Joedas

V kinosestřihu jsou všechny scény, byť velkoryse pojatý, vršený jedna za druhou bez pojítka a návaznosti, který by vedly k dramatickýmu vývoji. Napoleon tak působí útržkovitě a jakoby bez tváře, duše a nějakýho hlubšího cíle. Ridley je samozřejmě pořád frajer nejhrubšího zrna. Ve svym úctyhodnym věku se nezdráhá inscenovat davový scény, který v moderní době digi bordelu nemaj co do velkoleposti a poctivosti obdoby. Ale v daný konstelaci všechen tenhle um a nepochybně obrovský množství práce přišlo vniveč, jelikož jsme místo koheretního filmu dostali dvě a půl hodiny dlouhej příslib, že až ta uberverze o něčem bude. Tak snad.

Záměrně těžko stravitelná podívaná, která definitivně završuje Martyho odklon od podvratnejch, ale divácky přívětivejch jízd typu Casina a Goodfellas, tím spíš Vlka z Wall Street a Departed. Tři a půl hodiny bez dramatickejch zvratů a cool momentů bolí. Chybí typicky filmový prizma, co by divákovi usnadnilo cestu k emocionální účasti, orientaci v postavách, oddělní jejich charakterů na jasně daný škále dobra a zla, a co by všechny ty zvěrstva zabarvilo do esteticky stravitelnýho imperativu, jak má divák reagovat a vyhodnocovat. Odhalení vrahů není podtržený tymbánovym úderem, vyšetřování nedoprovází uspokojivá ukázka detektivní řehole a nezavršuje euforický zadostiučinění. Tahle na první pohled skoro "antifilmová" řeč šokuje, má ale svoje opodstatnění. Scorsese nestojí o splachovací content, ani plochou filmařinu, ani varovnou a sebezpytující lekci dějepisu. A tak obětoval spektákl, ukáznil svoje mnou tak oblíbený režijní finesy a natočil hutnou elegii, jejíž ozvěny divák uslyší ještě dlouho po projekci.

Sado maso romance pro nadšený stomatology s krásnym katargickym závěrem.