Betlémské světlo
Bethlehem Light
Réžia:
Jan SvěrákScenár:
Jan SvěrákKamera:
Vladimír SmutnýHudba:
Ondřej SoukupHrajú:
Zdeněk Svěrák, Daniela Kolářová, Vojtěch Kotek, Tereza Ramba, Vladimír Javorský, Jitka Čvančarová, Martin Polišenský, Ondřej Vetchý, Patricia Schumann (viac)Obsahy(2)
Starnúcemu spisovateľovi Karolovi Šejnohovi (Zdeněk Svěrák) už písanie nejde ako predtým. Nedokončené poviedky sa mu hromadia v hlave a ich postavy vyliezajú na denné svetlo a dožadujú sa, aby autor pokračoval v deji. Všetci niečo chcú. Fotograf Matěj chce získať nedobytnú magistru z lekárne, pán Bohumil prosí, aby urobil zázrak, automechanik Bakalář by chcel byť liečiteľom. Do toho vstupuje z reálneho sveta Šejnohova manželka, ktorá si myslí, že už by mal písanie nechať a konečne sa venovať jej. (Magic Box)
(viac)Recenzie (295)
"Děkujeme, že začínáte den sraním Radiožurnálem." Poetická záležitost, která se perfektně hodí ke svátkům vánočním, ale pečlivě promyšlený, treskutě vtipný a vypointovaný film jako Vratné láhve to není. ()
Nápad dobrý, provedení zvláštní ()
Je mi z toho smutno.Dvě hvězdy jen z nostalgie po "starém" Svěrákovi. ()
No čekal sem víc .Začátek filmu dobré a od nějakého prostředku už nudné a to sem film se díval tam kde sem vypl.Jinak žádné veledílo se nekoná .Kde jsou ty časy Svěráků v těch lepších filmech vratné láhve a jiné.60% víc ne. ()
Svěrákova křeč. Jinak už bych to bohužel nenazval. Po strništi bos už mělo jasné náznaky, tady se to jen vyplnilo. Celá aura kolem slavného rodu začíná pozvolna uvadat, ovšem stále ještě alespoň s náznaky jejich starých dobrých filmových časů. Příběh Betlémského světla připomíná z velké dálky Vratné lahve, to snad jen ve stejně štiplavých dialozích dua Svěrák-Kolářová, jenže zbytek kolem nich je ovšem tak nesourodý a velmi očividným způsobem do sebe nezapadá, že je mi to až líto. To míchání a skákání mezi knižními postavami a jednotlivými povídkami bylo krajně matoucí. Je pravda, že co do humoru tak to má své zábavné chvíle, mladý Svěrák to inscenuje ale pro mě už do do absurdna, které není zábavné, ale spíše obočí pozvedající. Tradiční spadlá čelist, tedy spíše nechutné mlaskání nad křivkami žen, a celková plochost ženských postav a lascivní humory si prostě ani zde nelze odpustit (dokonce lze i pozorovat nějaký fetiš na svlékání Terezy Ramby, která na to nějakým způsobem přistupuje a víceméně se nechá přímo na plátně její postava ''znásilnit''), jenže co tak nějak ve Vratných lahvích ještě mělo jakousi míru a funkční příběh, tak tady upadá do šedi a je to vlastně už celkem trapné a nudné, kdy se nedočkáme žádného emočně zajímavého okamžiku, naopak to celé tak nějak vyšumí. Jsou tu ty samé problémy jako když jsem četl knihu mladého Svěráka Bohemia. Jan Svěrák totiž nedokáže udržet soudržně kostru vyprávění, ale stále více uhýbá a neví co dříve až se to celé rozplizne. Svěrák mladší ale zůstává zajímavým alespoň režisérem, jsou tam zajímavé nápady, které mi až evokovaly to dobré z Akumulátoru 1, ale spíš jen tak matnými střípky. Bohužel Betlémské světlo očividně nemělo tak velký rozpočet jaký by asi potřeboval, spíš měl jen dobré řemeslo, hlavně scénografa, který vyčaroval celkem solidní production values. Jinak to ale vypadá celkem málo filmově, spíše až do moderního televizna. Za mě jen zmatek, šeď a maximálně pár úsměvných momentů, nicméně pořád ne nic, co by snad mělo být označeno brakem, jen to s tím již celkem hraničí a pokud se nám tímto filmem uzavírá kariéra Jana Svěráka, tedy alespoň dle vyjádření do tisku, tak furt lze říct, že ač jeho filmy v 10-20. letech kvalitativně klesají, tak stále ještě nešli tak hluboko jako u Svěrákových souputníků, byť je to konec podobně trpký jako kamaráda Menzela. 30% ()
