývají leckdy skryté a složité. Když svobodná dcera duchovního napíše knihu o vášnivé lásce, dá se dohadovat, že něco podobného sama zažila. Příběh sleduje svůj směr a je až na trochu pomalejší tempo poměrně zručně vyprávěný i kvalitně zahraný. Jde o pojetí, které nechce působit staromódně, aby mohlo zaujmout spíš mladší diváky. To je vidět zvlášť na milostných scénách a ve zdůraznění problémů Branwella Brontëho s opiem a alkoholem. Jen se mi občas zdálo, že se režisérka příliš snaží, aby Emily vynikla a děj získal na dramatičnosti. Charlotte je kvůli tomu odsunuta do pozadí a naznačuje se, že žárlila na mladší sestru a začala dobře psát až po její smrti. Přitom Charlottina nejúspěšnější kniha "Jana Eyrová" i Emilyn jediný román "Na větrné hůrce" vyšly oba v roce 1847 a Emily zemřela až o rok později. Její tajný milenecký vztah zas ale působí dost věrohodně, možná kromě dopisu s vyznáním lásky. To už se Heathcliffovi, nejvýraznější mužské postavě ve "Větrné hůrce" úplně nepodobá, takže skutečnost zřejmě nebyla až tak romantická. ()
Civilně a srozumitelně podaný příběh života slavné spisovatelky, který je umocněný vynikající kamerou. S výborným výkonem hlavní představitelky vše vytváří skvělou atmosféru, která diváka dokáže pohltit. Scéna s maskou matky je nezapomenutelná, až mi běhal mráz po zádech. Nicméně stále schází mnoho, nebo spíše přebývá, proto nemohu hodnotit více než nadprůměr. 3+ ()
Nevím, jestli to může dávat úplně smysl bez znalosti Větrné hůrky a Jany Eyrové, ale prostě si neumím představit lepší způsob, jak přetavit do filmového jazyka to málo, co o sestrách B. víme, a promíchat to s emocemi z jejich knih. A Emma! ()