Anděl zkázy
El ángel exterminador
The Exterminating Angel
The Exterminating Angel
Réžia:
Luis BuñuelScenár:
Luis BuñuelKamera:
Gabriel FigueroaHudba:
Raúl LavistaHrajú:
Silvia Pinal, Jacqueline Andere, Claudio Brook, José Baviera, Rita Macedo, Augusto Benedico, Antonio Bravo, Enrique García Álvarez, Eric del Castillo (viac)Obsahy(2)
Velký filmový surrealista Luis Buñuel je spoluautorem scénáře a režisérem této temné, hořce vtipné satiry. Skupina lidí ve společenských šatech přijede do elegantně zařízeného domu na večeři. Když se však po jídle hosté přesunou do hudebního pokoje, zjistí, že služebnictvo uteklo, ale oni z nějakého důvodu nemohou odejít. Není zřejmé proč – nejsou zde zamčené dveře ani zamřížovaná okna, která by jim bránila v odchodu – ale hosté jsou přesto přesvědčeni o tom, že jsou zde uvězněni. Ponecháni svému osudu se pomalu proměňují v noblesní barbary, kteří zarazí sekeru do vodovodního potrubí, aby se mohli napít vody, zabijí a snědí ovci, jež měla být součástí večerní zábavy, schovají těla mrtvých hostí ve skříni, koketují s magií a pálí nábytek. Snímek hojně oplývá Buñuelovým suchým, donkichotským humorem. (Cinemax)
(viac)Recenzie (115)
Krásný příklad toho, jak satira vůbec nemusí být komedií. Legrační totiž tenhle Buñuelův majstrštyk opravdu není a přístupný široké divácké obci taky asi nebude. Sžíravý, hořký a krutý šleh do morálky vyšších společenských vrstev, kde mistr rychle a nemilosrdně seřezává jednu pokryteckou vrstvu za druhou až nezůstane nic než obnažený živočich Homo a vůbec ne sapiens. A to formou bizarního de facto survivalu, kde skupina bohatých a životem rozmazlovaných fouňů uvízne v jedné místnosti rozlehlého sídla a cosi nedefinovatelného a neviditelného jim brání odejít. Černobílá kamera, ostatně jako vždy, umocňuje mnohdy napětím přetékající atmosféru, která není prostá ani hororových prvků (obživlá ruka), psychologické proměny "přežívajících" psal sám ďábel a smrt číhá i na nevinné. Závěr pak vtipný a mrazivě epický zároveň. Příjemně únavný film a jasná pětka. ()
Neskutečně chytré. Chci vidět další Buňuelovy filmy. Ovšem trpěl jsem. 93 minut je poměrně krátká doba, ale s tímto filmem nějak neutíkala. Ovšem je to jeden z těch filmů, kde mám neodbytný pocit, že by se mi to líbit mělo a chyba je někde ve mně. Vždycky se opakovala situace - mluvíme - trpíme - dokonalá scéna/nápad - mluvíme - trpíme. Časem na Luise přijdu, cítím to. A pak přijde čas na další pokus s Angelem. Nevíte někdo, jak se dělá ta vlnovka nad "n"? Jestli budu koukat na další Buňuely, tak ji zřejmě budu potřebovat. ()
Ke zde ještě nezmíněným a přitom poměrně výrazným prvkům absurdna patří i medvěd neustále se jako jakési vnější ohrožení potulující kolem prostor s uvězněným panstvem. Je zábavné sledovat na povrch náhle vypluvší atavismus, když vznešená společnost doslova roztrhá stádo ovcí. Prostor k zamyšlení dává i způsob vysvobození z "pasti" - uvěznění aranžují scénu přesně tak, jak stáli a jak se chovali, než začalo fungovat to tajemné cosi co je připravilo o svobodu - a tím vlastně zruší účinek "kouzla". Po premiéře filmu se prý producent Gustavo Alatriste naklonil k Buňuelovi a prohlásil: "Done Luisi, je to velký úspěch, nic jsem nepochopil." To sedí. ()
