Sipora

Woody Allen jak ho mám nejraději, navíc s bonusem navíc - hlavního hrdinu nehraje Allen, ale Timothéé Chalamet, který je spolu s Elle Fanning naprosto okouzlující. Film je zábavný, intelektuální, rozehraný na malé ploše a, jako vždy, se skvělou hudbou a nádechem nostalgie.

Filmové zpracování stejnojmenné novely Evana Huntera (vl. jménem Salvatore Lombino) je otiskem typické filmové produkce své doby. Neorealismus má na scénu vstoupit až o pár let později. Proto film působí trochu jako divadelní představení, což ovšem v tomto případě vůbec nevadí. Rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co lze z filmotéky padesátých let vybrat. Kamera Russella Harlana se drží předepsaných řemeslných postupů a v detailech tváří hlavních postav můžeme doslova číst, což celkem dobře nahrazuje jejich vnitřní monology, které známe z knižní předlohy. Nedílnou a obohacující součástí tohoto díla je nesporně hudba. Rock 'n' roll tu zazněl na filmovém plátně vůbec poprvé, a to hned v podobě kasovního trháku Billa Halleyho "Rock Around the Clock" z roku 1954. Swingové melodie Charlese Wolcotta jsou pak ve filmu příjemnou samozřejmostí. Za pozornost stojí černobílé vylíčení hlavních postav. Stojí zde proti sobě jen jasní hrdinové a temní padouši. Jako by si tehdejší divák, řečeno slovy C. G. Junga, nebyl schopen uvědomovat svůj vlastní stín, ale projikoval ho toliko do druhých. To dnes se to ve filmech rozporuplnými hrdiny jen hemží. Lidstvo asi postoupilo zas o krůček dopředu a své stíny celkem bez problému uvědoměle absorbuje.

Brilantní islandská kriminálka, která jistě byla díky jménům všech postav poněkud oříškem pro herce českého dabingu. S Thórhildur, Hjorturem nebo Gudmundurem se opravdu na našich obrazovkách nesetkáváme často. Temná jména jako vystřižená ze severské mytologie nádherně korespondují s temným příběhem, který se v malém islandském fjordu začne odehrávat hned na několika rovinách: nález části lidského těla v pobřežních vodách ledového oceánu; stíny minulosti odkazující k začátku ekonomické krize v roce 2008, na které najednou začne dopadat světlo pochopení; a neodvratně blížící se konec Andriho manželství. To všechno po nějaké době začne dávat smysl v nečekaných souvislostech. Mám ráda filmy, kdy divák je do děje vtažen takovým způsobem, že jen díky vlastnímu intelektuálnímu úsilí načrtnuté dílo, byť někde vykreslené do jemných detailů, sám dotváří.