What Is a Woman?
Réžia:
Justin FolkKamera:
Anton SeimHrajú:
Matt Walsh (sprievodca), Jordan B. Peterson, Phil McGraw (a.z.), Oprah Winfrey (a.z.), Caitlyn Jenner (a.z.), Demi Lovato (a.z.), Tucker Carlson (a.z.) (viac)Obsahy(1)
Dokument venujúci sa rodovým a transrodovým otázkam, v ktorom Matt Walsh hľadá odpoveď, či ako sám vraví pravdu, na otázku: Kto je žena? Hľadá ju naprieč USA skrz rozhovory s bežnými ľuďmi na ulici, no aj s odborníkmi z pediatrie, psychiatrie, psychológie či ľuďmi, ktorí podstúpili zmenu pohlavia, taktiež s terapeutom potvrdzujúcim pohlavie či nakoniec s chirurgom, ktorý operácie zmeny pohlaví vykonáva. Pri hľadaní odpovede neváha a vycestuje za kmeňom Maasaiov v Keni. Snímka sonduje fenomén, ktorý sa objavuje v USA a to, že stále viac a viac mladistvých rozhoduje o zmene svojho pohlavia, často neuvedomujúc si, aké následky zmena môže priniesť. Matt Walsh si berie na paškál aj ošemetnú stránku fenoménu trans - vysporiadanie sa s oslovovaním, nároky týkajúce sa návštev sociálnych priestorov ako šatne či WC či nevyriešenú otázku hodnotenia športových výkonov. (Biopler)
(viac)Recenzie (75)
To, co zpočátku vypadá jako komediální satira, se v průběhu času překotí do brutální filozofující dystopie, ze které doslova mrazí. Komediální část poukazuje úsměvné prvky v chápání pohlaví a vlastní identity, ale později zabrušuje čím dál víc do témat sexuální identity, transgenderu a rostoucího trendu pohlavních přeměn, stejně tak jako ukazuje snahu dnešního světa umlčet kohokoli, kdo by svými slovy “emocionálně poškodil trans lidi” a kohokoliv, kdo respektuje základní biologii a nerespektuje 1000 odlišných pohlaví. Celá situace, která se rychle vyvíjí nejen v Americe, ale v celém světě, je postavena na hlavu a z celého “dokumentu” je mi až fyzicky zle, když si uvědomím, v jakém pošahaném světě budou děti naší generace muset vyrůstat. Hnus, nechutnost nejvysšího kalibru a neskutečně cením autora za jeho koule veřejně proti tomuhle vystoupit. ()
Ono to často neni o tom, že by tí opýtaní nevedeli odpovedať na jednoduchú otázku, pravdepodobnejšie len nechcú spolupracovať na hre, ktorá ich uráža, nezávisiac od toho, či majú pravdu, alebo sa mýlia. Pretože TÁ otázka podporuje Walshov názor aj vtedy, keď na ňu neodpovedajú, a oni to vedia. A často mu aj odpovedajú (gender a sex rozlíšenie), ale on to za dostatočnú odpoveď nepovažuje. Chýba tam veľa argumentov; napríklad pri zmienke o častých samovraždách ľudí, ktorí podstúpili tranzíciu, nie je porovnanie s častosťou samovrážd u transsexuálov, ktorí ju nemohli podstúpiť. Je to návodné. Walsh sa nesnaží zisťovať pravdu, pretože je o nej od začiatku presvedčený. Nechce chápať dôvody vedúce názorových oponentov k ich presvedčeniam, ale presvedčiť ich o jeho “objektívnej” pravde a otvoriť im oči. Ponúka vyjadrenia dotknutých ľudí (napr. ženy, ktorá musela opustiť štúdium pre nepriateľsky militantné woke prostredie, alebo hlas otca, ktorého žaluje vlastná dcéra za použitie zlého zámena), ale za celý čas jediný raz nepripustí vôbec existenciu nejakého historicky nepriateľského prístupu okolia voči trans komunite. Nesnaží sa hľadať dôvody, prečo je táto časť aktivizmu natoľko ofenzívna. Kritizuje možnosti sexuálnej sebeidentifikácie teenagerov - vyjadruje jasne, že je proti, ale zamlčuje debatu o dopadoch jej nemožnosti. Miestami som reálne zvažoval, či sa nesnaží predať konverznú terapiu. Matt Walsh pravdepodobne (súdiac z tohoto dokumentu) neverí v existenciu transsexuality (sic!), pričom má vo svojom dokumente obeť hormonálnej liečby trpiacu genderovou dysfóriou (sic!). Občas samozrejme má pravdu; sú tu aj tienisté stránky. Sú tu aj nekompetentní ľudia, s vysokými kompetenciami. Je tu nedoriešená športová téma. Je tu prenasledovanie. A čo zabudol, sú iritujúce cancel culture nezmysly, ako útoky na komediálny žáner, alebo mňa osobne dosť vytáčajúci tlak na ne-lgbti hercov hrajúcich lgbti postavy, prípadne zdravých hercov hrajúcich tie hednikepované. Ale on je taký