Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Dokumentárny
  • Animovaný
  • Sci-Fi

Recenzie (699)

plagát

Jar, leto, jeseň, zima... a jar (2003) 

Když se na to dívám potřetí (?), ztrácí to trochu romantiky, hlavně s tou kočkou, která vypadá nemocně na těle i na duchu, se svrabem a vystreslá a ještě ji morduje, když s jejím ocasem maluje sútru pna palubě. Přestože má k dispozici několik štětců. A pak stejně skončí sama v lese. A rybičky zamrzlé, což od mnicha, co chrání každý život, je poněkud nezodpovědné. A ty paralely se zvířaty zatíženými kameny snad každý pochopí, aniž by musely být na konci připomínány. Lekce již byla uštědřena.

plagát

V jiném těle - Epizoda 3 (2022) (epizóda) 

Abychom nezapomněli, hned v úvodu nám režisér záběry z minulého dílu připomene, jak skvěle zachytil operaci prsou. Tobiáše, jehož mantrou je „nemůžu chtít zázraky“, po zinscenovaném coming outu před spolužáky schladí ředitelka, která svému předsudečnému postoji dokonce chce dodat punc autority, že misgendrování je správné, „musí“ ho tak oslovovat, protože Tobiáš nemá právo na svou identitu a oslovení, než projde kastrací a tak pro ni vždycky bude „Simonka“. Těžko od režiséra můžeme čekat nějakou reflexi takových transfobních projevů, když si evidentně myslí to samé. Připraví sám Tobiášovi další ponižující divadlo. A tak Tobiášovi spolužáci se nyní mohou podívat na svého kamaráda s roztaženými nohama na stole, zatímco sexuolog mu vyšetřuje vagínu a kamera zabírá i monitor sona. České televizi se tímto voyerismem podařilo překonat hranici nevkusu a bulvární bezohlednosti. Vedle společnosti se trans lidé v dokumentu přizpůsobují se stejnou samozřejmostí i tvůrcům, režiséru Pavlu Dražanovi. Který nejen že jejich každodenní ponižování bez reflexe zachycuje, ale dokonce k němu sám přispívá… Když zpoza kamery zpovídá partnera Adriany a bezostyšně se ptá na to, kdy zjistil, že Adriana „je kluk“ (režisér: „Kdy jsi zjistil, že to je kluk?“ partner: „Ona je ale holka.“ režisér: „Ale fyzicky to je kluk.“). On bez váhání odporuje, že nikdy klukem nebyla a že to jsou soukromé věci. Ale režisér žádné soukromí a důstojnost protagonistek a protagonistů v sérii neuznává. Zkusme si představit, jak skvěle, lidsky, citlivě a důstojně mohl dokument vypadat, a to i se stejnými lidmi, kdyby ho netočil transfobní režisér Pavel Dražan, ale právě Adrianin partner. Ale tak nemůžeme po České televizi v roce 2022 chtít zázraky a respekt.

plagát

V jiném těle - Epizoda 2 (2022) (epizóda) 

Pokud v prvním díle by se medailonky daly se zavřením obou očí ještě pochopit, deadnamování ve druhém díle již dokazuje, že tvůrci to mají na háku. Co na tom, že je Edward tři roky úředně muž, neopomněné se připomenout, že kdysi byl Karolína. Markéta vystihuje to, co sedí na všechny protagonistky a protagonisty, kteří byli pro natáčení seriálu vybráni. Základní záměr je přizpůsobit se. Společnosti a nejspíš i tvůrcům seriálu. Dle Markéty je to důležitější než život. Péťa pak i odmítá označení trans. Na což má plné právo, jen to doplňuje homogenní monolit, který tvůrci chtějí vyprávět – nejde zde o žádný aktivismus, ano trans komunitu, která pro trans lidi bývá klíčová. Jediný narativ je objektivizace trans lidí na tělo, jeho zpředmětnění (když operatér kreslí na prsa Markéty čáry před operací) a naturalistické záběry operace prsou. Tvůrci prostě mají tu šablonu, a ignorují narativ těch lidí samotných. "Já jsem nikdy nebyla chlap", řekne protagonistka, ale v titulku čteme "prochází změnou z muže na ženu" a vždy „deadname“. Jediná vize tvůrců je, že až po operaci, po „přeměně“, jsou ženou/mužem“. A ani to je neuchrání před deadnamováním.   Tobiášova mantra se zase stane, že nemůže chtít zázraky. Čímž komentuje neutuchající misgenderování ze strany okolí, včetně učitele, nebo ředitelky, která svému předsudečnému postoji dokonce chce dodat punc autority, že misgendrování je správné a Tobiáš nemá právo na svou identitu a oslovení, než projde kastrací. Tobiáš před kamerou prochází různými zinscenovanými coming outy, např. před třídou. Zajímavé je, když to pak kluci za přítomnosti kamery probírají v hospodě a ptají se Tobiáše, proč jim to nemohl říct normálně, bez kamery. Jenže pak jdou tvůrci ještě dál a Tobiáše neuvěřitelně dostanou za hranice vkusu. Ale o tom zase v příštím díle....

plagát

Leviathan (1989) 

Guilty pleasure. Poctivá práce 80. let, žádné umělé počítačové efekty. A poctivé herecké obsazení.

plagát

V jiném těle - Epizoda 1 (2022) (epizóda) 