Jistě, samotná premisa příběhu je oděna do absurdity, kdy se několik různorodých lidiček ocitne v pokoji, který je ohraničen neviditelnou stěnou a ve kterém jsou proto nuceni společně nějak přežívat. Avšak v konečném důsledku je Buñuel ryze pragmatický. Snaží se odkrýt společenskou masku jednotlivých aktérů a prozkoumat, co se může stát s člověkem za extrémních podmínek a jak za takových podmínek budou posunuty hodnoty směrem od „civilizovaného“ člověka k divochu/zvířeti. A každý, kdo už má něco od španělského filmaře nakoukaného, musí předem vytušit, že tento myšlenkový experiment neskončí přílišně optimistickými závěry. A přesto mohou mít podobně laděná díla mnoho pozitivní působnosti. Kdyby nic jiného, tak jako podnět k zamyšlení se nad tím, co by se stalo, kdybychom se v této situaci ocitli my. Nebo lépe řečeno v jejích ekvivalentech v podobě války, izolace, či v podmínkách, ve kterých již nad člověkem nevládne hrozba trestu (čili žádný mocenský/represivní aparát), nýbrž veškeré morální otázky leží celou vahou na bedrech každého jednotlivce. Když nad tím tak uvažuji, vlastně se ani nedivím Buñuelovu skepticismu... ()
Dokonalá absurdnosť príbehu je zaklincovaná v záverečnej scéne. Neviem, čo sa dá viacej očakávať z podobného námetu, ale ja som niečo očakával. 3+ ()
Ach ten nenápadný půvab buržoazie… Vidět smetánku spát na zemi je opravdu zvláštní, ale nic se nevyrovná ovcím a surrealistickým rozhovorům. Třeba když doktor na dotaz k umírajícímu odpoví, že za šest hodin bude plešatý. Chcete vědět, jestli hosté zavraždí majordoma? Co budou pít, když dojde voda? A co nebohé ovce, běhající po domě? Zvítězí hlad a paranoia nad lží a nenávistí? A co na to farář, jeho ovečky a běhající ruka? A hlavně, bude se to líbit kostelním zvonům? Na tyto i jiné otázky vám Buñuel v tomto filmu poskytne odpověď. ()
For Me 92% ()
Mexická tvorba se mi zas až tak často pod ruky nedostává, ale když už se tak stane jde většinou o velice zajímavé a dobré filmy. Také tento film je neskutečně zajímavý a svým příběhem a dějem mě naprosto dostal. Jde o něco co jsem ještě asi nikdy v životě neviděl. Režisér Buňuel přišel s něčím, co v té době bylo zcela netradiční a nad čím zůstal rozum stát. Tento španělský režisér byl za svého života velice oblíbený. Natočil několik desítek filmů, z nichž skoro všem se dostalo velikých ovací a mnohé z nich patří mezi úplnou špičku světové filmové tvorby. Ve filmu máme možnost vidět i několik úmrtí o které jsme nebyli ochuzení. Nehledejte však zatím žádné postraní události, protože všichni zemřeli přirozenou smrtí. Žádní duchové ani masakry se nekonaly. Nelze ale přehlédnout scénku s pohybující se rukou, která se stala inspirací pro několik další filmů. Tato scénka byla příjemným zpestřením a jistě i hlavní prezentací nadpřirozena. Na efektech tento film jinak nestavěl, protože to nebylo ani za potřebí. Hlavní prioritou filmu je zcela jistě pochmurná atmosféra a chování postav. Herecké výkony jsou na velice dobré úrovni a právě ty stojí za úspěchem celého filmu. I samotná hudba musela ustoupit do postraní, protože by zcela jistě překážela. ()
"Má sílu Anděl zkázy...", slyšel jsem po čase zpívat Michnovou, a tak jsem si po čase pustil jednoho z mých oblíbených Buñuelů. A i když už pro mě nemá takovou sílu jako někdy začátkem devadesátek, kdy jsem coby mladý filmový intelektuál v manšestrovém saku obsíral několikrát týdně v pražském Ponrepu (tehdy ještě v Adrii), nelze mu ani dnes upřít celkovou působivost, nebo aspoň působivost některých scén. Moje nejoblíbenější jsou kuřecí pařáty v dámské kabelce, zednářské "přišel čas vyslovení nevyslovitelného", nebo lehce mrazivý okamžik, ve kterém po přesném zopakování situace z prvního večera bariéra náhle povolí. P.S.: Nemuselo by být marné natočit dnes tenhle film znovu, se stejným námětem a současnými kulisami, mohl by to být zajímavý nekomerční nízkorozpočťák. ()
Vysoce surrealistické dílo a stejně takový je i zážitek z jeho shlédnutí. Kritika určité části společnosti je tím nejmenším, na co lze tuto krásně promyšlenou bizarnost vztáhnout. ()