ignorant! To je to isté ako vždy; konzerva príde do tv show, povie transvestitovi, že celý jeho život je šaráda, a vzápätí sa cíti dotknutý, že dotknutí sa cítili dotknutí, a tá telka to potom stiahla. Tak snaď akcia - reakcia, nie? Kto šikanoval koho? V prípade, keď chodil na ženskom pochode (s cedulou a la Bruce Willis v Die Hard With a Vengeance), s obojstranným nápisom “What Is a Woman?”, kto bol ten exot? Keď otec nerešpektuje sebeidentifikáciu vlastnej dcéry až do tej miery, že sa idú súdiť; keď tak moc nechce, aby sa cítila ako to, čím sa cíti byť (či už má pravdu, alebo je zmätená), je to dobrý otec? V závere film z predstieraného skúmania prejde do protiútoku a otvoreného anti-trans aktivizmu, a presvedčení sa cítia utvrdení, a nepresvedčení sklamaní. A potom sú tu ľudia ako ja, ktorí si užili trolling medzi Masajmi, ale nebudú to hodnotiť, pretože je to demagogická propaganda (je jedno ktorej strany). Alebo možno dám neskôr tri hviezdy za spracovanie, alebo odpad za nefér boj; čo ja viem. Ps: Tiež je pre diváka dobré vedieť, koho propagandu sleduje, pretože než sa nazdá, môže byť vytrolený katolickou cirkvou. A ten cool pán v hlavnej roli, prirovnávaný ku Cohenovi, je v skutočnosti bigotný, katolický pro-life aktivista, podľa ktorého by kresťania nemali cvičiť jógu (pretože Satan). :) 12-ročná znásilnená vlastným otcom by podľa neho nemala ísť na potrat, aby sa nezničili dôkazy, a cirkev nemá problém s pedofilnými kňazmi, pretože väčšina prípadov sú teenageri. Tak nezabudnite, že tento chce úprimne chrániť vaše deti. Širší prehľad TU. Pss: Jedna z long term štúdií vyvracajúca Walshove demagógie TU. Super recenzia od Current Affairs debunkujúca hromadu ďalších Walshových hoaxov a lží TU. () (menej) (viac)
Co je to žena? Spoiler alert! Žena je dospělá lidská samice. Tím pro mě jakákoli diskuze na toto téma končí. Kdokoli tvrdí cokoli jiného, má buď zásadní psychický problém, se kterým by se měl léčit, nebo je to neomarxistická zmanipulovaná hnida bez páteře a morálky, se kterou a priori nelze rozvíjet jakoukoli diskuzi, ježto na to nemá nutnou duševní kapacitu. ()
Svět se vážně v prdel obrací. Za chvíli obyčejní normální heterosexuálové budou pomalu pranýřování za svůj styl života a tradiční hodnoty klasické rodiny, pohlaví (od pradávna muž -žena) na úkor kdejakých úchylů, sluníčkářů, psychicky narušených jedinců a politiků+ expertů, kteří si honí body a upřednostňují kdejakou píčovinu, co někdo vymyslí. Já patřil taky k těm, kteří si z různých exotů dělal ještě nedávno srandu, ale ona to už přestává být sranda – podle dnešního škatulkování jsem ateista, rasista, xenofob a antivaxer – a jsem na to kurevsky hrdý. Stejně jako vyznávám svazek manželství muže a ženy a maximálně registrované partnerství pro homosexuály. Pokud se někdo cítí jako muž či žena ale ve skutečnosti je jiného pohlaví – tak ať se nechá klidně přešít někde v tichosti na klinice, nebo nosí oblečení druhého pohlaví, paruky, ať si klidně píchá hormony, ale do prdele cpát takové hovadiny do děcek – tak to už je vrchol. Další magoři si myslí, že jsou veverky, vlci, houpací kůň – no tak ať tyhle blázny zavřou někde do ústavu, ale proč by měli mít stejná práva jako ostatní – jak vůbec chtějí zavést třetí či kolikáté pohlaví, nebo změnit skloňování sloves či odsoudit někoho do vězení, že nesouhlasí s tím, aby jeho děcku někdo píchal kdejaká svinstva…Přitom ani nedokáže většina těchhle expertů odpovědět na normální otázku…Proč by měli genderové soutěžit s normálními holkami či kluky, proč by měli být ve společných šatnách-sprchách – kdejaký úchyl – tam ať jim udělají ty jejich speciální hajzlíky a dají všem ostatním normálním lidem pokoj. Už i ti černoši v Africe mají víc rozumu než ti slavní američtí experti, lékaři a politici…Matt Walsh se možná choval místy povýšeně, arogantně, ale v tomhle mu držím palce. Pro úchylky a výstřednosti existuje možná jistá míra tolerance, ale pokud nám to přeroste přes hlavu, tak je lidstvo vážně odsouzené k zániku… ()