Mám k tomuto počinu dost ambivalentní vztah, protože tvůrčí tým se od svého minulého počinu na toto téma v rámci série Pološero nijak nepoučil a rozhodl se toto téma opět zpracovat v duchu 90. let. Líbí se mi (trans) lidé, kteří do toho šli. Ale zdá se, že tvůrčímu týmu jen plní jejich představy. Tedy to, co si běžná veřejnost stereotypně myslí o trans lidech, to také je natočeno. Co také čekat od počinu, který v popisku mluví o „transsexualitě“, což je název psychiatrické poruchy, která byla před pár lety jako diagnóza vyřazena. Stejně jako důraz na tělo, „proměnu“ obligátní úvodní medailonky, ve kterých se zdá, že dotyční papouškují zadání tvůrců, misgenderování, deadnamování. Tedy všechno, co jste si mysleli o trans lidech, místo toho, abyste se jich zeptali.

plagát

Sanditon - Série 2 (2022) (séria) 

Měl jsem obavu, když polovina postav z první řady je pryč, takže přijdeme o Sidneyho holý zadek, ale vyřešilo se to tím, že do města zavítá celá armáda nových hejsků, takže máme nevyčerpatelnou studnici nových charakterů. Potěšilo mě, že i kostýmní seriál podle Jane Austen může být woke a dokonce najít neotřelý charakter – tomboy. Tohle divertimento je poutavější než Gentleman Jack.

plagát

Drazí běloši (2017) (seriál) 

Woke bez servítků. Nejvíc nabíhá žíla na čele všem těm zastávajícím se nekorektního humoru a svobody slova, ale komu zvoní hrana? Komu máslo teče až do bot? Některé epizody vypadají nudně, než vás nemilosrdně konfrontují s tím, že to, že nejste rasista a máte černý kamarády, nestačí na to, abyste někdy prostě nedrželi hubu a krok, protože na vás policajt na studentském večírku nikdy zbraní mířit nebude. čsfd: „Ideologistická propaganda tohodle ražení nemá co dělat na globálně dostupné platformě typu Netflix. Opravdu velice ubohý a znepokojivý počin.“ kukkik, 3.5.2022  „No, na to, že ještě nedávno pobíhali po plantážích by mohli bejt trochu méně asertivní. Po 3 dílech mám jako běloch pocit, že za vše špatný můžem my a zároveň abych se pomalu bál koupit si čokoládu a nebyl označen za rasistu. V reálu je to totiž možná ještě utaženější než v seriálu.“ grizly007, 24. 6. 2019 „Afektovaně angažovaný seriál o rasové otázce, který by mohl vzniknout jedině dnes, v době přílišné politické (ne)korektnosti. Obdoba kampaně #oscarssowhite, jen v desetidílném televizním pojetí.“ mcb, 8. 2. 2018

plagát

Hodiny (2002) 

"I'm gonna make a cake. That's what I'm gonna do"   Jsou to ty hodiny, které musím přežít a po nich následují další a minuty a vteřiny, tikání času nelze zastavit. Ten dort se nepoved, i když dal tolik práce.   Clarissa: "Na žádnou party nemusíš. Ani na tu oslavu. Nemusíš nikam chodit. Nemusíš vůbec nic." Richard: "Ale co ty hodiny? Pořád tu jsou ty příští hodiny. Napřed jedna, po ní druhá. A když se ti povede je přestát, čekají tě další, a další… Já už nemůžu." Richard: "Jenom je mi z toho smutno. To, čeho jsem chtěl dosáhnout, mi připadalo docela prosté. Chtěl jsem vytvořit něco životaschopného a dostatečně šokujícího, aby to aspoň jednomu člověku mohlo prosvětlit den. Docela obyčejný den. Jen si to představ, přát si něco takového! Bláznivý nápad."   A tak Laura Brownová, žena, která se pokoušela zemřít, a nepodařilo se jí to, která utekla od rodiny, zůstává naživu, zatímco všichni ostatní, kdo se snažili přežít ve stopě, kterou za sebou zanechala, už odešli. Ona žije, kdežto jejího bývalého manžela skolila rakovina jater a její dceru zabil opilý automobilista. A žije i po tom, co se Richard vrhl z okna na střepy pokrytý betonový dvorek.   “Dear Leonard. To look life in the face. Always to look life in the face and to know it for what it is. At last to know it. To love it for what it is, and then, to put it away. Leonard. Always the years between us. Always the years. Always the love. Always the hours.”   "Žijeme svoje životy, děláme to, co děláme, a pak jdeme spát - jak je to prosté a obyčejné! Několik nás skočí z okna nebo se jde utopit či spolyká hrst prášků; podstatně víc je těch, kteří zemřou při různých nehodách. A většinu z nás, obrovskou většinu těch ostatních, pomalu sežere nějaká nemoc nebo - když máme velké štěstí - sám čas. Útěchu nám může poskytnout jediné: tu a tam nějaká hodina, během níž náš život - navzdory obecné nepřízni osudu a planým nadějím - propukne naplno a poskytne nám všechno, o čem jsme kdy snili, ačkoli každý (snad s výjimkou dětí, ale možná i včetně nich) víme, že po těchto šťastných hodinách nevyhnutelně přijdou docela jiné, mnohem temnější a obtížnější. Ale přesto pečujeme o svou obec, vítáme každé nové ráno a především - víc než cokoli jiného - doufáme, že se nám těch blažených hodin dostane co nejvíc. Jen samo nebe ví, proč to tak milujeme."

plagát

John Oliver: Co týden dal a vzal - FIFA (2015) (epizóda) 

Vedle apartmá pro kočky, které si zřídil jeden ze zkorumpovaných bývalých představitelů FIFA se dozvíme i o České televizi, která 70. let od narození Hitlera oslavila nacistickou rodinnou zábavou, ve které jde o dvouměsíční přežití jedné rodiny za doby protektorátu.

Reklama

Reklama