Luis Buñuel a jeho buržoazie. Ani tentokrát jim nic nedaruje a pořádně je potrápí. Film se nese spíše v komediálním duchu a o absurdní dialogy nebo scény není nouze. Na můj vkus je tu ale až moc postav, mezi kterými jsem se místy ztrácel a uniklo mi tak několik určitě důležitých vět. Ale celkový nápad a provedení opět nemá chybu. Buñuel znovu dokazuje svůj smysl pro absurditu a zvláštní smysl pro humor. A závěrečná alegorie církev-ovce - to je celý on. ()
Hororoví scenáristi sa trápia s vymýšľaním dobrých a uveriteľných dôvodov na to, aby mohli zavrieť nejakú skupinku v dome a Buňuel sa s tým nesral. Žiadny dôvod netreba, proste si postavy povedia, že nemôžu ísť von a ti vonku zase, že nemôžu ísť dnu a hotovo. Keby aspoň to izolované prostredie prinášalo nejaké zaujímavé vypäté scény, vycibrené dialógy a skvelé herecké výkony, no nič z toho tu nie je. Pár postáv začne blázniť, pár zomrie, no inak celkom nuda. Nebavilo. ()
Pohrdavý výsměch mistra surrealismu všem buržouskům a černoprdelníkům. Nahnal honosné stádečko do zlaté ohrádky, zaklapl neviditelná vrátka a začal hezky pomaloučku z jejich nablýskané fasády sloupávat vrstvu po vrstvičce. Adios společenská etiketo. Skvostná podívaná s maximálně skvostným koncem. ()
Kávička dosť tmavá a silná, nie pre každého. Režisér sa tu nejasnou dejovou líniou snaží poukázať, že charaktery sa lámu pri vypätých situáciách, nech je osoba akákoľvek. Žánrovo zaradiť snímok by bolo takisto obtiažne, pretože nedáva jednoznačne najavo svoj pôvod. ()
Davam 4* ale musim si nechat tohle dilo rozlezet v hlave. Po te se vratim a napisu poradny komentar. ()
Civilizaci dělí od anarchie 3 dny... (... 3 dny, během kterých nefungují životně důležité procesy, jež však již dnes považujeme za samozřejmé). Film se dá určitě vykládat mnoha různými způsoby, kritika lidského pokrytectví, přetvářky, která vychází jen z materiální zajištěnosti a jež spolu s dalšími civilizačními vymoženostmi bere v nedostatku (prostoru, soukromí, potravy, vody) rychle za své, zároveň varování před tím, jak je naše zdánlivá civilizovanost a "kulturnost" chatrná, je pro mě naprosto evidentní. Nádherně je tu ukázané rychlé zborcení domečku z karet civilizovanosti a sestup zpět k primitivnímu stadiu - začíná to otupením společenských zdvořilostí, pokračuje narůstajícími spory o zdroje či z potřeby vybití nahromaděné agresivity a vrcholí v hledání mystické jistoty, nových pověr, obětních beránků. Geniální a aktuální film. ()
Mistr tu opět rozehrál neuvěřitelně vtipnou a kousavou grotesku na téma jak se lidi začnou po chvíli nuceného pobývání na jednom místě otevřeně nenávidět ...todle je moje noční můra, že bych někde musel trčet s lidmi...stačí mi mých každodenních 15 minut zkázy ve vlaku... ()
Jeden z nejznepokojivějších snímků, který ale nabízí i notnou dávku absurdního humoru a prostor pro fantazii a intepretační schopnosti diváka. Ani chvíli jsem se nenudil a konec byl naprosto brilantní! ()
Na Andela zkazy me nalakal Woody Allen ve sve Midnight in Paris, kde ve skutecnosti vznikl zarodek napadu celeho filmu. Gil Pender se po presunu casem do Parize 1920's setkal se samotnym Bunuelem, kteremu poskytl inception nametu prave na tento film. "I don't understand. What's holding them in the room?" - mlady Luis Bunuel. Narazek a metafor je zde spousta, ale primarni myslenka, ktera je navic demonstrovana pomerne dost doslovne je podle me jednoznacna - lide jsou ovce! 7/10 ()
Že by svět byl jediná pevná cesta pod nohama skloněného poutníka, lemovaná jen běsy a zkázou? Že by konvence, víra či společenská role byly tak statické? Nevím. Jisté je, že kdo z cesty schází, stává se tabu, nedotknutelným a neviditelným, dokud se zase poražen nenavrátí .. či si nevytvoří cestu vlastní. Tuto možnost však film nepřipouští, působí tak velice beznadějně. ()