V Betlémském světle se opět potkáváme s partou herců, s nimiž se známe z jiných svěrákovštin. Tohle společenství mě na filmu snad bavilo nejvíce. Kolářová i Svěrák charakterově stejní jako třeba ve Vratných lahvích, Vetchý opět k lidem laskavý a nadšený pro všechno, co člověka potěší a uzdraví, Macháček opět v roli pedagoga, skvělá Ramba s Kotkem, jako čerstvý vítr...nebo snad stříbrný vítr? Vzpomínka na mládí? Vynikající Polišenský. Atd., atd. Film stojí na vynikajících hercích a svěrákovské situační a verbální komice (i když ne tak dobré, abychom si přisvojili nové hlášky). Oproti jiným snímkům otce a syna Svěrákových se po dějové stránce Betlémské světlo ale nějak rozpadá, nedrží pohromadě. Zatímco v první polovině je divák správně namotivován a srozuměn s tím, že pan spisovatel se musí nějak vypořádat s epickým směřováním tří povídek, tak v druhé polovině už prakticky nemá snímek co nabídnout a stává se nudným. Všechny tři povídky jdou do ztracena a spisovatel se vrací myšlenkami ke své ženě. Žádná pointa, žádné překvapení, spíše rozpaky. Z filmu cítím asi nejvíce nostalgii... Přispívá k tomu i vybavení spisovatelova domu. Jako by se tam čas zastavil v sedmdesátkách. Stejně tak byt rodiny s postiženým chlapcem, dílna léčitele, ateliér fotografa, bufet. Interiéry působí neladně, až omšele. Nevím, zda záměrně. Ale ony se ty časy, kdy jsme byli mladí, nevrátí. Svěrákovi jako by ustrnuli v minulosti, jež ovšem s tou minulou kvalitou už nemá nic společného. V nejlepším se má přestat... 3* dávám z úcty ke Z. Svěrákovi. ()
Co? To nebyly Vratne lahve? 😳 ()
Já byl nad míru spokojený. Mám rád Svěrákovic rodinu a tohle bylo pro mě téměř dokonalé. Spousta skvělých hlášek, originální pojetí filmu (nevybavuju si na české scéně nic podobného), velmi mnoho situací z reálného života a částečná podobnost s Vratnými lahvemi, kde je jasně znát scénáristické "tak já to mám rád". Prostě já se skvěle bavil a za tohle bych rád (nejen) pánům Svěrákům potřásl pravicí. ()
Smutnej film o tom, že bejt starej je strašně smutný. ()
Film je to příjemný, ne že ne, ale nemá to, co od něj člověk čeká. Krom pár opravdu zábavných momentů a chvilek zcela lidského souznění s postavami nedává film nic navíc. Kvůli jeho víceméně spletité topologii asi filmařům uniklo, že nikde nezačíná a nikde nekončí, nemá hlavu a patu, vývoj, který by od něj divák čekal a kterého by se mohl v hlavě přidržovat, když upadá do víru chaosu. Na film to není, na zajímavou povídku možná. Byla by to povídka o mnoha povídkách. Nezáživná, místy hodně lidská, občas zábavná, ale taky kýčovitá a nesmyslná. Je to rozporuplný film, ale nedává nám příliš důvod se jeho rozporem zabývat déle než pár minut po zhlédnutí. ()
Betlémské světlo, což je mimochodem název, který nemá s filmem nic společného, je přehlídka toho, že zlatá éra Zdeňka Svěráka je již za zenitem. I když je v popisu žánru napsáno, že se jedná o komedii, vtipných momentů je jako šafránu. Snad jediná chvíle, kdy jsem se párkrát zasmál, byla scéna na zámku a to bylo vše. Film působí jako neurčitý, povětšinou nudný a příběh je tak chabý, že uvažuji, zda to vůbec nějaký mělo. Zkrátka se tento film ani náhodou nerovná tomu, co jsme měli možnost spatřovat od Zdeňka Svěráka a jeho syna kdysi. |30%| ()
Byl to bizár, o tom žádná. Líbila se mi myšlenka komunikace autora s postavama svých vlastních povídek a mělo to spoustu vtipnejch situací. Ale v celku to nedrželo pohromadě, přišlo mi, že při psaní scénáře vystřelili tři nebo čtyři příběhy, samostatně na povídkovej film by to ale bylo suchý a dost málo (když se zamyslíte, všechny jednotlivý povídky můžete shrnout v jedný větě). A tak se rozhodli, že tam zakomponujou i "autora" povídek, aby to bylo trochu zajímavější. Jo, nic proti, mohlo by to bejt zajímavý, ale prostě to, jak už jsem řekl, nějak nedrží pohromadě... škoda, těšil jsem se na ten film celkem... ()