„… a na pěšině zbydou po nich tranzistoráky, a uříznuté čuráky…“ Když mi bylo třináct, cítil jsem uvnitř úděsné pohlavní pnutí, a byl jsem neochvějně vnitřně přesvědčen, že bytostně toužím být dmol dominantní samička toustovače. Až kompulzivně jsem snívával o tom, že do mě někdo rve chleba, který jsem po důkladném ogrilování vyflusával na talíře s růžovými slony, a byl jsem dokonce svou novou transelektrospotřebičovou sociální rolí natolik posedlý, že jsem o svačinových přestávkách žádal spolužačky, aby mě zapojovaly do zásuvky a tahaly mě za penis, dokud to necvakne. Když jsem pak začal i úzkostlivě každou chvíli odpočítávat tři minuty, abych ty tousty nepřipálil, a pokud mě někdo vyrušil, chtěl jsem se vyhodit do elektroodpadu, vzala mě má starostlivá matka k lékaři, jestli by se s tím teda nedalo něco udělat. Tomu jsem se s neochvějnou důvěrou v moderní medicínu pravdivě, otevřeně, upřímně a komplexně svěřil se všemi svými tužbami a sny a poprosil jej, jestli by mi do hrudníku nevyvrtal dva obdélníkové otvory o rozměrech 3 x 15 centimetrů, k prdeli mi nepřišil napájecí šňůru na 220 V a nepředepsal mi pár neškodných hliníkových tablet qůli nerez lesku, abych se již konečně mohl plně genderově identifikovat. Jenže tenkrát byli ještě doktoři neprobuzení, stereotypní, konzervativní a pohlavně jednopólově vyhranění zmrdi bez sebemenšího smyslu a pochopení pro sebevědecky naprosto jasně definované citlivé dětské nitro. A tak mi ten zpátečnický dinosaurus nejdříve jednu přimrdal, načež prohlásil, že si není až tolik jistý, jestli jsem jen labilní pičus, nebo mi už dočista jebe, ale prý když s těmi pičovinami hned nepřestanu, nechá mě hospitalizovat a napajcovat tolika psychofarmaky, že budu tumpachový a nepostaví se mi ještě ve třiceti. Inu, raději jsem přestal, ale za půl roku se celá ta situace znovu opakovala, když jsem se cítil na cis šovinistického mikrovlného troubu. A tak to šlo až do osmnácti, kdy jsem se definitivně vyhranil ve fisdur multidecimálního kokota, a nechal si konečně přišít toho vytouženého čuráka. O 15 centimetrů delšího. To dnes je zaplaťsatan situace již zcela progresivní. Třináctiletý oligofrenik si v pohodě skákne za bezpohlavním či vícepohlavním androgynním mutantem, hlavním to lékařem, -řkou, -řkouce a vědcem, -kyní, -kynem, -kynete, -kynou univerzity Džona Marxe, sponzorované naším nejvyšším spasitelem a filantropem – Pfizerfaustem dobrotivým, řekne, že si připadá jako pohlavně nevyhraněný primát, načež ten/ta/to jen se sluníčkovým úsměvem účastně a s bohorovným pochopením prohlásí „Hm, hm, jasný progresivní genderový moribundus, doufám, že to znělo dost učeně, protože je to nepopiratelný vědecký fuckt, jednoznačně definovaný dokotorem Bolítem!“, bez mrknutí oka mu předepíše klinicky netestované opičí hormony, zeptá se jej, jak velkou si bude přát tu mandrilí prdel za 80 000 USD a nakonec mu sdělí, že kdyby rodiče náhodou měli nějaké hemzy, po bolševicku s nimi pomocí pár neziskovek, Instáče a Tiktoku sociálně i ekonomicky zatočí za hrubé nerespektování pohlavní identity dětí a mládeže. Na straně jedné sice kapku tendenční, ovšem potřebný, naprosto děsivý, chytře a vtipně naformulovaný dokument ze světa obráceného v prdel o tom, jak nám tu sqostně vymatlané, odporně zmutované a záměrně sebepoškozované loutkové zrůdy bez argumentů z 0,6ti procentní minority, které v neomarxistických dobách utiskování většiny na úkor kdejakého parafilika narostla křídla, už mohou beztrestně v některých nejzdegenerovanějších koutech Zeměplacky programovat a přešívat děti k obrazu svému. Nasraně druhé dokument s až hořce úsměvně paradoxní a kontraproduktivní prdelí. Tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct „pozadím“. Když si totiž na sarkastického glosátora, ochránce tradičních hovnot, dětí a světa před bezesporu degenerativními vlivy levičácké pseudokultury hraje fanatická kudlanka a hlásná trouba křesťanské pedosekty, je to tak trochu jako ten „kat, co na rohu ulice o morálce káže“. () (menej) (viac)