S Janem Svěrákem jsem to měl vždycky těžký, hlavně v autorské tvorbě. Pokud totiž režíroval scénáře svého otce, bral jsem ho vždy jako zručného řemeslníka, který (ač to o sobě netvrdí) odvypráví audiovizuálně příběh bez sebemenšího zaváhání. V jeho scénáristické rovině ho ale spíš respektuji a v jistém směru obdivuji, než abych si ho skutečně užíval. Může za to vždy příliš velký odstup k příběhu, jako by sám na děj nahlížel jako režisér a úplně v sobě onoho scénáristu potlačoval. Nápady přitom na to má, ale buď jich cpe moc do jednoho místa, nebo je načne a nedokončí. Betlémské světlo tedy v celku nefunguje tolik, kolik by mohlo a spíš než jako celistvý útvar je přespříliš epizodní, nevyvážené a ke konci neúplné. Zároveň ale obsahuje dostatek vizuálních, někdy vtipně situovaných a zábavných momentů, že nuda nemůže ani hrozit prstem (kdo viděl chápe) a tento aspekt v hodnocení nemůže chybět. ()
"Dnešní milenci mají slovník, kterej ty vůbec neznáš. Já jenom, jestli bys neměl psát o něčem na co si ještě pamatuješ?" Starý, ale stále aktívny spisovateľ je konfrontovaný postavami zo svojich nedokončených poviedok, nespokojnou manželkou a povážlivým zdravotným stavom. Je to tak nejako láskavo a miestami aj čiernohumorne vtipné, hlavne scény s pohrebármi a skúšaním rakvy Má to ducha Svěrákových poviedok, ktoré ale ako keby prevodom do filmovej podoby čosi strácali. Nie je to pecka ako filmy z vrcholného obdobia, ale potešilo. ()
Já mám Svěrákovy moc rád, protože jsou jedni z mála, co od dob Menzela stále jsou schopni vytvářet poetické filmy způsobem, jakým dneska skoro nikdo, snad místy Jiří Vejdělek. Bohužel i na tomto filmu je vidět, že invence dochází. Z filmu prakticky vymizel humor, jinak věc tak typická pro filmy Jana Svěráka podle Zdeňka Svěráka. Zmizela i ta poetičnost. Přestože spolu opět hrají Z. S. a Daniela Kolářová, chybí v životě stárnoucích manželů něco, co strašně lákalo třeba u Vratných lahví. Karel Šejnoha je popletený stařík a jeho postavy na něj promlouvají, což ho dostává do řady problémových situací. On navíc uvažuje staromilsky, což se jeho postavám ne vždy líbí. Další moderna je sexismus. Opět se vracím k Vratným lahvím, ale co zde bylo pouze naznačeno, v tomto filmu je již otevřenější. Chybí mi u jednotlivých povídek hlubší přesah do tohoto světa. Snad jen u pana Bohumila, jeho manželky a syna dojde k uvědomění si, že ač osud těžký, přesto musí být za současného syna rádi a nic by neměnili. Není to už ono...jsou zde typické svěrákovské prvky, ale též novoty, které k jejich filmům nepatří... ()
Nevratné lahve ()
Nejsem žádný adorátor rodiny Svěráků, ale nutno uznat, že do roku 2007 na co Jan Svěrák režijně sáhl, ať už s otcem nebo bez, patří k nejlepším kouskům svojí doby.. Betlémské světlo je prozatím poslední film spolupráce otce a syna Svěrákových a když se na něj podíváte, je jim skoro souzeno, aby byl i poslední.. A že se oba měli rozloučit úplně jinak! Betlémské světlo je úmorné dílko o stárnoucím spisovateli v podání Zdeňka Svěráka, který ztratil spisovatelskou dravost a sám není schopen svou knihu dokončit.. Z beznaděje mu jeho knižní postavy vyskakují před očima do světa a odžívají si svoje situace v reálném světě.. Jenže jde o Svěrákovo nostalgické selhání, tentokrát syna, který se snaží dát předloze svého otce nějaký filmový tvar, jenže naráží na skutečnost, že jde možná až o tak lyricky podaný text, že jeho obtisk je nad jeho filmařské síly.. Betlémské světlo je úmorné dílko, které sice povznáší tradičně optimistický vhled Zdeňka Svěráka, akorát ho cpe do něčeho, co se dá označit skoro až za experimentální film. Co je fikce? Je to hle realita? Občas už nevím a moc mě to nebaví.. Snová povídka, která z Kotka a Ramby cucá všechnu snahu, jen to stejně nestačí, protože všechno je tu utopené v námětu. A já si tak snadno dovedu představit Vánoce bez Betlémského světla, ale mrzí mě, že to nemohlo zůstat zacykleno v podobě Po strništi bos. Tohle už není epilog, nýbrž poznámka pod čarou.. 25% ()
Po filmu jsem si šel raději pustit Holzmana. Asi nejhorší film Jana Svěráka ()
Fantastický snímek. Svěrákovi prostě nikdy nezklamou. Všechny jejich předchozí filmy měly vždy skvělou zápletku s krásně rozvinutými postavami a v tomto filmu se jim to asi povedlo nejlépe. Film je kreativní, vtipný, skvěle natočený (kromě několika záběrů), herci jsou skvělí i hudba je úžasná. 9/10 ()
Šli jsme na Svěráka, dostali jsme Trošku. ()